Nároky na parametry staveb se zvyšují a výrobci tomu jdou naproti novými produkty. Základní řady cihel dostávají nejrůznější doplňky, které realizaci zrychlují a zjednodušují. Důležitý je však i základní přístup k návrhu stavby, který je sice známý již dlouhá desetiletí, v případě rodinných domů se na něj však občas zapomíná. Řeč je o modulu.
Proč je důležitý a jaký je jeho význam? „Modulová koordinace rozměrů ve výstavbě má stále své místo, byť je dána již historicky. Vždyť výrobní rozměr tradičních cihel 290 x 140 x 65 mm definuje skladebný rozměr, který je 300 x 150 x 75 mm. Průmyslová výstavba ovšem přinesla mnohem větší tlak na koordinaci systémů a jednotnost modulu. Modulovou koordinaci ve stavebnictví definuje také norma, u nás konkrétně ČSN 73 0005, která jako základní jednotku modulu 1M stanoví 100 mm,“ vysvětluje Jan Huber, produktový technik Wienerberger, který o významu modulové koordinace přednášel i studentům brněnského VUT. Zmíněný základní modul potom dává svými násobky či zlomky odvozené moduly, zvětšený modul 3M a 6M, 12M, 15M, 30M a 60M, případně 1/2M–1/100M.
Má ale vůbec v současné přísně individuální výstavbě modulová koordinace své místo? Jan Huber i architekt Martin Tichý, produktový manager Porothermu, se shodují, že v každém případě ano. „Můj názor je, že správné zdění bez doplňků, tedy bez využití systému, je komplikované. A když vezmu v úvahu i moduly, které mohou celou stavbu ještě více zjednodušit a urychlit, pak je odpověď ještě tvrdší. Pokud chcete navrhovat a stavět pořádně, pak je to v zásadě nemožné.“
Nutno dodat jediné: Aby výhodu pocítil i investor, musí být stavba dobře navržena. Jinými slovy, odpovědnost má především projektant. Vždyť modulová koordinace není důležitá jen pro vnější zdivo, ale i pro stropní konstrukce s návaznostmi pro rozvržení vnitřních nosných stěn.
V hlavní roli detaily
Rovná souvislá zeď ze základních bloků žádnou výzvu nepředstavuje, o skutečné kvalitě stavby rozhodují detaily. Sokl, rohy, parapety, ostění, věnec… Teprve tady se ukáže síla doplňků, a především navrhování v modulu. To totiž stavbu zjednodušuje, zrychluje a zlevňuje.
„Ideální je modul 250 mm a jeho násobky, počítáno od vnitřního rohu. Pravidlo 250, případně 125, je zcela zásadní u kratších stěn nebo pilířů mezi okny. Ten rozměr vychází z rozměru cihelných bloků a návrh stěny v modulu 250 ušetří na stavbě práci s řezáním bloků. Že tím šetří i peněženku, je asi zbytečné dodávat,“ vysvětluje Martin Tichý.
Pravdou je, že ani modulem se dořezům na stavbě úplně nevyhneme, ale výrazně je eliminujeme. Na vině je fakt, že cihla mění své rozměry v průběhu výroby, to zhruba o pět procent ve vazbě na podmínky prostředí. „Pro cihlu čtyřiačtyřicítku je evropskou normou daná tolerance deset milimetrů, my vyrábíme tak, abychom se vešli do několikanásobně přísnější tolerance a výsledné rozměry cihel se lišily jen minimálně, přesto se ale liší, protože svůj vliv mají i podmínky prostředí. Pořád je to svým způsobem živá hmota,“ potvrzuje Martin Tichý.
Chtělo by se říct, že tohle všechno jsou zcela jasné argumenty a že se jich drží každý. Ale zdání klame. „Často vídám na stavbách zdivo, jak by opravdu vypadat nemělo. Na vině je technologicky špatný postup, kdy méně zkušený zedník nebo laik řešil třeba rohovou vazbu bez doplňkových cihel a kdy návrh naprosto nebere v úvahu moduly. Splnit základní požadavek na zdivo, tedy převazbu minimálně sto milimetrů, je ale v takovém případě nemožné nebo možné jen velmi obtížně, pracně a zdlouhavě, neustálým měřením a řezáním,“ přidává postřeh z praxe Martin Tichý. Což je jednak drahé a jednak se to zpravidla odrazí někde na tepelněizolačních či hydroizolačních vlastnostech zdi, tedy na její kvalitě.
Matematika se vyplatí
Modulová koordinace je zkrátka stále základem kvalitního návrhu stavby. Současná praxe u cihelného zdiva se ustálila na základním modulu 125 mm a jeho násobcích, což samozřejmě opět vychází z rozměrů cihel. Základním pravidlem, bohužel často nerespektovaným, je to, že počátek půdorysné modulové sítě se umisťuje vždy do vnitřního rohu vnější stěny, nikdy do vnějšího! Přidejme radu, že výškově správně navržené nosné zdivo pod stropní konstrukce má respektovat modul n x 250. Stejně tak se modulem řídí rozměry otvorů, které se správně navrhují v rozměrech šířky 250, 500, 750, 1 000, 1 250 mm a tak dále, u výšky pak v modulu 250 nebo 125. Přidejme i další pravidla: Minimální vzdálenost ostění od vnitřního rohu obvodového zdiva musí být 125 mm, minimální šíře meziokenního pilíře je pro dodržení převazby 3 x 125 mm a minimální šíře otvoru samotného je 3 x 250 mm, jinak bude nutná úprava překladů. A jen pro doplnění, příčkové a nenosné zdivo lze navrhovat mimo modul.
„Možná navrhování v modul na první pohled vypadá složitě, jako omezení, ale je to jen otázka zvyku. Výhody ocení investor i stavební firma. Pokud chcete mít jistotu, že návrh stavby v modulu je správný, existuje jednoduchá pomůcka – spárořez stavby,“ přidává radu Jan Huber.
Využití modulu ve vazbě na komplexní zdicí systém, tedy ucelené konstrukční řešení včetně doplňků, je jednoznačně technologicky správným postupem a také zárukou maximální možné kvality zdi. Každá improvizace na stavbě z kvality totiž ubere a ještě stojí čas i peníze. „Rozhodují opravdu detaily. Ale pokud chcete stavět pořádně, nemůžete nad nimi mávnout rukou,“ zdůrazňuje Martin Tichý.
podle podkladů společnosti Wienerberger
