Vratové systémy

18. 8. 2007

Tento příspěvek je tematicky zaměřen na nejčastěji se objevující problémy a dotazy ze strany současných domácích i zahraničních výrobců vratových systémů v oblasti legislativní a technické. Je tak zároveň základním vodítkem při potřebě zahájení a provádění zkušebního a certifikačního procesu a také upozorněním na některé technické aspekty vratových sestav.

Při zahajování zkušebního a certifikačního procesu ověřování vybraných fyzikálních vlastností a následné certifikace je potřebná alespoň základní orientace výrobce v legislativních podkladech a normách. Soupis potřebných dokumentů je uveden níže a následující texty na jejich znění odkazují (je tedy výhodné mít při studiu k dispozici všechny podklady).

Legislativní a normové požadavky upravující danou problematiku
Vratové systémy jsou definovány jako zařízení s funkcí uzavírání otvoru, který je určen pro průjezd vozidel a průchod osob v průmyslové, občanské, komerční, zemědělské a rezidenční zástavbě. Jednotlivé typy, rozlišené dle charakteristické kinematiky částí vratových křídel, dle způsobů ovládání nebo dle použitých konstrukčních prvků, jsou blíže specifikovány v příslušných dvou terminologických normách. Důležitým rozlišením dle určení, způsobu použití a tím i charakteru konstrukce je požární hledisko, tj. zda je či není u tohoto výrobku sledována některá vlastnost požární odolnosti či kouřotěsnosti. Toto hledisko je zároveň kritériem pro způsob posuzování, hodnocení a certifikace výrobku, přičemž se příslušné postupy u obou určení zásadně liší.

Vrata bez požadavků na požární odolnost
Tato vrata byla dříve zařazena v NV 163/2002 Sb. v příloze č. 2 do skupiny 8.3, a byla tedy posuzovaná dle příslušného § 7, tj. pro výrobek bylo vydáváno stavební technické osvědčení a vystaveno osvědčení o shodě, případně bylo možno postupovat dle § 5 s vystavením certifikátu.
V listopadu roku 2003 vyšla norma výrobku ČSN EN 13241-1 v anglickém znění jako norma k přímému používání a v srpnu 2004 tato norma v českém jazyce s přechodným obdobím do dubna 2005. Tímto okamžikem se proces posuzování výrobku definitivně řídí dle NV 190/2002 Sb., a protože příloha ZA této normy výrobku jej řadí do stupně posuzování 3, vyplývá potom ze zmiňovaného NV, resp. jeho přílohy č. 2 (převodní tabulka), že daný výrobek je posuzován dle § 5 odst. 1 písmene b. Prakticky to pro výrobce znamená, že u svého výrobku povinně sledují jedenáct mandátových vlastností, definovaných pro výrobek v tab. ZA.3 přílohy výrobkové normy. Z toho tři úkoly jsou určeny pro samotného výrobce (nemusí je testovat a vyhodnocovat v součinnosti s notifikovanou osobou), tj. geometrie skla, mechanická odolnost a otázky systému řízení výroby. Dalších osm převážně fyzikálních vlastností potom nechává ověřovat na vzorcích a vyhodnocení nechá zapracovat do protokolu o počáteční zkoušce typu, vystaveného notifikovanou osobou, tj. vodotěsnost, únik nebezpečných látek, odolnost proti zatížení větrem, součinitel prostupu tepla, průvzdušnost, trvanlivost vzhledem k vlastnostem vodotěsnosti, hodnoty součinitele prostupu tepla a třídy průvzdušnosti, bezpečnost otvoru a statické či dynamické síly vyskytující se na uzavíracích hranách vratových křídel. (Kromě mandátových vlastností je obsahem normy výrobku řada dalších stavebně-fyzikálních vlastností vratových sestav, které jsou z uživatelského hlediska zcela jistě nezanedbatelné, avšak často opomíjené. Např. síly pro ruční ovládání, zamezení zakopnutí, akustické parametry apod.)
Pozn.: nařízením vlády č. 128/2004 Sb. se částečně mění znění NV 190/2002 Sb., a je tedy nutno mít obojí současně. Tyto prováděcí předpisy české legislativy pro oblast stavebních výrobků přebírají a sjednocují pravidla posuzování výrobků v souladu s příslušnými evropskými směrnicemi. V zásadě platí, že ve chvíli, kdy vychází norma konkrétního druhu stavebního výrobku (u vrat již výše uvedená ČSN EN 13241-1), zároveň nejpozději s okamžikem ukončení přechodného období uvedeného v úvodu normy, počíná se tento druh výrobku posuzovat dle evropských pravidel, tj. již ne dle NV 163/2002 Sb.
Po obdržení protokolu o počáteční zkoušce ke konkrétnímu posuzovanému typu výrobku vydává pro něj výrobce dle NV 190/2002 Sb. § 5 odst. 1 ES prohlášení o shodě. Co je obsahem prohlášení, je potom dále dáno v odst. 4 § 5. Posledním krokem je označení výrobku nebo jeho uživatelské dokumentace značkou shody CE, a to tak, jak je popsáno v článku ZA.3 v příloze citované normy výrobku.
Drobní výrobci vrat se často ptají, jak mají podle zákona postupovat při uvádění na trh vrat produkovaných v režimu kusové výroby. Odpověď opět nacházíme v NV 190/2002 Sb., § 5, ale odst. 6, který v takovém případě umožňuje postup podle § 1 písmene a, tj. umožňuje výrobci vybrat si, zda sám provede, nebo zajistí provedení počáteční zkoušky typu výrobku notifikovanou osobou (dle stejné normy výrobku a zde stanovených mandátových vlastností), ale současně provozuje systém řízení výroby. Přičemž definice kusové výroby vyplývá z NV 163/2002 Sb., § 1 odst. 1 písmene f, tj. jedná se o takový způsob výroby, při kterém je vyráběn výrobek na základě smluvního vztahu pro konkrétního zákazníka, jednorázově určený pro použití vymezené individuálním požadavkem tohoto zákazníka. Jedná se zejména o řemeslnou výrobu, u které se nepředpokládá opakování výroby typově stejných kusů založené na průmyslových výrobních metodách. Po vyhodnocení počátečních zkoušek typu opět výrobce vydává ES prohlášení o shodě (bez označení výrobku značkou shody CE).

