V posledních letech jsme svědky postupných klimatických změn, které se v našich zeměpisných šířkách projevují střídáním velkého sucha s přívalovými dešti. Vlivem sucha dochází k vysychání řek, snižování kvality vody či nedostatku podzemních vod, přívalové deště zase způsobují lokální záplavy, erozi půdy a ekonomické škody na zemědělských porostech. Tyto vlivy však lze snadno mírnit. Třeba budováním zelených střech.
Zelené střechy jsou v současnosti v Evropě velmi populární a využívají se nejen u velkých administrativních či komerčních center, ale v čím dál větší míře i na obytných a rodinných domech. Jakkoli je jejich existence známa už z antického období, jejich moderní koncepce pochází až z 60. let minulého století z Německa, odkud se pak rozšířila do dalších zemí. Zelené střechy díky své schopnosti zadržovat a pozvolna odpařovat vodní srážky úspěšně pomáhají při řešení problematiky přívalových dešťů a zároveň mají skvělé tepelněizolační vlastnosti. Zelená střecha je ekologická, estetická a vysoce funkční zároveň. Bývá částečně nebo zcela pokrytá půdou a vegetací umístěnou nad hydroizolační membránu a může rovněž obsahovat další vrstvy, například kořenovou bariéru či systémy odvodnění a zavlažování.
Funkčnost, ekologie i estetika
Zelené střechy poskytují řadu výhod. Dokážou zadržovat srážky, které se pak z vegetace pozvolna odpařují. Pomáhají tím předcházet náhlým povodním, které jsou následkem přívalových dešťů. Tím, že zelené střechy zpomalují odtok dešťové vody, zamezují přetížení kanalizační sítě včetně čistíren odpadních vod. Vegetace střešních zahrad zároveň chrání životní prostředí; absorbuje škodliviny z ovzduší, obohacuje vzduch o kyslík a váže oxid uhličitý, což je velmi přínosné zvláště ve městech. Zároveň chrání konstrukce před teplotními rozdíly i poškozením a omezuje průnik hluku do budovy. A v neposlední řadě se jedná o vhodné prostředí pro růst vegetace a život mnoha druhů živočichů.
Nezanedbatelné je rovněž estetické hledisko střešních zahrad a také fakt, že díky postupnému odpařování vodních srážek přispívají ke snížení efektu tzv. městského tepelného ostrova a ke zvlhčování a ochlazování okolního prostředí.
Odvodňovací systémy pro zelené střechy
To, že zelená střecha umožní, aby se minimálně 40 % srážkové vody odpařilo zpět do ovzduší, neznamená, že není potřeba takovou střechu vybavit odvodňovacím systémem. V praxi se odvod dešťových vod z plochých střech řeší buď tradičním gravitačním způsobem, nebo s využitím modernějších podtlakových systémů, které jsou v případě zelených střech vhodnějším řešením. Podtlakové systémy oproti gravitačním umožňují snížit počet střešních vtoků, i množství svodných potrubí uvnitř objektu a kanalizačních přípojek pod objektem. Navíc dokážou odvést více vody za kratší dobu, a potrubí proto může mít podstatně menší průměr. Protože díky podtlaku proudí voda v potrubí skutečně rychle, nehrozí ani usazování nečistot a není třeba vynakládat energii ani náklady na pravidelné čistění potrubí. Podtlakový systém využívá vodorovných sběrných potrubí, která se konstruují beze spádu a nachází se pod střešní konstrukcí. Svislé potrubí (stoupačka) na konci systému pak postačí hned pro několik vtoků a na ležatou kanalizaci jej lze připojit v tom nejvhodnějším místě, což usnadní projektování stavby.
Správné střešní vtoky
Před volbou konkrétního systému odvodnění by si měl každý investor zjistit, zda zvolený systém zahrnuje střešní vtoky pro jeho konkrétní skladbu střechy. Jiné vtoky jsou totiž zapotřebí pro zateplené střechy, jiné na střechy pochozí či pojezdné a jiné na zelené. Příkladem systému, který zahrnuje střešní vtoky pro všechny typy střech, je Wavin QuickStream. Kromě vtoků zahrnuje i odvodňovací potrubí, a to v materiálu HDPE, a k dispozici je i celá řada tvarovek. Potrubí a tvarovky z PE materiálu se svařují. Spoje materiálu PE jsou nerozebíratelné a při správném provedení 100% těsné, což je pro odvod dešťové vody uvnitř objektů optimální řešení. Pružnost materiálu a vysoká pevnost kvalitního sváru navíc zvyšují bezpečnost a funkčnost celého systému.
Michal Runštuk, Wavin Ekoplastik
