Informace výrobců, Materiály, Zděné konstrukce

Řešení detailu napojení otvorové výplně na zdivo

Napojením otvorových výplní na okolní konstrukce se zabývají nejvíce firmy vyrábějící materiály k tomuto účelu sloužící a firmy vyrábějící okna, aby mimo jiné předcházely reklamacím svých výrobků. V neposlední řadě se tímto tématem zabývají také výrobci zdicích systémů, aby maximálně usnadnili a zefektivnili osazení prvků do svých konstrukcí. Všeobecně se problematikou zabudování otvorových výplní zabývá norma ČSN 74 6077 Okna a vnější dveře – Požadavky na zabudování. Tato norma v mnoha směrech definuje požadavky na funkční a trvanlivé zabudování oken a dveří.

Připojovací spára
Otvorová výplň musí být ukotvena do okolního zdiva. Mezi otvorovou výplní a samotným zdivem vzniká spára, která se nazývá připojovací. 

Všeobecně lze připojovací spáru rozdělit na tři hlavní části:
1. vnější uzávěr – pojistná a větrotěsná izolace,
2. vnitřní uzávěr – vzduchotěsný a zpravidla parobrzdicí,
3. střední část – tepelně- a zvukověizolační materiál. 

Zásadním požadavkem je, že ekvivalentní difuzní tloušťka vnitřního uzávěru musí být vyšší než ekvivalentní difuzní tloušťka vnějšího uzávěru a celková skladba musí být navržena tak, aby umožňovala co nejlepší odvětrání a vysychání připojovací spáry. V praxi existují dva hlavní způsoby, jak tyto požadavky splnit. Prvním z nich jsou fólie a druhým pak komprimační pásky. Pokud se použijí fólie, pak musí jít o difuzně otevřenou membránu umístěnou ze strany exteriéru a parotěsnou membránu osazenou z interiérové části. Střední část je standardně vyplněna oknařskou pěnou na bázi PUR. Dalším řešením jsou speciální komprimační pásky, které mohou splnit všechny výše uvedené funkce najednou. V současnosti se však jedná o drahé, a proto ne tak často používané provedení připojovací spáry. Obě tato standardní řešení – fólie nebo komprimační pásky – zajistí funkci tepelněizolační, pokud jsou správně provedena. Tato funkce, pokud není správně zajištěna, se obvykle nejzásadněji projeví na nepohodlí uživatele. Například vynechání vnitřního uzávěru způsobí kondenzaci vzdušné vlhkosti ve střední části a nefunkčnost tepelného izolantu. Je jasné, že mokrý tepelný izolant prakticky neizoluje. To druhotně snižuje povrchové teploty na ostění, kde se mohou začít vyskytovat plísně, i na skle, kde může začít docházet ke kondenzaci vzdušné vlhkosti. Je nutné dodat, že v průběhu výstavby se v interiéru může vyskytovat extrémní množství vlhkosti z důvodu mokrých procesů při lití podlah, omítání, zdění apod. K navlhnutí tepelné izolace ve spáře a částečné degradaci rámu zejména u dřevěných oken může dojít dříve, než se konečný uživatel nastěhuje. Přestože tepelněizolační funkce je jistě velmi důležitá, neměli bychom zapomínat na i další funkce, které spára má. Jde například o již zmíněnou funkci zvukověizolační nebo třeba i o funkci protiradonové ochrany, která se v zásadě vůbec neřeší. Z akustického hlediska je ideální tloušťka připojovací spáry 5–10 mm. Spáru menší než 5 mm je velmi složité vyplnit. Naopak spára větší než 15 mm již začíná mít zásadní vliv na neprůzvučnost celé výplně otvoru. Čím menší je okno a čím vyšší má neprůzvučnost, tím větší je vliv spáry, protože ta nebude nikdy dosahovat akustických vlastností oken. 

Připojovací spáraŘešení připojovací spáry fóliíKonstrukce zdiva u otvorové výplně z cihel Porotherm T Profi a Porotherm EKO+ Profi

Kotvení a rovinnost otvoru
Norma ČSN 74 6077 částečně definuje i problematiku kotvení a rovinnosti otvoru. Rovinnost otvoru může montáž okna zásadně zjednodušit, nebo naopak zkomplikovat. U výrobků Porotherm je doporučováno použití speciálních koncových cihel, které zabezpečí jak stabilní, tak i tepelnětechnicky správné napojení výplní otvorů bez nutného řezání. U bloku Porotherm EKO+ Profi pomohou koncové cihly vyrovnat otvor a eliminují tepelný most skrze zdivo za připojovací spárou. U cihel plněných vatou Porotherm T Profi jsou doporučovány poloviční cihly, zejména z důvodu stabilnějšího ukotvení okna a snížení pracnosti zdění. Okenní nadpraží se u jednovrstvého zdiva řeší pomocí tepelné izolace vložené mezi prefabrikované překlady, obvykle za první překlad z exteriéru.

Pokud jde o zateplované cihelné zdivo, kde se doplňkové cihly nepoužívají, je obvykle nutné vyrovnat otvor po celé výšce ostění maltou a u parapetních cihel zatřít maltou dutiny shora. V ostění se z důvodu kotvení okna nedoporučuje nechat řez, ale cihlu otočit řezem do zdiva a promaltovat. V ostění tak zůstává originál obvodový rámeček, který je pro kotvení okna vhodnější.

