Na slavnostním galavečeru České ceny za architekturu (ČCA) byly v pondělí 19. listopadu ve Foru Karlín vyhlášeny výsledky 3. ročníku této soutěžní přehlídky České komory architektů (ČKA). Hlavní cenu si převzal David Levačka Kraus za realizaci administrativní budovy ve Strančicích.
Ve finále letošního ročníku České ceny za architekturu porota vybírala mezi osmi stavbami. Vítěz i finalisté se etablovali ze 33 nominovaných prací, které ČKA představila na konci května tohoto roku. Celkově se o Českou cenu za architekturu ve 3. ročníku ucházelo 145 děl dokončených v posledních pěti letech.
Uděleny byly rovněž čtyři Ceny partnerů: Cena Ministerstva pro místní rozvoj ČR za prosazování kvalitní výstavby prostřednictvím architektonických soutěží, Cena Ministerstva průmyslu a obchodu ČR za přístup k revitalizaci průmyslového objektu, Cena Agentury ochrany přírody a krajiny ČR za citlivou rekonstrukci stavby v krajině a Cena společnosti VELUX za práci s denním světlem.
Akademie České ceny za architekturu současně ocenila výjimečný počin. Všechna oceněná díla Česká komora architektů vystaví od 22. listopadu v Galerii Jaroslava Fragnera v Praze a od 7. února 2019 pak v Galerii architektury Brno.
Finalisty ze 33 nominovaných projektů vybírala mezinárodní porota v čele s předsedou Rogerem Riewem (Německo). Dalšími členy byli Carlo Baumschlager (Rakousko), Zsolt Gunther (Maďarsko), Andrea Klimko (Slovensko), Robert Konieczny (Polsko), Yael Moria Klain (Izrael) a architekt českého původu Ivan Reimann (Německo). Sešli se začátkem září přímo v České republice, aby osobně zhlédli vybrané nominované stavby. Díla neposuzovali v žádných kategoriích. Porotci zhodnotili, že „i když je tento proces velmi namáhavý, jsou pro porotu návštěvy lokací a osobní dojmy z rozhovorů s klienty a architekty velmi užitečné. Takto nashromážděné poznatky zásadním způsobem pomohly s konečným rozhodováním.“ Shodli se, že „posuzované stavby dosahují vysoké kvality. Bezpochyby jsou schopny soupeřit se současnou evropskou architektonickou tvorbou. Design i celkové provedení jsou na velmi dobré úrovni.“
Hlavní cena a finalisté
Hlavní cenu porotci udělili kanceláři Architektura za realizaci administrativní budovy ve Strančicích (2016). Autor díla David Levačka Kraus navrhl novostavbu administrativní budovy zasazené do průmyslového areálu zhotovené inovativní technologií z lehkého betonu. V celé Evropě je přitom jen pomálu budov, které byly postaveny z tohoto materiálu. Podle poroty se jedná o mimořádný a podnětný projekt. „Lze o něm rozhodně říct, že razí cestu v současné evropské architektonické rozpravě,“ soudí. Administrativní budova ve Strančicích je podle porotců „hrubá, odvážná, průmyslová.“ Jedná se o „budovu se skloněnou střechou pro parkování aut, s očividnými konstrukčními omezeními, díky kterým působí téměř sochařským dojmem, odlitá na místě z lehkého betonu, s přibližně metr tlustými zdmi, bez jakéhokoliv zateplení, s přesně zasazenými okny.“ Porotci ocenili, že jde o „projekt s jasným rukopisem a architektonickou ambicí, která je ale držena v pozadí.“ Neskrývali nadšení nad zvolenou technologií: „Ve Švýcarsku a v Německu, především v Berlíně, probíhá rozsáhlý výzkum ve snaze najít správnou směs a správnou technologii na tvorbu a odlévání tohoto typu inovačního betonu. Zde ho máme. Opravdový výzkumný projekt, zcela jednoznačný, průkopnický, moderní. A zároveň skromný, aniž by se předváděl, nachází svou pozici v okolí jen tím, že je lehce odlišný.“
