Životnost podlahových krytin

13. 7. 2009

Životností podlah a podlahových krytin se míní jejich schopnost plnit určenou funkci a provozní účel v daném interiéru po předpokládanou dobu, která obvykle začíná po převzetí podlahy do užívání. Vstupní záruka trvá po dobu 3–5 let, popř. i déle.

Podlaha a její povrchová úprava plní pochozí a pojezdovou funkci. Je dlouhodobě namáhána provozem a vyžaduje přiměřenou údržbu. Její předčasné lokální i celkové znehodnocení ovlivňuje zařazení vstupní čisticí zóny v rámci dispozičního řešení, šetrná čistitelnost a častá údržba.

Například masivní dřevěné podlahy AVANGARD, které jsou vyrobené z exotických dřevin, se vyznačují specifickým designem, tzv. skládanou průmyslovou mozaikou. Pomocí povrchové kombinované ochrany „olej – vosk“ lze velmi dobře udržovat a zachovávat přírodní dekor (fládr) masivních dřevěných podlah.

Zachováním kvalitativních parametrů nášlapné, vyrovnávací a izolační vrstvy podlahy rozlišujeme životnost morální a fyzickou.

● Morální životnost podlahových povrchů odráží především způsob uchování pobytového a výtvarného komfortu. Z pohledu dlouhodobé účinnosti počítá především s průběžnou výměnou a renovací podlah, v možné návaznosti na změnu účelu interiérových prostor. Podpůrně zabezpečuje optimální podmínky pobytu osob s ohledem na jejich zdravotní handicap.

● Fyzická životnost podlahy je závislá především na výběru povrchových materiálů, podkladních hmot a souvisejících produktů. Tyto mohou vlivem vhodně cílených vlastností zabezpečit minimální opotřebení při užívání a také nezbytně prováděné údržbě.

Z hlediska životnosti podlah prioritně rozlišujeme přírodní nebo umělou bázi jejich provedení. Garance odpovídající údržby včetně možnosti recyklace je samozřejmostí.

Z pohledu kritérií morálního a fyzického zastarávání podlah není v současnosti tak zcela jednoduché jednoznačně správně vybrat z velké škály v nabídce podlahových materiálů. Mezi velmi často posuzované skupiny podlahovin patří:

● podlahoviny na bázi dřeva,

● keramická podlahová krytina,

● textilní koberce,

● pružné podlahoviny na bázi PVC, vinylu, kaučuku, a linoleum.

Podlahoviny na bázi dřeva

Dřevěnou podlahu tvoří konstrukce masivní, vícevrstvá lepená s překližovaným jádrem nebo laminátová vrstvená s jádrem z dřevovláknité desky HDF. Je pokládána formou podlahy plovoucí nebo kontaktním lepením k podkladu, se skladbou palubovou-řemenovou, vlysovou či mozaikových parket o čtvercové geometrii. Mechanické i fyzikální vlastnosti masivu (pevnost v tlaku, stupeň tvrdosti, odolnost proti oděru atd.) a plynoucí hustota dřeva usměrňují odolnost vůči mechanickému namáhání, bodovému průrazu i soustředěnému zatížení, popř. také lokálnímu poskvrnění. Bezprostředně se tyto vlastnosti dotýkají i tvrdých laminátových podlah na bázi dřeva, jejichž vrchní lepené lícové vrstvy pouze imitují dekory skutečných dřevin.

Povrchové úpravy dřevěných podlahovin

Dřevěné povrchy jsou chráněny různými úpravami. Mezi běžné aplikace patří:

● kombinace olej – vosk, je impregnace povrchů zajišťující odolnost dřeva vůči mechanickému namáhání a běžným chemickým vlivům. Vosk usnadňuje údržbu dřevěných povrchů a zvýrazňuje kresbu dřeva;

● voskový olej jako jeden komponent, zpracován na polyuretanové bázi, ulehčující významně úklidové práce;

● vodou ředitelné laky, organického původu, často na polyuretanové bázi nebo jako hybrid s akrylátovou složkou, vykazující vysokou odolnost proti oděru a běžným saponátům;

● melaminové pryskyřice s celulózovými komponenty, jsou buď transparentní nebo s obsahem pigmentů v širokém spektru odstínů, s odolností vůči vlhkosti a nadměrnému mechanickému namáhání.

