Články, Legislativa, Podlahy

Které požadavky na rovinnost podlah jsou přísnější – ČSN 74 4505, anebo DIN 18202?

V aktuálně platných normách je hodnocení rovinnosti průmyslových podlah popsáno v ČSN 74 4505 Podlahy – společná ustanovení. Na některé podlahy, zejména pokud jsou investory německé společnosti, jsou však i u nás kladeny požadavky německých norem, které jsou uvedeny v DIN 18202 Toleranzen im Hochbau – Bauwerke. Postup je to legální, protože normy nejsou obecně závazné, a soukromý investor si může požadavky na stavbu nastavit podle svých potřeb, pokud najde dodavatele, který je dokáže naplnit.

Český i německý systém požadavků a hodnocení jsou rozdílné jak co do metodiky měření, tak co do požadavků. Jednoduché srovnání obou systémů jen podle velikosti přípustných odchylek je proto velmi nepřesné až zavádějící. Naskytla se mi poměrně vzácná příležitost hodnotit rovinnost podlahy, jejíž povrch byl zaměřen jak podle ČSN 74 4505, tak podle DIN 18202. S výsledky se chci v tomto příspěvku podělit.

Tabulka 1: Mezní odchylky místní rovinnosti nášlapné vrstvy dle aktuální ČSN 74 4505

Typ podlahy

Mezní odchylka

Podlahy v místnostech pro trvalý pobyt osob
(byty včetně koupelny a WC, kanceláře, nemocniční pokoje, 
kulturní zařízení, obchody, komunikace uvnitř objektu apod.)

2 mm

Ostatní místnosti 

3 mm

Výrobní a skladovací haly, garáže

5 mm

ČESKÉ NORMY

ČSN 74 4505
Norma ČSN 74 4505 Podlahy – Společná ustanovení definuje pojem místní rovinnost povrchu. Sleduje se při něm jednak odchylka povrchu podlahy od proložené úsečky reprezentované dvoumetrovou latí (požadavky pro nášlapnou vrstvu viz tabulka 1) a jednak mezní rozdíl rovinnosti nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře. Ani jedna hodnota nevypovídá nic o tom, v jaké výškové úrovni byl povrch podlahy proveden, ale jsou důležité pro provoz na podlaze a komfort jejího používání. V normě jsou uvedeny pouze požadavky na nášlapnou (vrchní) vrstvu, protože ty jsou pro uživatele rozhodující. Postup měření místní rovinnosti je definován následovně:

Odchylky místní rovinnosti se stanovují pomocí dvoumetrové latě, na jejíchž koncích jsou podložky o půdorysné ploše 10 mm x 10 mm až 20 mm x 20 mm. Výška podložek se zvolí podle potřeby. Pomocí odměrného klínu se změří maximální a minimální vzdálenost mezi povrchem vrstvy a spodním lícem latě. Délka odměrného klínu je 220 mm, tloušťka 20 mm. Jeho výška (sklon) se zvolí podle potřeby. Minimální a maximální odchylky se stanoví odečtením výšky podložek od změřených hodnot.

V roce 2008, kdy byla norma kompletně přepracována a byla zavedena tato metoda měření, došlo k drobnému zmírnění požadavků, a to při zachování nominálních hodnot požadavků, díky změně metodiky měření (viz např. [4]). Změnu (zvětšení) mezních odchylek se bohužel nepodařilo prosadit.

Obr. 1: Místní rovinnost dle ČSN 73 0212-3

Obr. 2: Měření místní rovinnosti pomocí lati dle DIN 18202

ČSN 73 0212-3
Tato norma sleduje místní rovinnost na kontrolní přímce opět dlouhé 2 metry. Odchylky od této přímky se zjišťují v pěti místech ve vzdálenosti 500 mm po délce lati, tedy na jejích koncích, uprostřed a ve vzdálenosti 500 mm od konců (viz obr. 1). Nevýhodou tohoto postupu je, že nemusí zachytit místa s maximálními odchylkami. Výhodou pak je teoretická možnost automatizace. Bohužel není uvedeno, zda odměrná přímka má být tečnou povrchu podlahy (což by odpovídalo položení lati na povrch podlahy) nebo sečnou povrchu podlahy (což odpovídá položení lati na podložky). Z obecné definice pojmu odchylka vyplývá, že změřená hodnota odchylky může být jak kladná, tak i záporná. Vzhledem k tomu, že při položení lati přímo na povrch (tečna povrchu) je možné měřit hodnoty pouze s jedním znaménkem, lze nepřímo odvozovat, že odměrná přímka by měla být sečnou povrchu podlahy, což odpovídá ČSN 74 4505. Jediný rozdíl tedy je v tom, že ČSN 74 4505 hledá u konkrétního proložení úsečky největší a nejmenší hodnotu, zatímco ČSN 73 0212-3 hodnoty v předem daných místech. Je tedy k podlaze mírně shovívavější.

NĚMECKÁ NORMA DIN 18202

V Německu se pro měření rovinnosti podlah používá norma DIN 18202. Jedná se o dokument v rozsahu 18 stran, který je zaměřený na celou oblast pozemních staveb.

