Hydroizolační stěrky na minerální bázi

Minerální izolační stěrky patří podle ČSN P 73 0606 mezi povlakové izolace – silikátové hmoty, využitelné pro hydroizolace svislých i vodorovných konstrukcí. (Pozn.: Dle literatury lze izolace vytvářet ze všech systémů, které na určených plochách vytvoří kapilárně nepropustný a nenasákavý povlak, vodotěsný při daném tlaku vodního sloupce.) U silikátových stěrek rozlišujeme dvě základní varianty: tuhé stěrky a flexibilní systémy, schopné překlenout menší trhliny v podkladu.

Tuhé stěrky

Výrobky pro přípravu tuhých stěrek se dodávají jako jednosložkové ve formě suchých směsí, které se na stavbě rozmíchají záměsovou vodou. Jedná se o malty z jemně mletého cementu modifikované suchou polymerní disperzí. Obsahují hydrofobní přísady, popřípadě urychlovače tuhnutí. Plnivem bývá jemná křemenná moučka a písek zrnitosti do 1 mm, někdy také vápenec. Díky zrnitosti plniva se ve hmotě nevyskytují větší póry a hydrofobní látky minimalizují zbylý kapilární transport vody. Izolační povlaky tak odolávají působení kapilární vody, nejsou však parotěsné. Mají nízkou pevnost v tahu. Dle DIN 18195 mají mít smrštění menší než 2,5 mm/m. Podklad tuhých stěrek musí být pevný a bez trhlin, nesmí hrozit jeho další pohyb.

Jsou obvykle dvousložkové. Do suché směsi se na stavbě zamíchá složka polymerní disperze bez dalšího přídavku vody. Množství polymeru (např. styren-akrylátový kopolymer) se pohybuje kolem 7 až 9 % pevné složky a je podstatně vyšší než u malt modifikovaných jen suchou disperzí. Při odpařování vody z polymeru se tvoří film, stěrka tuhne a vzniká vrstva s podobnými vlastnostmi, jaké má tvrdá guma. Cement hydratuje jen asi z 15 %, jeho větší část se uplatňuje jako plnivo polymeru. Vzniklý povlak má elastické vlastnosti a schopnost překlenout i trhliny. Dle DIN 18195 musí mít určené stěrky schopnost překlenout trhliny v podkladu šířky min. 0,4 mm. Podklad tedy může být méně pevný než u tuhých stěrek (lze je nanášet např. na pórobeton). Polymerní složka podstatně zvyšuje difuzní odpor nanesené vrstvy, což může představovat komplikaci u vlhčích konstrukcí. K rubu izolace nesmí pronikat více vody, než se může stěrkou odpařit.

 

Stěrky se aplikují ve dvou až třech pracovních krocích pomocí hladítek, některé lze nanášet stříkacím zařízením. Po vyschnutí by měl mít minerální povlak tloušťku 2 až 4 mm v závislosti na vlhkostním zatížení konstrukce – viz tabulka ze směrnice WTA 4-6-98. Nanášejí se na pevný a soudržný podklad zbavený mastnot – zdivo, beton či cementovou omítku. Podklad by měl být matně vlhký s teplotou v rozmezí cca +5 až 30 °C, připouští se i určité nerovnosti, neboť stěrka povrch kopíruje. Pokud se nanášejí na starší zdivo, je třeba odstranit stávající omítku, zdivo očistit, vyměnit rozpadlé kusy zdicího materiálu a případně vyrovnat povrch konstrukce (cementovou omítkou). Na zasolené konstrukce je předepisována hydrofobizace podkladu a používají se stěrky s cementem odolným vůči síranům. Pracuje se postupem „čerstvé do čerstvého“, aby nedošlo ke snížení přilnavosti následné vrstvy.

