V dnešní době je obecně náročné orientovat se v právních a technických pravidlech k oblasti stavebnictví. Pro mnohé to znamená, že ani při dobré vůli nedokážou identifikovat právní požadavky, které se na ně vztahují. Situace je o to složitější, že nedodržování pravidel ze strany některých nezodpovědných subjektů zůstává často bez povšimnutí, a doplácejí na to ti, jejichž výrobky jsou v souladu s předpisy.
Co vede některé strany k nedodržování právních předpisů? Jaké to má důsledky? A je činnost dozorových orgánů efektivní?
Právní předpisy platné na úrovni Evropské unie aktuálně dosahují takové úrovně, že výrobky uváděné v souladu s těmito předpisy na evropský trh zaručují vysokou ochranu zdraví a bezpečnosti a životního prostředí. Z praxe víme, že toto tvrzení není zcela pravdivé. Podívejme se blíže na jednu zajímavou zprávu, která souvisí s tématem tohoto článku. Jedná se o shrnutí nálezů k provádění dozoru nad trhem [1], které koncem ledna 2017 zpřístupnila Evropská komise. Ze zprávy je zřejmé, že některé hospodářské subjekty operující na trhu se stavebními výrobky z různých důvodů nerespektují právní a technické předpisy, a v důsledku toho je na trhu v EU stále mnoho neshodných výrobků.
Konzultace, která se týkala všech regulovaných oblastí vč. stavebnictví, se zúčastnily všechny členské státy EU kromě Lotyšska, Lucemburska, Malty a Lichtenštejnska. Celkem odpovědělo 239 respondentů, nejvíce odpovědí přišlo z Německa (35), Belgie (32) a Polska (21). Z ČR odpovědělo šest subjektů.
Vypovídající hodnotu konzultace podpořilo i to, že se do ní kromě orgánů dozoru nad trhem, celních orgánů a ministerstev zapojily také velké i velké průmyslové firmy, soukromníci, spotřebitelské organizace a další. Jak už bylo výše uvedeno, celkem se zúčastnilo 239 respondentů, z toho 127 zástupců průmyslu a 80 zástupců státních institucí. Pokud jde o odvětví činnosti, zastoupení bylo vyvážené; pro ilustraci, za sektor strojírenství to bylo 9%, za motorová vozidla 6 % a za stavební výrobky 5 %.
Jedním z cílů konzultace bylo identifikovat důvody, které vedou hospodářské subjekty k porušování předpisů, a dále důsledky z toho vyplývající. Nepřekvapuje zjištění, že 80 % respondentů se domnívá, že neplnění zákonných povinností konkurenčními subjekty negativně ovlivňuje jejich prodej a/nebo podíl na trhu. Ve 42 % však nejsou schopni odhadnout přibližnou ztrátu prodeje ve srovnání s konkurencí, jejíž výrobky nejsou v souladu s předpisy. Myslí si také (76 %), že problém nesouladu negativně ovlivňuje spotřebitele a ostatní koncové uživatele.
Na otázku, proč nejsou respektovány právní předpisy, 33,47 % respondentů odpovědělo, že podle jejich názoru jde o úmyslnou volbu využívat tržní příležitosti s nejnižšími náklady. Značná část respondentů (26,78 %) vidí důvody v nedostatečné znalosti relevantních předpisů. Další skupina (10,88 %) si myslí, že za nedodržováním předpisů je spíše technický nebo jiný typ neschopnosti dodržovat pravidla. 10,46 % respondentů z nedodržování předpisů viní nejednoznačnost v pravidlech a nedbalost (9,62 %).
Všichni respondenti se setkali s případy, kdy úroveň činnosti dozorových orgánů negativně poznamenal fakt, že nedisponovaly dostatečným zázemím (finanční, lidské zdroje, technické prostředky …) nezbytnými pro plnění úkolů. To podle názoru respondentů vede k selektivním činnostem dozoru nad trhem. Některé odpovědi také naznačují, že kvůli velkému počtu typů výrobků, na něž se právní předpisy vztahují, velmi často dochází k tomu, že orgán nemá dostatečné interní zkušenosti a odborné znalosti pro sledování a testování všech kategorií výrobků. Respondenti mají podobné názory, pokud jde o účinné využívání zdrojů pro činnosti dozoru nad trhem. Myslí si také, že orgány dozoru nad trhem by měly mít více znalostí o příslušném odvětví, sdílet více informací a lépe koordinovat opatření. Mnoho respondentů (46 %) se shoduje v názoru, že dozor nad trhem nemá dostatečně odrazující efekt, který by motivoval subjekty respektovat předpisy. Mnoho respondentů si také přeje posílení pravomocí dozorových orgánů, aby mohly přijímat účinnější opatření.