Čestné ocenění Finalista České ceny za architekturu 2018 získalo kromě vítězné realizace sedm dalších různorodých prací z celé České republiky. Z architektonické soutěže s potvrzením regulérnosti od ČKA (vyhlášené Nadací Proměny Karla Komárka) vzešla Obnova nábřeží řeky Loučné v Litomyšli (Rusina Frei architekti + Atelier PARTERO, 2017), jedna ze dvou realizací veřejného investora mezi finalisty a jediný příklad řešení veřejného prostoru a krajiny. Druhou je Sportovní hala Dolní Břežany (SPORADICAL, 2017), novostavba navazující na areál základní školy sloužící k výuce tělocviku, pro sportovní veřejnost i k pořádání kulturních akcí. Mezi nejlepší zařadila porota brněnský Polyfunkční objekt Dorn (Atelier RAW, 2016), největší budovu se zavěšeným cihelným pláštěm v České republice. Dvě ze staveb oceněných titulem Finalista stojí v horském prostředí. Pivovar Trautenberk (ADR/Petr Kolář, Aleš Lapka, 2017) vznikl rekonstrukcí původní Tippeltovy boudy, později známé jako hotel Družba, v Horní Malé Úpě v Krkonoších a i dnes si zachoval také funkci horské ubytovny. Výstupní stanice lanové dráhy na Pustevnách (Kamil Mrva Architects, 2017) je moderní přestavbou obohacující areál beskydských Pusteven. Zástupcem staveb k privátnímu bydlení mezi finalisty je rekonstrukce a přestavba mlýna na bydlení (Stempel & Tesař architekti, 2017) na Slapech. Maximální dopad díla pomocí minimálních prostředků pak reprezentuje Útulna (Jan Tyrpekl, 2017), experimentální dřevostavba vzniklá na bývalém lehkém opevnění u jihomoravského Vratěnína.
Ceny partnerů
V České ceně za architekturu se udělují rovněž ceny partnerů. Cenu Ministerstva pro místní rozvoj ČR za prosazování kvalitní výstavby prostřednictvím architektonických soutěží získalo KINONEKINO (XTOPIX architekti, 2017) v Plané. Hodnotitelé ocenili, že díky citlivému přístupu architektů se podařilo dostat do malého města nejen kvalitní architekturu, ale zároveň obnovit kulturní a komunitní život. Návrh vzešel z architektonické soutěže s potvrzením regulérnosti od ČKA realizované v roce 2013. Město Planá přitom v posledních letech uspořádalo již tři architektonické soutěže. Podle ministerstva se tak stává příkladem zadavatele, který hledá pro svůj rozvoj ta nejlepší architektonická řešení, čímž naplňuje Politiku architektury a stavební kultury ČR.
Cena Ministerstva průmyslu a obchodu ČR za přístup k revitalizaci průmyslového objektu patří Kotelně Libčice nad Vltavou (Atelier Hoffman, 2017). Ministerstvo vyzdvihlo, že autor pochopil výjimečnost místa – areál bývalých šroubáren v Libčicích nad Vltavou o rozloze 17 ha, a „z hromady sutě a popela“ vydobyl prozatím dvě stavby. Rekonstrukcí uhelného mlýna vznikl showroom designových výrobků a konverzí dvou objektů kotelny se podařilo vytvořit multifunkční prostor určený pro živé umění, řemesla a inovativní technologie i společenské akce. Citlivá rekonstrukce je následování hodným příkladem nakládání s průmyslovým dědictvím.
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR udělila cenu za citlivou rekonstrukci stavby v krajině Pivovaru Trautenberk (ADR, 2017) v Horní Malé Úpě. Agentura ocenila, že rekonstrukcí se podařilo vrátit bývalé Tippeltově boudě z roku 1911 její původní lesk a současně zatraktivnit celou horskou obec vyhlížející na okouzlující hřebeny Krkonoš. Nejvíce si agentura cení toho, že tato relativně objemově velká stavba vytvářející dominantní prvek krkonošské architektury ve velmi exponované poloze je proporčně i barevně zdařile začleněná do struktury zástavby Horní Malé Úpy, přičemž střízlivé řešení exteriéru vytváří příjemný kontrast s ladným interiérem.
