Rekonstrukce Muzea sv. Jiří na zámku Konopiště 1997/2003 – část II.

8. 7. 2008

V roce 1997 zahájil Památkový ústav Středních Čech Praha jako investor rekonstrukci Muzea sv. Jiří na zámku Konopiště a další úpravy jiných částí zámku. V průběhu rekonstrukčních prací se objevila řada zajímavých zjištění z nedávné i starší doby, která opět potvrdila složitost podobných akcí, často přinášejících i řadu překvapení.

Práce na přípravě rekonstrukce galerie po roce 1997

V části I uvedené studium zachované dokumentace probíhalo současně s fyzickým průzkumem konstrukcí. První kopaná sonda v roce 1997 (viz Hlavní etapy prací v části I) byla zaměřena hlavně na ověření důvěryhodnosti dokumentace zachované z minulých období a na umožnění vypracování projektu pokud možno jednoduchých oprav, tak aby se při zachování vegetačních a dalších vrstev terasy bez radikálních zásahů ušetřily prostředky na očekávané další větší opravy hydroizolací. Už tato sonda však naznačila, že rekonstrukce v roce 1971 ani v roce 1983, popř. 1989, nebyla provedena v souladu s původním záměrem.

Ani opakovaným prodloužením sondy č. 0 počátkem roku 1998 se nepodařilo najít projektovaný obvodový odvodňovací žlábek, zakreslený na výkresu a uváděný i v dokumentaci, naopak se izolace skláněla směrem ke středu terasy. Tím byla zpochybněna existence odvodnění terasy navrženého v roce 1970 a podle mínění všech účastníků i provedeného. Přitom projekt žlabu byl poměrně podrobný a návrh důvěryhodný a jeho funkce mohla být vyhovující. Axonometrický pohled z roku 1970 ukazuje navržený způsob odvedení vody z úrovně hydroizolace. Existence odtokového žlábku nebyla ovšem později ani jednou ověřena sondou, přesto se s ním stále počítalo (obr. 9 a 7 z části I)!

Sonda též zjistila, že se od chodníku podklad prudce sklání, je zde šikmo postavená deska (obr. 8). Tím vznikly nové otázky o skutečném tvaru desky a šachet, řešené později.

Obr. 8: Sonda z roku 1997. Vzadu ukončení postavenou deskou.

Dál pokračuje podklad vodorovně až k zakončení sondy. V těch místech byly některé desky odkryty a zkoumán stav hydroizolace. Sonda přinesla i překvapení. Předpokládali jsme, že vrstva Sklobitu bude značně zkorodovaná a bude nutná výměna nebo plošná oprava. Ukázalo se však, že na rozdíl od asfaltových izolací odkrývaných na jiných stavbách zde byla vrstva Sklobitu velmi zachovalá, a pokud to bylo možné zjistit bez narušení povlaku, i stále plastická.

Obr. 9: Nákres ukončení izolace u žlábku (1970)

Poznámka: Značnou korozi pásů typu Sklobit jsme zjišťovali často při odkrývání různých hydroizolací ve spodní stavbě i po méně než deseti letech. Například při rekonstrukci vozovky Nuselského mostu před rokem 1990 byl Sklobit po přibližně deseti letech funkce velmi křehký a jeho vložka, skleněná tkanina, byla tak zkorodovaná, že se při manipulacích a laboratorních zkouškách rozpadala na prach. Stejná koroze byla poprvé zjištěna někdy v roce 1958 na střechách ze Sklobitů, jejichž vložka byla vyrobena z nadměrně alkalické skloviny.

Zjištění dobré zachovalosti Sklobitu v terase vedlo k doporučení využít tuto hydroizolaci jako hlavní nebo pojistnou vrstvu i po rekonstrukci. Tato koncepce byla podchycena zápisem z kontrolního dne 25. 2. 2000 [12], kde se uvádí:

„Předběžně bylo dohodnuto, že stávající betonová dlažba na vodotěsné izolaci se ponechá a na ni se v celé ploše provede nová izolace PVC s drenážní a filtrační vrstvou. Asfaltová izolace bude zachována jako pojistná. Obě izolace budou samostatně odvodněné do šachet. Je na uvážení, zda nové šachty umístit až za zídky, ukončující terasu na východní a západní straně."

