Směrnice ČHIS 01 Hydroizolační technika – ochrana staveb i konstrukcí před nežádoucím působením vody a vlhkosti, kterou ve zjednodušené podobě předkládá širší veřejnosti Ing. Luboš Káně v článku v časopise Materiály pro stavbu 6/2015, přináší nový pohled na současnou značnou různorodost hydroizolačních konstrukcí z hlediska provedení, použitých materiálů i využití pomocných vrstev a dalších prvků. Výběr různých, někdy i nedostatečně ověřených řešení nebývá často jinak zdůvodněn než snahou o nízkou cenu nebo osobními zkušenostmi zhotovitele, popř. projektanta.
Směrnice zásadně mění tradiční pohled na hydroizolační konstrukci jako vrstvu celkem jednoduchou a univerzální, použitelnou pro splnění často dost nepřesně definované funkce v kterémkoliv místě konstrukce stavby, tj. požadavku udržovat vodu působící na stavbu v pa-třičných mezích tak, aby se nedostala do chráněného prostředí.
O tom, že hydrozolační konstrukce může mít v důsledku různého zatížení vodou, různé kvality použitých materiálů a různé úrovně návrhu a provedení různé, někdy dost rozdílné vlastnosti, se všeobecně ví. Zatím však, zatímco na straně dodavatele se objevují hlavně snahy dodat hydroizolaci tak, aby byla hotová co nejdřív a plnila uspokojivě svoji funkci alespoň do konce záruční doby, na straně odběratele je požadavek, aby stejná hydroizolace neměla nikdy žádné vady, fungovala za všech okolností a vydržela pokud možno věčně.
Dál se projekt obvykle mnoho nezkoumal. Tradičně se navrhování spokojilo s přihlédnutím ke kategorii namáhání vodou. Výjimku tvořila ČSN 730600/1994, která obsahovala i třídění podle mechanického zatížení (čl. 4.2.2 a další) a tabulky A, A2, A3 podobné ČKAIT a později revizí vynechané.
Pokud by se podařilo u určitého díla dosáhnout shody mezi dodavatelem a investorem (odběratelem) o „požadované době“ a „požadovaném stavu“, a doporučených parametrech ve vztahu k návrhovému namáhání podle tabulky 3 a 4 článku [1], což předpokládá podmínky dost optimistické a dílo by pak bylo z hlediska zhotovitele dokončeno, můžeme se přesto dostat do situace, kdy se ve smyslu nového občanského zákoníku (NOZ) objeví při přejímce, která musí uzavřít etapu stavění, nějaké „výhrady“. Nový zákoník je v této věci ještě neurčitější, než byl starý, který alespoň rozlišoval dílo s vadou a bez vady a tím umožňoval snadnější rozlišení úspěšnosti výsledku a usnadňoval zahrnutí definice „vady“ do ČSN nebo jiných předpisů. Pojem „výhrada“ je, alespoň pro mne, značně nejasný. Zákon zřejmě nezměníme, měli bychom proto alespoň upřesnit, co se dá.
Podle NOZ platí: „…dílo má vadu, neodpovídá‑li smlouvě“. V případě, že by byla smlouva o dílo uzavřena ve smyslu uvedené směrnice ČHIS (České hydroizolační společnosti) s podrobným roztříděním požadavků, bylo by možná formulování „výhrady“ k předávanému dílu usnadněno. Jenže narazíme na problém, který může zamotat hlavu projektantům i zhotovitelům více než odběratelům: V záplavě výrobků dodávaných pro provádění hydroizolačních vrstev nenajdeme žádné informace pro takové třídění. Nevíme mnoho o jejich odolnosti proti korozi, o jejich životnosti za různých podmínek, někdy dokonce ani o všech vlastnostech za různých teplot nebo způsobech použití. Nevíme, jak přihlížet k počtu vrstev hydroizolace při výběru z různých hydroizolačních materiálů, k vlivu pojistných, dilatačních a jiných vrstev nebo k zabudování kontrolních nebo opravu umožňujících prvků do skladby a jejich vlivu na stav chráněného prostoru nebo i jiné vlastnosti… „Výhrada“ může být proto, někdy možná i účelově, uplatněna například k použitému materiálu a pro její oprávněnost nenajdeme kritérium, jak na „údajně chybně stanovené parametry…“ reagovat třeba změnou složení hydroizolační vrstvy.
Žádný normativní předpis zatím neumí vyhodnotit, v jakém stupni bude splněn u posuzované stavby „požadovaný stav konstrukcí a vnitřního prostředí“ ani pro dobu následující bezprostředně po zhotovení, natož pro stárnutím zhoršený stav po pěti, deseti nebo i více letech. Setkal jsem se například s reklamací bazénové fólie kvůli špatné čistitelnosti – nejednalo se tedy o typické namáhání vodou – pro hodnocení však chyběla jakákoliv certifikovaná zkušební metoda. Stejné membrány se používají pro různá umístění. Ing. Káně uvedl příklad stejné asfaltové membrány umístěné ve střeše nebo někde v podzemí.
V obtížné situaci se octnou i znalci, kteří by měli posoudit stav hydroizolace s existující, ale zatím blíže neurčenou vadou. Kdo je na vině? Změnilo se návrhové zatížení z NNV5 na třeba NNV6 [1] nebo se stala někde chyba při formulaci požadavků na stav ohraničujících konstrukcí? Nebo se jedná jen o poškození? Platí ještě doporučení ČSN 73 0600, že účinná drenáž umožní navrhnout hydroizolaci pouze pro zatížení vlhkostí? Může vada, která by vyvolala „výhradu“ spočívat např. v nedostatečné účinnosti izolace vytvořené pro dané podmínky neurčitě specifikovaným nátěrem, který výrobce neúměrně vychválil?
Pokud je reálné přejít na používání navrhovaného detailního rozdělení možných způsobů „ochrany stavby před nežádoucím působením vody“ podle směrnice ČKAIT, které bude asi v některých případech přesahovat IQ mnoha izolatérů, měla by souběžně probíhat i práce na formulování vysvětlivek a upřesňujících definic k vybraným požadavkům NOZ, které by uvedly termíny paragrafů do souladu s označováním jevů vyskytujících se v konstrukcích hydroizolací všeho druhu včetně střech, občanských a průmyslových staveb. Snad bychom dospěli i k tomu, že znalec při posuzování defektů nebo reklamací bude schopen definovat vadu trochu objektivněji, než to bývá v mnoha případech, kdy neschopnost nebo nevůle dospět ke skutečné opravě vede k mnohaletému dohadování před soudy různého stupně. Také snad bude moci rozhodnout a soudu doložit, jestli byla vada skutečně opravena, tj. konstrukce uvedena do návrhového stavu, tj. takového, který by „odpovídal smlouvě“ (viz NOZ), a ne pouze do stavu jakési mrtvolné strnulosti, kdy se čeká, co a kdy izolace po „opravě“ skutečně provede.
ZÁVIŠ BOZDĚCH
foto autor
Literatura:
1) KÁNĚ, Luboš. Nová směrnice pro navrhování ochrany staveb před vodou. Materiály pro stavbu. 2015, roč. 21, č. 6, s. 64–65. ISSN1213-0311.
Ing. Záviš Bozděch (*1929)
absolvoval VŠCHT Praha. Od roku 1962 pracoval ve výrobě a výzkumu asfaltových materiálů (JCP Štúrovo, VVÚ pozemního stavitelství Praha, VÚPS Praha). Od roku 1978 působí v oboru hydroizolačních konstrukcí staveb a posuzování hydroizolačních materiálů.
