Přehlídkou vojenského letectva začalo v Egyptě slavnostní otevření nové větve Suezského průplavu, kterou Egypťané vybudovali za jediný rok. Přehlídky se ve vojenské maršálské uniformě zúčastnil prezident Abdal Fattáh Sísí, přítomni byli také pozvaní politici, mezi nimi francouzský prezident François Hollande.
Sísí zahájil stavbu loni v srpnu a oznámil, že by měla být dokončena do roka, a ne, jak se původně počítalo, do tří let. Do roku 2023 se má díky ní zvýšit denní provoz v Suezu ze současných 49 na 97 plavidel, protože nová cesta umožní provoz v obou směrech, čímž se čekací doba zkrátí z 18 na 11 hodin. Do osmi let by se měl také státní příjem ze Suezu zvýšit z letošních 5,3 miliardy dolarů (132 miliard korun) na 13.2 miliardy dolarů.
Experti ale tvrdí, že toto zvýšení bude záviset na zájmu přepravců, který zřejmě takovým tempem neporoste. Navíc je prý trendem co nejvíc snížit náklady lodní přepravy a nikdo nemá zájem o její zrychlování. „Tendence je snižovat rychlost lodí, aby se snížila spotřeba pohonných hmot. Fronty u Suezského průplavu teď všem vyhovovaly,“ řekl Ralph Leszczynski, který řídí výzkumné středisko italské námořní společnosti Branchero Costa.
Sísí ale usiluje o zlepšení ekonomické situace své země a rozšíření kanálu prezentuje jako „egyptský dárek světu“.
Egypt stavbu zvládl s nasazením 43 000 dělníků a vojáků za pouhý rok místo původně zamýšlených tří let. Očekává se od ní velký přínos pro egyptskou ekonomiku. Jenomže kanál už ve své původní podobě znamenal ekologickou zátěž pro obě moře a přidaná trasa tento problém ještě prohloubí. Odbornice na oceánografii Juli Berwaldová, kterou citoval server Huffington Post, upozornila, že o tomto aspektu se mlčí.
Kanál nemá žádná zdymadla ani bariéry. Hladina Rudého moře je o něco výš než hladina Středozemního moře, takže rudomořská voda proudí Suezem směrem do Středozemního moře a unáší s sebou rudomořské organismy.
Kanál ve své původní podobě z roku 1869 procházel oblastí velmi slaných jezer, která fungovala jako přírodní zátaras a v něm se zachycovaly druhy z Rudého moře. V roce 1956 a pak znovu roku 2010 byla střední část cesty rozšířena a do kanálu se dostalo mnohem víc vody, jezera ztratila svou původní slanost a přestala mít filtrační funkci.
Už v prvních 50 letech existence kanálu se do Středozemního moře dostávaly druhy z Rudého moře, v dalších 50 letech se ale jejich počet zdesetinásobil. Ve Středozemním moři nyní žije 447 druhů, které se původně vyskytovaly jenom v Rudém moři.
Nejběžnější rybou v Izraeli byla do roku 1980 smuha, teď je vzácností a nejběžnějším úlovkem jsou makrely původem z Rudého moře. Sítě rybářů ve Středozemním moři stejně jako stoly restaurací na jeho březích plní rudomořští garnáti.
Někteří „přesídlenci“ jsou nevítaní, například medúzy, které se ve Středozemním moři rozmohly v nebývalém množství. Kvůli jejich invazi letos hrozilo uzavření Rutenbergovy elektrárny na izraelském pobřeží. Čtverzubci se ve Středozemním moři objevili roku 2003 a rozšířili se rychle na západ, takže se dostali až k břehům Itálie, Libye, Tuniska a Španělska. Lidé, kteří netuší, že ryba je jedovatá, a pojedli její vnitřní orgány, skončili v nemocnici. Odhaduje se, že tento dravý druh loni připravil turecké rybáře o úlovky v hodnotě deseti milionů dolarů.
Přibývá vědců, kteří upozorňují na to, že nová vodní cesta a hustější lodní doprava mezi oběma moři přinese Středozemnímu moři další problémy v podobě zavlečení nevhodných druhů. Přes několikery petice a odborné články se v Evropském parlamentu zvedl jediný hlas. Portugalský poslanec Ricardo Serrão Santos se pokusil obrátit pozornost kolegů na problematický aspekt rozšíření kanálu, avšak nic dalšího v EP nezaznělo.
Vědci přitom znají řešení, byť není levné. „Existuje možnost, jak předejít nebo minimalizovat ekologické poškození biodiverzity a ekosystému Středozemního moře. Musela by se vybudovat zdymadla nebo obnovit solné vodní bariéry,“ řekla doktorka Bella Galiová z izraelského oceánografického ústavu.
zpráva ČTK
