Zateplením se zvyšuje povrchová teplota v interiéru a pro uživatele se zlepšuje vnitřní klima v místnosti. Zpravidla dojde i k přerušení tepelných mostů a tím zabránění vzniku plísní a řas na vnitřním povrchu stěn. Poslední výhodou je i zlepšení akustických vlastností u obvodových stěn.

Pokud má zateplovací systém dlouhodobě dobře fungovat, je nutná dobrá součinnost stavebníka, projektanta, realizační firmy a dodavatele systému. Podmínky montáže zateplovacího systému jsou popsány v ČSN 73 2901. Dodavatelé kontaktních zateplovacích systémů (dále jen ETICS) ve svých technologických předpisech zpravidla tyto požadavky rozšiřují a zpřesňují.

Pro správou funkci zateplovacího systému je nutné jeho správné založení. Požadavky na založení ETICS mají být zahrnuty v projektové dokumentaci. Ta má charakterizovat použité materiály včetně skladby vrstev a má zahrnovat i řešení detailů.

 

Způsoby založení

Založení se nejčastěji provádí nad úrovní terénu pomocí soklové lišty. Soklová lišta tvoří rozhraní mezi extrudovaným polystyrenem (soklová deska, perimetr styrofoam, styrodur atd.), který se používá k zateplení pod úrovní terénu pro svojí minimální nasákavost, a expandovaným fasádním polystyrenem (EPS 70F nebo EPS 100F) nebo fasádními minerálními deskami nebo lamelami. Zpravidla bývá v menší tloušťce oproti expandovanému polystyrenu používanému nad soklovou lištou (viz obr. 1). Provedení zateplovacího systému včetně skladeb a detailů pod úrovní terénu k soklové liště je tématem na samostatný článek.

Druhý způsob je provedení bez soklové lišty, kdy izolace soklu má stejnou tloušťku jako izolace nad soklem a různé typy omítek soklu a fasády jsou odděleny profilem, např. Sto-Putzabschlussprofil (viz obr. 2).

Třetí způsob je rovněž provedení bez soklové lišty, ale omítka je dotažena až několik centimetrů pod úroveň terénu. Zde je nutné dbát na správnou hydroizolaci v soklové oblasti. Extrudovaný polystyren musí být proveden min. do 30 cm nad terén a zároveň provedena hydroizolace pod omítkou, aby nedocházelo k nasákávání vlivem ostřiku deštěm (viz obr. 3).

 

Čtvrtý způsob založení je pomocí soklové latě, který některé firmy preferují zejména kvůli ceně. Provádí se tak, že do lepidla v místě založení se vloží armovací síťovina a na stěnu se připevní dřevěná lať a provede se první řada izolace. Po zaschnutí se lať odstraní a na fasádní izolaci se nanese armovací vrstva i ze spodní strany a do ní se zatlačí armovací síťovina. Poté se provede zateplení soklu. Nevýhoda tohoto způsobu je, že chybí okapová hrana, která na soklové liště je, a voda stékající po fasádě neodkapává na hraně, ale stéká i po soklu.

 

 

 

 

Přestože založení ETICS je poměrně jednoduché, lze se při provádění dopustit řady chyb. Ke kotvení zakládací lišty se používají schválené zatloukací hmoždinky. Umísťují se 40 cm od sebe s tím, že vždy na začátku a konci lišty je provedeno upevnění. Upevnění na začátku a na konci se provádí kvůli omezení dilatace lišty (obr. 4). Zde se dělá první chyba. Lišta musí být na nerovném podkladu vyrovnána, tj. podložena podložkami (viz obr. 5), aby se přední hrana nevlnila. Délkové napojení soklových lišt se provádí pomocí soklových spojek, které jsou často vynechávány. Napojení soklových lišt na rohu budovy se zásadně provádí řezem pod úhlem 45 ^oa i v tomto místě jsou soklové lišty spojeny pomocí soklové spojky. Obr. 6 ukazuje správné provedení. Soklové lišty se velmi často dělají v rozích na sraz pod úhlem 90 ^o, což je špatně (viz obr. 7), protože soklová spojka se tam nedá vložit.

Velmi vážnou chybou je styk soklové desky se soklovou lištou bez těsnicí pásky. Správné provedení je ukázáno na obr. 8. Pokud se těsnění neprovede, vniká do mezery mezi soklovou lištou a soklovou deskou vlhkost, která zde kondenzuje, zatéká za stěrku a omítku a v teplém období roku se pak odpařuje a pod omítkou vytváří bubliny nebo praskliny.

Další chybou při založení ETICS je styk izolačních desek v místě styku soklových lišt (viz obr. 9). Zde jsou „předprogramovány“ následné trhliny v omítce. Styk izolace se musí provést vždy mimo styk soklových lišt, alespoň 10 cm od sebe a (nebo) použít naklapávací průběžný profil (např. Sto-Aufsteckprofil Expert) na soklovou lištu, který nejen brání vzniku trhlin v omítce v místě soklu, ale vytváří i čistou linii na hraně soklové lišty (viz obr. 10).

 

Závěrem lze doporučit, aby ETICS byl prováděn vždy na základě projektové dokumentace včetně řešení detailů a ve skladbách stanovených výrobci ETICS. Architekti i projektanti mají svoji úlohu částečně usnadněnou tím, že řada výrobců má zpracované detaily ETICS, odzkoušené a certifikované skladby jednotlivých systémů. Rovněž se mohou opřít o technické poradenství výrobců a konzultovat s nimi skladby a detaily.