Ochranné zábradlí je konstrukce, která má ochránit osoby před pádem do hloubky z volného okraje pochůzné plochy nebo má zabránit přístupu do nebezpečného prostoru, zvláště v průmyslových provozech. Zábradlí se používají v budovách, v jejich okolí i jako součást dopravních staveb, strojních zařízení, sportovišť nebo ve volné krajině. Zřízení zábradlí je předepsáno legislativou a požadavky na zábradlí jsou stanoveny technickými normami podle způsobu použití, typu stavby a provozu.
Původní norma ČSN 74 3305 (2008) stanovila požadavky na ochranná zábradlí ve stavbách. Tato definice ovšem měla několik úskalí:
– Stavbou je v podstatě cokoliv vybudované člověkem v přírodě, tedy také upravená cesta, opěrná zídka, lávka přes potok a podobně – vztahovat normové požadavky na takové stavby v přírodě by bylo nepraktické a mnohdy nereálné.
– Na mnohé specifické stavby (dopravní, pro diváky) nebo na zábradlí dočasná, požívaná při stavebních pracích, jsou požadavky specifikovány dalšími technickými normami.
Proto nové znění normy určuje požadavky na ochranná zábradlí v budovách a jejich bezprostředním okolí, tedy například na terase, přístupové lávce, venkovním schodišti nebo rampě, na koruně opěrné zdi, jestliže je k hraně zdi přístup třeba i po trávníku. Norma nedefinuje rozsah „bezprostředního“ okolí stavby, toto je na posouzení stavebníka a projektanta. Mělo by se jednat o všechny stavební části na stavebním pozemku.
Následující text nepopisuje všechny podrobné konstrukční požadavky na provedení zábradlí obsažené v normě ČSN 74 3305, ale pouze základní parametry.
Legislativní požadavky na zřízení zábradlí v budovách
Požadavky na zřízení zábradlí jako ochrany osob proti pádu do hloubky jsou určeny těmito legislativními normami:
– vyhláška MMR č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů;
– vyhláška MMR č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb;
– nařízení č. 10/2016 rady hl. m. Prahy, kterým se stanoví obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (Pražské stavební předpisy – dále jen PSP);
Normy specifikující požadavky na zřízení zábradlí
– ČSN 74 3305 Ochranná zábradlí – základní norma stanovující požadavky na zábradlí v budovách a jejich bezprostředním okolí;
– ČSN 73 4301 Obytné budovy – stanoví požadavky na zřízení zábradlí na volném okraji pochůzné plochy a odvolává se na normu ČSN 74 3305;
– ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv – stanoví požadavky na zábradlí na komínových lávkách;
– ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic;
– ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací – stanoví požadavky na zřízení zábradlí v okolí silničních komunikací včetně chodníků, například i v parcích;
– ČSN 73 6201 Projektování mostních objektů – stanoví požadavky na parametry zábradlí na mostních objektech a opěrných zdech;
– ČSN 73 6425-1 Autobusové, trolejbusové a tramvajové zastávky, přestupní uzly a stanoviště – Část 1: Navrhování zastávek – stanoví požadavky na zábradlí u zastávek hromadné dopravy jako ochrany chodců před automobilovou dopravou;
– ČSN EN 13200-3 (73 6905) Zařízení pro diváky – Část 3: Oddělovací prvky – Požadavky – stanoví požadavky na zábradlí na stadiónech;
– ČSN EN 13374 (73 8125) Systémy dočasné ochrany volného okraje – Specifikace výrobku – Zkušební metody – popisuje požadavky na dočasná zábradlí, například při práci na střechách;
– ČSN EN ISO 14122-3 (83 3280) Bezpečnost strojních zařízení – Trvalé prostředky přístupu ke strojním zařízením – Část 3: Schodiště, žebříková schodiště a ochranná zábradlí – specifikuje ochranná zábradlí na strojních zařízeních.
Jak je patrné z předmětů norem, pouze norma ČSN 74 3305 stanoví požadavky na běžné zábradlí. Ostatní normy stanoví požadavky na zábradlí na specifických konstrukcích, dopravních stavbách nebo strojních zařízeních a obvykle stanovují pouze základní kritéria – výšku a provedení výplně.