Vrata se sledovanými vlastnostmi požární odolnosti a kouřotěsnosti
Vrata s tímto určením jsou zařazena v NV 163/2002 Sb., v příloze č. 2 do skupiny 8.1, a jsou tedy posuzována dle příslušného § 5, tj. pro výrobek je vydáváno stavební technické osvědčení, protokol o certifikaci s certifikátem s roční platností podmíněnou ročně prováděnou kontrolou fungování systému řízení výroby ve výrobně s kladným výsledkem; vše prováděno autorizovanou osobou. Před uzavřením procesu certifikace probíhá ověřování stanovených technicko-fyzikálních vlastností sestavy včetně požárních parametrů akreditovanou laboratoří ve shodě s technickými návody 08.01.02 vydávanými pro ČR (viz www.tzus.cz). V této oblasti se na rozdíl od nepožárních vrat řídí každá země vlastní legislativou a v nejbližší době se vydání příslušné harmonizované výrobkové normy sjednocující postup a kritéria v rámci EU nepřipravuje.
Základní sledované fyzikální vlastnosti u tohoto druhu výrobku:
● odolnost proti zatížení větrem (potřebné jen při určení do obvodových plášťů budov),
● pevnost – odolnost proti svislému zatížení (potřebné jen u vrat s otočnými křídly),
● pevnost – odolnost proti statickému kroucení (potřebné jen u vrat s otočnými křídly),
● pevnost – odolnost proti statickému zatížení kolmo k rovině křídla (potřebné jen u sekčních a lamelových vrat),
● pevnost – odolnost proti nárazu měkkým a těžkým tělesem,
● funkčnost – odolnost proti opakovanému otvírání a zavírání,
● funkčnost – zajištění proti uvolnění a vykolejení (potřebné jen u vrat s posuvným pohybem křídla),
● funkčnost – zajištění proti pohybu vlivem větru (potřebné jen u vrat s přídržným zařízením),
● funkčnost – zajištění proti nekontrolovaným pohybům (potřebné jen u vrat se svislým pohybem),
● funkčnost – síly pro ruční ovládání (potřebné jen u ručně ovládaných vrat),
● funkčnost – rychlost a síla ovládání (potřebné jen u samouzavíracích vrat),
● trvanlivost,
● požární odolnost,
● kouřotěsnost (jen u vrat, která jsou k danému účelu, tj. kde je vlastnost deklarována uživateli),
● reakce na oheň nebo alternativně hořlavost konstrukce,
● samozavírání a koordinované zavírání (jen u vrat, která jsou vybavena samozavírači nebo koordinátory pohybu křídel u vícekřídlových vrat),
● vodotěsnost (potřebné jen při určení do obvodových plášťů budov),
● bezpečnostní ochrana proti zřícení vratového křídla (potřebné jen u vrat se svislým pohybem křídla),
● bezpečnostní zajištění u motoricky ovládaných vrat (zahrnuje zkoušky a kontroly pro vyloučení rozdrcení, střihu a vtažení, zdvižení, navinutí, naražení, aktivaci při zapínání, doběh křídla při vypnutí, umístění ručních ovládačů, možnost uzavření osoby v objektu, působení uzamykacího zařízení při zapnutí pohonu),
● soubor bezpečnostních parametrů zjišťovaných kontrolou,
● vzduchová neprůzvučnost (potřebné jen u vrat, kde je vlastnost deklarována uživateli),
● součinitel prostupu tepla (potřebné jen při určení do obvodových plášťů budov),
● průvzdušnost (potřebné jen při určení do obvodových plášťů budov),
● stanovení emisí formaldehydu (potřebné jen při použití příslušného materiálu),
● mechanická odolnost průhledné plochy (potřebné u vratových křídel vybavených prosvětlovacími otvory).