Všechny jmenované povrchové úpravy redukují míru ušpinění, odpuzují vodu a zvyšují bezpečnost provozu. Životnost tvrdých dřevěných podlah je cca dvakrát delší než u podlahovin z měkkého dřevěného masivu. Při správné údržbě je možné uvažovat s trvanlivostí 30–40 let.

Rozdílný způsob aplikace keramické dlažby, imitující travertin jako přírodní formu kamene, s pórovitou reliéfní plochou povrchu a znázorněním jasných dopadů ušpinění

Prostor obchodní pasáže v historickém objektu s nedostatečně velkou plochou čisticích zón. Důsledkem je znehodnocení interiéru, architektonického díla a zvýšení celkových nákladů na údržbu podlahové krytiny.

Keramická podlahová krytina

Podmiňujícím faktorem pro údržbu keramické podlahy v interiéru je použití hutného nebo slinutého střepu:

● bez glazury, s citlivostí vůči hloubkovému opotřebení,

● s glazurou, s odolností proti povrchovému opotřebení této glazury, se stupněm zařazení podle místa určení – tedy způsobu provozního zatížení, s barvou základního střepu, vrstvením engoby, s dekory na ploše, evokujícími estetické vjemy, s určením pro četné kreativní aplikace v prostoru.

Geometrie sestav prvků s rovinností a protiskluzem v ploše, dále s přesností rastrů a přímostí hran, výplní spár a výběrem spárovacích hmot vstupují do prostředí interiéru:

● suchého,

● mokrého – s obutím i bez obutí, na rovině, ve spádu s bezpečnostními požadavky,

● s požadavky na chemickou odolnost a hygienu.

Všechny tyto vlastnosti vymezují podmínky pro aplikaci v interiérech s nadměrnou provozní zátěží – v chodbách, komunikačních uzlech, vnitřních náměstích velkých obchodních center, dopravních a průmyslových celcích. Těmto podlahovým povrchům lze konkurovat litou bezespárou formou a stěrkami na bázi cementu a umělých pryskyřic s převládajícím kritériem včasného uvedení objektu do provozu.

Individuální typ interiéru s rozlišením prvkové geometrie uspořádání podlahové plochy včetně barevného pojetí

Míra znečistění a povrch výrobku

Významnými vlastnostmi keramických prvků jsou:

● odolnost proti povrchovému opotřebení glazur – otěruvzdornost,

● odolnost proti opotřebení neglazovaných dlažeb – obrusnost,

● šířka spáry v závislosti na plošných parametrech prvku,

● fungicidní úprava, tónování a druh spárovací hmoty, s předpokladem pro určující způsob použití čisticích technologií podle doporučení výrobce.

Rovinnost tvrdého povrchu v mezích proveditelnosti dává záruku dlouhodobé životnosti této krytiny, odpovídající stavební konstrukci objektu, a možnosti lokálních úprav.

Pomocí nových strukturovaných technologií zpracování přírodního vlákna a vlivem denního i umělého osvětlení lze dosáhnout optického působení přírodního vlákna v interiéru

Textilní koberce

Textilní koberce lze použít v interiérech, které předpokládají:

● vytváření pocitu komfortu a intimity prostředí,

● ovlivňují také akustiku.

Jsou v převážné míře celoplošně lepeny k podkladu nebo volně ložené na protiskluzné síti ve funkci solitéru. Jejich trvanlivost a odolnost vůči opotřebení ovlivňují klíčové faktory:

● rubová úprava, zajišťující rozměrovou stabilitu,

● nosný materiál s nopkovým číslem pro určují- cí vlákno, udávající hustotu vlákna na 1 m²,

● druh strukturální úpravy vlákna,

● tvar průřezu vlákna a jeho hmotnost [g/m²],

● výška vlákna,

● elektrostatické chování povrchu,

● mikroklimatické podmínky v interiéru,

● dodatečné úpravy povrchu odpuzující nečistoty.

