Chyby v montáži dřevostaveb

4. 7. 2009

Na mnoha odborných seminářích a konferencích se přednášející zabývají různými tématy spojenými s dřevostavbami. Většinou nechybějí informace o historii, o konstrukčních řešeních nebo o chování konstrukcí všeobecně, prezentují se ukázky staveb ze zahraničí. Tento přístup je samozřejmě důležitý, ale každá teorie je vždy nakonec prověřena praxí. I ten nejdokonalejší návrh dřevostavby je závislý na technologické kázni při montáži.

Při svých četných návštěvách na stavbách se setkávám s vadami a poruchami, které vznikají buď nesprávným návrhem, montáží nebo někdy i užíváním domu.

Bohužel se v současné době střetávám i s dosti vysokou mírou nekvalitní práce stavebních firem, především při provádění tepelných izolací a instalací různých druhů fólií, při řešení konstrukčních detailů a správné skladby podlahových (vodorovných) konstrukcí nebo při montáži konstrukčních desek.

Stavební firmy se občas snaží zjednodušit si práci a pozměňují nebo přeskakují některé kroky v technologickém postupu. Někteří realizátoři dokonce svévolně mění nebo vynechávají materiály při montáži. Takovýto přístup má samozřejmě za následek řadu závad – praskání spár v ploše i v koutech, plísně, prohýbání podlah, špatné akustické vlastnosti konstrukcí atd.

Kvalitní a technologicky správná výstavba dřevostaveb je přitom klíčem pro udržení a rozšíření důvěry investorů v dřevěné montované domy.

Obr. 1: Detail T-napojení, a) chybné řešení, b) správné řešení

V tomto článku bych se rád zaměřil na některé chyby, se kterými se při montáži dřevostaveb potkávám. Mezi vybrané patří:

● špatná práce s projektem, nedořešené detaily v projektu,

● použití nekvalitních dřevěných konstrukcí a jejich nesprávná montáž,

● nesprávné založení stavby,

● chybné použití parotěsné zábrany, difuzní fólie a tepelné izolace,

● nedodržení technologických předpisů při montáži deskových materiálů.

Špatná práce s projektem, nedořešené detaily v projektu

Správná řešení detailů v projektu jsou kritickými místy pro stavbu. Detaily bývají často zakreslené chybně, nebo dokonce nejsou vůbec naprojektovány. Projektanti navíc mnohdy neřeší technické provedení navržených detailů.

Odborník, který se vyzná v problematice dřevostaveb, obvykle navrhuje řešení kritických míst jiným způsobem než projektant, který dosud navrhoval klasické zděné konstrukce. Zkušení montážníci z návrhu poznají, zda je projekt proveden specialistou na dřevěné konstrukce, či nikoliv. Kvalita a způsob návrhu jsou samozřejmě závislé na zkušenostech projektanta.

Proveditelnost navržených detailů rozhoduje o rychlosti stavebních prací. V případě, že musí montážník využít svých zkušeností a na staveništi hledat ta správná řešení kritických míst, dochází samozřejmě k prodlevám.

Jak mezi projektanty, tak i mezi montážníky je nedostatek kvalitních odborníků. Ne každý montér má ty správné zkušenosti pro samostatné řešení detailů. Výstavba dřevostaveb je novější technologií než ostatní stavební řemesla a o to více je třeba se zaměřit na kvalitu prováděných prací.

Na stavbě se občas z různých důvodů stává, že se nedodržuje skladba konstrukce, která je navržena v projektu. Tento krok je nepřijatelný a samozřejmě vede k řadě dalších komplikací, které poškozují konečnou stavbu.

Jak to vypadá v praxi, je vidět na obr. 1.

Použití nekvalitních dřevěných konstrukcí a jejich nesprávná montáž

Obr. 2: Příklad nekvalitních dřevěných konstrukcí se suky

Obr. 3: Příklad nekvalitních dřevěných konstrukcí se suky

Obr. 4: Chybné napojení konstrukce

Správně připravené dřevěné konstrukce mají být ohoblované, bez suků, se sraženými hranami a s minimální vlhkostí. Několik odstrašujících příkladů je na obr. 2–4.

Obr. 5: Předimenzovaná konstrukce nadpraží postavená dle projektu. Nebezpečí tepelných mostů

Obr. 6: Nesprávné založení stavby – použití PUR pěny je nevhodné; nutno podmaltovat nebo podbetonovat

Obr. 7: Nesprávná aplikace parotěsné zábrany. Parotěsná zábrana má být přilepena k�rámu okna a�teprve potom lze konstrukci opláštit.

Obr. 8: Nekvalitní napojení parotěsné zábrany na rám střešního okna. Fólie je pouze přisponkována, má být přilepena.

Obr. 9: Špatná aplikace difuzní fólie, následkem je zatečení vody do izolace

Obr. 10: Nesprávná vzdálenost šroubů na stropní konstrukci, maximální rozteč u sádrokartonových desek smí být 17 cm

Nesprávné založení stavby

V případě nerovné základové desky je nutné základový práh dřevostavby podmaltovat nebo podbetonovat. V žádném případě nelze vyplňovat meziprostor PUR pěnou (obr. 6). Důsledkem takového postupu je sedání stavby a může docházet k deformacím konstrukce a k praskání spár deskových materiálů.

