Sádrokartonové desky podle evropských norem
30. 3. 2008
V letošním roce se pro sádrokartonové konstrukce objevily dvě nepřehlédnutelné evropské novinky. Ty se týkají výroby a značení výrobků podle harmonizovaných evropských norem – 1. 9. 2006 vstoupila v platnost ČSN EN 14195 Kovové konstrukční prvky pro sádrokartonové systémy a od 1. 3. 2007 bude pro výrobu sádrokartonových desek platit pouze ČSN EN 520 Sádrokartonové desky. S označením evropské shody CE se však česká a také evropská veřejnost může setkat již dnes.
ČSN EN 520 Sádrokartonové desky tvoří jednotný standard pro výrobu a hlavně značení sádrokartonových desek, a odstraňuje tak u nás nevnímanou, ale v evropském měřítku patrnou odlišnost mezi německými, britskými a francouzskými normami pro sádrokartonové desky. Pro Českou republiku jde navíc o první skutečně platnou normu pro sádrokartonové desky, protože v minulosti u nás všichni výrobci vyráběli na základě všeobecných technických návodů vytvořených na bázi německé DIN 18180 pro sádrokartonové desky.
Obr. 1: Standardizované podélné hrany sádrokartonových desek podle EN 520
ČSN EN 520 definuje pro sádrokartonové desky především:
Největší změnou je nové normové značení druhů desek (to ovšem nevylučuje používat také obchodní názvy desek).
Druh A – sádrokartonová deska – svým použitím a vlastnostmi odpovídá dosud používaným deskám typu GKB, tedy běžným (bílým) stavebním deskám.
Druh H – sádrokartonová deska se sníženou absorpcí vody – svým použitím a vlastnostmi odpovídá dosud používaným deskám typu GKBI, tedy impregnovaným stavebním deskám. Nově jsou zavedeny podskupiny H1, H2 a H3 s absorpcí vody max. 5, 10 a 25 %. Současné desky GKBI odpovídají značení H2.
Druh E – sádrokartonová plášťová deska – tomuto značení v současnosti neodpovídá žádná sádrokartonová deska na českém trhu. Jedná se o desky používané jako plášťové desky pro vnější stěny se sníženou absorpcí vody. Ani tyto desky nesmí být ovšem trvale vystaveny vlivům povětrnosti. Jsou používány například pro zateplovací systém či pod větrané fasády.
Druh F – sádrokartonová deska se zvýšenou pevností jádra při vysokých teplotách – svým použitím a vlastnostmi odpovídá dosud používaným deskám typu GKF, tedy protipožárním deskám. Oproti „předevropskému“ standardu odpadá požadavek na minimální hmotnost desky (resp. neliší se od ostatních druhů desek).
Druh P – sádrokartonová podkladová deska – jedná se o sádrokartonovou desku speciálně uzpůsobenou pro nanášení sádrových omítek. V Česku se využívala minimálně. Její použití je u obtížně přídržných podkladů, kdy se na strop, ale i na stěnu připevní tyto desky s mezerou mezi spárami a na ně se nastříká sádrová omítka. Spárami mezi deskami omítka projde do líce desek a vytvoří jakési přirozené hmoždinky zvyšující přídržnost omítky k deskám. Rozvojem kvalitních penetrací zvyšujících přilnavost (Betokontakt) již není její použití tak rozšířené ani v mateřském Německu.
Druh D – sádrokartonová deska s kontrolovanou objemovou hmotností – název říká asi vše, jejich pravděpodobné možné rozšíření bude například pro akustické, ale rovněž i pro některé protipožární konstrukce. Minimální objemová hmotnost nesmí klesnou pod hodnotu deklarovanou výrobcem a nikdy pod 800 kg/m3.
Druh R – sádrokartonová deska se zvýšenou pevností – tyto desky mají zvýšenou podélnou i příčnou lomovou pevnost (konstrukce se zvýšenou odolností proti průrazu, ale může jít i o desky pro dutinové podlahy apod). V současné době tyto desky nemají v ČR žádný ekvivalent.
Druh I – sádrokartonová deska se zvýšenou tvrdostí povrchu – opět asi název vypovídá o obsahu. Může jít o konstrukce s odolností proti povrchovému poškození.
Jak asi každý tuší, lze jednotlivá značení kombinovat mezi sebou. Pro protipožární impregnované desky bude použito značení FH2 (deska se zvýšenou pevností jádra při vysokých teplotách a se sníženou absorpcí vody na 10 %).
Parametry sádrokartonových desek
Pevnost ve smyku – tato hodnota dokládá smykovou soudržnost kartonu se sádrovým jádrem a je důležitá zejména při použití desek k vyztužení dřevěných rámových konstrukcí (funkci zavětrování zde přebírá sádrokartonová deska). Toto použití je naprosto běžné u dřevostaveb.
