Článek se týká – CORNLOFTS – loftových bytů v pražském Karlíně. Při konverzi byla zničena kompletně industriální stopa. Nebyla použita základní skladba – sloup, hlavice, průvlak, třeba jako výtvarné dílo v exteriéru dvora. Nic.
Karlín byl první expanzí Prahy za hradby města, do systematicky založeného předměstí. Geniálně jednoduchý plán pravoúhlých bloků, vymezených třemi podélnými a šesti příčnými ulicemi umožnil do prostoru mezi řeku Vltavu a Vítkov vytvořit Karlín jako místo s levnými pozemky pro první manufaktury a strojírenské fabriky.
Kdysi levné pozemky
Jako správné průmyslové předměstí se Karlín do konce 19. století zaplnil obytnými a dopravními stavbami, skladišti, ale hlavně výrobními objekty všeho druhu. Zpočátku pozitivní vývoj území v průběhu dvacátého století zkomplikoval život obyvatelstvu i možný rozvoj výrobních kapacit a kvůli nahromaděným a dlouhodobě neřešeným problémům měl svoje důsledky. Po roce 1990 na Českou republiku dolehla – do té doby uměle oddalovaná – změna výrobních struktur signalizující konec industriální éry. Průvodním jevem bylo masové uvolňování výrobních budov následkem ztráty jejich původní funkce. Zakouřená, dopravně přetížená a špinavá část města, kterou Karlín bezpochyby byl, se s odchodem průmyslu začala postupně měnit na elegantní čtvrť. Povodně v roce 2002 celý proces ještě urychlily. Po ukončených průmyslových aktivitách zůstaly opuštěné výrobní objekty různého stáří i různé kvality.
Hledalo se využití
Jako výhodný způsob záchrany prázdných schránek původně výrobních staveb se osvědčila konverze – využití pro nové, zpravidla nevýrobní funkce, ověřená již na stovkách příkladů po celé Evropě. Právě průmyslová předměstí velkých měst jako Karlín jsou považována za nejlepší oblasti pro konverze industriálních staveb. Je zde ve správné, vyvážené relaci cena pozemku a cena nemovitosti. V centrech měst převyšuje výrazně cena pozemku hodnotu nemovitosti, mimo města je zase komplikace s nalezením odpovídajících, životaschopných funkcí.
Bydlení v lisovně
Cornlofts. Lisovna a rafinerie řepkového oleje z roku 1864 se stala předmětem architektonické soutěže s cílem přestavět masivní, 130 m dlouhou, dobře adaptovatelnou čtyřpodlažní budovu na byty. V reprezentativně obsazené soutěži zvítězila renomovaná vídeňská kancelář Baumschlager & Eberle.
Vedle absolutní velikosti objektu byl unikátem úžasný dřevěný skelet na velká zatížení, vyplňující téměř celý její vnitřní prostor. Dřevěný skelet byl z provozních důvodů v části přízemí nahrazen cihelnými klenbami, podepřenými litinovými sloupy se zdobenými hlavicemi. Vzhledem k univerzální povaze budovy byla jednotlivá podlaží prázdná, bez dispozičních překážek. Budova nebyla památkově chráněna, ale díky poloze v městské památkové zóně byla uliční fasáda pod dohledem.
Památkářům šlo o uhlídání fasády
Dokončená konverze jasně ukazuje, že mimořádné hodnoty této industriální architektury nebyly akceptovány a zachráněna byla jen uliční fasáda, která byla uvedena téměř do původního stavu. Vnitřní dřevěné konstrukce byly, včetně dvouúrovňového krovu, kompletně odstraněny, budova byla nově přepatrována a střecha do dvora vyzvednuta o jedno podlaží.
