Po dlouhém ohlašování a očekávání byla s více než dvouletým zpožděním dokončena a na podzim 2013 vydána EN 206 a v létě 2014 dorazila do Česka v podobě ČSN EN 206. Od předchozí EN 206-1 se v zásadě liší jen mírně, s výjimkou nových koncepcí pro použití příměsí. Dramatičtějším se však ukázal přechod z ČSN EN 206-1 na ČSN EN 206 z hlediska české legislativy.
Formální postup při tvorbě evropských norem
Evropské technické normy zpracovává a vydává CEN (Evropská komise pro technickou normalizaci). Jednotlivé dokumenty jsou připravovány odbornými komisemi, pracovními týmy. Technologií čerstvého i ztvrdlého betonu a jeho složkami se zabývá komise CEN/TC104 Beton a odpovídající výrobky. Pokud komise dokončí nějakou normu, včetně vypořádání připomínek, proběhne v CEN formální hlasování o jejím přijetí či nepřijetí. Je-li norma přijata, je vydána v angličtině, francouzštině a němčině. Členské země včetně České republiky jsou pak povinny v předem daném termínu, obvykle dvanácti měsíců, normu zavést do svých národních systémů, a to buď přímým převzetím, tzn. v původním jazyce, nebo překladem. Zároveň musí být ve stejném termínu zrušeny národní normy nebo jejich části, které jsou s novou evropskou normou v přímém rozporu.
Evropská norma může být na národní úrovni vybavena národní přílohou nebo doplněna národní normou, která rovněž nesmí být v rozporu s evropskou normou a která zohledňuje specifika a dlouhodobé zvyklosti a zkušenosti dané země (pro ČSN EN 206-1 byly národními přílohami Změna Z1 až Z4).
Z výše uvedeného vyplývá následující:
– evropská norma se tvoří v CEN, tudíž, chceme-li mít možnost podílet se na její tvorbě, musíme to udělat na půdě CEN,
– přijde-li hotová evropská norma do ČR, musí se ÚNMZ (Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví), který zastupuje ČR v CEN, řídit svými závazky vůči CEN a normu vydat v daném termínu některým z uvedených způsobů,
– je-li norma vydána jako překlad, jedná se o technický překlad dokumentu, nikoliv o připomínkování či kritizování jejího obsahu.
Konečným cílem by mělo být zavedení evropské normy, kterou může vhodně doplnit národní příloha nebo jiný dokument „platný v místě použití betonu“, jak ho přímo definuje EN 206. Normy, které jsou svou náplní paralelní, by měly být zrušeny, aby technická veřejnost nebyla matena existencí více norem týkajících se jedné věci.
Poznámka: pokud se někde v textu hovoří o EN 206, jde o evropskou verzi dokumentu vydanou CEN, pokud je zmíněna ČSN EN 206, jde o českou verzi EN 206 vydanou ÚNMZ.
Původní plán pro EN 206 a nepříjemnosti s jeho nedodržením
ČSN EN 206 měla původně vyjít v roce 2012 společně s ČSN EN 197-1 ed.2 (cement) [2]. Společný termín vydání byl logický vzhledem k úzké provázanosti obou dokumentů. Komplikovaná jednání v komisích CEN se stala příčinou opožděného vydání EN 206 až před koncem roku 2013, na rozdíl od zmíněné ČSN EN 197-1 ed. 2. Toto zpoždění bylo jediným faktickým důvodem, proč musela být vydána Změna Z4 k ČSN EN 206-1, aby se aktualizovaly vztahy mezi novou normou na cement [9] a stávající normou na beton [2].
Co nového přináší EN 206?
Obecně
(ČSN) EN 206 spojuje původní (ČSN) EN 206-1 [2] a (ČSN) EN 206-9 [3]. Nová norma se tedy věnuje i samozhutnitelným betonům. Bere na vědomí existenci vláknobetonů, aniž by se jimi podrobně zabývala. Zároveň přináší dvě nové koncepce pro použití příměsí z pohledu trvanlivosti.