Obr. 10: Pracovní náčrt nálezů z roku 1997 podle sondy č. 0 (viz obr. 17)

Projekt z roku 1999 v části B.2.1 [6] obsahoval v kap. 3 závěry k terase a opatření k úpravě klimatu v galerii větracími kanály, úpravou podlah, sanačními omítkami aj. Bylo rozhodnuto vybudovat odvětrané dutiny kolem stěn. Navrhovaný nátěr povrchu stěn galerie vodotěsnou stěrkou nebyl přijat.

Další alternativní varianta projektu z roku 2000, později zamítnutá, počítala s většími zásahy, umístěním keřů a stromků do izolovaných „květináčů“ apod. Podle připomínek k projektu [13, 14] bylo by ovšem nutné vytvořit poměrně složitý systém zavlažování, nedotčena by zůstala stejně jen menší část plochy terasy a nevhodně by se zakonzervoval současný stav bez možnosti pokračování oprav a zásahů do plochy. Výhodou by byla pouze možnost přemisťování zeminy na ploše bez odvozu jinam.

V průběhu jednání se objevovaly i zajímavé, někdy i nesprávné názory na příčiny vzniku stékající vody na stěnách nebo dně šachet, např. že se může jednat o kondenzaci na ploše izolace nebo stěnách šachet.

Další diskuse se vedly o možnosti nebo nutnosti demontáže schodišť (obr. 11, 12), protože nebylo známo, zda pod schody byla nebo nebyla provedena asfaltová izolace [6].

Obr. 11: Hlavní schodiště v roce 1997

Obr. 12: Boční schodiště v roce 2005

Šachty

Stále neobjasněná zůstávala skutečná funkce šachet, do kterých vúsťovala potrubí, jejichž původ bylo třeba nejprve ověřit (obr. 14). Šachty byly zmíněny teprve v posudku ing. Rineše z roku 1983 (viz výše). Sondy objevily i neznámé pozdější úpravy šachet, např. podél východní šachty byla vedena nová neidentifikovaná plastová trubka (obr. 13).

Obr. 13: Nesprávný názor na provedení šachty s napojením hydroizolace na boky šachty (1997)

Obr. 14: Nesprávný názor na provedení šachty s napojením hydroizolace na boky šachty

Těsnost dna šachet byla vzhledem k uzavření jejich dna mříží nekontrolovatelná (obr. 15), zejména v případě přeplnění dna šachty nebo ucpání odtoku.

Obr. 15: Předpokládaný tvar šachty opravený podle sond z roku 2000

Pokud byly šachty postaveny na hotovou izolaci, nemuselo však být dno nutně netěsné. Způsob napojení hydroizolace na těleso šachty nebyl v roce 1997 zjištěn (obr. 14).

Z východní šachty bylo potrubí vyústěno chrličem na terén před opěrnou zdí s problematickým utěsněním. Ze západní šachty někam západním směrem. Nákres ukazuje názor na konstrukci šachty podle průzkumu z roku 1997.

Bylo již jisté, že hlavním zdrojem potíží není stav hydroizolačního asfaltového povlaku v rovné ploše, ale špatně provedený, možná i špatně projektovaný systém odvodnění terasy.

Poznámka: S pozdějším využitím oranžérií byly zřejmě vždy nějaké potíže, jak ukazuje i bývalá oranžérie např. v parku zámku v Tróji. Příčinou velmi špatného stavu – zamokření všech obvodových zdí, stropů aj. – zde byla především zcela nesprávná koncepce hydroizolace a odvodnění terasy budovy, probíhající nad celým objektem, která byla realizována v rámci celkové rekonstrukce zámku podle projektu SURPMO před rokem 1988 (obr. 16).

Průzkum a sondy z roku 2000

V roce 2000 pokračovaly průzkumné práce z toho důvodu, že nebyl nalezen zákres skutečného provedení obnovy hydroizolace v roce 1970 – ani na PUSČ Praha, ani OkÚ Benešov, ani na zámku..., nikde. Především pro upřesnění tvaru desky a směru odtoku vody byly již v březnu 2000 provedeny další sondy, zachycené na orientačním náčrtku (obr. 17).

