Během jednoho měsíce studenti ateliérů ústavu navrhování II na Fakultě architektury ČVUT navrhli a postavili v měřítku 1:1 schody, které měly splňovat požadavky pro bytové stavby. V rámci ateliérového workshopu, nad rámec standardní výuky, se studenti účastnili experimentu, během něhož si vyzkoušeli návrh schodiště se všemi detaily, včetně montáže, a otestovali si chování dřevěné konstrukce v praxi.
Zadání
Schodiště bylo zadáno tak, aby překonalo výšku 2,8 m, pro účely workshopu vedla schodiště na plošinu na stavebním kontejneru. Všechna schodiště musela splnit normy pro bytové stavby. Každý ateliér měl k dispozici dvě smrkové biodesky o rozměrech 2500×6000×40 mm a jednu desku z borové překližky o rozměrech 1250×2500×10 mm, základní spojovací materiál a potřebné nářadí a mohl vycházet z libovolného počtu návrhů, ze kterých studenti a pedagogové každého ateliéru vybrali jeden k realizaci. Velkoformátová dřevěná deska byla zvolena pro své mechanické i estetické vlastnosti.
Celý ateliérový tým se podílel na rozpracování výrobní dokumentace včetně nářezových plánů pro CNC frézu, na přípravě realizace a na vlastní montáži, která přímo před budovou fakulty probíhala čtyři dny. V rámci teoretické přípravy studenti absolvovali přednášku o možnostech spojovacího materiálu a během projekčních prací konzultovali své koncepty se statikem, který následně vítězné návrhy staticky posoudil. Při výrobě dílů na CNC fréze měli možnost kontrolovat průběh prací přímo u realizační firmy.
Cílem workshopu bylo nejen to, aby se studenti naučili vlastní návrh dotáhnout až do skutečné realizace, ale aby dovedli svůj projekt i prezentovat. Součástí práce studentů proto byla i příprava publikace a doprovodné výstavy včetně projekce videí, kterými studenti dokumentovali průběh práce na projektu.
„Learning by doing“ nemá v současném českém architektonickém školství velkou tradici. Inspirací pro tento workshop byly proto iniciativy na zahraničních školách architektury. Podobné projekty probíhají na ETH Zürich pod vedením profesora Toma Emersona, na RWTH Aachen nebo pařížské škole architektury v La Villette. Cílem této metody je naučit studenty týmové práci, která je pro profesi architekta nepostradatelná, získat cit pro konstrukci, materiál i detail. Podobné projekty zatím vznikají na Fakultě architektury ČVUT pouze sporadicky, mimo standardní učební plán, obvykle z popudu studentů nebo zanícených pedagogů. FA ČVUT stojí za návrhem a stavbou solárního domu AIR House nebo experimentuje s konstrukcemi z PET lahví. Bylo by skvělé, kdyby se podobné projekty staly nedílnou součástí výuky mladých architektů.
Ateliér Hlaváček – Schleger – Liesler
Studenti nepřemýšleli nad schodištěm jako nad sochařským dílem, ale kladli si otázku, k čemu schodiště slouží. Hlavním jeho úkolem je přece přivést uživatele k určitému cíli, ať už to jsou dveře chrámu nebo vlastní ložnice. Výsledkem je proto elegantní a střídmý návrh, který klade důraz na pohodlí a jistotu těch, co po něm chodí. Hlavní nosnou konstrukci schodiště tvoří zábradlí, které je ze spodní strany vyprofilováno CNC frézou do zubatice. Na ni je pomocí speciálních vrutů připevněn stupeň s podstupnicí a dohromady tvoří tuhý celek. Vruty kromě statické funkce plní i funkci estetickou a jejich použití rozhoduje o stabilitě celé konstrukce.
Nenucený minimalismus návrhu je podtržen detailem stínové spáry, která odděluje zábradlí od schodišťového stupně a zamezuje vrzání schodiště. Studenti přemýšleli nejen nad schodištěm samotným, ale i jeho kontextem. Co se stane když návštěvník vystoupí po schodištích na kontejner? Navrhli a postavili palubu s posezením, kde si může kolemjdoucí odpočinout, kochat se díly Aleny Šrámkové a Romana Brychty nebo si prohlédnout brožuru, která vypráví příběh schodů. V ateliéru se kladl velký důraz na týmovou práci v duchu hesla „cesta je cíl“.
