S novým nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 se pojí některé důležité změny povinností výrobců v oblasti označování a identifikace výrobků a deklarace jejich vlastností. Základní myšlenkou a cílem nového nařízení je „ověřování stálosti vlastností“, označení CE tedy nyní nedokládá shodu s normou jako dříve, ale shodu s deklarovanými vlastnostmi. Nejvýznamnější viditelnou změnou je přepracování dokumentů určených ke komunikaci mezi výrobcem a zákazníkem. Jedná se o náhradu původních ES prohlášení o shodě novými prohlášeními o vlastnostech. Další změny, které se s daným nařízením pojí, jsou však neméně významné a je tedy potřeba s nimi seznámit jak výrobce, tak odběratele stavebních výrobků označovaných CE.
Jedním z hlavních pilířů, na kterých je vystavěna Evropské unie, je volný pohyb zboží po jejím jednotném trhu. Je-li uveden výrobek na trh v jednom členském státě EU, znamená to, že je uveden zároveň na celý jednotný evropský trh. Uvedením výrobku na trh je okamžik jeho prvního dodání na trh v rámci obchodní činnosti, kterým se rozumí předání nebo nabídnutí k předání výrobku nebo převod vlastnického práva k výrobku za účelem distribuce, používání nebo spotřeby na trhu Evropské unie. Termín uvedení výrobku na trh je obvykle spojován s prvním vystavení faktury za prvně dodané výrobky.
Aby uvedený princip mohl fungovat, musely být zřízeny nástroje technické harmonizace, tj. nástroje vedoucí ke sjednocení technických požadavků na výrobky. Těmito nástroji se staly směrnice stanovující obecné technické požadavky na výrobky a harmonizované evropské normy, které tyto požadavky specifikovaly, a vedly a vedou k označování výrobků CE.
Směrnice Rady 89/106/EHS a nařízení vlády č. 190/2002 Sb., které stanovovaly požadavky na stavební výrobky označované CE
Do 30. 6. 2013 platila v zemích EU Směrnice Rady 89/106/EHS. Směrnice Rady (EU) nejsou dokumenty s přímou právní účinností, a proto musely být a jsou v jednotlivých členských státech EU transponovány (zavedeny) do národní legislativy, v ČR cestou zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky s tím, že technické požadavky na stavební výrobky označované CE, které byly uváděny na trh na území ČR, byly konkretizovány nařízením vlády č. 190/2002 Sb. Směrnice Rady o stavebních výrobcích 89/106/EHS tedy byla do českého právního řádu zavedena uvedeným nařízením vlády.
Směrnice 89/106 EHS o stavebních výrobcích, zavedená v ČR nařízením vlády č. 190/2002 Sb.:
● stanovovala základní požadavky na stavby výlučně jako nástroj pro jednotné stanovení takových vlastností výrobků, které v obecné rovině zajišťují „bezpečnost“ stavby z hlediska mechanické pevnosti a stability, požární bezpečnosti, hygienické nezávadnosti a konče její tepelnou ochranou. Směrnice jako taková ani v ČR nařízení vlády č. 190/2002 Sb. nebyly tím předpisem, který explicitně stanovoval základní požadavky na stavby jako takové. Tímto předpisem je v ČR stavební zákon č. 183/2006 Sb.;
● nestanovovala požadavky na navrhování a provádění staveb; působnost Směrnice končila uvedením výrobků na trh.
Principy, na kterých vznikla Směrnice 89/106/EHS o stavebních výrobcích, se jevily již jako nevyhovující současným požadavkům trhu, a to zejména z těchto důvodů:
● ES prohlášení o shodě mohlo být deklarativně vydáno v jednom z jazyků zemí v EU,
● nebyla stanovena povinnost přikládat k výrobku ES prohlášení o shodě,
● ES prohlášení o shodě bylo určeno zejména orgánům dozoru nad trhem, v ČR České obchodní inspekci, a nikoliv uživatelům výrobku, tedy neneslo garantované informace o vlastnostech výrobku, vymezení roku připojení označení CE k výrobku nebylo jednotné,
● nebyl garantován přístup k informacím o vlastnostech výrobku,
● formulace základních požadavků na stavby jako nástroj stanovení „bezpečnostních“ vlastností výrobků nezahrnovala akcent na vlastnosti výrobků v celém životním cyklu a požadavky na šetrnost výrobků k životnímu prostředí jako základní nástroj udržitelného rozvoje,
● nebylo zavedeno odlišení v požadavcích na výrobce podle jejich velikosti a obratu a tím dle názoru Komise a zástupců SME (malých a středních podniků) tyto subjekty ekonomicky diskriminovala vzhledem k podnikům velkým,
● široká definice stavebního výrobku zakládala různé výklady.