Při bližším porovnání (mimopožárních) technických, mechanických a bezpečnostních požadavků na oba druhy vrat je patrno, že tyto jsou z podstatné části totožné.

Soupis současných potřebných podkladů pro zkoušení, vyhodnocování a certifikaci
Zákony:
● zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky,
● nařízení vlády č. 163/2002, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, + přílohy (zejména příloha č. 2 z roku 2004),
● nařízení vlády č. 312/2005, kterým se mění nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky,
● nařízení vlády č. 190/2002, kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE, + jeho přílohy,
● nařízení vlády č. 251/2003, kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č.22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
● nařízení vlády č. 128/2004, o změnách a doplněních NV č. 190,
●zákon č. 205/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb.,
● sdělení č. 71/2000 Ministerstva zahraničních věcí,
● zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků,
● zákon č. 277/2003 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti), ve znění zákona č. 146/2002 Sb., zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů,
● nařízení vlády č. 17/2003, kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí (nahrazuje NV č. 168/1997),
● nařízení vlády č. 18/2003, kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility (nahrazuje NV č. 169/1997),
● nařízení vlády č. 24/2003, kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení (nahrazuje NV č. 170/1997),
● vyhláška č. 369/2001, o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace,
● vyhláška č. 137/1998 Ministerstva pro místní rozvoj, o obecných technických požadavcích na výstavbu,
● zákon č. 157/1998, o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů,
● vyhláška č. 221/2004 Ministerstva životního prostředí, o nebezpečných látkách, vydaná na základě směrnice 76/796/EHS,
● zákon č. 634/1992, o ochraně spotřebitele,
● zákon č. 146/2002, o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů.

