V důsledku úpravy normy ČSN EN 12004 došlo ke změně legislativních pojmů, a tím se na českém trhu mění i technický popis a dokumentace výrobků stavební chemie patřící do této kategorie. Ceresit na změny normy reaguje úpravami v názvech a popisech svých produktů.
V listopadu 2001 byla na český trh zavedena norma ČSN EN 12004 Malty a lepidla pro keramické obkladové prvky – Definice a specifikace. Norma byla určena pro všechny malty a lepidla pro lepení keramických obkladových prvků na stěny i podlahy pro venkovní i vnitřní použití. Předepisovala terminologii vztahující se k výrobkům, pracovním metodám, aplikačním vlastnostem a popisovala technické požadavky na všechny malty a lepidla pro keramické obklady a dlažby. Tato norma zavedla třídění a označení lepicích malt a lepidel na obklady a dlažby.
Lepicí malty a lepidla pro keramické obkladové materiály byly rozděleny do tří typů:
C – cementové,
D – disperzní,
R – z tvrditelných pryskyřic.
Každý typ se vyskytoval v různé třídě a podle doplňkových charakteristik býval označen těmito čísly a zkratkami:
1 – malta nebo lepidlo pro běžné použití,
2 – malta nebo lepidlo pro náročné aplikace,
F – rychletvrdnoucí,
T – se sníženým skluzem,
E – s prodlouženou dobou zavadnutí.
V lednu 2008 vešla v platnost v České republice harmonizovaná evropská norma ČSN EN 12004 Malty a lepidla pro keramické obkladové prvky – Definice a specifikace (s následnou aktualizací v roce 2012). Norma nahradila předchozí normu ČSN EN 12004 z listopadu 2001, upravila stávající třídy a definice konečných vlastností:
1 – pro běžné použití – označené jako normální lepicí malta,
2 – pro náročnější aplikace – označené jako zlepšená lepicí malta.
V konečných vlastnostech lepicích malt a lepidel na obklady je uvedena jako jedna z vlastností deformovatelnost, která je definována jako schopnost vytvrzeného lepidla deformovat se působením napětí mezi obkladovým prvkem a povrchem určeným k lepení bez poškození instalovaného povrchu.
Jednou z metod jejího zkoušení je příčná deformace. Ta je definována jako průhyb zaznamenaný uprostřed hranolu z vytvrzeného lepidla, který je vystaven tříbodovému ohybovému namáhání. U hodnocení příčné deformace tato norma zavedla nové třídy označení
pro lepicí malty a lepidla:
S1 – deformovatelná,
S2 – vysoce deformovatelná.
K harmonizovaná normě ČSN EN 12004+A1 (72 2469) Lepidla pro obkladové prvky – Požadavky, posuzování shody, klasifikace a označování z prosince 2012 pak byla v lednu 2015 přidána oprava s následujícím zněním:
V článku 3.5.2 se k termínu deformovatelnost jako synonymum doplňuje „flexibilita“.
Poznámkou uvedenou u definice příčné deformace se uvádí, že: „Příčná deformace se používá k hodnocení deformovatelnosti lepidla.“ Z této poznámky v návaznosti na předchozí doplnění vychází, že pokud tedy některé výrobky nesly označení nebo měly v obchodním názvu například „flexibilní lepicí malta“ a neuváděly hodnoty S1 nebo S2, nebyly u nich provedeny zkoušky příčné deformace, a dnes je možné tato lepidla uvádět na trh jen jako „normální, případně zlepšené lepidlo“. V případě, že výrobek je deformovatelný a uvádí hodnoty S1 nebo S2, může nadále být označován jako „flexibilní lepidlo“.
Účinnost této opravy pak byla stanovena pro všechny výrobky uváděné na trh od 1. 4. 2015. „Změna značení neodráží změnu parametrů, ale jen nutnost sladit obchodní názvy lepidel s normou,“ říká technický poradce divize lepidel společnosti Henkel Jiří Pavlíček. „Pokud našim zákazníkům konkrétní ‚flexibilní lepicí malta‘ vyhovovala a mají strach, že nové ‚lepidlo‘ bez označení flexibility je horší, je to lichá obava a mohou se na něj, stejně jako doposud, plně spolehnout. Na tuto změnu ostatně museli reagovat všichni výrobci stavební chemie.“
podle podkladů firmy Henkel