Komise shrnula závěry z veřejné konzultace do konstatování, že:
– nedodržování právních předpisů zůstává často bez povšimnutí a nelze přesně vyčíslit, jaký podíl na trhu mají výrobky, které nejsou v souladu s předpisy. V důsledku toho je na trhu EU stále mnoho výrobků, které nejsou v souladu s pravidly pro průmyslové výrobky;
– výrobky nevyhovující předpisům mohou způsobit újmu spotřebitelům, ale i subjektům, které právní předpisy dodržují. V praxi nedodržování právních předpisů znamená, že občané jsou vystaveni potenciálně nebezpečným výrobkům, nebo je ohroženo životní prostředí;
– nerespektování právních předpisů má za následek to, že poctivé subjekty čelí narušené hospodářské soutěži ze strany těch, kteří si ulehčují činnost nebo záměrně ignorují pravidla s cílem dosáhnout konkurenční výhody;
– výkon dozoru nad trhem není uspokojivý, je nezbytné přijmout opatření na jeho zlepšení.
Jaká byla nebo budou přijata opatření ke zlepšení aktuálního, ne příliš dobrého stavu?
Poznatky z veřejné konzultace k otázkám dozoru nad trhem jsou jedním z vhodných podkladů, které Komise využije při formulaci opatření vedoucích ke zlepšení daného stavu.
Z grafů na obr. 5 a 6 je zřejmá potřeba vyšší informační podpory. Nová opatření by proto měla usnadnit přístup k informacím a předpisům potřebným pro řádné uvedení výrobků na trh. Komise musí zároveň zavést účinná opatření, aby subjekty předpisům správně porozuměly a uměly je adekvátně použít.
Co dodat závěrem?
Přejme si, aby subjekty působící v oblasti stavebnictví nacházely dostatek sil a prostředků sledovat veškeré změny v předpisech a uměly na ně včas a správně reagovat. A přejme si také, aby se vymahatelnost plnění povinností změnila k lepšímu. Dobrou zprávou je, že chystaná opatření Komise prospějí mj. malým a středním firmám, které v porovnání s těmi velkými si nemohou dovolit adekvátní odborné zázemí, a tudíž jsou nejvíc ohrožené.
ALENA ŠIMKOVÁ
Recenzent:
Doc. Ing. Roman Vávra, Ph.D. (*1972). Specializuje se na řešení a předcházení soudním sporům o odpovědnost za vady staveb (a náhrady škody). Účastní se jednání u soudů a pro své klienty zajišťuje právně a technicky relevantní podklady k prokázání (vyloučení) vad staveb. Jeho klienty jsou významní generální dodavatelé staveb, developeři, investoři, výrobci stavebních výrobků, advokátní kanceláře apod. Je absolventem Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně a Stavební fakulty ČVUT v Praze, mezi lety 1995 až 2014 působil na centrále společnosti Metrostav (expert pro pozemní stavby, vedoucí útvaru technologií a materiálů).
Literatura:
1) Stručné shrnutí veřejné konzultace k provádění dozoru nad trhem. Dokument Evropské komise ze dne 31. ledna 2017.
2) Zlepšování jednotného trhu: více příležitostí pro lidi a podniky. Sdělení Komise; Ref. ARES (2015) 5251136 – 20/11/2015.
3) Analýza EK k implementaci nařízení 305/2011; Ref. (ARES) 4343250, 10/2015, ISBN 978-92-79-51985-7.
4) VÁVRA, R. Úprava původních oken a zachování jejich autenticity. Materiály pro stavbu, č. 3, 2017, ISSN 1211-0787.
5) VÁVRA, R. Odpovědi na otázky truhlářů k článku Úpravy původních oken modernizovaných historických budov. Materiály pro stavbu, č. 4, 2017, ISSN 1211-0787.
6) ŠIMKOVÁ, A. Odpovědnost výrobce ve smyslu nařízení č. 305/2011, o stavebních výrobcích, Stavebnictví, č. 9, 2016, ISSN 1802-2030.
7) FUCHS, M. From Legislature to the End-User: Practical Difficulties of Implementing European Directive. Springer Science & Business Media, 2. 4. 2011, ISBN 3531177877.
Ing. Alena Šimková (*1954)
absolvovala VŠCHT v Praze, Fakultu anorganické chemie, obor technologie silikátů (stavební hmoty). V letech 2005 až 2014 vedla oddělení stavebních výrobků na Úřadu pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) a současně zastupovala ČR v odborných pracovních skupinách při Evropské komisi a při Radě (EU) příslušných k problematice stavebnictví. V současné době se zabývá expertními činnostmi v oblasti právních a technických předpisů pro stavební materiály a působí jako externí expert EK k vybraným programům EU a Euratom.