Další související zákony (na které se tyto odkazují):
(Zákony jsou ke stažení na www.mvcr.cz.)
Normy:
● ČSN EN 13241-1; Vrata – Norma výrobku – Část 1: Výrobky bez vlastností požární odolnosti nebo kouřotěsnosti.
● ČSN EN 12604; Vrata – Mechanické vlastnosti – Požadavky.
● ČSN EN 12605; Vrata – Mechanické vlastnosti – Zkušební metody.
● ČSN EN 12453; Vrata – Bezpečnost při používání motoricky ovládaných vrat – Požadavky.
● ČSN EN 12445; Vrata – Bezpečnost při používání motoricky ovládaných vrat – Zkušební metody.
● ČSN EN 12978; Vrata – Bezpečnostní zařízení pro motoricky ovládaná vrata – Požadavky a zkušební metody.
● ČSN EN 954-1; Bezpečnost strojních zařízení – Bezpečnostní části řídicích systémů – Část 1: Všeobecné zásady pro konstrukci.
● ČSN EN 294; Bezpečnost strojních zařízení – Bezpečné vzdálenosti k zabránění dosahu k nebezpečným místům horními končetinami.
● ČSN EN 349; Bezpečnost strojních zařízení – Nejmenší mezery k zamezení stlačení částí lidského těla.
● ČSN EN 12426; Vrata – Průvzdušnost – Klasifikace.
● ČSN EN 12427; Vrata – Průvzdušnost – Zkušební metoda.
● ČSN EN 12425; Vrata – Odolnost proti průniku vody – Klasifikace.
● ČSN EN 12489; Vrata – Odolnost proti průniku vody – Zkušební metoda.
● ČSN EN 12424; Vrata – Odolnost proti zatížení větrem – Klasifikace.
● ČSN EN 12444; Vrata – Odolnost proti zatížení větrem – Zkoušení a výpočet.
● ČSN EN 12433-1; Vrata – terminologie – Část 1: Typy vrat.
● ČSN EN 12433-2; Vrata – Terminologie – Část 2: Části vrat.
● ČSN EN 12428; Vrata – Součinitel prostupu tepla – Požadavky na výpočet.
● ČSN EN 12600; Sklo ve stavebnictví – Kyvadlová zkouška – Metoda zkoušení nárazem a klasifikace pro ploché sklo.
● ČSN 73 0540-2; Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky.
● ČSN EN ISO 8990; Tepelná izolace – Stanovení vlastností prostupu tepla v ustáleném stavu – Kalibrovaná a chráněná teplá skříň.
● ČSN EN ISO 12567-1; Tepelné chování oken a dveří – Stanovení součinitele prostupu tepla metodou teplé skříně – Část 1: Celková konstrukce oken a dveří.
● ČSN EN ISO 10077-1; Tepelné chování oken, dveří a okenic – Výpočet součinitele prostupu tepla – Část 1: Zjednodušená metoda.
● (+ EN pro zkoušení tepelných vlastností.)
● (+ EN pro akustické vlastnosti; neprůzvučnost.)

A další související normy (na které tyto odkazují). Přehled norem je na www.cni.cz.

VYBRANÉ POŽADAVKY NA TECHNICKÉ PARAMETRY A PRAXE ZE ZKUŠEBNICTVÍ

Bez rozlišení, zda se jedná o běžnou nebo požárně odolnou konstrukci, platí následující stručné poznámky a konstatování.

Odolnost proti zatížení větrem
Kvalitativně je vyjádřeno třídami odolnosti dle klasifikační normy. Zatěžování nebo výpočet probíhá pro tlak i sání na uzavřeném křídle a třídy jsou potom stanoveny jako kladné a záporné. Pokud je určitý typ vrat vyráběn v široké škále rozměrových variant šířek i výšek, je užitečné hledat samostatně příslušnou třídu odolnosti pro předem stanovené intervaly vyráběných rozsahů, jinak by se výsledek musel (pro uvedení na trh) řídit nejméně příznivou testovanou variantou, obvykle největším rozměrem, který ale odpovídá nejméně příznivé třídě. Přitom nejmenší vyráběné rozměry mohou odpovídat třídě až o tři stupně výhodnější. Navíc u sekčních a lamelových vrat bývá skladba křídla velmi variabilní, zahrnující např. i prosklení nebo vestavěné dveře. Potom je stanovení tříd odolnosti ve funkční závislosti nejen na výškových a šířkových rozměrech, ale také na materiálovém či profilovém složení sekcí, umístění oken a vestavěných dveří a výrazně také na výrobcem udávaných zásadách pro osazování výztužných prvků/profilů na vratové křídlo a do prahu vestavěných dveří.
Typické kombinace uspořádání prvků, jak jsou znázorněna na obrázku, představují vlastní charakteristický výrazně nepříznivý vliv na ohybovou i torzní tuhost a stabilitu celku. V těchto skupinách je při zkoušení a zejména extrapolačním vypočítávání třeba diferencovat a dále zohledňovat další uspořádání přiřazováním k těmto typickým vzorům, zohledňovat měnící se šířky a výšky, použité materiály, rozmístění výztužných prvků a vestavěných dveří (obr. 1a, b).