Materiál a vlastnosti

Vlákna současných textilních koberců se rozlišují:

● přírodní rostlinné – bavlna, juta, kokosové a sisalové vlákno,

● přírodní živočišné – vlna, přírodní hedvábí,

● syntetické – chemického původu – např. polyamid, polyester, polypropylen atd.,

● kombinované – vytvářející směsi a zlepšující celkové vlastnosti povrchové plochy.

Příklad koberce čistého a znečistěného kávou

Na trvanlivost koberců má vliv způsob tkaní a jeho provedení – ručně nebo strojem, tkané, všívané nebo vpichované. Použitá vlákna mohou být stříhaná, řezaná nebo smyčková s průřezem – kulatým plným nebo dutým, jako oblý trojúhelník s kanálky a teflonovou úpravou – vykazujícím efekt dokonalého čistění.

Kvalitní textilní podlahoviny si při správné a pravidelné údržbě mohou zachovat svoji funkci po dobu 20–25 let.

Pružná protiskluzová podlahovina ALTRO s integrálním bakteriostatem, zabraňujícím množení a růstu grampozitivních i gramnegativních bakterií

PRUŽNÉ PODLAHOVINY NA BÁZI PVC, VINYLU, LINOLEA

U těchto typů podlahovin rozlišujeme konstrukční řešení:

● homogenní – v běžném nebo bezpečnostním provedení,

● heterogenní – vrstvené, s vloženým skelným rounem nebo s pěnovou vinylovou podložkou,

● linolea – na jutovém stabilizačním podkladu, s častým použitím těchto krytin v objektech:

– pro bydlení,

– v provozu s lehkým a středně těžkým zatížením, dále s požadavky na tepelnou jímavost bosé nohy a bezespárovost povrchu.

Původ, struktura materiálu a vlastnosti

Syntetické podlahoviny organického původu obsahují ve své struktuře – plniva, změkčovadla, stabilizátory a pigmenty.

Plniva s umístěním na povrchu podlahoviny zajišťují bezpečnost proti skluzu. Linolea se vyrábějí z přírodních obnovitelných zdrojů, jejichž součástí jsou – lněný olej, pryskyřice, dřevitá nebo korková moučka, vápenec, přírodní pigmenty, juta a v nemalé míře také grafit, usměrňující elektrické vlastnosti povrchu podlahy.

U plastových povlaků nelze z hlediska údržby zanedbat elektrostatické vlastnosti ve vztahu k vazbě prašných částic na jejich povrchu. Čím hladší je jejich povrch, tím méně se na něm usazují jemné nečistoty. Na druhou stranu však hladký povrch vytváří riziko skluzu uživatelů interiéru. Tento problém je však již vyřešen tvrzeným polyuretanovým povrchem, který usnadňuje údržbu, projevuje se různým stupněm lesku nebo matu na površích a působí současně protismykovým účinkem. Plastové podlahoviny se pravidelně udržují mokrým způsobem se saponáty, linolea se čistí luxováním s následným vlhkým stíráním mopy. S ohledem na aplikaci v interiérech s větší provozní zátěží lze také aplikovat linolea, jejichž povrch je ošetřen disperzním polyuretanovým lakem. Ve srovnání s dřevěnými podlahami tento pružný typ podlahovin nevykazuje tak vysokou odolnost vůči bodovému zatížení. Pouze plastové povlaky s karborundovým zrněním v homogenní struktuře pomáhají tento nedostatek odstranit. U pružných povlakových podlahovin při správném a pravidelném ošetřování povrchu lze zajistit životnost v rozmezí 20 až 30 let, keramické a tvrdé povrchy dosahují více než 50 let.