Pečlivě ochráněná uliční fasáda pak nakonec kuriózně překáží novému vnitřnímu uspořádání – malá okna s podivným členěním poskakují u nových podlaží v různých výškách. Podobně barbarsky vyznívá i zazdívání zachovaných litinových sloupů do příček nebo vedení svislých rozvodů v jejich těsném sousedství. Nové byty, převážně mezonetové, jsou bravurně vyřešeny, včetně vnitřních chodeb propojených po výšce.
Je možné pochopit, že v průběhu práce na projektu dojde k situaci, kdy je z nějakých důvodů zachování dřevěné konstrukce v celém rozsahu budovy neudržitelné. Obtížněji je však možno pochopit, že byla zničena kompletně, i ve veřejných prostorách domu nebo v obchodech, ani to proč nebyla jako industriální stopa použita základní skladba – sloup, hlavice, průvlak, třeba jako výtvarné dílo v exteriéru dvora.
| Nejoblíbenější změnou je loftové bydlení |
|
Konverzí industriálního objektu nazvané Triplex, rakouské kanceláře Baumschlager Eberle Architekten, na loftové byla marketingově využita současná „móda“ konverzí industriálních objektů pro vestavbu loftového bydlení i skutečnosti, že lokalita pražského Karlína je vskutku exkluzivním místem. Metro, tramvaje, autobusy, vlaky, školy, obchody, restaurace, automobilová páteřní tepna, tenisové kurty, golfové hřiště, parky, divadla – to vše je na dosah. Téměř na jakékoli potřebné místo v Praze se dopravíte do 30 minut. Bohužel pro zachování autentičnosti využití objektu industriální architektury a tím i skutečných hodnot industriální stavby se znovu prokázalo, že pro konverzi není rozhodující množství vložených finančních prostředků – možná právě naopak. Hlediskem vhodného využití industriálního objektu by měl být fakt, že nový program vkládaný do původní budovy bude v souladu s prostorovou strukturou původní stavby s jejím charakterem a schopností adaptability. V případě konverze karlínské lisovny a rafinerie řepkového oleje opravdu nelze hovořit o vestavbě loftových bytů do industriálního objektu, ale snad o novostavbě vícepodlažních bytů k zachované fasádní kulise industriálního objektu. Tyto okolnosti, které ostatně nijak nemohla ovlivnit Ing. arch. Benčová, autorka projektu moderního loftového bytu pro konkrétního zákazníka, nikterak nesnižují její opravdu invenční přístup k řešení daného úkolu. Ing. Svatopluk Zídek Kolegium pro technické památky ČKAIT & ČSSI |
Myslím, že informace o prostorách běžnému návštěvníkovi nepřístupných do seriálu Industriální stopy patří. Ke zpracování článku jsem využil kromě vlastních materiálů podklady poskytnuté Ing. arch. Barborou Benčovou a práce prof. Ing. arch. Tomáše Šenbergera, jehož atelier zpracoval pro architekty stavebně historický průzkum.Nadstandarní byt
S těmito problémy konverze se však nepotýkala autorka projektu nadstandardního bytu pro úspěšného hudebníka. Zásadním požadavkem pro splnění jeho kreativního životního stylu byla snaha vyhnout se běžnému schématu bydlení. Dispozice bytu se rozvíjí od prvního vstupního patra se šatnou, hudebním studiem a pokoji pro hosty přes druhé společné podlaží s obývacím pokojem, otevřenou pracovnou a kuchyní až po nejvyšší patro s ložnicí a volným obytným prostorem. Ten je vizuálně spojen s nižším patrem prosklenou podlahou. Pravidly projektu moderního bytu se řídil i návrh atypického vnitřního vybavení, jako jsou vestavěné skříně či další prvky. Dochované staré se tak nenápadně propojilo s novým a vytvořilo můstek ke zcela současným moderním interiérovým prvkům. Mezi ně patří především na míru navržená kuchyňská linka v podobě geometrického krystalického tvaru, kterou v jídelně doplňují bílé židle Chair One od Konstantina Grcice.
Svatopluk Zídek
foto interiérů Michal Šeba