Pevnost v tahu za ohybu – vlastně zajišťuje pevnosti, a tím také průhyby desky především na podhledech.
Obr. 2: CE značení sádrokartonových desek
Délka: rozdíl mezi deklarovanou (jmenovitou) a skutečnou šířkou je od 0 do –5 mm.
Tloušťka: tolerance mezi jmenovitou a skutečnou tloušťkou +0,5 mm u desek do tloušťky 18 mm včetně.
Tepelná odolnost (vyjádřená tepelnou vodivostí) – tuto hodnotu lze pro sádrokartonové desky převzít z EN 12524 a činí 0,25 W/mK.
Propustnost pro vodní páru (vyjádřená difuzním odporem proti prostupu vodní páry) je pro běžné případy stanovena podle EN ISO 12572 hodnotou 10.
Průvzdušnost – občas se vyskytne dotaz, jsou-li sádrokartonové konstrukce vzduchotěsné. V ČSN EN 520 najdete odpověď. Průvzdušnost je stanovena na 1,4 . 10–6 m3/(m2.s.Pa), z čehož plyne, že sádrokarton samozřejmě vzduchotěsný, ale ani plynotěsný není.
Za zmínku stojí určitě i zatřídění sádrokartonových desek podle reakce na oheň (dříve stupeň hořlavosti a stupeň šíření plamene po povrchu). Sádrokartonové desky jsou kromě výjimek klasifikovány jako A2-s1, d0, což znamená že:
●jde o výrobek, který nepřispívá k šíření požáru (A2, přičemž číslo 2 znamená, že sice obsahuje materiály, které samostatně hoří, ale ve formě výrobku nikoli),
●nedochází k odkapávání plamenem hořících kapek/částic při lokálním styku s plamenem,
●nedochází k vývinu kouře a šíření plamene po povrchu desky.
Vedle vlastností, které se týkají pouze samotné sádrokartonové desky, definuje norma ČSN EN 520 i tzv. systémové vlastnosti. Především vzduchovou a kročejovou neprůzvučnost, zvukovou pohltivost, požární odolnost atd. Jejich prokazování je určeno příslušnými evropskými normami, z nichž některé platí již několik let, a jednotliví výrobci podle nich již svoje systémy zkoušeli či zkoušejí.
Obr. 3: CE značení desek příbalovým štítkem na paletě
Z praktického hlediska nepředstavuje pro spotřebitele ani pro odbornou veřejnost přechod na ČSN EN 520 žádný problém a mnozí ho, kromě označení štítkem evropské shody CE a nově vydaného ES prohlášení o shodě, vlastně ani nezaznamenají. Výše zmiňovaná norma ovšem tvoří jednoznačný předpis pro srovnávání kvality sádrokartonových desek z různých míst Evropské unie.
Mnozí po přečtení předchozích řádků zajásají a již se těší na volný pohyb desek po celé Evropě. Zde ale pozor. Především staré unijní státy mají velmi propracovaný systém národních zpracovatelských norem (pro montáž), kterých se prozatím evropské normy nedotkly a které při odkazech na vlastnosti sádrokartonových systémů předpokládají kvalitu desek zkoušenou podle národních norem (vyhlášené jsou v tomto ohledu především Německo, Rakousko a Francie). A tuto kvalitu chtějí také doložit podle národních norem. Je tedy snadné sádrokartonovou desku po Evropě prodávat, ne všude ji však lze namontovat.
Na závěr ještě krátká zmínka ke zmiňované a již platné ČSN EN 14195, vztahující se k ocelovým profilům pro sádrokartonové konstrukce. Před platností této normy bylo v ČR standardem vyrábět profily podle německé DIN 18182. Oproti této normě je nová ČSN EN 14195 velmi liberální, pokud jde o rozměrové, tvarové i materiálové varianty profilů, a tím umožňuje i podstatně větší rozptyl v jejich kvalitě. Evropská norma pro profily definuje pouze pevnost v tahu (vyjádřenou jako mez průtažnosti), ochrannou vrstvu zinku/hliníku odstupňovanou do 7 tříd a pouze některé rozměrové tolerance od jmenovitých hodnot deklarovaných výrobcem. V tomto směru stará DIN 18182 profil definovala daleko přesněji a více limitovala rozptyl vlastností.
MIROSLAV NYČ
foto archiv Knauf Praha, s. r. o.
Ing. Miroslav Nyč (*1970)absolvoval ČVUT v Praze v roce 1993, v současnosti pracuje jako vedoucí technického oddělení společnosti Knauf Praha, s. r. o.
