Kamenosochařské a restaurátorské práce na Svatovítské katedrále
6. 4. 2008
Katedrála sv. Víta, Vojtěcha a Václava na Pražském hradě. Trojlodní gotická katedrála s příčnou lodí, ochozem, věncem kaplí za chórem a s třemi věžemi. A také s impozantním průčelím a důmyslnou opěrnou soustavou. Pilíře, oblouky, rozety, vimperky, fiály, kraby a kytky, které pamatují dlouhá staletí, období míru i doby válek, roky úpadku i léta slávy, chvíle osvícené pospolitosti i dlouhá desetiletí útlaku a nesnášenlivosti. A o kus dál jiné kamenné články, jejichž věk se počítá teprve na desetiletí. Ty i ony však trpí zubem času. Je třeba je opravovat a udržovat. Vyplatí se to. Vždyť taková katedrála, to je celé město. Obdivuhodná symbióza ladných tvarů, kamenných povrchů, lidských osudů a časových proměn.
A mezi nimi – architektura. Ta pravá gotická parléřovská s rukopisem úžasně lehkým a nepřesným, s hrubými tvary a se stopami po gotických nástrojích a architektura novogotická Mockerova, vyznačující se až strojovou přesností, kamenickou uhlazeností se smyslem pro detail. Architekt Mocker používal detailní plány, které se zachovaly a jsou uloženy v archivu Pražského hradu.
Obr. 1: Busty stavitelů novogotické části katedrály Kamila Hilberta a Josefa Mockera pod rozetou v hlavním průčelí
Obr. 2: Zvětralá část gotické fiály
V únoru 1872 nastoupil na místo po zemřelém staviteli Josefu Krannerovi Josef Mocker, dosavadní stavební inženýr u Thunů v Děčíně. Jeho úkolem mělo být provedení Krannerova návrhu a dokončení stylové úpravy interiéru gotického chóru. V roce 1873 zaměřil Mocker část objektů, které měly být zbořeny v souvislosti s dostavbou. V témže roce byl položen základní kámen k novogotickému trojlodí. Do roku 1877 postupovala stavba severní příčné lodi a severních kaplí trojlodí podle Krannerových plánů. Změnu vyvolal nový plán, který Mocker předložil po pětileté přípravě. Pražská katedrála se podle vzoru katedrály kolínské a pařížské měla stát trojlodím, zakončeným dvouvěžovým průčelím s trojicí katedrálních portálů. V roce 1880 položila huť základy západního průčelí a jižních kaplí trojlodí.
Západní novogotické průčelí tvoří dvě věže členěné římsami do tří pater. Stěny opakují až do výšky pásu slepých kružeb nad římsou prvního patra střídání hladkého kvádrování a panelování parléřovské jižní věže. Nad římsou prvního patra pokračují věže až k římse druhého patra lucernami, tj. částí prosvětlenou dlouhými dvoudílnými okny, rozdělenými vloženým parapetem na dvě nestejné poloviny. Půdorys luceren se mění ze čtverce do polygonu v místech rozvinutí nárožních opěrných pilířů. Věže ukončuje polygonální patro s kružbovým ochozem. Po severní straně severní věže stoupá do druhého patra pětiboké točité schodiště, zakončené plným kamenným hrotem. Jeho hladké stěny člení pouze římsy a panelování v posledním patře osvětleném šesti lomenými okny. Průčelní zeď mezi věžemi se v prvním patře otevírá v plné šířce rozetou.
Naše huť pracuje současně na rekonstrukci a údržbě zdiva a kamenických prvků novodobé i historické části katedrály. Základním předpokladem úspěchu je přizpůsobení se rukopisu tvůrců. Na jedné straně musíme respektovat charakter opracování kamene z přelomu předminulého a minulého století, naopak na východní straně katedrály musíme do jisté míry převzít středověký model uvažování a s ním spojený způsob kamenické práce. Práce na původních gotických opěrácích zabírají podstatně více času než na novogotické části.