Obr. 16: Ornžerie v zámku Troja v Praze v roce 1997

Obr. 17: Pracovní nákres všech sond v terase v únoru 2000

Ukázalo se, že „žlaby“ vytvořené sklonem desky jsou hlubší, než jsme původně předpokládali, a zavádějí vodu k šachtám pod jejich dno, ne ke stěnám podle původní domněnky. Nepodařilo se odkrýt kompletní systém odvodnění směrem od šachet a izolaci pod schodišti. Na západním a východním konci terasy jsme odkryli dvě dělicí zídky, jejichž účel nebyl zjištěn.

V průběhu odkrývání zeminy se objevily některé další problémy, jako existence čtyř svazků kabelů, různě překřížených, a navíc procházejících do stropu galerie bez potřebného utěsnění! Jeden ze svazků, asi již nefunkční, byl např. umístěn v chráničce procházející bez utěsnění přímo do stropu (obr. 18) [14].

Obr. 18: Starý rozvod kabelů prostupující do stropu po odstranění zeminy – hluboké úžlabí směrem k východní šachtě

Zásadní poznatky z dokumentace a sond podle posudku z roku 2000 jsou tyto (citace):

2.2.1 Plocha asfaltové izolace není odvodněna do obvodového žlabu, ale do středového úžlabí. Úžlabí asi neprobíhá v přímce. V úžlabí je ještě středový žlab v místech šachet. 2.2.2 Skloněné plochy zasahují poměrně hluboko do terasy a je zvláštní, že nezastihují klenbu galerie!?! Nutné proměřit!

2.2.3 Obě šachty byly postaveny dodatečně na izolovanou plochu. Izolace provedena asfaltem – nátěrem nebo pásy.

2.2.4 Způsob přítoku a odtoku vody je umístěn pod dnem šachty jako žlab! Viz bod 2.2.1.

2.2.5 Na přibližně vodorovných plochách je povrch desek poměrně rovný a vhodný jako podklad pro další izolaci, kolem šachet jsou však plochy nerovné, desky postavené na hrany apod.

2.2.6 Potvrdilo se, že na východní i západní straně jsou zídky, na které je izolace vytažena. Hloubka a účel zídek nezjištěny.

2.2.7 Podél budovy je asfaltová izolace vyvedena na svislou stěnu.

2.2.8 Kanálky z cestiček byly zavedeny pouze do zásypu terasy.

2.2.9 Ukončení podél balustrády je nevyhovující, voda podtéká pod zábradlím a vyplavuje minerály (obr. 19).

2.2.10 Obě schodiště zámku jsou v poměrně špatném stavu – neví se, zda stojí nebo nestojí na původní asfaltové hydroizolaci.

2.2.11 V sondách nebylo zjištěno, že by kořeny narušovaly asfaltovou hydroizolaci.

Obr. 19a: Balustráda v roce 1997 – izolace bez napojení

Obr. 19b: Balustráda v roce 1997 – pohled na místo, kde měl být chrlič z roku 1970, zachycený na nákresu (obr. 7 – část I)

Současná úvaha o příčinách závad

Sondy spolu s vyhodnocením zachované dokumentace ukázaly, že příčinou odstraňovaných závad, které se objevily již po roce 1972, nebylo narušení hlavní plochy hydroizolační vrstvy, která byla podle průzkumu dobře zachovalá, ale jako obvykle chyby v detailech, zejména odvodnění, které různé zásahy v průběhu let spíše zhoršovaly. Základem potíží, jak uvedeno výše, byla zřejmě nešťastná změna celkové koncepce odvodnění, způsobená s největší pravděpodobností špatnou návazností prací, hlavně posunem opravy balustrády až na dobu po dokončení hlavní asfaltové izolace v roce 1971. Je nepochopitelné, jak mohla tak velká změna systému odvodnění zůstat třicet let bez povšimnutí.

Kde přesně vznikaly hlavní průsaky, se nedalo určit. Vznikaly pravděpodobně ve dnech šachet nebo v jejich blízkosti, kde v rozporu s pravidly hydroizolační techniky byly v místech s největším hydrofyzikálním zatížením asfaltové izolace provedeny bez odpovídajících opatření.