Vedoucí: Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D.; odborní asistenti: doc. Ing. arch. Eduard Schleger, doc. Ing. arch. akad. arch. Lukáš Liesler; odborný poradce: Ing. arch. Tomáš Durdis.
Studenti: Aneta Bartáková, Barbora Blahová, Šárka Budíková, Marcela Bumerlová, Dominik Burda, Barbora Cahová, Dominika Dašková, Anna Dománková, Matúš Ficko, Jana Fišarová, Sandra Gulázsiová, Denisa Hrušková, Adéla Chmelová, Tereza Chvojková, Michaela Jandeková, Jiří Jeřábek, Vojtěch Klapač, Martin Král, Eliška Kubišová, Jan Lebl, Šárka Linhartová, Nikola Macháčová, Michaela Prouzová, Václav Přibyl, Mária Sklenáriková, Pavel Struhař, Viktor Šmidberger, Debora Štysová, Sarah Tošnerová, Jan Vagaday.
Ateliér Kordovský – Vrbata
Tým se rozhodl pro točité schodiště. Biodeska byla CNC frézou rozřezána na prvky o šířce 85 a 135 mm, které byly důmyslně propojeny za použití dřevěných kolíků s minimem spojovacího materiálu. Hlavní nosnou konstrukci tvoří filigránský tubus, ze kterého jsou vykonzolovány jednotlivé podstupnice. Dřevěné stupně byly doplněny o jemné zábradlí z ploché oceli a závitových tyčí. Samonosné schodiště je příkladně tuhé a krásně se po něm chodí.
Vedoucí: Ing. arch. Petr Kordovský; odborný asistent: Ing. arch. Ladislav Vrbata.
Studenti: Dušan Bartoš, Ondřej Černý, David Česal, Petr Čmolík, Martin Fornůsek, Diego Gonzales, Tomáš Hucek, Veronika Hušková, Vojtěch Janda, Simon Jemec, Nalibani Jeta, Eduardo Juan, Vladimír Kladiva, Barbara Koren, Aleš Kouřim, Tomáš Krč, Veronika Landová, Jakub Med, Barbora Medová, Filip Meinelt, Gabriela Metalová, Claudio Morales, Ondřej Novák, Lucie Paldusová, Alena Plášková, Monika Přijalová, Lukáš Rehberger, Petra Remsová, Štěpán Růžek, Kindrat Stenakh, Pavel Svoboda, Daniel Sýkora, Hana Sýkorová, Martin Šimek, Viktor Šmidberger, Mária Tomková, Yilmaz Tugce, Václav Ulč, Zuzana Ungerová, Ladislav Vejsada, Karolína Volencová, Petr Vošmik, Jitka Vozandychová, Eliška Vrbková, Anna Vršková, Vojtěch Vyskočil, Gabriela Zámborská, Anna Zikmundová.
Ateliér Mádr – Malošíková
Ateliér kladl velký důraz na týmovou práci. Společně nejen stavěli, ale i vařili. Týmová struktura byla rozpracována do dokonalosti. Vítězný návrh, který byl vybrán po hlasování celého ateliéru plně využívá potenciálu materiálu biodesky. Nechce z desek dělat malá dřívka, pracuje s plochou. Zábradlí a schodnice jsou opticky rozděleny. Každý stupeň je z jedné strany připojen ke schodnici a z druhé strany k zábradlí. Levituje. Součástí projektu bylo i bezchybné PR, červená trička byla vidět všude.
Vedoucí: Ing. arch. Josef Mádr; odborný asistent: Ing. arch. Šárka Malošíková.
Studenti: Iveta Bernatová, Adam Brich, Tomáš Bursík, Kateřina Čalounová, Monika Čurdová, Věra Fišerová, Pavel Fuchs, Adéla Grůšová, Adéla Hajšmanová, Valerie Heyworth, Jan -Chaloupek, Aneta Nápravníková, Eliška Reichmannová, Marek Spálenka, Eva Svobodová, Adam Škarka, Alžběta Šmejkalová, Lucie Špetová, Štěpán Tomš, Kristýna Trpkošová, Viktor Uher, Valentýna Vaclíková, Oliver Župa.