V kapitole Měření norma uvádí: Dodržení tolerancí je třeba kontrolovat, jen když je to potřebné. Kontrolu je třeba provést, z důvodu deformací závislých na čase a zatížení, co možná nejdříve, nejpozději však při přejímce stavební části nebo stavby dodavatelem následující zakázky, nebo bezprostředně po dokončení stavby. Volba postupu měření je ponechána na kontrolorovi. Použitý postup měření a s tím spojenou nejistotu měření je třeba deklarovat a zohlednit při posuzování. (Překlad z němčiny není oficiální.) Měření se provádí buď pomocí lati příslušné délky (viz obr. 2),
anebo geodeticky v síti bodů – plošnou nivelací. Při měření latí se lať pokládá na namátkově vybraná místa přímo na povrch podlahy a hledá se maximální vzdálenost mezi latí a povrchem podlahy. Uvažují se pouze měření mezi body dotyku lati s podlahou, na převislých koncích ne. Teoreticky lze použít lať libovolné délky, prakticky však je manipulace s latí délky 4 m (lať musí být dostatečně tuhá, aby její průhyb byl zanedbatelný) již obtížná a s latí delší prakticky nemožná. Při geodetickém měření se v hodnoceném prostoru vytyčí síť bodů s poloviční vzájemnou vzdáleností, než je požadovaná odměrná vzdálenost. Nerovnost v příslušném bodě pak je rozdíl mezi měřením v tomto bodě a průměrem z měření v sousedních bodech.

Požadavky jsou uvedeny v tabulkách 2 a 3.

Tabulka 2: Mezní hodnoty odchylek rovinnosti dle DIN 18202

Řádek

Vztah

Mezní hodnota v mm
při vzdálenosti měřicích bodů v m

0,1

10ª

15ª *

1

Povrchově nedokončené vrchní strany stropů,

spodních a podkladních betonů 

10

15

20

25

30

2

Povrchově nedokončené vrchní strany stropů, spodních
a podkladních betonů se zvýšenými požadavky,
např. pro položení plovoucích potěrů, průmyslové podlahy,
dlažeb, spojovacích potěrů. Hotové povrchy pro podřadné účely,
např. v prostorách skladů, ve sklepích

5

8

12

15

20

3

Povrchově dokončené podlahy, např. potěry jako užitkové potěry,
potěry pro uložení podlahových obkladů, podlahové obklady,
dlažby, zatmelené a nalepené obklady

2

4

10

12

15

4

Jako řádek 3, ale se zvýšenými požadavky

1

3

9

12

15

ª Mezihodnoty je třeba vybrat podle obr. 4 a 5 a zaokrouhlit na celé mm.
* Mezní hodnoty odchylek rovinnosti sloupce 6 platí i pro vzdálenost měřicích bodů přes 15 m.

Tabulka 3: Mezní hodnoty odchylek rovinnosti dle DIN 18202 – vypočtené požadavky pro vzdálenost měřicích bodů 2 m

1

Povrchově nedokončené vrchní strany stropů, spodních a podkladních betonů 

16,7 mm

2

Povrchově nedokončené vrchní strany stropů, spodních
a podkladních betonů se zvýšenými požadavky,
např. pro položení plovoucích potěrů, průmyslové podlahy, dlažeb, spojovacích potěrů.
Hotové povrchy pro podřadné účely, např. v prostorách skladů, sklepích

9,3 mm

3

Povrchově dokončené podlahy, např. potěry jako užitkové potěry,
potěry pro uložení podlahových obkladů, podlahové obklady, dlažby,
zatmelené a nalepené obklady

6 mm

4

Jako řádek 3, ale se zvýšenými požadavky

5 mm

Pro mezilehké hodnoty vzdálenosti měřicích bodů se lineárně interpoluje. Pokud mají být použity zvýšené požadavky podle řádků 2 nebo 4, musí to být zvlášť dohodnuto.

Srovnání
Postupy měření podle ČSN 74 4505 a ČSN 73 0212-3 jsou metodicky podobné. V obou případech je podlahou proložena sečna délky 2 metry. ČSN 74 4505 je o trošku přísnější, protože hledá největší odchylku od proložené úsečky, zatímco ČSN 73 0212-3 hledá odchylky ve třech předem daných bodech, které však nemusí být ty největší. Pokud tedy měření dle ČSN 74 4505 vyjde, vyšlo by i měření dle ČSN 73 0213-3 provedené ve stejných polohách.

DIN 18202 definuje dva metodicky odlišné postupy. Při geodetickém zaměření jsou podlahou prokládány sečny a hodnoceny uzlové body geodetické sítě. Při použití latě jsou na povrch podlahy pokládány tečny a hledány maximální vzdálenosti mezi tečnou a povrchem podlahy (v úvahu se bere pouze část tečny mezi body dotyku s podlahou). Postupy podle DIN nejsou vzájemně srovnatelné a na základě výsledku jedné metody nelze usuzovat na výsledek metody druhé. 