Voda však pronikala od povrchu spíše jen občas – tvrzení o zavedení veškeré vody do zásypu nad klenbami se zdá nepravděpodobné, to by bylo zatékání masivní. Do jaké míry se mohly na zatékání podílet prostupy kabelů, se nedalo ověřit. Určitou, ne však hlavní roli mohla sehrát i skutečnost, že izolace v některých místech byla vynechána, zejména pod oběma schodišti. Důvodem k vynechání této části asfaltové izolace byly zřejmě obavy z vysokých nákladů na rozebrání schodišť, případně technické problémy.

Celkem se potvrdila velmi stará zkušenost, zdůrazňovaná odborníky při všech příležitostech, že jen malou naději na úspěch má taková oprava nebo rekonstrukce, která nevychází z dokonale ověřených podkladů, nemá projektem propracované zejména všechny choulostivé detaily odvodnění a nechává je na dořešení dodavateli hydroizolačních prací.

Globální pohled na historii stavby a hydroizolačních úprav vede k úvaze, zda zdokonalování ochranného systému nemá někdy spíše opačný účinek. Tam, kde se původní poměry – umožňující víceméně přírodní pohyb vody, tj. vsakování srážek do zeminy, postupnou přeměnu prosakující vody ve vlhkost terénu, její odpařování a využití vegetací – změní tak, že se pohyb vody koncentruje do několika míst, a to i vody původně spadlé jinam, např. na střechy budov, se objevují nové a někdy i zbytečné problémy s odvedením této vody, které vyžaduje náročná technická řešení.

Konečné řešení rekonstrukce bylo upraveno na podkladě poznatků doplněných při odkrývání terasy. Je možné citovat doklady dodavatele, firmy Vaníček Tábor.

Doplněné poznatky:

– Napojení hydroizolace na odvodňovací potrubí v šachtách je řešeno nevhodně.

– Vnější schodišťová tělesa nejsou podizolována a nesou známky nestability.

– Jednotlivé díly schodiště nejsou vyspárovány a tím dochází k prosakování srážkové vody do tělesa schodiště.

– Předpokládá se demontáž šachet.

Izolatérské práce měly mít podle nabídky tento rozsah:

Položení povlakové hydroizolace z pásu SARNAFIL G 476-15 v celé ploše terasy s obvyklým provedením napojení na stěny těmito dalšími detaily:

– pro krytí použít měděnou lištu,

– napojení izolace do odtokového potrubí pomocí revizní šachty,

– položení drenážní vrstvy GUTTABETA a filtrační geotextilie.

Obr. 20: Návrh šachty podle dodavatele

Komentář ke konečnému řešení

Znalecký posudek z března 2000 se soustředil hlavně na odvodnění terasy po položení nové plastové hydroizolační vrstvy. Zdůrazňoval nutnost dořešení odtoku vody ze dna šachet, kde byly žlaby nedefinovaným způsobem napojeny na odtokové potrubí. Vybourání šachet, popř. jejich nové postavení, se jevilo jako potřebné.

Za stále otevřené problémy považoval autor posudku ještě způsob napojení na stěny zámku a balustrádu a provedení izolace pod oběma schodišti. Zdůrazňoval především nutnost zpracování vyhovujícího projektu izolací bez prostoru pro improvizaci.

V průběhu realizace došlo ke změnám, se kterými nebyl projektant plně seznámen. Zejména zřejmě nebyly vybourány šachty podle původního návrhu, ale byly doplněny malými šachtičkami podle dosti nekonkrétního náčrtku dodavatele (obr. 20). V konečném provedení jsou však šachty skryty pod dlažbou a terénem a pro kontrolu obtížně přístupné, takže v roce 2005 jsem je nemohl prohlédnout. Na obr. 26 je místo, kde byla původně poklopem krytá východní šachta. V revizní šachtě měla být podle nabídky dodavatele napojena „stávající asfaltová izolace jako spodní vrstva a pás Sarnafil jako vrchní vrstva pomocí svěrného spoje“. Tento detail bohužel z náčrtku není vůbec zřejmý. Současně byla rekonstrukce využita i pro položení rozvodu kabelů k osvětlení zámku a pro prodloužení a úpravu dešťových svodů ze střech.