Obr. 1a: Charakteristická výšková variantní uspořádání prosvětlovacích prvků zeslabujících tuhost vratového křídla sekčních vrat

Obr. 1b: Charakteristická výšková variantní uspořádání prosvětlovacích prvků zeslabujících tuhost vratového křídla sekčních vrat

Mechanická odolnost
Mechanická odolnost zahrnuje zejména řadu pevnostně-pružnostních parametrů pro detailní konstrukční prvky celku a při ověřování je zapotřebí ke každému typu vrat přistupovat individuálně (samostatná výkresová dokumentace, jiné použité materiály a různé způsoby silových/momentových zatěžování částí). Při postupu ověřování shody dle jmenovaných ČSN EN 12605 a 12604 je zřejmá nutnost použití daných bezpečnostních koeficientů pro výpočet nebo koeficientů pro zatěžovací zkoušky. Jinak ověřování pevnostní způsobilosti probíhá podle běžných konstrukčních zásad technicko-inženýrské praxe.
Při vyhodnocování je zde výhodné použít měřicích záznamů průhybů a závěrů získaných při laboratorní zkoušce odolnosti proti zatížení větrem, kde pro testování zejména vyšších tříd odolnosti proti větru bývá použito namáhání mnohem vyšší, než stanovují koeficienty pro výpočet nebo zkoušení mechanické odolnosti.

Součinitel prostupu tepla
Tento parametr je vyjádřen hodnotou U (W/m².K) , přičemž potřebná hodnota dle normy pro tepelnou ochranu budov je pro oddělení vytápěných prostor od venkovního prostředí U = 1,7 a pro oddělení částečně vytápěných prostor (chodeb, zádveří, schodišť, garáží, hal sousedících s vytápěným prostorem) U = 3,5. Tato hodnota se určuje experimentálně na vzorku a je zjištěno, že nepříznivě a rychle roste s množstvím přítomných nepřerušených tepelných mostů, jaké vznikají např. u kovových rámových nezateplených prosvětlovacích prvků, zárubní vestavěných dveří nebo postranních vodicích mechanismů. Nejnepříznivější dosažitelná hodnota (pro případ kovové nezateplené konstrukce) je potom U = 6 W/m².K.
Laboratorní měření (obr. 2a, b) je provedeno na vzorcích s nejméně příznivým uspořádáním sestavy v daném směru a přepočty na další varianty skladebního uspořádání křídel jsou vedeny výrobcem pro konkrétní zhotovená vrata dle metodiky popsané v příloze B normy výrobku.

Obr. 2a: Měření ke stanovení U na vzorcích zabudovaných v dělicí stěně zkušebního zařízení

Obr. 2b: Měření ke stanovení U na vzorcích zabudovaných v dělicí stěně zkušebního zařízení

Vodotěsnost a průvzdušnost
Tyto parametry jsou obvykle vyhodnocovány u vrat určených do obvodových plášťů budov, ale i zde nejsou uživateli sledovány tak důsledně jako např. u oken a dveří. Příčinou je samotné obvyklé místo instalace, tj. garáž, výrobní hala, zemědělský objekt apod., kde se nepředpokládá tak vysoká tepelná energetická ztráta a zároveň bývá naopak vyžadováno větrání prostoru (otvory ve stěnách nebo větrací mřížky v samotných vratech). Při pohledu na vodotěsnost je zase faktem, že přes stavební otvor vjíždějí do objektu mobilní prostředky z venkovního prostředí, a to často zcela mokré. Při laboratorním ověřování vodotěsnosti je však sledován i každý minimální průsak přes vratovou sestavu.
U obou vlastností je kvalita vyjádřena zařazením do tříd odolnosti dle klasifikačních norem uvedených výše.

