Dřevěné mosty v okolí Nedvědice

Pro dosud stojící dřevěné mosty v Pernštejně, Švarci, Černvíru a Prudké byly vypracovány posudky jejich stavu a navrženy postupy sanace. V současné době jsou dva již zcela opraveny a na třetím opravy probíhají. Čtvrtý most má, bohužel, nevyjasněné majitele, a jeho rekonstrukce je tudíž v nedohlednu.

Každá sanace vyžaduje na straně jedné osobitý přístup. Na druhé straně se u mostních konstrukcí vyskytují podobné závady, jejichž příčiny mohou být různé, často je ale viníkem člověk. Součástí každého posudku by mělo být vysvětlení některých faktorů způsobujících destrukci konstrukcí a navazující doporučení pro kontrolu stavu objektů a jejich údržbu.

  

  

V obci Pernštejn pod stejnojmenným hradem převádí krytý dřevěný most místní komunikaci přes říčku Nedvědičku. Podle mínění místních obyvatel byl postaven někdy kolem roku 1830. Délka mostu činí 13,2 m, šířka mezi vstupními pilíři na mostovku pak 3,6 m. Pernštejnský most je těmito čtyřmi kamennými pilíři obzvláště zajímavý, protože se nenacházejí na žádném jiném dřevěném mostě v České republice (obr. 1).

Nosnou konstrukcí je dvojité věšadlo, kterému je ještě ulehčováno dvěma šikmými vzpěrami, podpírajícími vaznice mezi vstupními pilíři a sloupky věšadel. Mezi hlavními nosníky jsou čtyři podélníky, nesoucí mostovku z povalů. Na stavbu bylo použito smrkové a modřínové dřevo.

Po rozsáhlé opravě v roce 2005 je celý most ve výborné kondici (obr. 2), ale před opravou byl jeho stav na pováženou. Vzhledem k rozsáhlé destrukci musely být nosné trámy nahrazeny v celé své délce, ostatní prvky nosné konstrukce byly pouze vyspraveny. Most dostal nový plášť – veškerá bednění byla vyměněna spolu s povaly mostovky a střecha je kompletně pokryta novým štípaným šindelem.

  

   

   

Mostovka je asi 3 m nad hladinou řeky. Je nesena dvěma trojicemi podélných trámů, které se setkávají nad bárkou a jsou zde uloženy na cca 6 m dlouhém sedle. Nosný systém lávky představují dvě dvojice lichoběžníkových věšadel. Oprava věšadel a některých dalších součástí svislé konstrukce byla provedena v roce 1999. Byl to tehdy poslední legální zásah do této konstrukce.

V současné době jsou veškeré tyto aktivity pozastaveny z důvodu nevyjasněných restitučních nároků potomků továrníka Kopřivy. Situace je taková, že ve špatném stavu jsou některé nosníky. Jeden z nich byl, zřejmě po jeho havárii, provizorně posílen vedle něj položeným trámem (obr. 10, 11). Tyto práce byly ovšem provedeny bez vědomí Národního památkového ústavu.

     

Výše popisované objekty se ve své konstrukci značně liší. Co však mají společného, jsou některé závady. Jejich příčinou mohly být konstrukční chyby už při stavbě mostu, ale mnohem více škod napáchaly pozdější úpravy a také nedůsledná nebo žádná péče během jejich užívání.

Nejproblematičtějším místem všech mostních konstrukcí je bezesporu uložení nosných trámů. Přitom stačí dodržet zásady konstrukční ochrany. Uložení trámů má být izolováno od zemní vlhkosti a musí mít možnost dobře větrat. Není tedy nic jednoduššího, než uložit nosníky na dubové prahy.

V mnoha případech byly později prahy zazděny, aby tak byly zajištěny proti posunutí. Při hmotnosti těchto mostních konstrukcí, se ale není třeba obávat, že by se mohl trám jakkoliv pohnout, je-li uložen na rovné ploše. Ale i kdyby toto hrozilo, postačilo by prahy ukotvit do pilířů pomocí ocelových prvků.

Příkladem této nevhodné úpravy může být švařecká lávka, kde byly prahy v celé své výšce zabetonovány. Hlavní nosníky tak ležely přímo na pilíři a nebyly nijak izolovány a chráněny ani před dešťovou vodou, ani před vzlínající vlhkostí.

Proti druhé zásadě, nutnosti větrání, se zase provinili opraváři na mostě v Černvíru. Zde se snažili trámy chránit před vlhkostí tak usilovně, až zabránili jejímu odchodu. Zhlaví byla neprodyšně zabalena do dehtové lepenky. Bohužel není nikdy nic stoprocentní, a tak se voda k nosníkům samozřejmě dostává a lepenka pak naopak brání rychlému vyschnutí.

Zhlaví trámů pernštejnského mostu byla také v trvalé vlhkosti. Zde nebyly prahy zazděny, ale nahrazeny kamennými podložkami. Nevíme, zda prahy zcela podlehly zkáze a kameny byly pouze mnoholetým provizorním řešením, nebo se někdo domníval, že trvanlivější a pevnější kámen bude vhodnější podložkou. Ke zkáze ale přispěla i nedostatečná údržba. Most je totiž vsazen do svahu a voda stéká přímo k němu. Je důležité udržovat odvodňovací kanálek před mostem dostatečně hluboký.