Ateliér Seho – Světlík
Cílem návrhu bylo skloubit zakřivenost točitého schodiště s ortogonalitou deskových prvků. Hlavní nosnou konstrukcí je spirálovitý nosník, který zároveň plní funkci zábradlí. Je tvořen jednotlivými deskovými segmenty, které jsou do sebe pod určitým úhlem zaklesnuty, a tím vytvářejí výsledný polygonální tvar, který připomíná krunýř pásovce. Funkci vřetena nahrazují samotné stupně tak, že se o sebe principem „schod o schod“ vzájemně opírají. Výsledkem je vřetenové schodiště bez vřetena.
Vedoucí: doc. Ing. arch. Hana Seho; odborný asistent: MgA. Jan Světlík.
Studenti: Anna Bredová, Klára Březnová, Nikola Čermáková, Eliška Ďásková, Mona El Hamoui, Barbora Hönlová, Diana Imrichová, Zuzana Jedličková, Monika Jůzová, Ladislav Kaduk, Michal Kápl, Lukáš Kopp, Alžběta Majnušová, Marta Malenka, The Anh Nguyen, Ondřej Nosek, Lucie Paletová, Kristýna Plischková, Mária Posypanková, Vojtěch Rudorfer, Huyen Thu Tran, Marek Trokan, Martina Váňová, Dagmar Wanglerová, Petra Zajíčková
Ateliér Zavřel – Zdebská
Snahou týmu byla inovativní práce s deskovým materiálem, která by ho zbavila „bednovitosti a těžkopádnosti“. Zároveň tým usiloval o návrh takového schodiště, po kterém by byla chůze co nejpohodlnější. To dospělo k myšlence plošné profilace jednotlivých schodnic a jejich následnému spojení závitovými tyčemi. Třešničkou na dortu je pečlivě vyprofilované madlo. Vzniká tak elegantní návrh, který skýtá z různých stran různé vizuální zážitky a při správném sluníčku vrhá úžasné stíny.
Vedoucí: prof. Ing. arch. ir. Zdeněk Zavřel; odborný asistent: MgA. Markéta Zdebská.
Studenti: Matúš Berák, Michal Bílek, Jakub Brejša, Jakub Daniel, Jiří Foller, Maroš Galáž, Stefan Knecht, Kristýna Lennerová, Anton Lukáč, Laura Molínová, Thu Huong Phamová, Tomáš Rudý, Daniela Salvová, Petr Slavíček, Martin Smola, Pavlína Šilhánková, Dagmar Tománková, Kristýna Tomanová, Marek Ulč, Nikola Žuchová.
Jak již bylo zmíněno, součástí projektu byla i prezentace prací. Publikaci, která je výsledkem, a videa ze stavby najdete na stránce ústavu navrhování II Fakulty architektury ČVUT (www.fa.cvut.cz/Cz/Ustavy/15128).
Záštita: Zdeněk Zavřel; vedoucí projektu: Hana Seho; statika: Tomáš Bryčka; organizační tým: Dalibor Hlaváček, Petr Kordovský, Šárka Malošíková, Josef Mádr, Hana Seho, Jan Světlík, Ladislav Vrbata, Zdeněk Zavřel, Markéta Zdebská; koncepce výstavy: Jan Světlík; koncepce brožury: Šárka Malošíková; plakáty a grafický vizuál: Martin Král; oficiální video: VIC ČVUT; fotodokumentace: Martin Čeněk, Lubomír Kotek, Jiří Ryszawy; propagace: Kateřina Rottová, Martin Král. Dodavatelé a partneři: biodesky – NOVATOP, s. r. o.; dřevěné trámy a OSB desky – JAF HOLZ, spol. s r. o.; spojovací materiál – SFS intec, s. r. o., HPM TEC, s. r. o.; výroba dílů – Tesařství Biskup, s. r. o.; kontejner – Metrostav, a. s.
DALIBOR HLAVÁČEK
foto Lubomír Kotek (1), Martin Čeněk (3), Jiří Ryszawy (5, 6, 8–10, 18), Štěpán Tomš (12), Michal Bílek (17) a archiv autora (14, 16)
Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D., (*1976)
je architekt a pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kde také absolvoval magisterské a doktorské studium. V letech 2001–2002 působil v Renzo Piano Building Workshop v italském Janově, v letech 2005 až 2008 v architektonickém ateliéru Hlaváček a partner (nyní Hlaváček architekti), od roku 2008 má vlastní architektonickou praxi. Na FA vede návrhový ateliér spolu s Martinem Čeňkem.