Cenou společnosti VELUX za práci s denním světlem vyznamenali hodnotitelé Centrum Caolinum Nevřeň (Jakub Chvojka, Radek Dragoun, 2014). Projekt podle odborné poroty partnera velmi komplexně pracuje s denním světlem. Využívá potenciál horního osvětlení nejen k dosažení vizuálního komfortu, ale zabývá se i změnami atmosféry místa díky měnícím se světelným podmínkám během dne. Velmi sympatická je podle společnosti Velux navíc vlastní funkce stavby a její začlenění do života v místě.
Výjimečný počin z oblasti architektury
V rámci České ceny za architekturu jsou rovněž oceňovány výjimečné aktivity na poli architektury. Nominace provádějí členové Akademie a Grémia ČCA. Akademici o výjimečném počinu hlasovali na webovém portálu Ceny.
Ocenění za výjimečný počin se dostalo Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy – Romanu Kouckému a týmu kanceláře Metropolitního plánu za hledání nové cesty v územním plánování a otevírání diskursu nad smyslem územního plánování a současně ji získal CAMP (Centrum architektury a městského plánování) za novátorský přístup v propagaci architektury.
Navazující výstavy
Na slavnostní galavečer navazuje ve středu 21. listopadu vernisáž výstavy oceněných a nominovaných děl. V Galerii Jaroslava Fragnera (Betlémské náměstí 5a, Praha 1) začíná v 18 hod. Výstava potrvá do 6. ledna 2019. Česká cena za architekturu 2018 se posléze představí v Galerii architektury Brno, a to od 7. února do 31. března 2019. Vernisáž se uskuteční 6. února od 18 hod. (Galerie architektury Brno, Starobrněnská 18, Brno).
Další informace najdete na webu České ceny za architekturu.
tisková zpráva ČKA
Hodnocení poroty
Administrativní budova ve Strančicích
Novostavba administrativní budovy zasazená do průmyslového areálu, nedaleko betonárky, čtyřicetimetrového zemědělského sila, vzduch kolem pln prachu a zavánějící betonem. Stavba očividně do svého prostředí zapadá. Je hrubá, odvážná, průmyslová. Avšak hle! Najdeme zde drobné odlišnosti mající zásadní význam, kterých si ale povšimneme jenom při bližším ohledání.
Budova se skloněnou střechou určenou pro parkování aut, s očividnými konstrukčními omezeními, díky kterým působí téměř sochařským dojmem, odlitá na místě z lehkého betonu, s přibližně metr tlustými zdmi, bez jakéhokoliv zateplení, s přesně zasazenými okny. Ta jsou kombinována se skleněnými otvory ve střeše, poskytujícími dodatečný zdroj světla v kancelářích, z nichž můžeme vidět na automobily zaparkované na střeše. Okna v horním patře jsou zasazena v jedné řadě, okna v přízemí uskakují. Všechna jsou stejného formátu, ačkoliv se také mění ve své pozici s ohledem na převis střechy. Zřetelné známky, že se nejedná o prostou průmyslovou budovu (architekturu bez architektů), ale o projekt s architektonickou ambicí, která je ale držena v pozadí. Projekt s jasným rukopisem.
Monolitický beton vytváří odlišné povrchové struktury. Na první pohled „špatná“ vlastnost se stává kladem, krásou. Vzniká povrch, kterého se chcete dotknout, pohladit ho, jako luxusní koberec. Monolitická stavba je důvodem k vytvoření stejného materiálového povrchu a textury jak zvenčí, tak uvnitř.
V celé Evropě je jen pár budov, které byly postaveny touto technologií, pomocí lehkého betonu. Ve Švýcarsku a v Německu, především v Berlíně probíhá rozsáhlý výzkum ve snaze najít správnou směs a správnou technologii na tvorbu a odlévání tohoto typu inovačního betonu. Zde ho máme. Opravdový výzkumný projekt, zcela jednoznačný, průkopnický, moderní. A zároveň skromný, aniž by se předváděl, nachází svou pozici v okolí jen tím, že je lehce odlišný.
