Je architektura vysokých škol kvalitní a krásná, nebo jen funkční? O tom diskutovali zástupci České komory architektů, proděkanka pro rozvoj Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy Marie Pětová a architekti, kteří za sebou mají projekční zkušenosti s univerzitními areály.
Téma diskuse nezvolili představitelé ČKA náhodou. Prioritou Komory je cílené prosazování soutěže o návrh (architektonické soutěže) jako základního principu při výběru projektanta i při tvorbě veřejného prostoru. ČKA veřejné soutěže považuje za progresivní a transparentní proces, jenž ctí kvalitu architektury a v konečném důsledku šetří veřejné finance. Je proto paradoxem, že mnohé vysoké školy tento způsob hledání dodavatele nevyužívají či obcházejí. Výsledkem tohoto jednání jsou mnohdy esteticky, urbanisticky i uživatelsky nevyhovující a drahé budovy.
Úvodního slova se ujal předseda ČKA Josef Panna, který účastníkům soutěže debaty připomněl, proč se v uplynulém roce Komora na veřejné soutěže soustředila: „Za problém považujeme stávající stav z hlediska zákona o zadávání veřejných zakázek, kdy je dominantní počet architektonických projekčních zakázek zadáván na základě jediného kritéria, kterým je nejnižší cena. Byť tento zákon umožňuje konání architektonických soutěží o návrh, které jsou nejtransparentnějším a nejlepším způsobem zadání stavby, zadavatelé se často drží pouze obchodních soutěží ve snaze srazit cenu projektu na minimum. Tím ale opomíjejí další kritéria, jako jsou kvalita, individuální řešení, estetičnost a také celková ekonomičnost stavby. Do úvahy zahrnují často pouze náklady na projekt, přičemž náklady na vlastní stavbu a provoz, které tvoří nejpodstatnější část celkových nákladů, opomíjejí. Zároveň často narážíme na to, že veřejní zadavatelé i představitelé státní správy jako by od architekta očekávali především co nejnižší možnou cenu za projekt. Extrémním příkladem tohoto smýšlení je prohlášení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který 29. července komentoval doporučené ceníky ČKA slovy, že Podnikateli nic nebrání v tom, aby si účtoval i cenu náklady zcela nepokrývající, případně od požadování odměny upustil úplně.“
Veřejní zadavatelé jsou v otázce zákona o veřejných zakázkách až příliš jednotní. Platí to i v případě univerzit. Na jejich půdě panuje jisté zmatení a nedůvěra. Jako zadavatelé se proto nejčastěji obracejí k obchodním soutěžím, které považují za snáze proveditelné a levnější. Dokládají to například nedávno postavené budovy Jihočeské a Západočeské univerzity či Vysokého učení technického v Brně. Strach z veřejných soutěží naznačují i nedávné kauzy spjaté s Přírodovědeckou fakultou Univerzity J. E. Purkyně či Fakultou výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně.
O situaci na vysokých školách promluvila Marie Pětová, která za jeden ze zásadních problémů označuje finanční stránku věci: „Svojí původní profesí jsem architektka. Proto bych asi měla univerzity kritizovat za to, jak ke svým investicím přistupují. Nyní jsem ale jedním ze zástupců vysokých škol, a tak navzdory tomu, že Univerzita Karlova architektonické soutěže o návrh vypisuje, tuším, co vede kolegy k tomu, že tak nečiní. Ve vedení univerzit najdete přírodovědce nebo matematiky, kteří zvažují pouze funkčnost, nikoliv krásu budov. Jejich úkolem je shánět finance a největší úsilí tak věnují právě otázce financování, kvalita může jít mnohdy stranou.“
Bez reakce nezůstal ani výrok o nedůvěře univerzit k architektonickým soutěžím: „Další kámen úrazu je obecně rozšířená představa, že architektonická soutěž je vždy problematická. Vysoké školy proto sahají k obchodním tendrům, protože jim přijdou jednodušší. U společností, jež se zabývají obchodními soutěžemi na klíč, jsem se dokonce setkala s tím, že investora od soutěže o návrh přímo odrazují. Svoji roli sehrává i to, že se veřejnost o architektonické soutěže začíná zajímat ve chvíli, kdy jsou nějakým způsobem problematické a stávají se předmětem mediální kauzy,“ dodává Pětová. Zároveň podotkla, že je pro její kolegy z jiných oborů poměrně složitá i samotná příprava stavebního zadání k vypisované soutěži. Tento krok však univerzitám do velké míry ulehčují aktivity ČKA, které vyhlašovatelům poskytují bezplatný servis v oblasti soutěží. Na webových stránkách Komory (www.cka.cc) je rovněž uveden seznam doporučených firem, jež se přípravou soutěží o návrh zabývají.
