Revidovaná ČSN 73 0810, která zpřesňuje a doplňuje další kmenové a navazující požární normy řady 73 08.., platí již od dubna 2009, respektive její změna Z1 od května 2012. Zejména v oblasti vnějších tepelněizolačních kompozitních systémů (ETICS – External Thermal Insulation Composite Systems) došlo oproti předchozímu stavu k řadě změn a zpřesnění. Z hlediska zvýšené ochrany těchto systémů proti šíření požáru zavádí pro objekty s požární výškou nad 12 m několik způsobů řešení. Bez ověření požární zkouškou je možno používat nad okny a jinými otvory u systémů s pěnovým polystyrenem pás minerální izolace výšky 500 mm, další možností je navrhnout jiné řešení, které bylo z hlediska šíření požáru ověřeno zkouškou dle ISO 13785-1 nebo 13785-2.
Požární dělení pruhem nehořlavé minerální tepelné izolace výšky 500 mm
V ČR se v současnosti jedná o nejrozšířenější řešení. Pruh musí být dle současné ČSN 730810 umístěn maximálně 150 mm nad nadpraží otvoru a to přináší řadu komplikací, protože pokud se zateplení založí v oblasti soklu deskami EPS se šířkou 500 mm, většinou tyto řady nenavazují na požadovaný pás MW a desky se pak musí složitě dořezávat. V německém předpisu je výška této bariéry stanovena na 200 mm a je ji možno umísťovat maximálně 500 mm nad okenní nadpraží, a tak není problém tuto výšku nad otvory přizpůsobit navazujícím řadám EPS.
Požární dělení zateplení řešením ověřeným zkouškou dle ISO 13785-1
Způsoby zajištění zateplení proti šíření požáru ověřené zkouškou dle ISO 13785-1 byly prezentovány například v Materiálech pro stavbu 6/2014, a proto nejsou předmětem tohoto příspěvku. Jednalo se především o řešení požární bariérou šíře 200 mm a jiné detaily okolo okenních otvorů, které spolehlivě zamezily šíření požáru. Uvedené zkoušky byly ve formě požárních klasifikací zařazeny do většiny významných zateplovacích systémů a jsou na řadě staveb používány. V případě zájmu je možno tyto odzkoušené detaily nalézt na [1].
Požární zkouška dle ISO 13785-2
Současná ČSN 730810, Změna Z1 uvádí v článku 3.1.3.2 také možnost ověření detailu zajištění zateplení proti šíření požáru velkorozměrovou zkouškou dle ISO 13785-2. Předchozí ISO 13785-1 se zkouší nejčastěji s výkonem hořáku 100 kW a délkou zkoušky 30 minut, ISO 13785-2 je ale zkouška zcela jiného rozsahu. Pokud podělíme energetický obsah paliva ve zkušební komoře předpokládaným časem vyhoření, dojdeme k přibližnému výkonu 3 MW, což je třicetinásobek předchozí zkoušky. Zároveň se jedná o zkoušku mimořádně finančně náročnou, protože zkušební vzorek má výšku cca 6 m a šířku cca 3 m.
V zahraničí se vyskytuje několik metodik zkoušek ve velkém měřítku, požívají se zpravidla k experimentálním záležitostem a vzhledem k velké finanční náročnosti zatím žádná nebyla zařazena jako standardní součást zkoušení zateplovacích systémů ETICS. V ČR byla do roku 2014 provedena prozatím jediná zkouška tohoto rozsahu s kombinovaným izolantem EPS + MW.
Na základě výše uvedeného bylo na Sdružení EPS ČR v roce 2014 rozhodnuto o přípravě a realizaci zkoušky dle ISO 13785-2, tentokrát na běžném zateplovacím systému s EPS, aby bylo možno porovnat vliv tepelné izolace zejména na teplotní pole na úrovni okna navazujícího podlaží a zároveň byla ověřena samonosná funkce omítkového souvrství v extrémním požáru a výkonem okolo 3 MW. Dalším cílem bylo posoudit smysluplnost takové zkoušky pro standardní hodnocení ETICS.
Kalibrační zkouška bez zateplení versus zkouška se zateplením
Velkou výhodou pro hodnocení vlivu zateplení s pěnovým polystyrenem na teploty, vývin kouře apod. je možnost porovnání reálné zkoušky se zateplovacím systémem s kalibrační zkouškou bez zateplení. Obě zkoušky jsou provedeny se shodným výkonem a na shodném zařízení, a tak je možno poměrně přesně „odečíst“ vliv zateplovacího systému na vlastní požár (obr. 7–10).
Obr. 10 ukazuje stav vzorku po ukončení zkoušky. Omítkové souvrství neodpadlo, ani se neroztrhlo, uvnitř vzorku je souvislá dutina.
Pravděpodobným důvodem je 98% obsah vzduchu u EPS izolantu, tj. požární přidané zatížení není ani u tloušťky izolace 200 mm vysoké, konkrétně při objemové hmotnosti izolantu 14 kg/m³ a výhřevnosti 39 MJ/kg můžeme spočítat 0,2 x 14 x 39 = 109 MJ/m².
Závěr
Provedená požární zkouška zateplovacího systému ETICS dle ISO 13785-2 s výkonem zdroje okolo 3 MW v porovnání se shodnou zkouškou bez zateplení ukázala poměrně malý vliv zateplení na teplotní pole, vývin kouře a vlastní výšku plamene. Zkouška se zateplením zároveň prokázala velkou odolnost omítkového souvrství, kdy ani při extrémním výkonu nedošlo k jeho roztržení. Výška plamene u obou vzorků, tj. bez zateplení a se zateplením dosahovala přímo do úrovně oken následujícího podlaží a velmi pravděpodobně by došlo k jejich poškození s možností šíření požáru z okna do okna. Z tohoto důvodu považujeme metodiku dle ISO 13785-2 vhodnou například k experimentálnímu zkoumání a ne pro základní posuzování zateplovacích systémů, protože při uvedeném výkonu již šíření požáru nelimituje zateplení, ale odolnost okna. Zároveň je nezbytné u ISO 13785-2 stanovit klasifikační kritéria, která dnes chybějí.
PAVEL RYDLO
foto archiv autora a Sdružení EPS ČR
Literatura:
1) http://www.epscr.cz/zasady-reseni-zatepleni-vybrane-detaily-etics-dle-pozadavku-csn-73-0810-vczmeny-z1.html?id=831
Ing. Pavel Rydlo (*1967)
je vedoucím pracovní skupiny Požární bezpečnost při Sdružení EPS ČR. Pracuje jako manažer technické podpory firmy Saint-Gobain Construction Products CZ, a. s., divize Isover. Vystudoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, je autorizovaným inženýrem v oboru pozemní stavby, od roku 1996 se aktivně zabývá vývojem a aplikacemi tepelných izolací pro stavebnictví.
