Jako každý rok, i letos jsou stavební firmy nuceny pokládat asfaltové směsi v nevyhovujících podmínkách, protože investoři musí utratit příslušné dotace ještě v roce 2013.
I letos bude konstatováno, že je to špatně, v médiích se objeví nejkřiklavější díry na čerstvě opravených úsecích a vše pojede dál. Jen neopravených úseků bude přibývat, protože stávající systém není schopen opravit vše, co je třeba. Každý rok se tak celkový stav české silniční a dálniční sítě zhoršuje.
Již několik let upozorňuje Sdružení pro výstavbu silnic Praha i řada dalších odborníků na postupně se zhoršující technickou úroveň státních a krajských investorských organizací, především Ředitelství silnic a dálnic ČR. Odborná veřejnost zejména u tohoto nejdůležitějšího investora marně volá po vytvoření technické politiky a zavedení základních principů péče o svěřený majetek, včetně využívání nejnovějších poznatků v oblasti péče o vozovky.
Protože údržba a opravy silnic jsou dlouhodobě podfinancovány, opravy nejsou většinou realizovány dlouhodobě nejekonomičtější technologií a obvykle i bez dostatečného průzkumu. Nebo průzkum existuje, ale z finančních důvodů jeho závěry nejsou akceptovány. Dochází tak neustále k vnitřnímu zadlužování dopravní infrastruktury.
Kvalitní dopravní infrastruktura je podle „Analýzy konkurenceschopnosti České republiky“, zpracované Ministerstvem průmyslu a obchodu v lednu 2011, podmínkou pro ekonomickou úspěšnost regionu. Podle „Global Competitiveness Report“ patří infrastruktura v České republice mezi evropský podprůměr. Podle kvality silnic je ČR řazena až na 80. místo mezi všemi hodnocenými státy. Celkově je ČR podle kvality infrastruktury na 39. příčce, mezi zeměmi jako Panama, Chorvatsko nebo Chile, v rámci Evropské unie je na 18. místě, v blízkosti států jako Řecko, Irsko a Litva.
Práce jsou často investory zadávány v povětrnostně a teplotně nevhodných podmínkách, především na konci roku, včetně listopadu a prosince. To dokládá i fakt, že nejvíce asfaltových směsí se nevyrábí na jaře a v létě, kdy je pro opravy nejlepší počasí, ale na podzim a v zimě (viz graf). Přestože financí na údržbu je všeobecně málo, stává se, že z administrativních důvodů nejsou investoři schopni své rozpočty na rekonstrukce plně využít. „Ocitáme se v začarovaném kruhu – investor včas nevypíše zakázku, ta není včas vysoutěžena a tak nemůže být ani včas dokončena. Na konci roku se buď stavba zastaví a dotace vrátí, nebo se odvede práce, o které všichni zúčastnění vědí, že nemůže být kvalitní, protože počasí neporučí ani státní rozpočet. A na jaře už aby investor vypisoval novou zakázku na opravu toho, co se v prosinci horko těžko dokončilo. Takové hospodaření je proti zdravému rozumu,“ řekl dnes Ing. Petr Svoboda, jednatel Sdružení pro výstavbu silnic Praha.
V roce 2014 by se mohla situace alespoň částečně zlepšit, protože se podařilo navýšit návrh rozpočtu Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI) v kapitole určené pro ŘSD ČR na údržbu a opravy z cca 6,5 mld. Kč na 9 mld. Kč. Samozřejmě, pokud v této podobě bude rozpočet schválen. „Chci věřit, že ŘSD ČR bude mít připraveno dost prostředků na to, aby opravy pozemních komunikací mohly začít ihned po skončení zimy na jaře 2014 a aby většina stavebních prací nezůstala opět až na konec příštího roku,“ doplnil Petr Svoboda.
Dlouhodobě je správci (a zároveň i investory oprav) jednotlivých komunikací významně podceněna pravidelná údržba, především odvodnění silnic a mostů, ale také dopravní značení a bezpečnostní prvky. U povrchů vozovek se sníženou hlučností chybí pravidelné čištění tlakovou vodou, aby zůstala účinnost protihlukového povrchu zachována. Stále obtížněji jsou do praxe zaváděny nové technologie, přestože SFDI na ně vyčlenil finanční prostředky. U správců jednotlivých komunikací ale k inovacím chybí větší motivace, přestože by nové technologie umožnily úsporu energií, více recyklací původních materiálů a byly by šetrnější k životnímu prostředí. Dostáváme se tak technologicky několik let za vyspělé státy.
Ministerstvo dopravy předalo správu a aktualizaci oborových předpisů úseku kontroly kvality staveb ŘSD ČR, které však tuto úlohu naprosto nezvládá a finanční prostředky vyčleněné SFDI na tyto, pro praxi důležité dokumenty, nedokáže využít. A tím se dostáváme k problému, který se jako červená nit proplétá všemi problémy oboru: Situaci se nepodaří zlepšit, pokud nebudou rozhodující posty v investorských organizacích obsazovány odborníky s perspektivou alespoň několika let práce na stejném místě. Nepodaří-li se to zlepšit, budeme i nadále jezdit po tankodromech a nadávat stavebníkům, že asfaltují v mrazu. Jejich chyba to ale není.