Obr. 3: Zrestaurovaný chrlič
Obr. 4: Původní prvek kružby a kopie
Obr. 5: Obnovený malý vimperk s kraby, spáry vylity olovem
Každý rok je vybrán zástupci památkové péče nový úsek, který je určen k restaurování. Vybrána je vždy nejvíce poškozená partie v původní gotické nebo novogotické části. Jednotlivé opravy jsou nyní ve fázi, že katedrála je po téměř 35 letech celá opravena.
Při zahájení nové etapy je vždy uplatněn mnohokrát vyzkoušený postup, obvyklý prakticky u všech oprav opěrného systému a vnějšího pláště. Nejprve je za pomoci plošiny celá část digitálně nafotografována a je zpracována podrobná dokumentace. Ihned po postavení lešení, které musí být výhradně z nekorodujícího materiálu s kotvením pouze do spár mezi kvádry zdiva, následuje prohlídka za účasti dodavatele, památkového dozoru – zástupce Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky – a technického dozoru investora – zástupce Správy Pražského hradu. Při prohlídce jsou zaznamenány do fotoplánů veškeré viditelné poruchy jak mechanického, tak statického charakteru a je dohodnut způsob oprav. Rozsah prací a detaily opravy se upřesňují při dalších prohlídkách a v průběhu kontrolních dní. Veškeré využívané materiály jsou pouze na přírodní bázi.
Nejvíce narušené části jsou vždy ve vrcholových partiích vystavených povětrnostním vlivům a neustálé vlhkosti. Na těchto partiích a na severních stranách prvků se nachází velké množství lišejníků a mechů, kterým dobře vyhovují klimatické podmínky – teplota, vlhkost a slunce. Eroze, mechanické poškození a drobné statické poruchy způsobené únavou materiálu jsou na některých dílech dobře patrné, nachází se zde viditelné trhliny. Na některých částech je viditelná degradace způsobená zvětráváním – převážně v dešťových stínech nebo v partiích, kde se může držet voda. Všechny restaurované části jsou před započetím prací fotograficky zdokumentovány. Fotografická dokumentace je prováděna i v průběhu prací a na závěr je zdokumentován finální stav. Vzhledem k ojedinělosti rekonstrukce se zhotovuje výkresová dokumentace (fotogrammetrické zaměření).
Obr. 6: Novogotická žebra před znovuosazením
Nejprve je přistoupeno k očištění jednotlivých prvků tlakovou vodou s mírným tlakem. Toto očištění je většinou rozděleno po partiích podle velikosti zakázky a je zopakováno po vysekání veškerých spár. Dočištění v nepřístupných a bohatě profilovaných partiích je provedeno ručně silonovými kartáči. Dále je provedeno vysekání všech spár do hloubky 2 cm.
Mikroflóra, která napadá prvky zejména ze severní strany a ve vrcholových partiích, je odstraněna biocidním prostředkem Porosan a následně je povrch dočištěn vodou. Veškeré zvětralé partie jsou konsolidovány prostředkem Porosil Z30, a to podle rozsahu poškození až pětkrát. Porosil Z je konsolidační (zpevňující) prostředek bez hydrofobního účinku. Používá se v případech, kdy bude povrch ještě doplňován nebo jinak upravován materiály obsahujícími vodu. Ke zpevnění dochází uvnitř struktury, přípravek nevytváří povrchový film. Některé poškozené části architektury, např. v místech, kde kvůli mechanickému opotřebování a erozivní činnosti již chybí profilace, jsou doplněny tmelem na vápenné bázi (Schwenk). Chybějící části jsou domodelovány podle dochovaných částí výzdoby a míra doplnění je konzultována s pracovníky Památkového úřadu. Po domodelování prvků architektury jsou provedeny lokální barevné retuše pomocí pigmentů na bázi oxidu železa (Schwenk) pojených vápennou vodou.