Proto bylo přistoupeno k tvorbě nového evropského dokumentu, který Směrnici plně nahradil.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011
Rada EU přistoupila k tvorbě nového dokumentu a výsledkem dlouhodobých prací mnoha předsednictví EU včetně českého bylo vydání nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 ze dne 9. 3. 2011, kterým se stanovují harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zároveň ruší Směrnice Rady 89/1006/EHS.
Nařízení EU č. 305/2011 vstoupilo v platnost 24. dubna 2011 s tím, že:
● je přímo aplikovatelné ve všech zemí EU a nepodléhá tedy traspozici do jednotlivých právních řádů členských zemí EU;
● čl. 68 nařízení EU č. 305/2011 stanovil odklad účinnosti pro převažující část nařízení od 1. července 2013, platnost nařízení se tím pádem nekryje s datem jeho účinnosti, tedy s datem jeho vykonavatelnosti a vymahatelnosti – odklad účinnosti se týkal čl. 3 až 28, 36 až 38, 56 až 63, 65 a 66 a příloh I, II, III a IV. Dnes je tedy nařízení již plně účinné a vymahatelné;
● nařízení EU č. 305/2011 nezakládá žádné souběžné období platnosti se Směrnicí 89/106/EHS, jak je tomu obvyklé např. u zavádění harmonizovaných evropských norem. Dne 30. června 2013 tedy skončila platnost Směrnice 89/1006/EHS a logicky automaticky byla ukončena platnost nařízení vlády č. 190/2002 Sb. a od 1. července nabylo účinnosti v plném rozsahu nařízení č. 305/2011 ve všech státech EU, tedy i v ČR bez dalšího vyhlášení.
Zásadní změny zavedené nařízením EU č. 305/2011
Základní a zároveň zásadní změnou s kladným dopadem na zhotovitele staveb, ale i na projektanty je zavedení prohlášení o vlastnostech. Označení CE bude informací, že výrobce vydal prohlášení o vlastnostech.
Prohlášení o vlastnostech je garantovaná informace o vlastnostech výrobku, za jejíž správnost nese výrobce plnou odpovědnost. Uvádí vlastnosti výrobků v souladu s evropskou harmonizovanou normou, popř. ETA.
Nesmírně důležité pro všechny subjekty výstavby je skutečnost, že výrobce je povinen poskytovat kopii prohlášení o vlastnostech každého výrobku, který bude uvádět a dodávat na trh, a to v tištěné podobě, je-li o to výrobce nebo distributor požádán. Je zde i možnost poskytnutí přístupu ke stažení prohlášení o vlastnostech na internetových stránkách výrobce. Prohlášení o vlastnostech tedy bude doprovázet výrobek od okamžiku uvedení na trh až po jeho zabudování. Projektant tedy má relevantní a hlavně výrobcem garantované informace o vlastnostech výrobku a současně výrobce tyto informace musí sdílet po dobu 10 let od uvedení výrobku na trh. Prohlášení o vlastnostech musí být poskytováno v jazyce členského státu, kde bude výrobek dodáván na trh, tedy např. výrobek vyrobený v Německu bude v ČR doprovázet česky psané prohlášení o vlastnostech a samozřejmě i naopak.
Obsah prohlášení o vlastnostech je uveden v článku 6 nařízení EU 305/2011:
1. Prohlášení o vlastnostech uvádí vlastnosti stavebních výrobků ve vztahu k základním charakteristikám dotčených výrobků v souladu s příslušnými harmonizovanými technickými specifikacemi.