Ožehavost otázky kvality stavby univerzit vyzdvihl i další řečník, Petr Lešek, který v září tohoto roku v Hospodářských novinách publikoval článek Vysoké školy nejsou příkladnými hospodáři při plánování svých stavebních investic: „Jsme přesvědčeni o tom, že vysoké školy skutečně vychovávají budoucí elity národa. Je zde tedy o to důležitější vytvářet kvalitní prostředí. Nejde jen o to, kolik je na jejich půdě laboratoří a moderního vybavení, ale i o to, vytvořit prostředí, které studenty i vyučující motivuje, je příjemné a vytváří pocit sounáležitosti. Pokud nebudeme na vysokých školách schopni nabízet kvalitní prostředí, budou ti nejlepší studenti, přednášející i vědci odcházet do zahraničí, kde je takové prostředí samozřejmostí.“
Z řad architektů, kteří mají na svém kontě stavby s univerzitní tematikou, byli na debatním setkání přítomni profesorka Alena Šrámková, autorka budovy Fakulty architektury ČVUT, a Jan Hájek z ateliéru M1 architekti, jeden z autorů Přírodovědecké fakulty v Olomouci.
Alena Šrámková promluvila o tom, co se odehrává po výhře v architektonické soutěži, a zároveň kladla důraz na důvěru v profesi architekta: „Vyhrát regulérní architektonickou soutěž je samozřejmě příjemné a na práci na budově Fakulty architektury ČVUT ráda vzpomínám. Méně příjemnými aspekty už bylo ale to, že nás investor nepřizval k výběru generálního projektanta i dodavatele stavby. Přitom by architekt měl mít důvěru k tomu, aby si mohl své spolupracovníky vybírat. Nelíbí se mi despekt některých zadavatelů, kteří architekta považují za pouhého dodavatele návrhu.“ Uznávaná ikona české architektury ještě na adresu architektonických soutěží podotkla, že je přesvědčena o jejich transparentnosti a regulérnosti: „Byla jsem mnohokrát svědkem toho, že porotci skutečně vybírají stavbu podle kvality a také toho, jak vyhovuje zadání. To, co jsem naopak nikdy nezaznamenala, je, že by porota upřednostňovala některého z kandidátů na základě osobních sympatií.“ A právě nezávislost a odbornost poroty má v programu ČKA nezastupitelnou roli. Kromě již zmiňovaného servisu vyhlašovatelům soutěží se Komora proto věnuje i školení porotců z řad členů ČKA, ale i vypisovatelů soutěží.
Spoluautor Přírodovědecké fakulty v Olomouci architekt Jan Hájek z M1 architekti pak vyzdvihl úlohu vysokoškolských staveb při vytváření veřejného prostoru: „Veřejné prostředky by se měly investovat tak, aby stavba měla vždy nějakou přidanou hodnotu. V Olomouci jsme například v rozpočtu vyšetřili místo na projekt přilehlého parku, který slouží nejen studentům univerzity. Díky kvalitnímu návrhu jsme pak dosáhli úspory investičních nákladů ve výši zhruba jedné miliardy korun.“
Architekti na jedné lodi
Na debatní dopoledne navázal 3. ročník akce Architekti na jedné lodi, pořádaný u příležitosti Světového dne architektury. Neformální večer se stejně jako předchozí ročníky konal v prostředí (A)VOID Floating Gallery nedaleko Výtoně. Na lodi nesměl chybět ani její tvůrce a člen představenstva ČKA architekt Petr Janda. Mikrofonu se opět ujal architekt Josef Smutný, 2. místopředseda ČKA, který architekty, studenty, novináře a přátele architektury bavil svým takřka profesionálním moderátorským výkonem.
Loď nikam neodplouvala, a tak účastníci přibývali i v průběhu večera. V pozdních hodinách se paluba a podpalubí zaplnily a staly se svědkem přátelských i argumentačně bohatých diskusí (ne)jen o architektuře. Jejich předmětem byla také výstava 14. ročníku Přehlídky diplomových prací, kterou si přítomní mohli prohlédnout v podpalubí (A)VOID Floating Gallery. Ocenění studenti Dmytro Nikitin, Karel Filsak a Jáchym Svoboda byli na akci přítomni a během projekce svých diplomních návrhů je veřejnosti představili. Slovo dostala také sekretářka soutěže Michaela Rýgrová. V závěru večera poděkoval všem za účast hostitel Josef Panna, předseda ČKA.
Zuzana Hošková
