Před dvaceti lety druhý a třetí srpnový týden roku 2002 poznamenal život nejen 225 000 lidí, kteří museli být evakuováni. Dotkl se všech obyvatel České republiky. Povodeň tehdy vystavila účet za 75 miliard korun. A přinutila společnost přehodnotit povýšený přístup k přírodě: kompletně se změnily povodňové plány i tzv. krizový zákon.
Během povodně a zejména dlouhé měsíce po ní se do sanačních prací zapojila řada členů ČKAIT. Statici, geotechnici, odborníci na dynamiku staveb, znalci vodních staveb nebo krajinní inženýři. Ti všichni se před dvaceti lety, a někteří už při povodních 1997 na Moravě, aktivně zapojili do ochrany životů a majetku a sanace škod po rozsáhlé povodni v roce 2002. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě oslovila některé své členy, kteří před dvaceti let působili v první linii záchranných týmů, aby na průběh tehdejší živelní katastrofy zavzpomínali. Rozhovory s nimi jsou zveřejňovány na www.ckait.cz a jsou k dispozici i k dalšímu použití v médiích.
Nebezpečí přetrvává
Nejde bohužel výhradně o pamětnické obrázky. Mnohé osoby s příslušnou autorizací se zapojily i do řešení následků ničivého tornáda vloni na Břeclavsku a Hodonínsku. Zároveň jsou na úrovni vodohospodářů i krajinných inženýrů součástí řešení dopadů klimatické změny, například v podobě dlouhotrvajícího sucha. A zároveň jsou inženýři konfrontováni s řídnoucí pamětí společnosti, která v některých případech začíná opět umísťovat stavby do záplavových oblastí.
„(…) zpětné vlna mezi Mží a Radbuzou zaplavila prostor v Sadech 5. května. Řeka si našla své původní koryto a suterén, pod nímž vedla, byl poškozený v takovém rozsahu, že bylo výhodnější dům odstranit,“ vzpomíná na jeden z následků povodně v Plzni před dvaceti lety Ing. Václav Honzík – jeden ze zakládajících členů ČKAIT a stále aktivní a uznávaný odborník v oboru statika a dynamika staveb.
Před silou vody a její pamětí varuje také Ing. František Hladík, místopředseda představenstva ČKAIT, a autorizovaná osoba v oboru stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství, který během povodní v roce 2002 jako ředitel závodu Horní Vltava Povodí Vltavy s.p. zasahoval v Jihočeském kraji: „Nelze spoléhat na rozum stavebníků, ale důsledně dodržovat a uplatňovat zákaz staveb v celých záplavových územích, nejen v jejich aktivních zónách. A tyto zásady přenést do územních plánů.“
Povědomí se zlepšuje
Optimističtější je pak Ing. Václav Jandáček, autorizovaný inženýr pro pozemní stavby, statiku a dynamiku staveb, který o povodni před dvaceti lety kromě jiného zachraňoval například cennou sbírku předmětů Národního technického muzea z karlínské Invalidovny v Praze. Veřejnost podle něho riziko povodní přestala trochu vnímat, ale jemný čich pojišťovacích matematiků je dnes daleko opatrnější než před povodněmi: „Samo stavění v záplavových oblastech není zcela vyloučeno, ale stavby a jejich vybavení musí být přizpůsobeno a zakalkulované riziko se musí promítnout do jejich podoby. Většinou to znamená větší náklady, vyrovnání se se stavem obětovaných prostor v nižších částech budovy a ztráty na obsahu těchto prostor.“ Z širšího hlediska by podle Ing. Jandáčka zdravý rozum měla udržet i státní správa a neměly by být zastavovány plochy, kde dochází k rozlití vodních toků a kde výstavba a její doprovodné části mohou povodňovou situaci zhoršit.
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě i s ohledem na význam statiků a dalších expertů dlouhodobě usiluje o integraci autorizovaných osob se složkami Integrovaného záchranného systému.
Tisková zpráva, redakce