Postup dle obou ČSN je metodicky odlišný od obou postupů dle DIN a na základě jednoho měření rovněž nelze usuzovat na výsledek měření dle druhé normy. Geodetické zaměření dle DIN má výhodu v tom, že lze relativně snadno plošně zaměřit celou podlahu. Zaměření se obvykle provádí v síti po 1 m nebo po 2 m. Nevýhodou je, že hodnoceny jsou pouze vybrané body podlahy (průsečíky geodetické sítě) a nerovnosti v jiných bodech nejsou měřením zachytitelné. Metoda dle DIN pomocí lati umožňuje zahrnout do hodnocení libovolný bod podlahy. Vzhledem k tomu, že lať se při měření pokládá přímo na měřený povrch a hodnotí se vzdálenost od povrchu mezi body dotyku, neumožňuje metoda zachytit boule na podlaze. Metoda dle ČSN je zdánlivě podobná metodě DIN pomocí latě. Tím, že se při ní lať pokládá na podložky, jejichž výška se od zjištěné hodnoty odčítá, umožňuje zachytit nerovnosti jak v podobě prohlubní, tak i boulí. Lať je možné položit na libovolné místo, umožňuje tak zahrnutí všech bodů na podlaze do hodnocení.

Obr. 3: Geodetické zaměření bodů na podlaze

Obr. 4: Příklad lati s podložkou

Příklad podlahy hodnocené podle DIN i podle ČSN
Průmyslová podlaha tvořená drátkobetonovou deskou s minerálním vsypem na povrchu o ploše 120×96 m byla zaměřena geodeticky, s body v pravoúhlé síti se vzájemnou vzdáleností 2 m. Provedeno bylo i zaměření metodou dle ČSN 74 4505, v 500 bodech. V obou případech lze měření popsat jako plošné.

Geodeticky bylo zaměřeno celkem 2549 bodů. Vyhodnocení dle DIN 18202 bylo provedeno pro odměrné délky 4 m, 10 m a 14 m, podle přísnějšího řádku 4 (zvýšené požadavky). Pro odměrnou délku 2 m nemohlo být vyhodnocení provedeno, protože rozteč bodů byla právě 2 m. Nevyhovělo 16 bodů, tj. 0,6 % zaměřených bodů. Při odměrné délce 4 m to bylo 6 bodů, při 10 m 14 bodů a při 14 m 4 body (některé body nevyhověly při více odměrných délkách).

Při měření dle ČSN 74 4505 bylo zjištěno celkem 500 hodnot, z toho požadavek pro výrobní a skladovací haly byl překročen ve 14 případech, tj. 2,8 % měřených hodnot.

Z popsaných výsledků je zřejmé, že podlaha byla provedena velmi dobře a množství míst, kde nebyl dodržen požadavek DIN nebo ČSN na rovinnost podlahy, je velmi nízký. Zároveň se ukázalo, že v popisovaném případě byl přísnější požadavek DIN 18202 (geodetická metoda) k podlaze méně náročný než ČSN 74 4505, protože procento nevyhovujících měření bylo výrazně nižší (cca čtvrtinové). Tato skutečnost pravděpodobně není způsobena tím, že vyhodnocení dle DIN nemohlo být provedeno pro odměrnou délku 2 m, protože při odměrné délce 10 m bylo zjištěno více nevyhovujících bodů než při odměrné délce 4 m. To ukazuje, že v tomto konkrétním případě byly nevyhovující spíše táhlé (dlouhé) nerovnosti než nerovnosti krátké.

Bohužel takto podrobně je zaměřeno velmi málo podlah, dosud jsem se setkal pouze s jediným, a na otázku z názvu tedy není možné odpovědět přesvědčivě. Popisovaný příklad však naznačuje, že požadavky ČSN 74 4505 na rovinnost povrchu průmyslové podlahy jsou přísnější než požadavky DIN 18202.

PETR TŮMA

Literatura:
1) DIN 18202 Toleranzen im Hochbau – Bauwerke.
2) ČSN 74 4505 Podlahy. Společná ustanovení.
3) ČSN 73 0212-3 Geometrická přesnost ve výstavbě. Kontrola přesnosti. Část 3: Pozemní stavební objekty.
4) TŮMA P.: Měření odchylek místní rovinnosti povrchu podlahy podle ČSN 74 4505, Zkoušení a jakost ve stavebnictví 2008, Praha 2008, s. 291-294, ISBN 978-80-01-04123-9.

Ing. Petr Tůma, Ph.D., (*1973)
absolvoval Stavební fakultu ČVUT, obor pozemní stavby a doktorandské studium na Kloknerově ústavu ČVUT, obor nauka o nekovových materiálech a stavebních hmotách. Působí ve společnosti Betonconsult, kde se věnuje diagnostice staveb, zkoušení betonu a posuzování vad či poruch staveb. Aktivně se podílí na přejímání evropských norem pro sanace betonových konstrukcí. Je spoluautorem normy Podlahy – společná ustanovení.