Obr. 21: Jiříkovská galerie v roce 1997

Obr. 22: Galerie v roce 2005

Obr. 23: Vlhkost na zadní stěně

Současný stav

V současné době jsou stropy galerie bez závad, ojedinělé pronikání vlhkosti se projevuje na zadní stěně galerie, kde jsou vnější stěny v kontaktu se zeminou. Jsou prakticky nepřístupné a sanace nemohly zachytit všechny vlivy zeminy. Možná, že po delší době po lepším vyschnutí zásypů pod hydroizolací se i tyto drobné závady ztratí (obr. 23).

Sanace ovšem nemohla zabránit všem možnostem pronikání přirozené vlhkosti z terénu, zejména na bocích terasy v místech zídek, tato místa zůstala bez izolace.

Stručně závěrem

Průběh oprav a rekonstrukcí hydroizolačních konstrukcí v souvrství terasy jiříkovské galerie ukázal problematickou úroveň sanačních prací prováděných před rokem 1989, provázených řadou improvizací a neodborných zásahů, které ani nebyly všechny objasněny. Podíl na neúspěchu z roku 1971 má určitě i špatná návaznost etap rekonstrukce, zejména opravy balustrády.

Je zřejmé, že změnou koncepce odvodnění z jednoduchého odvodnění obvodovým žlábkem, do kterého by natékala voda z rovné plochy vcelku bez problémů (pokud by se ovšem podařilo trvale zaizolovat napojení na žlábek), bez vzniku většího tlaku a koncentrace vody, na koncepci odvodnění úžlabím a šachtami vznikla možnost výskytu vad, které se nepodařilo ani zásahy v roce 1983 a 1989 zcela odstranit. Pozdější sanační zásahy totiž do značné míry vycházely z nesprávných informací o původním projektu rekonstrukce a nebyly podloženy průzkumem a potřebnými sondami, které by ihned odkryly skutečné provedení hydroizolační konstrukce.

Potvrzuje se také, že u historických budov se často projevují i komplikace související se způsobem současného využití, často diametrálně odlišného od původního záměru stavby, změny někdy nevyřeší ani moderní materiály. Častý je i nedostatek informací a dokumentace o dřívějších zásazích všeho druhu. To ovšem není jen problém oprav historických staveb.

Výsledkem je nutnost podrobných šetření, která prodražují a zdržují všechny práce. Tím se velmi často rozsah původně uvažovaných úsporných oprav stále zvětšuje a změní se i v kompletní rekonstrukci, tak jak se to stalo v popisovaném případě. Vzniká časová tíseň a nutnost improvizací.

Provedené úpravy zřejmě představují zatím v historii terasy nejdokonalejší systém ochrany prostor galerie před srážkovou vodou a vlhkostí z podloží. Vzhled zelené úpravy je velmi dobrý (obr. 24, 25, 26).

Kdesi v pozadí se však stále skrývá stará myšlenka – do jaké míry je přípustné zasahovat do konstrukcí historických budov a vytvářet ochranná opatření s prvky cizími původní stavbě, když přes mnohem pokrokovější koncepci mají nakonec trvanlivost často horší než původní, jak se můžeme přesvědčit i např. na nepodařené poměrně nedávné rekonstrukci Karlova mostu (1965–78), a jaká je vlastně podoba, ke které bychom se měli při rekonstrukci vracet.

Obr. 24: Terasa v roce 2005

Obr. 25: Terasa v roce 2005

Obr. 26: Zakrytí východní šachty

foto autor

Ing. Záviš Bozděch (*1929)

absolvoval VŠCHT Praha. Od roku 1962 pracoval ve výrobě a výzkumu asfaltových materiálů (JCP Štúrovo, VVÚ pozemního stavitelství Praha, VÚPS Praha). Od roku 1978 působí v oboru hydroizolačních konstrukcí staveb a posuzování hydroizolačních materiálů.

Literatura:

1) Národní památkový ústav. Státní zámek Konopiště, www.zamek-konopiste.cz.