Povinnost zřídit zábradlí
Podle uvedených legislativních norem a podle technické normy ČSN 73 4301 musí být všechny pochůzné plochy stavby, kde hrozí nebezpečí pádu osob nebo zvířat a k nimž je možný přístup, opatřeny ochranným zábradlím s parametry stanovenými normou ČSN 74 3305. V PSP je stanovena výjimka z požadavku na zřízení zábradlí u ploch, které jsou zpřístupněny pouze pro jejich údržbu. Zde ovšem jiné právní předpisy stanoví požadavky na zajištění pracovníků při práci ve výškách.
Povinnost zřídit zábradlí na volném okraji pochůzné plochy, tedy zajistit, aby stavba byla bezpečná, má stavebník a je také odpovědný za správný návrh zábradlí, případně může tuto povinnost přenést na projektanta nebo smluvně na dodavatele zábradlí. Za správnou funkci zábradlí, jeho údržbu a případně výměnu je odpovědný vlastník budovy.
Stávající zábradlí ve starších stavbách osazené před platností technických norem nebo vyrobené podle předchozích znění normy nemusí být upravováno podle platné normy, jestliže plní základní funkce a je bezpečné z hlediska používání. Především musí být stabilní, být dostatečně ukotveno do stavební konstrukce a jeho části nesmí být porušeny nebo uvolněny. V případě výměny nebo zásadní opravy, případně při změně užívání budovy, musí být zábradlí realizováno nebo upraveno v souladu s platnou technickou normou.
Výška zábradlí
Základním parametrem každého zábradlí je jeho výška nad pochůznou plochou. Požadovaná výška zábradlí se odvozuje od hloubky volného prostoru před volnou hranou pochůzné plochy a je shodně uváděna v normě ČSN 74 3305 i v PSP.
V případě, že se zábradlí instaluje před dokončením finálního povrchu pochůzné plochy, musí se při návrhu a montáži uvažovat se stavebními tolerancemi dokončené pochůzné plochy (např. podle ČSN 73 0205) tak, aby byla zachována minimální požadovaná výška zábradlí a nevznikly problémy při kolaudaci. Jestliže je požadováno, aby například horní hrana zábradlí navazovala na další stavební linie (např. spáry obkladu), je vždy nutné vzít v úvahu stavební tolerance a projektovanou linii posunout o potřebnou rezervu nad minimální úrovně výšky zábradlí nad plánovanou pochůznou plochu.
Výška zábradlí může být redukována dostatečnou šířkou horní plochy zábradlí – viz obr. 1 a více v normě.
Norma nově upřesňuje výšku zábradlí se soklem. Pokud konstrukce zábradlí nebo konstrukce k ní přilehlá vytváří na straně k pochůzné ploše ve výškové úrovni do 500 mm nad pochůznou plochou přibližně vodorovnou plošinu hlubokou od 120 do 300 mm (umožňující stání), musí celková výška zábradlí převyšovat úroveň této plošiny nejméně o výšku podle tabulky 1.
V prostorech s volným pohybem dětí (tedy v budovách pro bydlení a ubytování a provozech určených pro děti) musí být zábradlí se soklem hlubokým více než 30 mm a méně než 120 mm a vysokým méně než 500 mm vysoké nejméně 750 mm.
Pro budovy na území Prahy stanoví PSP, že když konstrukce zábradlí nebo konstrukce k ní přilehlá vytváří na straně k pochůzé ploše ve výškové úrovni do 0,5 m nad pochůznou plochou přibližně vodorovnou plošinu širokou 0,13–0,30 m umožňující stání, musí celková výška zábradlí převyšovat úroveň této plošiny nejméně o 0,9 m.
Zatřídění pochůzné plochy
Pochůzná plocha je určená pro pobyt či pohyb osob (po rovině, po schodech nebo po šikmé rampě) o půdorysných rozměrech nejméně 300×300 mm. Za pochůznou plochu se považuje také každý schodišťový stupeň.
Proti předchozímu znění normy došlo k zjednodušení dělení pochůzných ploch pouze podle jejich využití:
a) s intenzivním provozem – ve shromažďovacích prostorech (ČSN 73 0831) a v komunikacích k nim, ve vnitřních prostorech s předpokládaným pohybem osob ve skupinách po 20 a více (komunikace ve školách apod.),
b) s běžným provozem a s volným přístupem dospělých osob, popř. jednotlivých dětí do 12 let zpravidla pod individuální kontrolou dospělých osob, např. v prostorech pro obchod (kromě prodejen s parametry shromažďovacího prostoru) a služby;
c) v budovách pro bydlení a ubytování a s volným přístupem dětí do 12 let;
d) v provozech určených pro děti (např. v mateřských a základních školách, zdravotnických a sociálních zařízeních pro děti);
e) s nízkým provozem a s přístupem omezeného počtu povolaných dospělých osob (např. dočasná, přechodná a občasná pracovní místa podle ČSN 73 0804 a přístupy k nim, pracovní nebo kontrolní plošiny a přístupy k nim, komunikace pro obsluhu a pracovní personál) – dále jen „s omezeným přístupem osob“.
Zatížení zábradlí
Pro statický návrh prvků zábradlí a kotvení zábradlí se uvažují vodorovná užitná zatížení podle tabulky 6.12 normy ČSN EN 1991-1-1. Zábradlí, a především zábradelní výplně, se dále ověřují nárazem zkušebního tělesa podle přílohy B normy ČSN 74 3305. Statické a dynamické zatížení zábradlí podle využití pochůzné plochy je uvedeno v tabulce 2.
Z tabulky 2 vyplývá, že na šikmé zábradlí na schodišti nebo šikmé rampě jsou kladeny nižší zatěžovací parametry než na rovné zábradlí na hraně pochůzné plochy, tedy například na podestě schodiště. To vychází ze skutečnosti, že při pádu osoby na schodišti nesměřuje působení energie pádu do výplně zábradlí, ale dolů po schodišti. Především u skleněných výplní zábradlí pak může být použito na výplň zábradlí schodišťového ramene slabší sklo nebo sklo pouze tepelně tvrzené, ale na výplň zábradlí na podestě musí být použito sklo vrstvené a odolnější vůči nárazu.
Zábradlí před oknem s nízkým parapetem
Vyhláška 268/2009 Sb., stejně jako PSP pro hl. m. Prahu, stanoví nejnižší výšku parapetu pod oknem na 850 mm. Výška parapetu se obvykle měří na horní hranu spodního rámu okenního otvoru. V případě, že je pod otevíravou částí okna ještě pevně zasklená část okenní výplně, musí tato část splňovat požadavky na zatížení zábradlí. Minimální výška okenního parapetu není závislá na hloubce volného prostoru pod oknem.
Jestliže je výška okenního parapetu (spodní hrana okenního otvoru) níže než 850 mm nad pochůznou plochou, musí být podle požadavku vyhlášky 268/2009 Sb. okno doplněno zábradlím minimálně do výšky 850 mm. Ovšem podle PSP platí na území hl. m. Prahy požadavek na zřízení zábradlí před oknem s parapetem nižším než 850 mm do výšky nad pochůznou plochou podle tabulky 1. Tedy výška zábradlí před oknem s nízkým parapetem je pak závislá na poloze okna nad vnějším terénem.
Norma ČSN 74 3305 dále upřesňuje, že v případě parapetu nižšího než 500 mm a hlubšího než 120 mm musí být výška zábradlí nad úrovní plochy parapetu podle tabulky 1 – tedy splňovat výšku běžného zábradlí podle hloubky volného prostoru. Tento požadavek není stanoven v PSP, a tudíž není vyžadován v budovách na území hl. m. Prahy.
Zábradelní madlo
Madlo je nutné instalovat na šikmém zábradlí schodišť a šikmých ramp podle normy ČSN 73 4130. Na zábradlí na hraně rovné pochůzné plochy není stanoven požadavek na instalaci madla. Je však nutné navrhnout zábradlí tak, aby horní hrana zábradlí v úrovni podle tabulky 1 vyhověla lineárnímu zatížení podle tabulky 2.
U šikmého zábradlí schodišť a ramp v provozech určených pro děti je nutné umístit ještě další madlo ve výšce podle předpokládaného věku dětí:
a) 400–600 mm pro děti do 6 let;
b) 600–700 mm pro děti do 12 let.
V provozech určených pro obě věkové kategorie tak lze umístit jedno madlo ve výšce 600 mm. Dále v provozech určených pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace podle vyhlášky 398/2009 Sb. (např. budovy zdravotnických zařízení, stacionáře, domy s pečovatelskou službou, domovy důchodců apod.) je nutné u zábradlí se zvýšenou výškou 1100 mm nebo 1200 mm umístit madlo (další nebo jediné) ve výšce maximálně 900 mm nad povrchem pochůzné plochy.
Madlo musí mít vodorovnou vzdálenost od konstrukce zábradlí alespoň 50 mm pro bezpečný úchop madla a musí být na obou koncích ukončeno předepsaným způsobem a s požadovaným přesahem před a za hranu prvního a posledního schodišťového stupně.
Madlo, aby umožnilo bezpečný a jistý úchop, musí mít odpovídající průřez. Průřezu musí být možno opsat nejméně 3/4 kružnice o průměru 40 až 50 mm v provozech s volným přístupem dospělých osob a 30 až 40 mm v provozech určených pro děti.
Zábradelní výplň
Norma ČSN 74 3305, určená vyhláškou 268/2009 Sb., stanoví požadavky na zábradelní výplň s platností pro Českou republiku vyjma hl. m. Prahy. Na pochůzných plochách s intenzivním provozem a volným přístupem dospělých osob musí mezery v zábradelní výplni splňovat tyto požadavky:
– svislé a šikmé v úhlu do 45 ° od svislice nesmějí být širší než 120 mm;
– vodorovné a šikmé v úhlu větším než 45 ° od svislice nesmějí být širší než 180 mm;
– u zábradlí bez zarážky nesmí být mezera mezi pochůznou plochou a výplní širší než 120 mm;
– půdorysný průmět mezery mezi předsazeným zábradlím a okrajem pochůzné plochy nesmí být širší než 50 mm;
Na pochůzných plochách v provozech s volným přístupem dětí do 12 let, tedy v budovách pro bydlení a ubytování a v provozech určených pro děti, nesmí zábradelní výplň do výšky 750 mm nad povrchem pochůzné plochy umožnit šplhání (přelezení) dětí, a proto výplň může být:
– plná;
– z tyčí svislých nebo šikmých v úhlu do 45 ° od svislice s mezerami do 80 mm;
– plošná z desek o otvorech odpovídajících vepsané kružnici o průměru max. 50 mm nebo ze sítě s oky, odpovídajícími vepsané kružnici o průměru max. 40 mm – viz obr. 5;
– sloupková s mezerami do 80 mm.
Dále musí splňovat následující:
– mezery ve výplni zábradlí umístěné více než 750 mm nad povrchem pochůzné plochy nesmějí být širší než 120 mm;
– svislá vzdálenost mezi pochůznou plochou, popř. zábradelní zarážkou, a zábradelní výplní nesmí být větší než 80 mm a půdorysný průmět mezery mezi předsazeným zábradlím a okrajem pochůzné plochy nesmí být širší než 30 mm.
Zábradelní výplň podle PSP
Nařízení č. 10/2016 rady hl. m. Prahy stanoví odlišné požadavky než norma ČSN 74 3305 na zábradelní výplň v prostorech určených pro děti, v budovách s více než třemi byty a v budovách s ubytovacími jednotkami. Zábradlí do výšky 0,6 m nad pochozí plochou musí být plné nebo s výplní ze svislých tyčových či tabulových prvků.
Tato definice podle některých výkladů neumožňuje použití děrované výplně (tedy ani například tahokov) nebo síťové výplně. Dále nejsou do tohoto požadavku zahrnuty rodinné domy a domy se dvěma bytovými jednotkami. Vzhledem k tomu, že i v rodinných domech se mohou pohybovat děti bez dozoru, je žádoucí, aby i v těchto budovách byla zábradelní výplň řešena stejně jako v prostorech pro děti.
Skleněná zábradlí a zábradelní výplně ze skla
Nová norma podrobněji a přehledněji specifikuje požadavky na provedení prosklených konstrukcí plnících funkci zábradlí a skleněných zábradelních výplní. Podle konstrukčního provedení jsou za prosklené nebo skleněné konstrukce plnící funkci zábradlí považovány skleněné stěny s tabulemi skla na celou výšku místnosti bez madla nebo vodorovného příčníku v předepsané úrovni přibližně jednoho metru nad úrovní pochozí plochy. Dále se jedná o samonosná skleněná zábradlí bez madla nebo s madlem upevněným pouze na skleněných tabulích, kde skleněná tabule je jediný staticky nosný konstrukční prvek. Tyto konstrukce se posuzují jak na statické zatížení podle ČSN EN 1991-1-1, tak na dynamické zatížení rázem podle přílohy B normy ČSN 74 3305.
Skleněné výplně zábradlí jsou posuzovány pouze na účinky rázu podle přílohy B, protože statické zatížení působí na madlo a přes ně na sloupky zábradlí a jejich kotvení.