2. Prohlášení o vlastnostech musí obsahovat zejména tyto informace:
a) odkaz na typ výrobku, pro který bylo prohlášení o vlastnostech vypracováno;
b) systém nebo systémy posuzování a ověřování stálosti vlastností stavebních výrobků, jak jsou uvedeny v příloze V;
c) referenční číslo a datum vydání harmonizované normy nebo evropského technického posouzení, které bylo použito pro posouzení každé základní charakteristiky;
d) případně referenční číslo použité specifické technické dokumentace a požadavky, o nichž výrobce prohlašuje, že je výrobek splňuje.
3. Prohlášení o vlastnostech musí dále obsahovat:
a) zamýšlené nebo zamýšlená použití stavebního výrobku v souladu s příslušnými harmonizovanými technickými specifikacemi;
b) seznam základních charakteristik, jak jsou stanoveny v těchto harmonizovaných technických specifikacích pro zamýšlené použití nebo zamýšlená použití uvedená v prohlášení;
c) vlastnosti alespoň jedné ze základních charakteristik stavebního výrobku významných pro zamýšlené použití nebo zamýšlená použití uvedená v prohlášení;
d) kde to přichází v úvahu, vlastnosti stavebního výrobku vyjádřené úrovní, třídou nebo popisem, v případě potřeby na základě výpočtu ve vztahu k jeho základním charakteristikám stanoveným v souladu s čl. 3 odst. 3;
e) vlastnosti těch základních charakteristik stavebního výrobku, které se vztahují k zamýšlenému použití nebo zamýšleným použitím, s přihlédnutím k ustanovením týkajícím se zamýšleného použití nebo zamýšlených použití tam, kde hodlá výrobce stavební výrobek dodávat na trh;
f) pro základní charakteristiky uvedené na seznamu, u nichž není v prohlášení žádná vlastnost, se uvedou písmena „NPD“ (No Performance Determined);
g) bylo-li pro výrobek vydáno evropské technické posouzení, vlastnosti vyjádřené úrovní, třídou nebo popisem stavebního výrobku ve vztahu ke všem základním charakteristikám obsaženým v odpovídajícím evropském technickém posouzení.
4. Prohlášení o vlastnostech se vypracovává podle¨vzoru uvedeného v příloze III.
Pravidla a podmínky pro připojování označení CE jsou pak uvedeny v článku č. 9 nařízení EU 305/2011:
1. Označení CE musí být viditelně, čitelně a nesmazatelně připojeno ke stavebnímu výrobku nebo k jeho štítku. Pokud to vzhledem k povaze výrobku není možné nebo odůvodněné, připojí se k obalu nebo k průvodní dokumentaci.
2. K označení CE se doplní dvě poslední číslice roku, v němž bylo označení poprvé připojeno, název a sídlo výrobce nebo identifikační značka umožňující snadnou a jednoznačnou identifikaci jména či firmy a adresy výrobce, jedinečný identifikační kód typu výrobku, referenční číslo prohlášení o vlastnostech a úrovně nebo třídy vlastností uvedených v prohlášení, odkaz na použitou harmonizovanou technickou specifikaci, případně identifikační číslo oznámeného subjektu a zamýšlené použití, jak je stanoveno v příslušné harmonizované technické specifikaci.
3. Označení CE se připojí před uvedením stavebního výrobku na trh. Může k němu být připojen piktogram nebo jakákoli jiná značka zejména označující zvláštní riziko nebo použití.
Nařízení EU č. 305/2011 definuje jasně, kdy výrobce může upustit od vypracování prohlášení o vlastnostech, a to v případě, že se jedná o:
● jednotlivé nebo nesériové výroby na zakázku nebo zvláštní objednávku,
● výrobek je vyroben na staveništi za účelem jeho zabudování do dané stavby způsobem dle národních předpisů,
● výrobek je vyroben původním tradičním způsobem (repliky starých výrobků) odpovídajícím požadavkům na zachování kulturního dědictví.
Nařízení EU č. 305/2011 definuje jasně povinnosti dovozců, ale i distributorů (překupníků), včetně případů, kdy distributor uvádí výrobky na trh pod svým obchodním jménem. Harmonizované evropské normy mohou ve vhodných případech zavést metody méně náročné než provádění zkoušek – tedy zjednodušené postupy posuzování výrobků.
