Provzdušňovací (sanační) přísady

Sanační zásahy odstraňující příčiny, resp. následky, nadměrného zavlhčení se skládají obvykle z několika kroků, z nichž jeden je zpravidla zaměřen na povrchovou úpravu vlhkého zdiva. Je zřejmé, že libovolná úprava povrchu nemůže sama o sobě zdivo vysušit. Termín vysoušecí omítky, pokud je pro některé produkty používán, je zavádějící. Jakákoliv vrstva vytvořená na povrchu vlhkého zdiva nemůže vyvolat účinnější odpařování vody z povrchu, než jaké je u holého zdiva. Nejúčinnější vysoušení zdiva (nechme stranou omezení zdrojů vlhkosti) nastává z povrchu čistého, ničím neošetřeného zdiva.

Tato „úprava“ však může být v některých ohledech nepřijatelná, někdy dokonce škodlivá. Především takové „nenahozené“ zdivo obvykle nevyhovuje z důvodů estetických. Běžné omítky však mají na vlhkém a „zasoleném“ zdivu pouze velice omezenou životnost. Degradační pochody spojené s působením vody a vodorozpustných solí „standardní“ omítky rychle poškozují. Není-li však zdivo chráněno omítkou, stejné nebo obdobné degradační procesy poškozují i povrch samotného zdicího materiálu. Z uvedeného vyplývá obvyklý požadavek na povrchovou úpravu vlhkého zdiva, která jen minimálně omezí odpařování vody ze zdiva a zároveň bude mít dostatečnou životnost při přijatelném vzhledu (bez výraznějších poruch, skvrn apod.) a navíc ochrání vlastní zdivo před poškozením vodou a krystalizujícími solemi. Toho je možno podle současných znalostí a zkušeností nejlépe dosáhnout speciálními, tzv. sanačními omítkami. Jsou to obvykle vícevrstvé omítkové systémy, tvořené hmotou pojenVVou hydraulických pojivem (nejčastěji cementem, méně často hydraulickým vápnem), v níž se během přípravy vytvoří značné množství pórů o relativně velkých rozměrech. Navíc jsou zpravidla sanační omítky (nebo alespoň některé složky systému) vnitřně hydrofobizované, tedy omezeně přijímají vodu v kapalné formě i vodné roztoky solí. Tím je prakticky vyloučeno (až do vyčerpání sorpční schopnosti omítky) pronikání solí na povrch omítky a tvorba povrchových výkvětů. Porézní systém omítky je schopen i případné soli do něj proniklé absorbovat (opět až do vyčerpání sorpční schopnosti omítky), tzn. že se soli v relativně velkém množství mohou v pórech ukládat, aniž by způsobovaly vážné poškození omítky nebo zdiva pod ní. Vlastnosti a zásady aplikace sanačních omítek jsou dosti podrobně popsány např. směrnicí WTA 2-2-91 Systémy sanačních omítek včetně doplňku E-2-9-04 a řada tuzemských a zahraničních výrobců nabízí produkty, které těmto požadavkům dobře vyhovují.

 

Sanační omítky se postupně staly účinnou součástí opravy a obnovy objektů se zvýšenou vlhkostí a salinitou zdiva. Mají ale samozřejmě i svá omezení a nevýhody. Především v oblasti památkové péče jsou některými pracovníky považovány za materiály pro památkové objekty nevhodné až škodlivé (viz shrnutí diskuse na workshopu věnovaném této problematice v periodiku Zpravodaj STOP, sv. 7, č. 4, 2006). Je jim vytýkána řada věcí, některé oprávněně, jiné spíše na základě předsudků. V každém případě představují užitečnou možnost úpravy povrchu zdiva, u něhož je třeba zachovat maximální možnost odpařování vody ze zdiva při relativně dlouhé životnosti a přijatelném vzhledu omítky.

Nespornou nevýhodou aplikace sanačních systémů jsou vyšší finanční náklady, v některých případech i ne zcela vhodná struktura omítek (bývají zpravidla jemnozrnné, barevně „neurčité“, což především v případě památkových objektů může představovat určitou nevýhodu).

Právě pro památkové objekty (ale i pro jiné typy staveb) mohou být alternativou ke „standardním“ sanačním systémům omítky připravené za použití tzv. sanačních či provzdušňovacích přísad. Jedná se o omítky připravované na stavbě (na rozdíl od „klasických“ sanačních omítek, jež jsou dodávány jako kompletní suché maltové směsi) z písku a hydraulického pojiva (cementu nebo hydraulického vápna). Cena takové omítky je nižší než u komerčně dodávaných směsí, její strukturu (a částečně i barvu) je možno do určité míry ovlivnit výběrem písku a poměrem pojiva a plniva. Výrobci sanačních přísad však zpravidla doporučují dodržovat určité parametry surovin i jejich poměr, aby při použití jimi dodávané přísady byl výsledek co nejlepší.