2) Projekt pro stavební povolení: TERASA – Technická zpráva B.1.1, Stavoprojekt Šumperk, prosinec 1999.

3) Zápis z jednání dne 10. 3. 1998, bod 2: Stavební úpravy terasy na Muzeem sv. Jiří.

4) Zápis z jednání ve věci rekonstrukce Muzea sv. Jiří na zámku Konopiště, úprava dolního nádvoří, doplnění areálu mobiliářem a oplocením, vybavení zámku slavnostním osvětlením a bezpečnostním opatřením. Stavoprojekt Šumperk, Ing. A. Kroupová, 4. 11. 1997.

5) Bozděch, Z.: Expertní posudek hydroizolace terasy svatojiřské galerie zámku Konopiště. KUTNAR-IZOLACE STAVEB, kancelář Praha, únor 1998.

6) Projekt pro stavební povolení B.2.1 Muzeum – technická zpráva. Stavební úpravy a terénní úpravy kolem objektu. Stavoprojekt Šumperk, prosinec 1999.

7) Technická zpráva. Návrh na úpravu terasy zámku. REDIVIVUM, v. d., obnova památkových objektů Davle – sv. Kilián, květen 1970.

8) Průvodní technická zpráva Státní zámek Konopiště. Rekonstrukce pískovcové balustrády jižní terasy. Středočeský podnik pro rekonstrukci a obnovu kulturních památek, n. p., Praha, září 1972.

9) Balík, M.: Sanace nosného zdiva proti vlhkosti metodou infúzních chemických clon. SURPMO Praha, 1989.

10) Rineš, J.: Stavebně statický posudek a vyhodnocení poruch v nadřímsí terasy nad vstupní (Jiříkovou) síní. Ve složce: Obnova památek, n. p., při SKNV Praha 6. Jižní terasa. Zakázka č. 0543. IX/1983.

11) Sedláková, D.: Doporučené řešení vzhledem ke statickému posudku zpracovanému ing. Rinešem. Ve složce: Obnova památek...

12) Zápis z kontrolního dne na akci Rekonstrukce jižní terasy zámku Konopiště konaného dne 25. 2. 2000.

13) Bozděch, Z.: Znalecký posudek projektu sanací hydroizolací terasy zámku Konopiště. 12. 3. 2000.

14) Bozděch, Z.: Znalecký posudek 185/2000 k projektu sanací hydroizolací terasy nad jiříkovskou galerií zámku Konopiště. Dodatek ze 14. 4. 2000.

15) Návrh opravy. Vaníček, spol. s r. o., Tábor, 9. března 2000.

Tisk

Přeposlat na email

Katalog produktů

Základní stavební materiály a výrobky Spodní stavba, základy Konstrukce svislé a vodorovné, konstrukční systémy Příčky Fasády Schody, schodiště Komíny a šachty Střechy Podlahové konstrukce a materiály Obklady stěn a stropů Okna Dveře Vrata Kování Profily pro stavební konstrukce Stavební chemie Spojovací a upevňovací materiál, pásky a profily Sanitární technika, nábytek, vybavení prostorů, venkovní vybavení Izolace proti vodě a vlhkosti (hydroizolace) Tepelné izolace Protichemické, protiradonové, protikorozní, akustické a protipožární izolace Dopravní zařízení Elektrické zdroje a rozvody, osvětlení Kanalizace Vodovod Plynovod Vytápění a příprava teplé vody Vzduchotechnika a regulace Měření a regulace Chlazení Konstrukce pomocné, zařízení staveniště Venkovní plochy Technické vybavení území Účelové stavby Stavební stroje Stavební software a hardware, projektová a stavební činnost Druhy stavebních objektů Sanace Expertizní a znalecká činnost; jiné služby ve stavebnictví

Rekonstrukce Muzea sv. Jiří na zámku Konopiště 1997/2003 – část II.

Komentáře ke článku

DŮM A BYT

Každá druhá cihla zdarma!

MODERNÍ BYT

Nástěnné hodiny, co měří čas podle dětí

MŮJ DŮM

Odkud se vzali jiřinky? Z Mexika!

STAVBA WEB.CZ

Dostavba historické tržnice Mainz

Jméno:
Heslo: