V letošním roce došlo v západních Čechách k havárii předpjatého železobetonového střešního vazníku průmyslové haly. Závažnost situace spočívá v tom, že se jedná o havárii opakovanou, druhou, vzniklou na stejném konstrukčním prvku. Jejím důsledkem bylo zřícení střechy v témže areálu už v roce 2010. V obou případech byla důvodem ztráta únosnosti jednoho vazníku téhož typu nosné konstrukce střechy. Hala byla postavena na začátku druhé poloviny minulého století. Ztrátu únosnosti v obou případech způsobila koroze ocelových lan, která byla předpínána při montáži v místě stavby.
Konkrétně se jedná o příhradový spínaný vazník Zn.: SPP 6 – 18/6, dodatečně předpínaný a injektováný na místě. Vazník je, ne úplně šťastně, složen ze tří kusů z důvodu snadnějšího transportu a snadnější manipulace, a tak při montáži byly vysoké nároky na dodržování technologické kázně…
Vazníky byly vyztuženy pěti svazky předpínací výztuže. Dva svazky byly upnuty v oblasti dolní pásnice, tři v oblasti horní pásnice. Z nich dva byly svedeny do dolní pásnice krajním šikmým prutem. Předpínací kanálky nebyly v místě krajních šikmých diagonál, tedy v místě přetržení, proinjektovány. Injektážní hmota byla z nekvalitní jemnozrnné cementové malty, která se při dotyku drolila. Koroze lan vedla k jejich oslabení a následně k přetržení. Kolaps byl okamžitý, bez předchozí signalizace. Podle následně provedených zkoušek měl beton stále špičkovou kvalitu – havárii rozhodně nezpůsobila degradace betonu.
Příčiny
1. Porušeným střešním pláštěm zatékala dešťová voda do konstrukce. Voda působila negativně na přepínací lana, která zkorodovala. V místě, kde nebyl kanálek proinjektován, ale nezatékalo do něj, výztuž nezkorodovala.
2. Technologická nekázeň v době stavby. Předpínací kanálky nebyly v místě přetržení proinjektovány. Zřejmě byl vazník proinjektován ve vodorovné poloze na místo ve svislé poloze. Injektážní hmota tak neprošla do všech míst.
Odborníci ČKAIT považují za velmi pravděpodobné, že se uvedená technologická chyba může objevovat nejen v dalších vaznících téhož objektu, ale že se může vyskytovat též u dalších vazníků stejného typu na jiných objektech po celém území státu. A takovou závadu je nutné řešit systémově.
Obě zmiňované havárie se spíše jen shodou náhod obešly bez zranění, ale situace je závažná a při dalším zřícení tohoto typu nosné konstrukce střechy by mohlo dojít k přímému ohrožení lidských životů. Je proto nutné přijmout příslušná opatření ze strany státní správy (MMR ČR). Tato opatření by měla zahrnovat především průzkum a zdokumentování staveb, které byly postaveny za použití stejného konstrukčního systému, a následně technické řešení problému. ČKAIT je jasné, že se jedná o velmi náročnou činnost, nicméně je nutné vzít v úvahu, že pokud se zatím obě dvě tyto havárie obešly bez ztráty lidských životů, příště tomu může být jinak.
Robert Špalek, autorizovaný inženýr v oboru statika a dynamika staveb, místopředseda ČKAIT
