Výstava ve Veletržním paláci představuje architekta Karla Pragera

Práci jednoho z nejvýraznějších tvůrců české architektury druhé poloviny 20. století Karla Pragera (1923 až 2001) představí od pátku 20. 9. 2013 do 5. 1. 2014 výstava v pražském Veletržním paláci. Autora známého díky stavbám bývalého Federálního shromáždění či Nové scény v Praze ukazuje jako architekta, stavitele a vizionáře, jak zní název výstavy. Návštěvníci se mohou seznámit také s mnoha nerealizovanými návrhy a studiemi, které hleděly do budoucnosti.

Prager patří k tvůrcům, jejichž práce je vnímána ambivalentně, někteří ji vzývají, jiní zavrhují. Budova Federálního shromáždění, ve které Prager přišel s odvážným řešením „domu na domě“, není obecně oblíbená možná i pro svůj původní účel. Odborníci jí ale přisuzují kvality srovnatelné se světovou špičkou své doby.

„Tento přístup může být dán generačně, jeho dílo obdivují spíše mladí, ale i neznalostí: Prager patřil od počátku 70. let k architektům, o nichž se nesmělo psát,“ řekla dnes novinářům autorka výstavy Radomíra Sedláková z Národní galerie v Praze. V roce 1984 po dokončení Nové scény musela redakce časopisu Československý architekt požádat tehdejší vládnoucí struktury, aby mohla Pragerovo jméno uvést, uvedla Sedláková.

První Pragerovy stavby pocházejí z 50. let, je spoluautorem bytových domů v Ostravě Porubě. Jeho nejvýraznější tvorba je spojována především s 60. lety. „Pro Karla Pragera architektura vždy znamenala postavený dům - pro dosažení tohoto cíle dokázal udělat mnoho. Nejen navrhnout zajímavý projekt, ale také vymyslet novou konstrukci, nový typ stavebního prvku a v případě potřeby prosadit i jeho výrobu,“ připomněla autorka výstavy.

Tak tomu bylo při stavbě Ústavu makromolekulární chemie, kde se poprvé objevily lehké závěsové panely české výroby. Na této stavbě se podle Sedlákové nezapře Pragerův obdiv k Ludwigu Miesovi van der Rohe, k jeho tezi, že méně je více, ale především jeho pojetí fasády jako lehkého pláště přehozeného přes konstrukci. Prager tento princip uplatnil také při stavbě ateliérů u Emauzského kláštera nebo Matematicko-fyzikální fakulty v Troji; tyto soubory staveb ale nebyly nikdy zcela dokončeny.

Prager se věnoval také rekonstrukcím historických objektů, dle jeho návrhu byl opraven třeba kubistický Dům U Černé Matky boží nebo Rudolfinum – díky Pragerově projektu je dnes v sídle České filharmonie také galerie, jak zamýšleli původní autoři.

Prager sám uváděl, že se zúčastnil asi 150 soutěží. Mnohé projekty určené především pro Prahu nebyly nikdy realizované. Patřila k nim třeba urbanistická studie Superstruktury nad Košířemi, kde se měla na velmi těžko zastavitelném území uplatnit experimentální výstavba „města nad městem“.

Až do své smrti vedl Karel Prager ateliér Gama, který spoluzaložil v roce 1967. Prošly jím desítky architektů, včetně třeba Petra Bílka, Vlada Miluniće či Kamila Mrvy.

zpráva ČTK