Daňová optimalizace na poslední chvíli dráždí kontrolory. Jak se vyhnout zbytečné pozornosti?
Podezřelá daňová optimalizace na poslední chvíli je tou nejlepší pozvánkou, jak si zajistit při finanční kontrole hlubší pozornost. Riziko odhalení a pokut se v listopadu a prosinci zvyšuje dvojnásobně. Jaké postupy jsou v legální rovině a jaké jsou už takzvaně přes čáru? Nevysvětlitelné nákupy čtyř notebooků v tříčlenné firmě, služební cesty s rodinou nebo lednice v neexistující kancelářské kuchyňce jsou jen zlomkem kreativity českých podnikatelů.
„Jakékoli náklady vměstnávat do konce roku v rámci daňové optimalizace je nešťastné. Běžný postup kontroly ze strany finančního úřadu je často stále stejný: úředníci vezmou do ruky jako první faktury z ledna, u nichž zjišťují, zda se nejedná o zapomenuté účetní doklady z předchozího roku, a faktury z listopadu a prosince, které zavánějí urputným snižováním základu daně,“ varovala daňová poradkyně Blanka Štarmanová ze společnosti TaxVision. „Pokud existuje sporný náklad, o kterém podnikatel nechce diskutovat, je rozumné a o 50 procent bezpečnější ho nezařazovat do účetnictví v posledním kvartálu.“
Základní pravidlo při účtování zdanitelných nákladů zní: podnikatel musí být schopen zdůvodnit jeho stoprocentní využití pro byznys. Nákup tří notebooků ve firmě s pěti zaměstnanci je v pořádku, opačný poměr pěti notebooků pro tři zaměstnance již bude třeba konkrétně odůvodnit. „I tato na první pohled nelogická situace však může mít srozumitelné vysvětlení a být uznatelná finančním úřadem. Například když podnikatel prokáže, že notebooky nakupoval v předvánočních slevách pro nové zaměstnance, nastupující až od ledna,“ popsala ekonomické důvody pozdní optimalizace daní Blanka Štarmanová z TaxVision.
Stejně je třeba přistupovat k účtování kancelářského vybavení nebo zařízení firmy. Pokud podnikatel na náklady společnosti pořídí lednici, kterou má doma a ne v kanceláři, nikdo mu neuvěří, že ji stoprocentně využívá k pracovním účelům. „Naopak vysvětlení s reálným základem finanční úřad nijak nerozporuje. Ale pozor, zjevně smyšlené historky, které nemohou vyvrátit, kontroloři sice přijmou, ale pozornost pak obrátí k jiným záležitostem, které prověří o to důkladněji,“ upozornila Blanka Štarmanová.
Podle zkušeností odborníků z TaxVision je u živnostníků a menších firem velmi častá snaha odečíst ze základu daně nákup společenského oděvu. Přestože obleky a kostýmky nosí převážně během pracovního dne, je nepravděpodobné a nemohou prokázat, že při soukromých akcích, návštěvě divadla a jiných příležitostech toto oblečení nepoužili a nepoužijí. „Pracovní oděv musí podle zákona obsahovat firemní logo, takže pokud je na kapse obleku vyšitý emblém společnosti, je jasné, že se jedná o pracovní oděv a i mimo firmu jí dělá reklamu, jde o pozitivní vliv na podnikání a stoprocentní využití pro byznys. Můžeme ho tedy odečíst ve stoprocentní výši. U klasického formálního oblečení doporučuji účtovat maximálně 50 procent nákladu, samozřejmě pouze u profesí, které formální pracovní oděv potřebují,“ uvedla Blanka Štarmanová.
Dalším oblíbeným omylem podnikatelů je také skrývání rodinné dovolené pod rouškou služebních cest. „Je zřejmé, že majitel tuzemské IT firmy s ryze českými zákazníky let do Keni s manželkou a dětmi na náklady společnosti nijak neobhájí. Pokud už skutečně jede na služební cestu a bere s sebou rodinu, účty by měl striktně oddělovat,“ poznamenala Blanka Štarmanová z TaxVision.
Ideálním nástrojem k optimalizaci daní je pro společnosti s ručením omezeným a jiné podnikatelské subjekty možnost přispívat zaměstnancům na dovolenou až do výše 20 tisíc korun ročně. Oblíbené vánoční bonusy sice spadají do nedaňových nákladů, přesto jsou zdaněné výhodněji než běžná výplata mezd. Navíc jsou tyto příspěvky snadno použitelné i pro rodinné příslušníky, jelikož se vztahují na všechny zaměstnance, tedy např. i na ty zaměstnance, kteří mají uzavřenou dohodu o provedení práce. „Pro majitele s.r.o. není problém na dohodu o provedení práce zaměstnat i manželku nebo dceru či syna, a poskytnout jim příspěvek na dovolenou ve výši do 20 tisíc, což je pro něj dvakrát levnější varianta než při výplatě mezd,“ upřesnila Blanka Štarmanová.
V případě, že finanční úřad neuzná podnikateli daňový náklad, výše jeho daňové povinnosti bude zpětně dopočtena a doměřena podle upraveného daňového základu. K tomu zaplatí ještě úroky z prodlení a penále za zjištění nedostatku v rámci daňové kontroly. „Penále činí striktně 20 procent z doměřené částky, tedy z dopočteného rozdílu. I když je podnikatel ve ztrátě, dostane penále jedno procento z doměřeného rozdílu na daňové ztrátě,“ upřesnila Blanka Štarmanová.
Samotná daňová kontrola je pro podnikatele nepříjemná především kvůli ztrátě času. Úředníci nemohou rozumět každému podnikání a ani nerozumí, takže celý proces byznysmeny velmi zdržuje. Proto, jak ze zkušenosti podotýká Blanka Štarmanová, je pro vytížené podnikatele mnohem jednodušší vyhnout se návštěvě finančního úřadu už bezchybným přiznáním.
„Když se však přece jen ohlásí daňová kontrola, nejjednodušší je obrátit se na daňové poradce. Klient při kontrole vůbec být nemusí a z praxe víme, že je to i nejlepší řešení. Málokdy ví, co má říkat, a ještě méně ví, co finanční úředník chce slyšet, takže jeho vysvětlování souvislostí bohužel nikam nevede. Naopak může daňová kontrola zaslechnout ještě něco navíc, co se stane dalším podnětem k přezkoumání,“ upozornila Blanka Štarmanová.