V Prudké je opět viníkem lidská nedbalost i laické provedení oprav. Na opěře v místě uložení se hromadí hlína, listí a další materiály, které zasypávají trámy. Ty se tak dostávají do přímého styku se zemní vlhkostí – o jejím odvětrání nelze v tomto případě vůbec hovořit. Ale toto je velmi častá příčina špatného stavu zhlaví, která se vyskytuje u většiny mostů a lávek.

Chybou, která také zapříčinila neutěšený stav lávky, je špatně provedené oplášťování. To, namísto toho, aby nosné trámy před deštěm chránilo, nyní svádí vodu přímo na jeden z nich. Jeho stav je „díky“ tomu kritický.

Dalšími oblastmi, které jsou opakovaně předmětem sanací dřevěných mostních konstrukcí, jsou opěry příčného ztužení a průvlaky, které je nesou. Vzhledem k tomu, že ve většině případů trčí vně mostu, nejsou již chráněny přesahem střechy. Z tohoto důvodu musí mít vlastní ochranu, kterou může být například dostatečně široké prkno – v některých případech ale toto prkno buď zcela chybí, nebo je příliš úzké, takže průvlaky od zatékání vody dostatečně nechrání. Navíc jsou-li opěry dlouhé, jako například ve Švařci, není průvlak chráněn před vodními srážkami téměř vůbec. Dešti je přímo nastavena vodorovná plocha s trhlinami (přirozená vlastnost dřeva), ze které srážky neodtékají. Není-li možno dřevo lépe chránit, mělo by alespoň být použito co nejtrvanlivější (např. dub).

Ostatní závady pak bývají způsobeny děravou střechou nebo jinými otvory v plášti mostu, které dovolují trvalé zatékání dešťové vody do konstrukce.

 

Jestliže je většina závad způsobena nedostatečnou údržbou, je evidentní, že by bylo dobré kontrolovat stav dřevěných mostů a lávek v určitých pravidelných intervalech. Ty by rozhodně neměly být delší, než pětileté. Ovšem čím častěji se prohlídky uskuteční, tím lépe.

Se zvláštní pečlivostí je třeba se zaměřit zvláště na výše uvedené, nejčastěji poškozené oblasti:

* První pohled kontrolora musí vždy zamířit do uložení nosných trámů.

* Následně by měla být prohlédnuta celá konstrukce. I slabé změny v barvě dřeva mohou signalizovat zatékání vody. Tak mohou být odhaleny i skryté poruchy ve střešní krytině nebo v bednění.

* Nelze opomenout ani tesařské spoje a různé trhliny, které svojí povahou představují místo pro hromadění prachu a zadržování vlhkosti.

* Je-li konstrukce opatřena ochrannými prostředky proti povětrnosti (nátěry), je třeba zkontrolovat, jestli nejsou porušeny. To platí i pro antikorozní nátěry kovových součástí.

 

Při prohlídce je také důležité sledovat podmínky v okolí mostu, které mohou mít vliv zejména na vlhkost konstrukce. Mezi ty mohou patřit například:

* přerostlá vegetace, která může bránit přístupu slunečního záření a snižovat tak rychlost vysychání,

* listí ze stromů v těsné blízkosti mostu může pokrýt některé jeho části, zejména střechu, a způsobit tak jejich rychlejší destrukci,

* v horším případě mohou staré nebo jiným způsobem oslabené stromy na objekt spadnout a vážně jej poškodit,

* voda ze svahu může zatékat do uložení zhlaví.

 

Jakékoliv zjištěné nedostatky, které by mohly vést až k destrukci mostní konstrukce, musí být neprodleně odstraněny. Zvláště pak nahromaděné materiály v uložení nosníků a v trhlinách. Z hlediska okolní vegetace je třeba hledat kompromis mezi požadavky životního prostředí a potřebami ochrany technické památky.

Doba účinnosti preventivních ochranných prostředků proti napadení dřeva hmyzem a houbami by měla být pro interval opakování jejich aplikace určující. V současné době, kdy je např. tesařík přemnožen, nelze ochranné postřiky zanedbávat.

Důležité také je, aby kontrolu mostu či lávky prováděl specialista a aby při ní nebyla pominuta kritická místa jen proto, že je k nim horší přístup. To platí zejména pro uložení trámů na pilířích a opěrách. Je třeba si uvědomit, že je vždy snazší a levnější opravit povaly než hlavní nosníky. Nehledě na to, že ve většině případů je možno mostovku odstranit bez výraznějšího poškození, takže ji potom lze vrátit na její původní místo.

Odbornost pracovníka je samozřejmě nutnou podmínkou i pro případný návrh sanačních opatření a jejich provádění. Odstrašujících příkladů je známo dost, většina je datována do 60. a 70. let minulého století, kdy byly některé opravy prováděny v tzv. akci Z.