Konstrukce skleněných zábradlí a zábradlí se skleněnou výplní dělí do těchto skupin:
A1 – čtyřstranně uložené skleněné tabule na výšku místnosti plnící funkci zábradlí;
A2 – dvoustranně uložené skleněné tabule na výšku místnosti;
A3 – bodově uchycené skleněné tabule na výšku místnosti;
B – čtyřstranně uložená skleněná výplň, doplněná samonosným madlem;
C – třístranně nebo dvoustranně uložená skleněná výplň;
D – bodově uchycená skleněná výplň;
E – samonosná (upevněná v úrovni pochůzné plochy) skleněná zábradlí se souvislým madlem neseným tabulemi skla nebo bez madla.
Prosklené stěny na výšku místnosti plnící funkci zábradlí musí být dimenzovány podle ČSN EN 1991-1 včetně ukotvení nosných prvků stěny.
Skleněná výplň musí splňovat požadované parametry zatížení zábradelní výplně minimálně do výšky 850 mm. Jestliže je celoprosklená stěna doplněna otevíravou výplní a otvor má spodní hranu níže, než stanoví tabulka 1, musí být opatřena zábradlím podle výše uvedených ustanovení nebo musí být trvale omezeno otevírání tak, aby nevznikl otvor širší než 120 mm (platí pro prostory s běžným provozem), resp. 80 mm (platí pro provozy určené pro děti a prostory pro bydlení), do výšky 1000 mm od pochůzné plochy.
Typy použitelných skel
Pro zasklení, která mají splňovat požadavky na ochranu před pádem osob, mohou být použita následující skla:
– sklo bezpečnostní vrstvené podle ČSN EN ISO 12543-1 v odolnosti 1B1;
– prohřívané tepelně tvrzené bezpečnostní sklo podle ČSN EN 14179-1 pro použití jako výplň v zábradlí schodišť a šikmých ramp (mimo podest);
– izolační skla podle ČSN EN 1279-5+A2 ve variantách (od strany nárazu):
– vrstvené sklo + libovolná skla ve dvojskle nebo trojskle;
– tepelně tvrzené sklo (včetně skla prohřívaného) + vrstvené sklo:
– tepelně tvrzené sklo (včetně skla prohřívaného) + tepelně tvrzené sklo (včetně skla prohřívaného) + vrstvené sklo.
V případě tabulí uchycených bodově (typy A3, D) svěrným spojem může být použito sklo vrstvené z tabulí skla tepelně zpevněného. V případě tabulí uchycených přes vrtané otvory může být použito také vrstvené sklo z tabulí skla tepelně tvrzeného nebo prohřívaného tepelně tvrzeného.
Pro samonosné skleněné zábradlí (typ E) lze použít pouze sklo vrstvené z tabulí skla tepelně zpevněného nebo prohřívaného tepelně tvrzeného.
V případě, že je skleněná tabule plnící zábranu proti pádu do hloubky viditelně poškozena, ztrácí zábradlí svoji ochrannou funkci a ochrana proti pádu musí být zajištěna jiným způsobem a skleněná tabule musí být neprodleně vyměněna.
Závěr
Zábradlí je konstrukce, která chrání osoby před pádem do hloubky, a tedy chrání zdraví a život. Proto je při návrhu a realizaci této konstrukce nutné dodržovat předepsané požadavky a správně dimenzovat všechny konstrukční části: kotvení, sloupky, madlo a výplň. Výplně uchycené mechanicky, výplně z deskových materiálů a ze skla je vždy nutné ověřit na odolnost proti nárazu podle přílohy B normy, aby se ověřila jejich únosnost a stabilita. Při návrhu a realizaci dřevěných zábradlí do exteriéru je vždy nutné zvolit vhodné druhy dřevin a vhodnou impregnaci, aby zábradlí plnilo svou funkci bezpečně po předpokládanou dobu životnosti.
ROMAN ŠNAJDR
Ing. Roman Šnajdr (*1967)
je absolventem Strojní fakulty ČVUT. Profesní dráhu spojil s výrobci prosklených fasádních konstrukcí, od roku 1996 pracuje u společnosti Sipral, předního českého dodavatele, nejprve na pozici projektanta a následně technického konzultanta. Úzce spolupracuje s Českou komorou lehkých obvodových plášťů (ČKLOP) od jejího založení. Je autorem nebo spoluautorem technických norem na zabudování okem a lehkých obvodových plášťů do stavby. Nově zpracoval českou technickou normu na ochranná zábradlí.