Všechny spáry v původním zdivu se vyčistí, vysekají a přespárují vápennou maltou z kvalitního vápna. Spáry se před započetím spárování důkladně navlhčují kvůli dobré přilnavosti a po zaspárování se ošetřují vlhkým zábalem proti přeschnutí.
Obr. 7: Oprava prvku kružby (epoxidové lepidlo Akemi 5010)
Obr. 8: Tavení olova k vylití spár mezi prvky
Potvrdily se dobré zkušenosti s používáním tradiční technologie našich předků – vyplňování spár olovem –, a proto je nyní při rekonstrukci tento postup využíván pravidelně a ve větší míře. Olovo výborně odolává povětrnostním vlivům, nevypadává, je tvárné a vydrží bez problémů desítky let. Využívá se zejména na nejvíce namáhaných partiích – na šikmých plochách, vrcholových partiích a na plochách, kde hrozí zatékání vody, např. v dešťových stínech. Spotřeba olova je velmi proměnlivá. Na původní gotický pilíř, který nebyl opravován, je ho třeba zhruba 1500 kg. Olovo vykupujeme ve sběrných surovinách, v ateliéru jej přetavujeme – tzv. čistíme – a přetavené cihličky pak tavíme až na lešení.
Jádrem naší činnosti na původním opěráku je demontáž veškeré kamenné výzdoby, která sestává z paneláže. Jedná se o žebra, která přiléhají k vlastnímu pilíři a jsou završena výzdobou – malým vimperkem, velkým vimperkem a křížovou kytkou. Ta vimperk ukončuje a je uchycena do vlastního tělesa pilíře. Nejdříve se křížová kytka sejme z měděného čepu a pak se po zhruba metrových kusech demontuje vimperk. Měl bych připomenout, že paneláž je na sebe nasazena pomocí železných trnů. Popraskané části je nutné zkrátit, takže na výšku deseti metrů dojde k úbytku zhruba jednoho metru, tedy desetiny. Tato délka se musí doplnit. Některé díly vimperku je třeba nahradit kopií; u složitějšího tvarování není výjimkou měsíc práce na novém kusu. Při spojování se dnes zásadně používají nerezové kramle, kotvy a čepy – a vše se zalévá olovem. Chybějící nebo úplně zvětralá architektura je doplněna kopiemi, které jsou podle originálu provedeny z kvalitního hořického pískovce.
Obr. 9: Novogotická fiála před osazením špičky, patrný rozdíl mezi krabovou výzdobou před rekonstrukcí a po ní
Obr. 11: Dočišťování tvaru kopie krabu
Kružby oken a otevřené části vřetenových schodišť a rozměrná plocha na novogotickém průčelí od vrchního tympanonu až po rozetové okno (cca 300 m2) jsou chráněny nylonovou sítí, která je osazena na nerezové kotvičky. Tyto sítě brání přístupu holubů ke kamenným prvkům. Další možností ochrany je nanášení pasty proti holubům. Pasta je lepkavá a znepříjemňuje ptákům usedání na ošetřený povrch. Ovšem tato pasta se musí nanášet velmi citlivě, její aplikace v minulých letech nadělala spoustu problémů. Pasta byla aplikována bez rozmyslu, tedy bez jakéhokoliv podkladu na vodorovné kamenné plochy. Tam se časem rozpila, vytvořila nepoddajný okraj a z kamene se jen velmi obtížně dostávala pryč. My teď – jako jediní – řešíme technologii nanášení pasty bez vedlejších nežádoucích účinků. Vtip spočívá v ošetření podkladu, avšak celá záležitost je teprve ve fázi zkoušek.
Za některá poškození může prostě příroda, na jiných se – třeba v dobrém úmyslu – podílí člověk. Huť, která prováděla na katedrále restaurátorské práce před pětadvaceti lety, používala na správky epoxidovou pryskyřici. Ne že by všechny byly úplně špatné, problém je jinde: naši předchůdci vše podmazali čistou pryskyřicí a na tuto vrstvu nanesli epoxidovou pryskyřici promíchanou s pískem, případně nasadili předem odlité vložky. Kámen se uzavřel, nemohl dýchat a pod neprodyšnou vrstvou jeho povrch degradoval.
