Plynové veřejné osvětlení v Praze

27. 10. 2009

Člověk se po celou dobu své existence neustále pokouší narušovat přirozený stav věcí. Dokonce se nechce smířit s tak přirozenou věcí jako je den = světlo a noc = tma. A tak v noci svítí. Nebo to byla obava o svou bezpečnost, která vedla již prvotní tlupy k seskupení se kolem zářících ohňů?

Obr. 1: Historické plynové lucerny s jednoduchým a skulinovým hořákem (2. pol.19. století)

Přeskočme několik tisíciletí, kdy se lidé v závislosti na své technické vyspělosti pokoušeli prosvětlit tmu, a zastavme se v 17. století, kdy začínají první pokusy s plynem, jakožto osvětlovacím médiem. První praktická aplikace byla uskutečněna v Paříži v roce 1801, brzy následovala další evropská města: Londýn, Hannover, Vídeň.

Historie plynového osvětlení v Praze

V Praze byly první lucerny, s jednoduchým hořákem, slavnostně rozsvíceny na Koňském trhu a na Staroměstském náměstí 15. 9. 1847 v počtu 200 ks, v druhé fázi byl osvětlen Karlův most, Malá Strana a Hradčany. Plynové lucerny postupně nahrazovaly dosud používané olejové lampy. Konstrukce se postupně vyvíjela: zpočátku se používaly jednoduché trubičkové hořáky, dále různé typy skulinových s různým tvarem plamene. Na přelomu 20. století byly objeveny žárové Auerovy punčošky, které podstatně zkvalitnily tento typ osvětlení. Zapalovaly se zpravidla ručně lihovým zapalovačem, později byl do systému zabudován věčný plamínek.

Na návrzích jednotlivých prvků plynového osvětlení se podíleli přední architekti své doby. Tak byla vytvořena široká škála typových, ale i zcela originálních řešení různých konstrukcí.

Na počátku 20. století plynové osvětlení zažívalo největší rozmach, instalováno bylo 434 luceren a současně nastupuje osvětlení elektrické, zprvu obloukové lampy a žárovky. Plynové osvětlení postupně ustoupilo efektivnějším světelným zdrojům, zejména od sedmdesátých let minulého století sodíkovým výbojkám, pro které byly konstrukčně upraveny původní litinové lucerny. Plynové osvětlení zůstalo v Praze v provozu až do roku 1985, kdy byly naposledy rozsvíceny lampy na mohutných osmiramenných stožárech na Hradčanském a Loretánském náměstí.

Obr. 2: Plynové lucerny navržené sochaři Lindauerem a Weselým, návrh ze 60. let 19. století (soudobá instalace)

Návrat

Na přelomu 21. století byl přehodnocen pohled na veřejné osvětlení zejména v historických centrech měst, kdy účelem nebylo již pouhé osvětlení, ale i dotvoření neopakovatelné atmosféry zejména historických zákoutí a návrat k lehké nostalgii, jak ji známe např. z Schickanederových obrazů 19. století.

Na tradici plynového osvětlení navazuje i projekt plynofikace pražského veřejného osvětlení, iniciovaný Magistrátem hlavního města Prahy. Od roku 2002 probíhá instalace historických luceren v historickém centru s cílem osvětlit celou Královskou cestu. Jako pilotní projekt bylo realizováno osvětlení ve Vejvodově a Melantrichově ulici.

Návazně byla v rámci uvedeného záměru hl. m. Prahy provedena plynofikace veřejného osvětlení v ulici Celetné, průtah přes jižní část Staroměstského náměstí, přes Malé náměstí, v Karlově ulici, dále v ulici Železné, v části Rytířské a Uhelného trhu, následně v Mostecké ulici a průtah přes Malostranské náměstí kolem kostela sv. Mikuláše. Souběžně je připravována výstavba další etapy osvětlení, a to v Nerudově ulici po Jánský vršek.

Výše uvedené činnosti, tj. komplexní investorsko-inženýrskou přípravu a vlastní realizaci staveb, zajišťuje pro hl. m. Prahu společnost TRADE CENTRE PRAHA, a. s.

Vlastní provádění prací na plynovém osvětlení je výrazně ovlivněno zejména dvěma základními faktory:

● nutností uložení podzemních rozvodů inženýrských sítí v technicky exponované oblasti vnitřního města s mimořádnými požadavky na koordinaci,

● prováděním prací vpodstatě bez možnosti omezení dopravního provozu, a to jak průjezdu vozidel či pohybu pěších návštěvníků, tak obsluhy místních obchodních jednotek, uživatelů bytových či administrativních prostor apod.