Bezpečnost otvorů a síly na uzavíracích hranách křídel

Graf: Závislost maximálně dosažitelných/bezpečných hodnot pro dynamickou sílu hrany křídla

Požadavky norem jsou pro bezpečnost otvorů u vrat se svislým pohybem křídla koncipovány tak, že toto křídlo musí být jištěno proti zřícení vlivem selhání vyvažování nebo netuhého nosného prvku buď k tomu určeným pojistným mechanismem, nebo jinými způsoby. Jiným způsobem je míněno takové konstrukční uspořádání nosných prvků, které zajistí, že je přítomen ještě jeden nezávislý nosný prvek, který bezpečně udrží křídlo při selhání některého z běžných provozních nosných prvků. V případě vyvažování vratových křídel motorickým pohonem, musí být přítomen ještě jeden nezávislý pohon, který sám udrží křídlo. Tyto pohony musí být záměrně konstruovány k danému účelu. Dalšími požadavky jsou geometrické a pevnostní vlastnosti jako např. průměry navíjecích bubnů, vlastnosti lan a jejich koncovek apod.
Na hlavních a vedlejších uzavíracích hranách motoricky poháněných křídel musí být funkční silová ochrana proti naražení principiálně zajištěná různými technickými způsoby silové detekce nebo detekce přítomnosti osob v kritickém prostoru. Důležitým a vždy ověřovaným parametrem je průběh dynamické síly na hraně křídla při naražení na překážku. Tato síla nesmí překračovat hodnotu N stanovenou požadavkovou normou (viz výše) a nesmí překračovat ani časový interval svého trvání s uvedený ve společném grafu. Protože vratová křídla se mohou běžně pohybovat v rozmezí hodnot hmotnosti od např. 50 kg do 600 kg a protože průběhy dynamických sil závisí také na vlastnostech pohonů, vyvažovacích systémů a tuhostí těsnicích pryží na hranách křídel, nezřídka dochází k překračování obou sledovaných fyzikálních veličin především u rozměrnějších sestav.

Nejnižší vnitřní povrchové teploty
Problematika kondenzace a rosného bodu není povinně sledovanou vlastností. V provozu však běžně dochází v zimním období k výrazným projevům srážení vodní páry na vnitřních plochách vratových křídel, a to zejména u nezateplených prvků nebo v místech s nepřerušenými tepelnými mosty (rámové ocelové nebo hliníkové konstrukce křídel). Teplotní a vlhkostní problematikou budov včetně otvorových výplní se jinak zabývá norma ČSN 73 0540-1/Tepelná ochrana budov – Požadavky (a normy, na které odkazuje). Norma stanovuje, že na konstrukčních částech budov nesmí docházet ke kondenzaci, a proto také lze výrobci doporučit, aby se zabýval kvantifikací vlhkostních vlastností v rámci ověřování chování celku v celém rozsahu provozních teplot a vlhkostí a aby předem konzultoval vhodnost použití vzhledem k povaze a provozu stavby. V opačném případě jsou častým jevem spory spotřebitele s výrobcem, zvláště když je současně v několika průmyslových objektech instalována řada rozměrných, technicky náročnějších vrat (vysoké pořizovací náklady), která nejsou pouze výrazným architektonickým prvkem stavby, ale podílejí se na technologickém procesu (toky materiálu mezi halami) a zároveň jsou všechna charakteristická nápadným průběhem kondenzace včetně korozních důsledků.

obr. a foto archiv autora

Ing. Vratislav Hnátek (*1971)
absolvoval Strojnickou fakultu Žilinské univerzity (dříve VŠDS). V současné době je zaměstnancem Centra stavebního inženýrství, a. s., Praha, pracoviště Zlín, akreditované laboratoře 1007.1, pro stavební fyziku, Certifikačního orgánu, Autorizované osoby 212 a Notifikované osoby 1390 a soudně znaleckého ústavu.