Kotvení musí být řešeno tak, aby byla umožněna dilatace okna. Zcela pevná fixace obdélníkového okna se doporučuje pouze na jedné ze čtyř stran rámu. Na zbývajících stranách je tedy nutné použít kotevní prvky, které umožní dilataci. Nejpoužívanějšími kotvicími prvky jsou kotevní plechy nebo turbošrouby přímo přes rám okna. Pokud se montážník bude řídit normou, pak by měl použít převážně kotevní plechy, protože standardní turbošrouby (kotvení přes rám okna) v zásadě dilataci neumožňují. Další nevýhodou turbošroubů je fakt, že při neopatrné montáži mohou celý rám prohnout „do luku“ nebo naopak dojde ke „stržení“ a turbošroub ve zdivu nedrží. Bohužel v tomto případě už narozdíl od kotvy není možnost umístit vrut o pár centimetrů níže či výše. 

V dnešní době se začíná čím dál častěji objevovat speciální typ montáže nazývaný předsazená montáž. V tomto případě je okno osazeno mimo nosnou konstrukci budovy. Tento způsob se užívá nejčastěji u obvodových stěn z vápenopískových zdicích prvků nebo z betonu, kde se objevují minimální tloušťky stěn. Například u vápenopískového zdiva je obvyklá tloušťka nosné zdi u menšího objektu 17,5 cm. Rám kvalitního okna má okolo 8 až 9 cm, což znamená, že zde nezbývá tolik místa na kotvu. Existuje více systémových řešení, která jsou ale často velmi drahá a časově náročná, takže se obvykle používají nesystémové varianty. Rám je v parapetní části osazen na obyčejné úhelníky a obdobné úhelníky jsou použity i na bocích okna. Pak ale není dodrženo pravidlo dilatace prvku. Dalším problémem tohoto řešení bývá osazení fólíí a pásek. Parotěsnou membránu je ještě možné osadit, pokud není okno vykonzolováno příliš. Správně osadit vnější difuzně otevřenou membránu však při montáži prvku prakticky není možné. Pokud se zamyslíme nad předsazenou montáží hlouběji, zjistíme, že ani akusticky není tato varianta zrovna výhodná. Jaká bude neprůzvučnost otvoru u předsazené montáže se zateplením polystyrenem, se můžeme pouze dohadovat, ale určitě zvukovou izolaci okna zásadně ovlivní. 

Nadpraží s roletovým překladem Vario UNIŘešení nadpraží okna

Dalšího nepříjemného překvapení se může zákazník dočkat při měření koncentrace radonu. U varianty, kdy je zateplení soklu zataženo pod zem, se radon může šířit v dutině mezi nosnou konstrukcí a zateplením. Pokud použijeme předsazenou montáž oken, pak v zásadě nebude nic bránit jeho volnému šíření do interiéru, pravděpodobně i pokud budou těsnicí fólie použity správně. Z tepelnětechnického hlediska je předsazená montáž v naprostém pořádku, ale je třeba myslet i na další aspekty.

Vnější stínění
Dalším tématem spojeným obvykle s montáží okna je montáž vnějšího stínění. Vnější stínění jižní fasády má zásadní vliv hlavně na tepelné zisky v létě a celkově ovlivňuje i tepelné ztráty v zimním období. V současné době jde o prvek, bez kterého se moderní stavba neobejde. Různí výrobci zdicích systémů i stínicí techniky nabízejí různé varianty schránek pro uložení rolet a žaluzií, tak aby stínicí technika byla skryta pod fasádou. Zásadním parametrem u schránek bývá prostor vyhrazený pro uložení stínicí techniky. Například pro žaluzie na okno výšky 2,6 m je třeba kastlík výšky okolo 26 cm pro Z lamely a 24 cm pro C lamely. Pro roletu je naopak třeba větší hloubka kastlíku, maximálně až 18 cm. Dalším omezujícím faktorem je variabilnost osazení stínicí techniky uvnitř schránky. Pokud chce zákazník kombinovat žaluzii se sítí proti hmyzu a vnitřní prostor schránky umožňuje jediné místo osazení žaluzie, pak pro síť proti hmyzu není již místo. 

Firma Porotherm nabízí roletový překlad Vario UNI skládající se z keramobetonového nosného dílu a univerzální schránky Vario UNI. Schránka vyráběná z purenitu (přední a horní část schránky) a PUR desky (zadní tepelněizolační část) nabízí vnitřní prostor 175×260 mm pro montáž rolet či žaluzií a zároveň zajišťuje tepelnou izolaci celého detailu. Tento výrobek je možné osadit do otvoru maximální světlé šířky 3000 mm. Čelo je upraveno tak, aby bylo možné bez dalších úprav aplikovat vnější omítku.

Všeobecně je montáž okna velmi důležitým faktorem, který ovlivní spokojenost uživatele bytu nebo domu. Ovlivněna je zásadně nejen tepelná technika a akustika, ale i další vlastnosti stavby. Pokud se podcení výběr materiálů, řešení detailů nebo samotná instalace, opravy bývají velice obtížné a nákladné s mnohdy nejistým výsledkem.
Martin Tichý, Wienerberger, s. r. o.