Účelem použití uvedených přísad je tedy levnějším způsobem dosáhnout vlastností omítek, které se svým účinkem blíží komerčně dodávaným sanačním omítkám. Zde je však právě zdroj námitek odpůrců používání omítek se sanačními přísadami místo „klasických“ sanačních systémů. Účinnost takovýchto omítek je v daleko větší míře závislá na dodržení technologických podmínek (včetně výběru vhodných surovin) doporučovaných pro danou přísadu, než je tomu u „pytlovaných“směsí. Na druhou stranu tyto omítky, jak již bylo řečeno, poskytují určitou možnost modifikace především vzhledu – struktury a barvy, což může být v některých případech vítané.

Sanační přísady jsou většinou kapalné prostředky, méně často práškové hmoty obsahující vhodnou povrchově aktivní látku (PAL), která způsobuje napěnění hmoty při míchání malty, a tedy vznik bohatého systému pórů (podobně jako v „klasických“ sanačních omítkách). Často obsahují i látky, které jsou nositeli vodoodpudivých vlastností a způsobují hydrofobitu výsledné omítky (opět podobně u „klasických“ sanačních omítek). Některé mají i biocidní účinky a omezují růst živých organismů. Dávkování se pohybuje podle obsahu a účinnosti aktivní látky v přísadě v procentech počítáno na hmotnost pojiva (např. cementu) až v jednotkách litrů počítáno na pytel cementu (tedy 50 kg). Přidávají se buď přímo do míchané omítkové směsi nebo do záměsové vody. V některých případech je výrobcem deklarován také ztekucovací účinek přísady, který umožňuje snížit množství záměsové vody nutné k dosažení požadované konzistence syrové malty. Jako pojivo vhodné pro kombinaci se sanační přísadou je nejčastěji udáván cement, v řadě případů i hydraulické vápno nebo jejich směs. Někteří výrobci připouštějí také přídavek vzdušného vápna či vápenné kaše (pro dosažení lepší zpracovatelnosti malty). Jsou však i přísady, u nichž výrobce přítomnost vzdušného vápna v maltě výslovně vylučuje. Kvalitu modifikovaných malt (s přídavkem sanační přísady) je možno sledovat několika fyzikálně mechanickými parametry (obdobnými jako u „klasických“ sanačních omítek) – obsahem pórů, pevností, objemovou hmotností, nasákavostí apod. Sanační přísadu lze přidávat nejen do vlastní omítky, ale často bývá její přídavek doporučován i do maltové směsi, která tvoří jakýsi můstek mezi omítkou a zavlhlým zdivem, u „klasických“ sanačních systémů označované jako postřik či špric. Zpravidla bývá řidší než vlastní omítka, někdy bohatší na pojivo.

Máme-li porovnat vhodnost použití kompletních sanačních systémů dodávaných jako suché maltové směsi s maltami obsahujícími sanační přísady, je nutno konstatovat, že v obou případech je možno dosáhnout velmi dobrých výsledků, i naopak naprostých nezdarů. Někdy může být použití malty se sanační přísadou nedostatečným opatřením, jindy naopak použití „klasického“ sanačního sytému nadbytečné. Názorným příkladem druhého případu bylo časté doporučování použití sanačních omítek na zděné konstrukce zbavené stávajících omítek u zaplavených objektů po záplavách v roce 2002. Tato rada měla oprávnění pouze tam, kde bylo třeba velice rychle obnovit přijatelný vzhled povrchu zdiva ještě před dostatečným vyschnutím objektu. V případě, že bylo možno ponechat zdivo po odstranění omítek pozvolna (i řadu měsíců) vysychat, aniž by bylo třeba je z estetických důvodů omítat, nebo pokud stávající omítka měla dostatečnou adhezi ke zdivu a delší doba vysýchání nebyla na závadu, byla okamžitá výměna stávající omítky za sanační nadbytečná.

 

Rozhodující vliv na výběr vhodného systému (omítky s přísadou versus komerčně dodávaného sanačního systému) má několik faktorů. Důležitý je především kvalitní průzkum stavu objektu a jeho kvalifikované vyhodnocení. Na základě takto získaných výsledků lze posoudit stav zdiva, stupeň jeho zavlhčení i zasolení a podle toho se rozhodnout pouze pro omítku se sanační přísadou nebo pro kompletní sanační systém. Spolupráce technologa s projektantem je v tomto případě zvláště nutná.

Sanační přísady představují užitečnou skupinu modifikujících látek, umožňujících zlepšit schopnost omítky odolávat vlhkosti a vodorozpustným solím ve zdivu, a přitom dosáhnout zajímavého vzhledu omítky za cenově přijatelných podmínek. Nejsou však (a ani nemohou být) úplnou náhradou „klasických“ sanačních omítkových systémů.