Obr. 3: Plynová lucerna „stínuprostá“ z dvacátých let 20. století a její současná replika

Obr. 4: Plynová lucerna „stínuprostá“ z dvacátých let 20. století a její současná replika

Obr. 5: Srovnání světla rekonstruovaného plynového osvětlení a sodíkových výbojek (v průchodu), Malostranské náměstí

Technické řešení a následný projektový návrh jsou ovlivněny zejména základním faktem, že plynové světelné zdroje mají menší svítivost než odpovídající zdroje elektrické. Zvýšení svítivosti plynových zdrojů počtem punčošek bylo ověřováno, avšak zejména s ohledem na vyvozované teplo a současně nutnost zachovat rozměr a tvar původních historických svítidel se tento postup neukázal jako reálný.

Obr. 6: Křivky svítivosti luceren HL 052 GAS pro referenční provozní podmínky zmíněné v textu

Požadovaná hladina osvětlení (v úrovni vozovky dle platných předpisů) tedy nutně vyvolává zvětšení počtu osvětlovacích prvků, tj. stožárů nebo nástěnných ramen. Pro splnění daných podmínek jsou v rámci projektové přípravy zpracovávány světelně-technické výpočty s návrhem počtu a umístění nových osvětlovacích prvků.

V této souvislosti je třeba si uvědomit, že umístění svítidel v historicky exponované části města není jednoduché. Je nutné respektovat jak technické potřeby vyplývající z uvedených výpočtů, tak reálnou možnost vlastního umístění zdrojů, a to zejména s ohledem na stupeň památkové ochrany oblasti a budov a faktickou možnost umístění luceren, tj. respektování např. vstupů do objektu, symetrie fasádních prvků, obchodně-provozních jednotek atp. Výsledný návrh je pak povětšinou kompromisem uvedených podmínek.

Obr. 7: Rekonstrukce Karlova mostu, rok 2008

Obr. 8: Maketa Karlova mostu v Radotíně pro ověření technologií

Problematika přechodu veřejného osvětlení z elektrického na plynové je, jak je naznačeno, poměrně náročná, výsledný efekt však lze, i na základě pozitivní reakce odborné i laické veřejnosti, považovat za pozitivní.

Plynové osvětlení v historických částech města by mělo navozovat uklidňující atmosféru minulosti. Ne ve všech lokalitách se to však daří. Některá místa jsou i v historických ulicích (příklad: Michalská, Karlova) natolik přesvětlena komerčním osvětlením (výlohy, poutače), že se potlačí duch plynového osvětlení.

Obr. 9: Niky pro plynové a elektrické rozvody pro zabudování do zábradlí

Obr. 10: Niky pro plynové a elektrické rozvody pro zabudování do zábradlí

Svítidla

Pro tento projekt byly použity původní výtvarné návrhy luceren, osazené novou plynovou technologií pro zemní plyn a ovládáním, s automatickým spínáním společně se soustavou veřejného osvětlení, nebo i ručně lampářskou tyčí. Nosné části lucerny jsou vyráběny ze šedé litiny, světelnou část tvoří plynová technologie s šesti Auerovými punčoškami, dohlídání plamene, zapalovací plamínek nebo elektronika zapalování. Typové označení těchto luceren je HL 052 GAS. Jejich vývoj byl finalizován v oddělení vývoje ELTODO EG, a. s., který lucerny včetně sloupů a ramen vyrábí a dodává. Světelně-technické parametry těchto luceren, ilustrované vyzařovací charakteristikou ve svislé rovině 1 jsou stanoveny pro tyto referenční podmínky (obr. 6):

● Médium: zemní plyn;

● Přetlak: 4 kPa;

● Spotřeba: 0,149 m³h^–1;

● Teplota chromatičnosti: 2700 K;

● Světelný tok: 1750 lm.

Obr. 11: Lucerna HL 052 GAS ve zkušebně

Obr. 12: Rozsvěcení lampářskou tyčí, turistická atrakce

Rekonstrukce osvětlení Karlova mostu

V roce 2007 se rozeběhla rozsáhlá rekonstrukce Karlova mostu jako součásti Královské cesty. V rámci této rekonstrukce bude zřízeno plynové osvětlení mostu a rekonstruováno architekturní osvětlení. Celá rekonstrukce probíhá za plného provozu mostu postupně po etapách.

Pro přípravné práce byla v Radotíně vytvořena maketa mostu v měřítku 1:1. Na této maketě je průběžně doprojektováváno i budoucí možné uložení plynového potrubí, kabelů a parapetních skříněk, vše pod bedlivým okem památkářů.

