Kontrola množství drátků v betonové směsi na stavbách průmyslových podlah z drátkobetonu

Jednou ze základních podmínek bezproblémového provozu drátkobetonové konstrukce je výskyt drátků v množství předepsaném statickým výpočtem, a to rovnoměrně v celém objemu konstrukce. Důležitost homogenního rozmístění drátků stoupá s nároky na drátkobetonovou konstrukci a se zvyšováním dávky drátků. Obvyklé dávkování drátků do vybraných typů konstrukcí je uvedeno v následující tabulce.

Kontrola správného dávkování drátků a jejich rovnoměrného rozmístění se v praxi provádí spíše výjimečně, a to zpravidla pouze na několika málo vzorcích, jejichž objem je často nedostatečný. Jedním z důvodů je pracnost a zdlouhavost tradiční metody rozplavování betonové směsi, kdy se pomocí většího proudu vody z betonové směsi odplaví cement a drobná zrna kameniva a drátky jsou následně separovány pomocí magnetu.

 

Výrazné zjednodušení kontroly umožňuje přístroj dosometer, který rovněž využívá princip magnetu. Základem konstrukce dosometru je násypka opatřená silným permanentním magnetem. Drátkobetonová směs o určitém objemu se nalije do násypky, drátky se zachytí v místě styku s magnetem, zatímco zbytek směsi putuje do nádoby umístěné pod dosometrem. Po odklopení magnetu drátky propadnou do připravené nádoby a po očištění a osušení se zváží. Jelikož je znám objem vzorku a hmotnost drátků ze vzorku separovaných, z jednoduchého vztahu je možné rychle získat přesnou hodnotu dávkování drátků ve vzorku.

V praxi se nejvíce osvědčil odběr tří vzorků z jednoho autodomíchávače, nejlépe na počátku, uprostřed a na konci jeho vyprazdňování. Tímto způsobem je možné posoudit, zda byla do betonové směsi nasypána předepsaná dávka drátků a rovněž zda se drátky během míchání rozptýlily dostatečně. Optimální objem jednoho vzorku je 10 litrů. Odběr a vyhodnocení tří vzorků je možné bez obtíží provést během 10–15 min. Tato doba umožňuje pružně reagovat na případné nedostatky a upravit recepturu betonové směsi, způsob jejího míchání, či dávkování drátků.

 

Výsledky

V roce 2007 bylo provedeno na sedmi různých stavbách průmyslových podlah více než padesát kontrolních zkoušek. Výsledky jsou zobrazeny ve dvou různých grafech (viz grafy 1, 2) – v prvním jsou zobrazeny hodnoty zkoušek drátkobetonu, ve kterém bylo předepsané množství drátků 20 kg/m³, ve druhém 40 kg/m^3. Drátky byly dávkovány různým způsobem – manuálně, či pomocí pásového dopravníku, do plného či prázdného autodomíchávače. Vzdálenost betonárek a zároveň doba míchání drátkobetonové směsi se pohybovaly od 5 do 30 min. Podmínky na stavbách se tedy výrazně měnily.

Za vyhovující vzorek byl označen ten, ve kterém byla naměřena předepsaná dávka drátků ±20 %. Při dávkování 20 kg/m³, tedy v rozmezí 16–24 kg/m³, při dávkování 40 kg/m³ potom 32–48 kg/m^3. Tomuto kritériu vyhovělo pouze 71 % vzorků.

Mírně pozitivní zprávou je to, že větší polovinu nevyhovujících vzorků tvořily ty, ve kterých bylo nalezeno větší než předepsané množství drátků. Ve třech vzorcích došlo k překročení předepsaného dávkování o 87, 105 a 157 % – tyto vzorky byly vždy odebrány z autodomíchávače na počátku jeho vyprazdňování a s největší pravděpodobností došlo k nedostatečnému promíchání drátků. Tuto domněnku podporuje skutečnost, že zbývající vzorky odebrané ze stejných autodomíchávačů obsahovaly menší než předepsané množství drátků a také fakt, že po prodloužení doby míchání se podobné problémy již neobjevily.

 

 

Relativně rozsáhlý soubor zkoušek ukazuje, že v některých případech v praxi dochází k nežádoucímu nedokonalému rozmíchávání drátků. Orientačními kontrolami je možné případné nedokonalosti zjistit a rychle zareagovat úpravou technologie zpracovávání drátkobetonu. Této problematice je i do budoucna třeba věnovat zvýšenou pozornost.

OLDŘICH VLASÁK