Některé nové pojmy
Předpisy platné v místě použití (provisions valid in the place of use) jsou národní předpisy uvedené v Národní předmluvě, Národní příloze ČSN EN 206 nebo se jedná o doplňkové národní normy ČSN EN 206, platné v místě použití betonu [5].
Regenerované prané kamenivo (reclaimed washed aggregate) znamená kamenivo získané praním čerstvého betonu [5].
Regenerované drcené kamenivo (reclaimed crushed aggregate) znamená kamenivo získané drcením ztvrdlého betonu, který nebyl dříve použit v konstrukci [5].
Recyklované kamenivo (recycled aggregate) znamená kamenivo získané při úpravě anorganického materiálu dříve použitého v konstrukci [5].
Polymerová vlákna (polymer fibres) jsou rovné nebo deformované kousky protlačeného a nařezaného materiálu, které jsou vhodné k homogennímu zamíchání ve směsi betonu [5].
Ocelová vlákna (steel fibres) jsou rovné nebo tvarované kousky za studena taženého ocelového drátu, rovné nebo tvarované kousky vláken z nařezaného plechu, vlákna získaná tavením, hoblováním z drátů za studena tažených, nebo frézovaná vlákna z ocelových bloků, která jsou vhodná k homogennímu zamíchání do betonu [5].
Příměsi
Největší změna se týká příměsí (kapitola 5.2.5 EN 206). Podle (ČSN) EN 206 je možné použít tří koncepcí, které se primárně týkají trvanlivosti betonu:
– k-hodnota (k-value) – (ČSN) EN 206 uvádí k-hodnoty pro popílek a křemičité úlety. Pro mletou granulovanou vysokopecní strusku se odkazuje na předpisy platné v místě použití.
– Koncepce ekvivalentních vlastností betonu (equivalent concrete performance concept – ECPC – EN 206, odstavec 5.2.5.3) umožňuje měnit mezní složení betonu, např. vodní součinitel w/c, pokud k tomu opravňují výsledky zkoušek trvanlivosti betonu nově navrhovaného a referenčního, tedy pokud jsou výsledky zkoušek trvanlivostí u obou betonů stejné. Tato koncepce se nejčastěji řídí předpisy platnými v místě použití betonu.
– Koncepce ekvivalentních vlastností kombinací (equivalent performance of combinations concept – EPCC). Velmi zjednodušeně řečeno se jedná o úvahu, která říká, že beton vyrobený z cementu vyhovujícího normám pro cement a splňujícího požadavky na trvanlivost platné v místě použití bude mít rovněž odpovídající trvanlivost. Jestliže kritéria pro kombinaci cementu a příměsi splňují podobné požadavky, pak takto vyrobený beton bude také mít adekvátní trvanlivost, pokud splňuje ekvivalentní kritéria pro beton stanovená pravidly platnými v místě použití pro daný typ cementu, tj. s maximálním poměrem W/C nahrazeným maximálním poměrem W/(C + A) a minimálním obsahem cementu C nahrazeným minimálním obsahem (C + A), kde C je cement a A je příměs. V tomto případě není referencí specifický zdroj cementu, ale soubor kritérií podobných těm, která se používají pro definování cementu [4].
Dvě nové koncepce (ECPC a EPCC) umožňují vykročení mimo tabulku F.1 (Doporučené mezní hodnoty pro složení betonu) [5], která popisuje některé parametry složení betonu ve vztahu k trvanlivosti. Cenou za to je povinnost prokázat ekvivalentní trvanlivost navrženého betonu jako u referenčního vzorku. U koncepce k-hodnoty tato povinnost není, a tudíž stačí pouze dodržet uvedené hodnoty.
Poznámka: Protože v minulosti došlo k mnoha diskusím ohledně závaznosti či nezávaznosti jednotlivých parametrů z tabulky F.1 v informativní (!) příloze F, uvádíme zde paragraf 5 této přílohy [5]: „Mezní hodnoty pro maximální vodní součinitel a minimální obsah cementu platí vždy, zatímco požadavky na třídu pevnosti mohou být doplňkově specifikovány“.