Betonová Casa Malaparte, ale namísto skal a moře máme betonové silo a betonárku. To vše společně vyvolává hrubý, ale silný a účinný dojem. Bravo.
Obnova nábřeží řeky Loučné v Litomyšli
Obvykle bývá obtížné potýkat se s odlehlejšími místy ve veřejném prostoru. Nábřeží řeky Loučné je typickým případem takového místa, zvláště uvědomíme-li si, že propojuje několik běžně využívaných nábřeží, každé však s jinými charakteristickými rysy. Na druhou stranu to ovšem může být příležitost vymyslet další prvek, který odlišnost od okolní krajiny umocní. V tomto případě se stala odpovědí mozaika poskládaná z různých zásahů.
Architekti předem definovaný koncept posunují do extrému: rozhledna je umístěna mezi stromy, uprostřed jejich korun; jemně se pohupující ocelová lávka přes řeku vyvolává další pocit dobrodružství – naše rovnováha je napadena.
Pochozí plochy tvoří převážně drobné drcené kamínky, hrubě opracované dřevěné povrchy nás ještě více přibližují přírodě. Nabízejí se tak prostorové a dotykové prožitky, které jsou pro břeh řeky typické, ale jen málokdy přístupné kolemjdoucímu.
Divoký, až anarchický stav původní okolní přírody není nijak zásadně upravován – naopak, přidané prvky ještě zvýrazňují její charakter – a to vše v centru města.
Sportovní hala Dolní Břežany
Sportovní hala byla prvním místem, které porota navštívila. Stavba nasadila vysokou laťku v posuzování kvality architektury.
Na první pohled nás zaujal kompaktní tvar komolého rotačního elipsoidu. Areál ortogonálního rastru základní a mateřské školy zvědavě natahuje svůj dlouhý krk za organickým hladkým aerodynamickým tělem nové sportovní haly, která v sobě skrývá aktivní život.
Z východní strany rozvojového území na zelené louce těleso haly působí jako velký lesklý stříbrný brouk posazený v trávě a vyhřívající si na slunci své krovky z falcovaných hliníkových šindelů.
Samotná sportovní plocha o rozměrech 45×25 m s výškou 8–9 m působí opravdu velkoryse. Hala je příčně dělená na tři části mobilními roletami o velikosti volejbalového kurtu, což umožňuje paralelní výuku nebo trénink. Podle slov pana starosty je hala plně vytížena a vyhledávána, slouží nejen škole, ale i sportovním klubům a veřejnosti. Vedení školy a obce kladlo důraz na nízké náklady na provoz haly i za cenu zvýšených prvotních investic.
Hala je zalita denním světlem, o což se postaralo 68 tubusových světlovodů a prosklené části fasád. Prostorová stěna z tělocvičných žebřin, nad kterou je umístěna tribuna, efektně a funkčně odděluje zázemí od sportovní plochy. Použití dřeva v interiéru v kombinaci s ručně malovaným pohledovým betonem působí příjemně a svěže.
Realizace sportovní haly v Dolních Břežanech vzešla z architektonické soutěže vyzvaných ateliérů, přinesla jasný impulz do obce, pro kterou je důležitá kultivace veřejného prostoru, důraz na kvalitní architekturu (které se architekti zhostili s nadšením), jakož i efektivní využití veřejných investic. Kéž by sloužila jako příklad pro co nejvíce obcí v Čechách i na Slovensku.
Polyfunkční objekt Dorn
Objekt je situován jižně od hlavního nádraží v městské části Brno-střed u tzv. brněnského ringu, v těsné blízkosti bývalé Vaňkovy slévárny (nyní Galerie Vaňkovka).