Obr. 11: Nedodržení správné rozteče, nesprávné upevnění sponek

Obr. 12: Chybné umístění sponek příliš blízko okraje desky nezajistí dostatečnou kvalitu připevnění desky, a tím může narušit stabilitu celé konstrukce

Chybné použití parotěsné zábrany, difuzní fólie a tepelné izolace

Správná aplikace parotěsných zábran, difuzních fólií a tepelných izolací je základem kvalitní difuzně uzavřené dřevostavby. Pro různé skladby stěn a střešních konstrukcí jsou doporučeny rozdílné kombinace materiálů, uspořádání fólií a izolantů. Použití materiálů by mělo být jednoznačně stanoveno projektantem. Tím lze zabránit experimentování ze strany montérů. Toto rozhodnutí by mělo být podloženo výpočty kondenzace vody, tepelných odporů atd. Častou chybou na stavbách je špatné napojení fólií na konstrukci, záměna materiálů, nebo dokonce vynechání některé vrstvy ze skladby. Viz obr. 7–9.

Nedodržení technologických předpisů při montáži deskových materiálů

Obr. 13: Nepřípustné provedení tmelené spáry – na střih otvoru; takovéto místo je enormně náchylné na vznik praskliny

Práce s deskovými materiály má svá pravidla a začíná již od skladování, přepravy a zpracování desek. Jedním z používaných deskových materiálů jsou sádrovláknité desky (např. Rigidur). Jsou to nosné konstrukční desky, které jsou pod tlakem lisovány ze sádry a papírových vláken. Sádrovláknité desky jsou díky tomu homogenní, vysoce únosné a mechanicky odolné. Desky jsou zatříděny do třídy reakce na oheň A1 a jsou vhodné i do vlhčích prostor. Dosahují vynikajících parametrů i z akustického hlediska.

U sádrovláknitých desek je zásadní skladovat je ve vodorovné poloze a chránit je před přímým působením vody. Přenášet se mají vždy ve svislé poloze.

I zpracování má své zákonitosti. Podle způsobu připevnění do konstrukce se desky buď naříznou a zlomí přes hranu, tj. budou použity pro tmelenou spáru, nebo se řežou pomocí kotoučové pily s vodicí lištou a pak se používají pro lepenou spáru.

Desky je možné spojovat různými způsoby, ale vždy je nutné dodržet osvědčený technologický postup. Desky mohou být spojeny na sucho, mohou se lepit nebo tmelit.

Těsný sraz

Desky se montují na sucho na těsný sraz. V tomto případě se neprovádí ani lepení, ani tmelení spár. Tento postup se používá např. u dvouvrstvého opláštění, kdy je první vrstva desek zakryta vrstvou další s přesahem min. 200 mm, nebo při následném použití fasádního zateplovacího systému.

Tmelená spára

Desky se namontují s šířkou spár odpovídající minimálně polovině tloušťky desky (např. při opláštění deskou tl. 10 mm má být spára široká min. 5–7 mm). K tomu, aby bylo zatmelení kvalitní, je nutné použít vhodný spárovací tmel (doporučí dodavatel desek). Spára se vyplní tmelem do roviny s povrchem desky. Spotřeba tmelu činí cca 0,2 kg/m². Tento druh spoje se používá v interiérech a tmelení se provádí bez výztužné pásky.

Lepená spára

Pro tento typ spáry se používají hrany z výroby nebo hrany řezané kotoučovou pilou podle vodicí lišty. Doporučené lepidlo se nanáší přímo z kartuše na čistou a suchou hranu již namontované desky. Další deska se k této hraně s naneseným lepidlem přitlačí ze strany tak, aby šířka spáry byla max. 1 mm. Po ztuhnutí se přebytečné lepidlo odstraní špachtlí a zabrousí brusnou mřížkou – podrobný návod na zpracování je uveden na kartuši. Lepení provádíme při teplotách nad +5 °C. Lepenou spáru je možné použít nejen v interiérech, ale i v exteriéru, např. pro podbití střechy.

Nejčastější chyby při upevňování desek

Správné připevnění a spojení sádrovláknitých desek ovlivňuje i prostorovou tuhost stavby. Pro investora je samozřejmě důležité i estetické hledisko zpracování. Praskající rohy a spáry mezi deskami v novostavbě jistě nikoho nepotěší.

Ačkoliv se tedy zdá, že připevnění deskového materiálu je jen otázkou „zaklopení“ konstrukce, rozhodně se vyplatí tento krok nepodceňovat. Porušení technologického předpisu – sponkování, které není provedeno dostatečně kvalitně – je chybou ze statického hlediska. Upevňovací prostředky (speciální šrouby, sponky, hřebíky) musejí mít antikorozní povrchovou úpravu a měly by být zapuštěny tak, aby nevyčnívaly nad povrch desek. Vzdálenost sponek od okraje desky musí být min. 1 cm. Rozteče sponek po obvodě desky musí být v závislosti na tloušťce desky 5–7,5 cm, uprostřed desky po 15 cm. Pokud nejsou vzdálenosti dodrženy, dochází k porušení technologie a může dojít k deformacím konstrukce, které se projeví např. praskáním v koutech a ve spárách v ploše.

Nejčastější chyby montážníků při upevňování a tmelení sádrovláknitých desek se opakují v podobných místech. Základní doporučení pro správnou práci s deskami by se dala shrnout do těchto bodů:

● přetmelit upevňovací prostředky vždy jen správným (doporučeným) tmelem,

● montovat desky min. 5–10 mm od země,

● pro lepené spáry řezat desky pouze kotoučovou pilou podle vodicí lišty (důležitá je přesnost),

● netmelit a nelepit za vlhka a za mrazu,

● dodržovat nejenom rozteče, ale i délky upevňovacích prostředků.

Nepostihl jsem samozřejmě všechny chyby, ke kterým při výstavbě dřevostaveb může dojít, a ani to nebylo záměrem tohoto článku. Pohybuji se na stavbách denně a s odbornými čtenáři jsem se chtěl podělit o své zkušenosti. Pouze kvalitně postavené dřevostavby nám pomohou rozšířit tento trend bydlení a jejich dobré jméno mezi investory.