Nařízení EU č. 305/2011 zavádí zjednodušené postupy alternativně k řádným postupům posuzování shody, kdy výrobce může za daných podmínek a se souhlasem jiného výrobce využít výsledky jím provedených zkoušek výrobku (tzv. sdílené zkoušky).
Mikropodniky mohou z důvodu snížení nákladů na posuzování shody využít tzv. specifické dokumentace prokazující, že jím použité postupy jsou adekvátní postupům uvedeným v příslušné harmonizované normě.
K řádnému provedení nařízení EU č. 305/2011 může Komise vydat řadu „aktů“, které ozřejmí výklad některých ustanovení tak, jak se v nařízení EU č. 305/2011 uvádí.
Rozšíření základních požadavků nařízením EU č. 305/2011
Nařízení EU č. 305/2011 rozšiřuje základní požadavek č. 3, Hygiena a ochrana zdraví a životního prostředí na celý životní cyklus.
Novinkou je zavedení 7. základního požadavku Udržitelné využívání přírodních zdrojů, kde stavba musí být navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné využití přírodních zdrojů a zejména:
● opětovné využití nebo recyklovatelnost staveb, použitých materiálů a částí po zbourání,
● životnost staveb,
● použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí při stavbě.
Tento nový základní požadavek obdobně jako rozšířený základní požadavek č. 3, sloužící pro určení relevantních vlastností výrobků vedoucích k zajištění „bezpečnosti“ stavby, jsou zatím nenaplnitelné, protože rozšířené základní požadavky a zejména nový 7. základní požadavek musí být nejprve promítnuty do příslušných harmonizovaných norem výrobků. U základního požadavku č. 7 se předpokládá, že do roku 2015 bude nový požadavek pro jednotlivé skupiny výrobků jasně vymezen a postupně zahrnován do mandátů pro zpracování nových harmonizovaných norem nebo jejich změn.
Shrnutí a závěr
Je zřejmé, že nařízením EU č. 305/2011 se technické požadavky na výrobky nezmění, i v procesu posuzování stálosti vlastností výrobků se budou využívat stejné harmonizované normy nebo jejich změny, jak je tomu bylo dříve.
Výrobce nyní vydává prohlášení o vlastnostech, kde jeho obsah přesně určuje nařízení EU č. 305/2011. Výrobek označuje štítkem, též s předepsaným obsahem, kterým sděluje, že vydal prohlášení o vlastnostech.
Výrobce výrobků, na které zatím nejsou/nebudou vydány harmonizované normy, může uvádět výrobky na trh s využitím národní legislativy, tedy v ČR ve shodě s nařízením vlády č. 163/2002 Sb., jehož platnost nebude datem účinnost nařízení č. 305/2011 dotčena.
KAREL DVOŘÁK, VLASTA HLAVÁČOVÁ
Literatura:
1) Šimková, Alena: Posuzování stavebních výrobků. Komentář k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011. ČKAIT 2011.
2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011. Úřední věstník Evropské unie L 88/5 ze 4. 4. 2011, http://eur-lex. europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri= OJ:L:2011:088:0005:0043:CS:PDF.
3) Směrnice 89/106/EHS.
Ing. Karel Dvořák, Ph.D., (*1980)
absolvoval Stavební fakultu VUT v Brně, obor stavebně-materiálové inženýrství. Pracuje ve společnosti Výzkumný ústav pozemních staveb – Certifikační společnost na pozici vedoucího pracoviště v Brně, a dále jako odborný asistent na Stavební fakultě VUT v Brně. Je specialistou v oboru pojiv a maltovin a působí jako vedoucí hodnotitel pro certifikaci výrobků.
Ing. Vlasta Hlaváčová (*1958)
absolvovala Stavební fakultu ČVUT v Praze, obor pozemní stavby. Pracuje ve společnosti Výzkumný ústav pozemních staveb – Certifikační společnost na pozici vedoucího hodnotitele. Je specialistou v oboru technologie betonu a otvorových výplní a certifikace výrobků a systému managementu kvality a inspekcí systémů řízení výroby.