Pochopitelně je třeba projekt operativně upravovat podle odhalených skutečností při vlastní stavbě. Uložení rozvodů elektřiny i ovládacích kabelů v malé hloubce 11 cm pod definitivním povrchem je nestandardní a je třeba nalézat technická řešení, stejně jako při použití nerezového rozvodného potrubí plynu s dilatačními kompenzátory. Ke každé lucerně je vedena z rozvodné šachtice plynová odbočka. V zábradlí mostu budou upraveny niky pro osazení rozvodných skřínek s litinovými víky s logem Karlova mostu, ve kterých bude umístěna veškerá elektrická technologie i pro osvětlení soch a dalších prvků architekturního osvětlení a osvětlení plavebních znaků.

Vlastní plynové lucerny budou umístěny na zábradlí (parapetu) mostu na litinové repliky původních přírubových stožárů. Pro použití na Karlův most byly lucerny vybaveny hořáky se šesti Auerovými punčoškami, jiskrovým svíčkovým zapalováním, optickým dohlídáním plamene, ručním i dálkovým ovládáním, spínaným ze zapínacích míst VO se současným otevřením přívodního plynového ventilu. Ruční spínání má možnost elektronického blokování vzhledem k malé výšce nad zábradlím a jako ochrana před příliš iniciativními návštěvníky mostu.

Obr. 13: Schematické vyznačení rozsahu instalovaného plynového osvětlení v Praze k 10/2008 (body neodpovídají jednotlivým lucernám)

Obr. 14: Plynové osvětlení, Mostecká ul.

Bohužel, komercionalizace zasahuje dnes i do historických jader měst. Obchodníci a provozovatelé všemožných občerstvovacích a jiných atrakcí se snaží přilákat zákazníky přesvětlením výloh, portálů a jiných upoutávek. A plynové osvětlení se ocitá na pokraji vnímání.

Škoda, a to i vzhledem k pořizovacím nákladům a nákladům na provoz a údržbu. Výdaje související s připojením k plynovému rozvodu, elektrické napájení, vlastní instalace i ceny luceren převyšují náklady na standardní sodíkové osvětlení, stejně jako náklady na provoz a údržbu. Pro ilustraci, životnost punčošek je 1000 hod.

V historických místech, kde se tento typ osvětlení více uplatní a není potlačen jinými světelnými zdroji, působí velmi příjemně. Pro představu, na obr. 13 je na mapě Prahy vyznačen rozsah již instalovaných plynových luceren.

Nicméně je potěšitelné, že zastupitelé města Prahy věnují pozornost i této, často opomíjené disciplíně, jakou je veřejné osvětlení, a podporují snahu zatraktivnit historickou část města a dodat jí původní, nostalgickou atmosféru období předminulého století.

foto reprodukce z publikace [1] (1, 3), Ondřej Mika (2, 5, 14), archiv firmy ELTODO EG, a. s. (7–12), Milan Tymeš, ELTODO EG, a. s. (4)

Literatura:

1) Monzer, Ladislav: Osvětlení Prahy – proměny sedmi století. FCC Public, Eltodo 2003.

2) Sněhota, Pavel: Plynové osvětlení v Praze. Světlo 2005/1.

3) Luxa, František: Další etapa plynového osvětlení v Praze. Světlo 2008/4.

Ing. František Luxa (*1943), absolvoval VŠCHT Praha. Pracoval přes 30 let v Tesle Holešovice ve vývoji světelných zdrojů, zejména ve vývoji řady typů sodíkových vysokotlakých výbojek. Při jejich terénních zkouškách se seznámil s problematikou veřejného osvětlení. Dále pracoval ve výzkumu a vývoji ELTODO EG, a. s. Pracuje dlouhodobě v neziskové profesní organizaci Společnost pro rozvoj veřejného osvětlení, kde připravuje periodické technické semináře, rediguje informační buletin Zpravodaj SRVO a je činný v redakční radě časopisu Světlo.

Ing. Slavoj Vrbický (*1946), absolvoval Fakultu stavební ČVUT. Pracoval převážně v oblasti inženýrsko-investiční činnosti při realizaci významných staveb v Praze, např. výstavba OD TESCO Národní tř., rekonstrukce paláce Adria, rekonstrukce a dostavba OD TETA, rekonstrukce Sovových mlýnů a další. V posledním období, ještě ve funkci technického náměstka TCP, a. s., se podílel na přípravě a dosavadní realizaci plynového osvětlení na Královské cestě.