Dorn na první pohled zaujal svou elegantní „postavou“, klidně sedící na třípodlažní podnoži, a svým kultivovaným výrazem vnější i vnitřní formy. Fasádu z červené lícové cihly v pravidelném taktu lemují horizontální pásová okna, vydatně prosvětlující interiér. Na nárožích pětipodlažní hmoty je Dorn zalomený plynulým zaobleným prosklením fasád.
Porota měla možnost vidět i komunikační prostory v části věže, které prezentovaly sofistikovaný nevtíravý interiér a precizně zvládnuté detaily společných částí, například celoskleněného korpusu zábradlí v pochromovaném rámu, zaobleného parapetu schodiště z travertinu, jakož i jeho hojné použití na stěnách vstupní haly věže. Exteriér i interiér objektu vyjadřuje respekt autorů k odkazu na prvky architektury československé meziválečné moderny.
Konzolová část devítipodlažní věže dynamizuje celkovou hmotu a vhodným způsobem zachází s urbanistickým prostorem vymezeným trojúhelníkovým územím ulic Dornych, Plotní a městským okruhem.
Porotu zaujala i štíhlost věže netypické pro administrativní funkci. Kancelářské budovy většinou působí s ohledem na maximální využití půdorysu kolem jádra poněkud obézní, pokud nedosahují dostatečné výšky. Na první pohled by se zdálo, že štíhlý tvar věže odkazuje na jinou funkční náplň.
Po komunikaci s architekty projektu vyšlo najevo, že původní funkce ve schváleném projektu pro stavební povolení byla jiná. Místo plánovaného hotelu si nyní nájemníci užívají komfortní kanceláře plné světla s možností přirozeného větrání.
Kvalitní a kultivovaná architektura polyfunkčního domu Dorn vhodným způsobem navazuje na odkaz brněnského funkcionalismu a s respektem komunikuje i s kontextem okolní industriální architektury.
Pivovar Trautenberk
Na první pohled vypadá pivovar Trautenberk jako tradiční horská chata. Druhý pohled nám ale umožní spatřit celou řadu současných architektonických zásahů, což vyvolává naši zvědavost a chuť poznat více, touhu prozkoumat něco zdánlivě běžného.
Bývalý hotel byl do základů rozebrán, modernizován a proměněn v chatu pro turisty a lyžaře, s restaurací a nově přidaným malým pivovarem. Bývá zvykem, že pivovar je viditelný zvenčí, aby pivní tanky přilákaly hosty. Tento komunikační prostředek byl použit i zde, pivní tanky lze vidět z ulice, ačkoliv pivní sklep a samotný pivovar jsou umístěny pod budovou, skryty oku kolemjdoucího.
Při vstupu do budovy se setkáváme s pevností a hrubostí architektonického výrazu, které jsou v souladu s prostory potřebnými pro lyžaře s jejich lyžemi a lyžařskými botami, stejně jako pro snowboardy atd. Vše je velmi dobře navrženo. Obdobný rukopis autorů lze spatřit i v restauraci, která je moderní, dobře provedená, skromná, s příjemnou atmosférou – zde se chcete zdržet a užít si jídla a pití. Lze zde obsloužit mnoho hostů najednou, aniž by vše upadlo do pochmurné atmosféry stravovny, kterou naleznete až příliš často v mnoha lyžařských střediscích.
Horní patra slouží jako horská ubytovna, a jsou proto vybavena mnoha standardními pokoji a zázemím. Opět dobře, skromně a účelně navrženými. I velké množství dobře rozmístěných zásuvek ukazuje velmi moderní přístup autorů k pohodlí a rekreačnímu pobytu na horách.
Dispoziční uspořádání je logické, řešení interiéru je přehledné, aniž by se stávalo výrazným a okrasným. Architektura bez podpisu ve své nejlepší podobě. Nenápadná, normální.
Výstupní stanice lanové dráhy na Pustevnách
Výstupní stanice lanovky je silně propojená se svým místem. Kopcovitá krajina a přilehlé husté lesy podporují také volbu materiálů: kámen v přízemí, dřevo ve vyšších patrech. Asymetricky skloněná střecha koresponduje s mírně se svažujícími kopci okolo.