Vzhledem k výše uvedenému je k diskusi postup certifikačních orgánů v ČR, které pokračují v zavedené praxi vydávání certifikátů systému řízení výroby dle § 6 NV 163/2002 Sb. buď s přílohami, kde striktně uvádějí pevnostní třídy betonu, nebo tyto třídy přímo vypisují na první stranu certifikátu. Pokud chce výrobce uvést na trh typový beton s doplňkově specifikovanou pevnostní třídou, která je nižší než informativní hodnota v informativní tabulce F.1, musí pro tento případ nejdříve nechat vypracovat stavebně-technické osvědčení.
Tím je fakticky aplikována doplňující formální překážka v obchodu. Jde o českou specialitu, která je na západ od našich hranic nemyslitelná. Příklady aktuálního certifikátu vydávaného v SRN a v ČR jsou uvedeny na obr. 4.
V případě, kdy na sebe výrobce podle § 6 NV 163/2002 Sb. bere plnou odpovědnost za parametry výrobku a předem je ověřuje počátečními zkouškami typu, je tento postup přinejmenším diskutabilní. Certifikát systému řízení výroby v ČR pak velmi připomíná certifikát jednotlivého výrobku dle § 5 NV 163/2002 Sb.
Česká cesta k přijetí EN 206
Zavedení revidované normy je jednou stránkou legislativy, druhou pak české předpisy související se zákonem č. 22/1997 Sb. [6]. Vydáním ČSN EN 206 a okamžitým zrušením platnosti předchozí ČSN EN 206-1 včetně jejího „určení“ bez přechodného období vznikla v jediném okamžiku situace, kdy přestaly platit certifikáty výroby podle ČSN EN 206-1 a ještě nebyly zavedeny certifikáty dle ČSN EN 206. Po několika dotazech a urgencích ohledně této situace přišla vstřícná reakce od náměstka ministra průmyslu a obchodu Ing. Koliby a zaměstnanců ÚNMZ, která vedla k opětovnému vyhlášení ČSN EN 206-1 jako normy „určené“ ve Věstníku ÚNMZ 9/2014 na přechodné období dvanácti měsíců. V současnosti je tedy možno po omezenou dobu vyrábět beton podle ČSN EN 206-1 i ČSN EN 206. Tento stav je logický a odpovídá realitě, neboť v současnosti jsou realizovány stavby, které byly projektovány podle původní normy, zatímco projekty podle té nové se teprve objeví.
K zamyšlení může vést i jeden z možných způsobů vydávání evropských norem, a to jejich převzetím v originále, tedy v angličtině. Lze si jen těžko představit, jak jsou tisíce techniků a obchodníků ve stavebnictví, tzn. i na stavbách, schopny domlouvat se nad anglickým textem normy a řešit problematiku parametrů betonu, požadavků systémů kontroly apod. Nedorozumění vznikají i nad normami v českém jazyce. Představa možných komplikací v komunikaci nad anglickým textem evokuje příběh o babylonském zmatení jazyků. Pro úplnost uvádím, že ona známá věž se v důsledku zmíněné události nedostavěla.
Zajisté si všichni přejeme, aby české betonové stavitelství uspělo lépe. Bylo by tedy vhodnější, aby se v budoucnosti důležité technické normy vydávaly rovnou v češtině, byť se zpožděním několika měsíců za termínem stanoveným Bruselem, zejména nehrozí-li za zpoždění žádná sankce. Technická veřejnost by měla jednodušší život.
Národní příloha versus předpis platný v místě použití
Od počátku roku 2013 ÚNMZ, správce a vydavatel technických norem, uplatňuje nový formální přístup k řešení tzv. „národních příloh“ k evropským normám. Pro ČSN EN 206-1 byly národními přílohami Změna Z1 až Změna Z4. V současnosti ÚNMZ není ochotno vydávat „národní přílohy“, ale pouze tzv. „zbytkové normy“, které však mohou velmi dobře doplnit evropské normy ve smyslu předpisů platných v místě použití. Svaz výrobců betonu ČR je zpracovatelem úkolu, jehož cílem je takový předpis připravit.
