Vegetační střecha představuje celé vegetační souvrství na hydroizolaci střechy. I živelně ozeleněné střechy přírodou důsledkem zanedbané údržby lze považovat za vegetační střechy. V moderním pojetí je vegetační střecha ale pokryta vegetací cíleně. Podle druhů rostlin a intenzity údržby rozdělujeme vegetační střechy na tři základní typy: extenzivní, polointenzivní a intenzivní vegetační střechy.
Na extenzivních střechách se pěstují především sukulentní rostliny rodu Sedum (rozchodník) a Sempervivum (netřesk). Na intenzivních vegetačních střechách najdeme často trávník, ale nepřekvapí nás ani strom nebo dokonce zeleninová zahrada. Polointenzivní vegetační střecha je přechod mezi oběma typy, obvykle zde rostou traviny či drobné keře. Rozdílná je i náročnost údržby, kterou musíme jednotlivým typům střech věnovat. U nejrozšířenějšího typu vegetačních střech, tj. extenzivní vegetační střecha, postačuje údržba jednou za rok stejně jako u běžné střechy. Naopak u intenzivní střechy je nutná i týdenní údržba, včetně například sekání trávy v letních měsících.
Nepatrně zvýšené náklady na realizaci vegetační střechy oproti standardní střešní krytině nesporně převáží množství benefitů, které nejen uživatelé, ale i jejich okolí získají. A to od vyčíslitelných zisků, jako jsou snížení tepelné zátěže, retence vody, až po ty méně postřehnutelné jako zvýšení biodiverzity, produkce kyslíku nebo pohlcování prachů.
Retencí vody se rozumí zadržení vody ve skladbě vegetační střechy a tím i znatelné omezení jejího odtoku do kanalizace. Konstrukce střechy se vždy navrhují na maximální stav zadržené vody ve skladbě střechy, proto není potřeba mít obavy o statiku konstrukce. Takto zadržená voda neodtéká do kanalizace, tlumí případné přívalové deště a jejím výparem se naopak přirozeně ochlazuje okolí objektu.
Hydrofilní minerální vlna dokáže v kombinaci s minerálním střešním substrátem zadržet přibližně 50 mm srážek oproti obdobné skladbě na bázi jen substrátu, která zadrží přibližně 25 mm. Tento rozdíl je znatelný hlavně v měsících s nižším srážkovým úhrnem, kdy takto uložená voda po delší dobu ochlazuje okolí, zásobuje rostliny a navrací se tak do malého koloběhu. Malý koloběh vody je zodpovědný za většinu dešťových srážek u nás. Jeho narušování má za následek úbytek dešťů a následný deficit vody v krajině.
Významnou roli mají vegetační střechy i pro ochranu hydroizolace. Díky dodatečné vrstvě je chráněna proti mechanickému poškození a UV záření. O pozitivním vlivu na akustiku se obecně ví. Díky testům v laboratorních podmínkách bylo ale přesně spočítáno, že souvrství Úsporné střechy ISOVER zlepší vzduchovou neprůvzdušnost lehké trapézové střechy o 6 dB. Pro představu, rozdíl 10 dB vnímá člověk jako zvuk s poloviční hlasitostí.
Samotná realizace ploché vegetační střechy je poměrně jednoduchá, obzvláště u extenzivních vegetačních střech. Oproti střechám s běžnou krytinou spočívá v dostatečně únosné nosné konstrukci, tepelné izolaci a hydroizolaci s atestem proti prorůstání kořínků. Další vrstvy vegetační střechy se kladou na sebe ve správném pořadí – geotextilie, hydrofilní minerální vlna, extenzivní minerální substrát a rostliny, za určitých podmínek i kalíšková fólie. Skladbu doplňuje vždy obsyp praným kamenivem okolo atiky a detailů.
Pro šikmé střechy je řešení též jednoduché. Spočívá ve vynechání geotextilie, ale současně doplnění skladby o drenážní zpomalovače, což jsou přepážky mezi deskami minerální vlny, které spolehlivě zabrání rychlému odtoku vody ze souvrství. Substrát je potřeba na šikmé ploše stabilizovat. K tomu se používají například ecorastry, jejichž výhodou je možnost zapěstování vegetace a následná urychlená montáž.
Pokud plánujete realizaci vegetační střechy, je ale vždy dobré poradit se s odborníky.
podle podkladů společnosti Saint-Gobain Construction Products CZ, divize Isover