Sousedící Jurkovičovy domy reprezentují romantickou minulost drobné horské osady. Skloněné střechy domů, štíty, vyřezávané dřevěné motivy na fasádách. To vše jsou pozůstatky po ztraceném světě, které inspirují lidové prvky použité na nové stanici.
Úspěšná kombinace lidového a současného je hlavní předností budovy a porotu přesvědčila o kvalitách této stavby. Hrubé materiály použité v exteriéru (dřevo, kámen) jsou v interiéru vyváženy jemným designem a povrchy, dodávajícími pocit útulnosti: za zvláště povedené jsou považovány ručně vyrobené lampy, pohodlná polstrovaná křesla i kvalitní dubová podlaha atd. Čistota řešení interiéru je daná také velkoformátovými okny umístěnými přes celou stěnu, dřevěný strop s podpůrnými trámy je charakteristický pro místní způsob dělení vnitřního prostoru a přináší jeho další hodnotu.
Celkový koncept řešení podporují propracované detaily, zvláště spoje mezi sklem a dřevem. Promyšlená jsou také posuvná čelní skla, a to nejen díky jejich přirozenému začlenění do masivních dřevěných pilířů, ale také kvůli chytrému využití protizávaží umožňujících snazší a plynulejší manipulaci.
Rekonstrukce a přestavba mlýna na bydlení
Co je typickým českým domem? Obvykle krychle, co nejprecizněji a nejpodrobněji vysochaná. Inu, tohle není typický mainstream, je to spíše důsledek existujícího materiálu.
Dům je nádherně zasazen do krajiny. To samozřejmě není zásluha naší doby, ale moudré rozhodnutí budovatelů mlýna. Architekti výjimečnost místa rozeznali a rozhodli se ji umocnit. Předěl v budově může připomínat gesta Gordon-Matty Clarka. Jizva zde nevznikla samoúčelně, aby provokovala diváka. Jedná se o zásah, který vychází vstříc dnešnímu využití budovy.
Dům je postaven na jasném a logickém konceptu. Tradiční staré domy mají malá okna, aby oddělila obyvatele od všech hrozeb vnějšího světa. Dnes žijeme mnohem otevřeněji. Radikální roztětí budovy spojuje tradiční objekt se současným přáním pro otevřenější dům. Místo přechodu zaštiťuje prostranství před štítem domu, které zároveň poskytuje určitý úkryt před sluncem. Vzniklá terasa také vytváří přechodový prostor mezi interiérem a exteriérem, což většinou u malých osamocených domků není obvyklé. Rovněž podélné dělení domu odráží přechod mezi exteriérem a interiérem. Prostory s běžnou světlou výškou na severu jsou následovány vysokými stropy obývacího pokoje a přecházejí do prázdnoty exteriéru. Tyto drobné zásahy dodávají domu pulzující život, aniž bychom se zbavili dojmu, že právě v těchto zdech lidé žili a pracovali po celá staletí.
Útulna
Triviální děje znovu ožívají. Zčistajasna se vyloupne v krajině útulna, prosté místo k rozjímání.
Proč zde? Uprostřed ničeho? Na opuštěném zarostlém místě?
Malá stavbička vyvolává mnoho otázek, které z této rozhledny dělají mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát. Jedním z aspektů je zviditelnění neviditelného. Užitím základů opevnění z druhé světové války se jasně projevuje komorní, téměř pietní funkce místa.
Filosofický postoj – připomenutí si důležitého místa, byť v české historii ne zcela příjemného – je jedním ze základních pilířů této budovy. Druhým je rozmístění velkých otvorů v těle stavby. Jsou situovány do dvou hlavních směrů: jeden směřuje k bývalému nepříteli – jako duševní připomínka, a druhý k věži kostela. Silného účinku je dosaženo prostými, přírodními materiály bez jakýchkoliv nedesignovaných detailů. Pomocí drobných gest se útulna stává naprosto zřetelnou – maximální dopad pomocí minimálních prostředků!