ČSN P 73 2404 Beton – Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda – Doplňující informace
V nadpisu uvedený text je název onoho dokumentu, který má doplnit ČSN EN 206. Obsah ČSN EN 206 a tohoto předpisu by měl být velmi podobný obsahu původní ČSN EN 206-1 včetně Změny Z3 a Z4. Obě Změny prošly několikaletým ověřením v praxi a technická veřejnost se je naučila používat. Mít dokument doplňující EN 206 je praxe zavedená ve všech zemích CEN. Zúročují se tak dlouholeté „lokální“ zkušenosti typické pro dané regiony. Nejdůležitějšími součástmi ČSN P 73 2404 jsou proto tabulka F.1 Mezní hodnoty pro složení a vlastnosti betonu platné v České republice, stejná jakou známe ze Změny 3 ČSN EN 206-1, a tabulka F.3 Použitelnost cementů pro stupně vlivu prostředí.
Další předpisy
Na ČSN EN 206 a ČSN P 73 2404 navážou resortní předpisy Ministerstva dopravy (TKP 18), Správy železniční dopravní cesty (TKP 17) a Ředitelství vodních cest ČR (TKP 1). Ty budou specifikovat dodatečné požadavky na beton z titulu správců veřejných finančních zdrojů, tzn. vytvoří nadstavbu ČSN EN 206 a ČSN P 73 2404 (obr. 2), ne však alternativní dokument, jak tomu bylo v minulosti.
Závěr
Příchod aktualizované EN 206 byl poznamenán českými specifiky. Doufejme, že další plánované omlazení této normy po roce 2020 proběhne na základě loňské zkušenosti plynuleji a výrobci betonu a stavební firmy se budou moci soustředit na výrobu betonu a konstrukcí více než na papíry. Beton byl betonem před ČSN EN 206 a zůstává betonem i nadále. Bude tvořen cementem, kamenivem, vodou, příměsmi a přísadami, popř. vlákny.
Poznámka: Specifikaci betonu podle ČSN EN 206 + ČSN P 73 2404 si můžete sestavit na portálu ebeton www.ebeton.cz/specifikace (obr. 3).
Článek byl publikován v časopise BETON – technologie, konstrukce, sanace; příspěvek na toto téma byl přednesen na konferenci Technologie betonu 2015.
MICHAL ŠTEVULA, VLADIMÍR VESELÝ
Literatura:
1) European Standardization Committee, Concrete – Specification, performance, production and conformity, EN 206. 2013.
2) ČSN EN 206-1 Beton – Část 1: Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda. ÚNMZ, 2001.
3) ČSN EN 206-9 Beton – Část 9: Doplňková pravidla pro samozhutnitelný beton (SCC). ÚNMZ, 2010.
4) ERMCO Guide to EN206:2013, ERMCO, 2014. Česká verze je volně ke stažení na www.ebeton.cz.
5) ČSN EN 206 Beton – Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda. ÚNMZ, 6/2014.
6) Zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů.
7) Věstník ÚNMZ 9/2014.
8) ČSN P 73 2404 Beton – Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda – Doplňující informace, verze k připomínkování z 11/2014.
9) ČSN EN 197-1 ed.2 Cement – Část 1: Složení, specifikace a kritéria shody cementů pro obecné použití. ÚNMZ, 4/2012.
10) CEN/TR 16639 Use of k-value concept, equivalent concrete performance concept and equivalent performance of combinations concept. CEN, 2013.
Ing. Michal Števula, Ph.D., (*1969)
vystudoval Fakultu stavební ČVUT v Praze v roce 1993. Od roku 2000 pracuje jako tajemník Svazu výrobců betonu ČR, zabývá se legislativou spojenou s výrobou betonu a technickou normalizací.Je výkonným ředitelem České betonářské společnosti ČSSI.
Ing. Vladimír Veselý (*1955)
absolvoval obor pozemní stavitelství na FSv ČVUT v Praze. Je autorizovaným inženýrem v oboru pozemní stavby. Je jednatelem firmy BETOTECH, s. r. o. Zabývá se zkušebnictvím betonu a stavebních materiálů, technologií betonu a vývojem nových produktů. Je členem subkomise SK10 Normy pro vláknobeton a podílí se na přípravě nových norem.