Po skončení všech prací se provádí hydrofobizace prostředkem Porosil VV5+. Porosil VV je siloxanový prostředek, který chrání povrch kamene proti působení vody, hydrofobizuje stěny pórů, ale nevytváří souvislý film. Na závěr je na hydrofobizovaný povrch v místech možnosti pohybu holubů aplikována repelentní pasta s ustalovačem.
Zajímavou kapitolu související s našimi zásahy na katedrále tvoří kamenické značky. Kamenická značka je podpis kameníka. Zároveň ale sloužily i ke kontrole kvality jednotlivých vysekaných kusů a později byla podle počtu značek a podle počtu zhotovených kusů proplácena mzda.
Součástí naší práce na gotické části katedrály je i systematické zmapování těchto značek. Počítal s ním i program prací, schválený pracovníky památkové péče na základě komplexního průzkumu. Týká se všech statických i mechanických poruch, ale rovněž kamenických značek. Těch na každé gotické části, kterou stavěli Matyáš z Arrasu a Petr Parléř, napočítáme asi čtyřicet. Ze všech značek už dnes existují odlitky.
Tou zajímavostí je skutečnost, že jsme v průběhu loňské a letošní sezóny důsledně přešli na čistě přírodní produkty. Rakouští kameníci ze svatoštěpánského dómu ve Vídni, kteří navštívili pracoviště na katedrále, nechtěli uvěřit, že naše spáry a výplně neobsahují cement. Nevěřili, že jde o čistě přírodní záležitost, obsahující písek, vápno a barviva. Díky tomu, že námi používané vápno s přísadou pucolánu obsahuje 5–10 procent hydrauliky, se bez cementu obejdeme. Patinování provádíme pigmenty na bázi oxidu železa, které jsou propojeny pouhou vápennou vodou.
Musím se přiznat, že při práci na středověkém kamenném plášti katedrály vysoko nad Prahou na nás padá nedefinovatelný pocit, vyplývající snad z bezprostředního hmatatelného kontaktu se stopami kameníků, kteří žili své profesní i soukromé osudy před šesti sty lety. Působí na nás ta trocha návaznosti na práci Matyáše z Arrasu a Petra Parléře a domníváme se, že práce pod jejich vedením měla úplně jiný charakter než dnes, a my jsme v kruhu spolupracovníků a partnerů mnohokrát řešili, jak vlastně katedrála vznikala, protože žádná stavební dokumentace z té doby se nedochovala. Shodli jsme se na tom, že stavba vyrůstala s citem, pokorou, ale také s odvahou a zkušenostmi kameníků, kteří jednotlivé díly sekali, i těch, kteří je pak osazovali. Stavba totiž obsahuje prvky, které bychom se – především ze statického hlediska – do ní dnes báli začlenit. Rozměry některých kamenných částí, například chrličů, opěrných oblouků a podobně, jsou natolik impozantní, že se téměř příčí zdravému rozumu. Díky profesionalitě a zápalu tehdejších kameníků a stavitelů však dodnes drží. Myslím, že si tenkrát zkrátka řekli, že to nespadne, a ono to skutečně nespadlo.
Obr. 14: Odlitky gotických kamenických značek
kamenosochař a restaurátor. V letech 1983–87 vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Praze, v letech 1991–93 hořickou sochařskou a kamenickou školu, obor restaurování.
jako kamenosochař v družstvu Kámen. V současnosti vlastní soukromou kamenosochařskou firmu, navazující na rodinnou tradici několika generací. Firma se podílí na významných rekonstrukcích slohových objektů, především kostelů, kašen a památníků u nás i v zahraničí. Specializuje se na opukové a pískovcové materiály.