Pokud stěrkujeme nároží nebo kouty konstrukcí (např. styk stěn a podlahy), bývá nutné tyto partie vyztužit. Používají se speciální malty, tvarované do klínu, nebo bandáže z pásků či skelných tkanin, které se pokládají mezi jednotlivé vrstvy. Prostupy instalací se podobně jako u ostatních povlakových izolací opatřují chráničkami. Styk plochy izolované stěrkou a chráničky se vyztuží skelnou tkaninou. Při zatížení tlakovou vodou se otvory prostupů opatřují přírubami, které stěrkovou izolaci svírají z obou stran. Dilatační spáry na konstrukcích izolovaných proti zemní vlhkosti nebo netlakové vodě se těsní pomocí speciálních pružných pásků nebo profilů, které se zapracují mezi vrstvy stěrky.

Příklady využití při sanaci vlhkých budov

V některých případech není možné budovy odkopávat – např. v městské zástavbě s hustou sítí technických instalací nebo ze statických důvodů. Vlhké zdivo je pak nutné od vnitřních prostor oddělit – odvětrávanou konstrukcí, případně osazením svislé izolace na vnitřní líc zdiva.

Umístění izolace na vnitřním líci stěny je proti vložení nové konstrukce z hlediska místa úsporné. Vede však k nárůstu vlhkosti zdiva a obvykle je nutné doplnit i vodorovnou izolaci, aby vlhkost nevzlínala výše. Pokud nehrozí statické škody nebo riziko odtržení stěrky od podkladu, je z hlediska koroze výhodnější udržovat zdivo v trvale vlhkém stavu, než aby docházelo k jeho kolísavému zavlhčování a vysoušení, doprovázenému krystalizací a hydratací solí. Jelikož podzemní konstrukce bývají zděny z materiálů odolnějších proti vodě, neznamená zpravidla nárůst zavlhčení drastické zvýšení statických rizik. Každý případ je však nutné posuzovat individuálně.

Pro vnitřní izolace mají tuhé minerální stěrky zvláštní význam, neboť jejich aplikace je velmi snadná a lze na ně nanášet většinou přímo omítku. Po nanesení stěrky obvykle dojde k nárůstu tepelné vodivosti v důsledku zvýšení vlhkosti zdiva a tím se zvýší riziko kondenzace vzdušné vlhkosti na povrchu konstrukce. Z tohoto důvodu je nutné, aby povrchová úprava stěrky měla zvýšený tepelný odpor. V praxi se osvědčily tepelněizolační omítky nebo omítky s provzdušňovací přísadou. Není nutná sanační omítka, neboť izolačním povlakem by neměla procházet kapilární voda, a tedy ani rozpustné soli. Stěrkové izolace v interiéru lze také ochránit přizděním příčkovkami, např. pokud potřebujeme zasekávat instalace.

Minerální stěrky mají význam i u soklů budov, které je třeba chránit před povrchovou a ostřikující vodou. Klasická nebo ani sanační omítka zde nevydrží dlouhou dobu. Stěrkami lze velmi dobře řešit i propojení různých druhů izolačních materiálů nebo přesahy svislých izolací nad terén. Dobře lze také izolovat drážky a otvory ve zdivu nebo prostupy instalací.

Uvedené příklady představují jen malý okruh využití. Samostatné kapitoly, které se vymykají rozsahu tohoto příspěvku, jsou např. sanace balkónů a teras nebo izolace vlhkých provozů.

 

 

1) ČSN P 73 0606: Hydroizolace staveb. Povlakové izolace. Základní ustanovení.

2) DIN 18195: Bauewerksabdichtungen.

3) Směrnice WTA 4-6-98: Dodatečná izolace stavebních konstrukcí ve styku se zemním tělesem (český překlad).

4) Weber, H.: Mauerfeuchtigkeit. Ursachen und Gegenmassnahmen. Expert Verlag, Renningen, 1988.

5) Fára, P.: Příklady sanace sklepních prostor proti vlhkosti. Stavební ročenka 2007, JAGA, Bratislava 2006.

6) Katalogové listy a informace výrobců.