Posouzení účinnosti sanačních omítek na historických objektech

 Vzhledem k tomu, že tato situace je vždy dlouhodobá, jsou stěny natolik nasáklé vlhkostí, že většinou již převzaly značné množství solí z vody. Množství chloridů, dusičnanů, síranů obsažených ve zdivu je závislé na daných podmínkách a je společně s vlhkostí zkoumaným faktem při úvodním průzkumu stávajícího stavu. Na základě dosažených výsledků jsou navrhována vhodná opatření pro sanaci objektu. Obsah solí ve zdivu způsobuje u běžných omítek v průběhu vysychání výkvěty na povrchu omítky a následně její degradaci. Sanační omítky jsou svými technickými vlastnostmi schopny tyto soli pohltit a zabránit tak jejich pronikání na povrch.

 

Obec Blazice se v letopisech připomíná od roku 1358, ačkoliv je jisté, že existovala dávno před uvedenou dobou. Na tuto skutečnost upozornily četné nálezy různých kamenných nástrojů a rovněž bohaté pozůstatky pohanského pohřebiště. Blazice se nacházejí spolu s pozemky k nim náležejícími na ploše 380 ha. Leží na trase mezi Bystřicí pod Hostýnem a Lipníkem nad Bečvou. Dominantou obce je kostel, který byl postaven roku 1788, v roce 1885 byl opraven a byly v něm instalovány varhany.

   

 

Celková prohlídka stavby byla provedena 18.  5.  2000 sanačním technikem. Objekt v době průzkumu procházel stavebními úpravami, které zahrnovaly obnovu střechy, svodů, žlabů, dále pak byla odkopána podlaha uvnitř stavby až na úroveň základové spáry. V této části byl podél základů v interiéru instalován odvětrávací systém. Aby bylo dosaženo sacího efektu systému, jsou ve vstupní části kostela umístěny nasávací otvory napojené na potrubí a na opačné straně kostela je systém vyveden přes vnější zeď na fasádu až do výšky římsy. Podél vnější části kostela bylo provedeno odkopání zeminy, osazení fólií Delta a zasypání štěrkem. Při patě základů byla osazena drenáž, která byla zaústěna do kanalizace. Tato opatření umožňují průběžné vysoušení zdiva.

Kostel je v převážné většině vyzděn z plných cihel. Nebyla nalezena žádná vodorovná izolace.

Měření vlhkosti zdiva v rámci tohoto průzkumu vykázalo hodnoty v rozmezí 0,5 až 9,5 %, přičemž průměrná hodnota měření byla 3,7 %. Odebrané vzorky malty vykázaly přítomnost chloridů na stupni 1–2 a obsah síranů na stupni 0–2.

  

       

Zasolení zdiva nebylo příliš vysoké, ale předpokládalo se, že jeho vysycháním bude docházet ke koncentraci solí, což by u běžné omítky způsobilo její degradaci. Sanační omítky bylo doporučeno provést do výšky 2,2 m.

Zdivo bylo podle doporučení stavebního technika omítnuto ve dvou vrstvách sanačním materiálem Kalkzementputz 650. Průměrná celková tloušťka omítky je 30–50 mm. Do poslední vrstvy byla celoplošně vpravena armovací tkanina o velikosti oka 10/10 mm.

Pro zvýšení odolnosti v oblasti soklu byl aplikován prostředek Sanier Sockel – und Fundamentputz 203. Materiál byl nanesen v tloušťce 10 mm v pásu 60 cm po obvodu kostela. Podklad byl upraven ruční maltou Handputz 690 do požadované roviny a po proschnutí byl následující den nanesen materiál Sanier Sockel – und Fundamentputz 203. Povrch byl srovnán ocelovou mřížovou škrabkou.

Konečná povrchová úprava celé fasády byla ošetřena nanesením štuku Feinputz 212 a aplikací barvy Silikat 790.

Technologický postup sanace respektoval předpisy dodavatele sanačního stavebního materiálu. Stavební práce proběhly v květnu až červnu roku 2000.

 

Průzkum stavu objektu byl proveden 25.  1.  2007 při teplotě 0 °C a hustém sněžení. Po celkovém ohledání byla provedena jednak orientační měření vlhkosti povrchovým vlhko¬měrem UNI 2, a to vždy v několika výškách (0,5 m, 1 m, 1,5 m, 2 m) a v několika místech kolem bodu měření. Dále byly odebrány vzorky omítky z fasády, které byly vyhodnoceny jak gravimetrickou metodou na stupeň vlhkosti, tak byl také proveden laboratorní rozbor jejich salinity (zkušební postup č. 9 – Sanace staveb – zpracování vzorků a analýza solí poškozujících stavby). Stupeň zasolení zdiva byl určen podle WTA – příručka Diagnostika vlhkých staveb – vydání 06/2000.

Hodnoty vlhkosti zdiva se pohybovaly v rozmezí 0,99 % až 2 %, přičemž průměrná hodnota měření byla 1,5 %. Měření gravimetrickou metodou odpovídalo také těmto hodnotám.

Laboratorní analýza odebraných vzorků omítky neprokázala přítomnost žádných solí. Stupeň zasolení byl na hodnotě nula.

  

    

 

Tato realizace sanačního systému se při analýze jeho úspěšnosti po sedmi letech působení jeví jako velmi kvalitní. Prokazuje, že při použití doplňujících odvětrávacích systémů, v tomto případě velmi rozsáhlých, je účinnost sanačních omítek skutečně dlouhodobá a trvanlivá. Ani po sedmi letech působení není omítka zasolena, což je patrno nejen vizuálně, ale také po laboratorním rozboru odebraných vzorků. Tímto způsobem bylo možné zachránit kvalitní historickou architekturu, která je nezbytnou součástí centra obce Blazice. Pro další a důkladnější zhodnocení účinnosti sanačních omítek je pochopitelně nutné v tomto výzkumu pokračovat tak, aby výsledky mohly být obrazem širší skutečnosti.

MARTINA PEŘINKOVÁ