Pružná podlahová krytina – přírodní linoleum se dvěma možnostmi provedení finální povrchové úpravy: 1) TOPSHIELD je dvouvrstvá povrchová úprava na bázi vodní disperze, nepotlačující přírodní charakter podlahoviny. Základní vrstva – s vysokou hustotou dokonale přilne k linoleu, zarovná a vyhladí povrch. Druhá vrstva – finální povrchová úprava vytváří velmi účinnou ochranu proti otěru a nečistotám. Tato povrchová úprava má antistatické vlastnosti, dále vlastnosti potlačující růst a množení mikroorganizmů vč. bakterie MRSA (Staphylococus Aureus). 2) S povrchovou úpravou na bázi PUR – potírající přírodní formu produktu, ale s velkou odolností vůči poškození a usnadňující úklid suchým i mokrým způsobem.

ZÁVĚR

Z uvedené analýzy podlahovin vyplývá, že správná a pravidelná údržba má podstatný vliv na trvanlivost a životnost podlah. Srovnáme-li všechny typy posuzovaných podlah, zjistíme, že pouze u dřevěných masivních podlah je možné prodloužit životnost jejich zbroušením s příslušnou povrchovou úpravou. Ostatní typy podlah se jednorázově vyměňují.

Při současném posuzování životnosti podlahovin musí být prioritně dodržen následující systém:

● vstupní čisticí zóny,

● volba správného druhu podlahoviny z hlediska konkrétního namáhání,

● ošetření povrchu podle povrchové úpravy a skladby podlahoviny s ohledem na:

– ergonomický syndrom únavy při chůzi po tvrdém povrchu a přípustnou hodnotu ochlazování od podlahy při trvalém pobytu osob v interiéru,

– míru šíření tzv. kročejového efektu při chůzi po tvrdém povrchu do přilehlých prostor a vhodnou barevnost podlahových povrchů s ohledem na předpokládanou míru a způsob špinění.

Dekorovaná podlahová plocha na bázi syntetických pryskyřic důsledně chráněná čisticími zónami

Ekologický přístup a šetrné technologie užívané při povrchových úpravách podlahovin jsou zaměřeny na postupné snižování obsahu rozpouštědel v používaných produktech na únosnou míru a na daleko větší využívání výrobků z obnovitelných surovin. Mechanické nebo strojní způsoby čistění ploch jsou rozhodující pro hledisko lidské, ekonomické a energetické náročnosti.

foto archiv autorky

Literatura:

1) ČSN 74 4505 – Podlahy: Společná ustanovení a související ČSN.

2) Vyhláška 195/2005 Sb., Zabezpečení provozu zdravotnických zařízení.

3) Suchá, V.: Interiér – aplikace materiálů a doplňkových konstrukcí v interiéru. Praha, ČVUT FSv 2005.

4) Kupilík, V.: Životnost a znehodnocení objektů v různých podmínkách užívání. Praha 2007.

5) Kupilík, V.: Management udržitelného rozvoje životního cyklu staveb, stavebních podniků. Praha, ČVUT FSv 2007.

6) Suchá, V.: Podlahy v domech pro seniory. Interiér veřejných budov, 11, 2008, č. 1.

7) Sborník příspěvků z konference PODLAHY 2007. Masarykova kolej ČVUT v Praze.

8) Suchá, V.: Životnost podlahových krytin ve stavebních objektech a údržbové technologie. Praha 2007.

9) Soubor technologických podkladů firmy Bona ČR, spol. s r. o. Technický katalog společnosti Lasselsberger.

10) Podklady společnosti Forbo Flooring Systéme

Ing. akad. arch. Věra Suchá (*1949) absolvovala SVŠT v Bratislavě, obor architektura, dále absolvovala AVU v Praze, obor architektura a interiér. V minulosti se zabývala např. projektovou činností zaměřenou na školské stavby, věnovala se navrhování a realizování nábytkových sestav i solitérů atd. Od roku 1994 pracuje na Stavební fakultě ČVUT Praha jako odborný asistent na katedře architektury, se zaměřením na ateliérovou výuku v oboru interiér, s aktuální specializací na problematiku bydlení seniorů.