Materiály

Historická dutinová tvárnice – trojcihla ERO z Ústí nad Orlicí

Se všeobecným rozvojem ve stavebnictví se od dvacátých let 20. století objevují nové typy cihlářského materiálu, zejména duté tvarovky. Typickým příkladem byla rozšířená tvárnice JESTAV (obecně nazývaná jestavka). Jednalo se o duté dvouděrové cihly o rozměrech cca 14x14x29 cm. Daleko méně známý byl však pozoruhodný vynález duté trojcihly z Ústí nad Orlicí.

Myšlenka duté trojcihly i její výroba byla výsledkem dlouholeté průkopnické práce Františka Tošovského (1880–1960) z Ústí nad Orlicí, který pocházel ze zednické rodiny, sám se vyučil zedníkem, později stavbyvedoucím a následně se stal úspěšným stavitelem a majitelem strojní cihelny. V roce 1919 založil firmu Podnikatelství staveb František Tošovský Ústí nad Orlicí. Podílel se na realizaci řady staveb nejenom v Ústí nad Orlicí ale i širokém okolí. Na základě vlastní znalosti zednické práce a její obtížnosti usiloval o nahrazení obyčejné cihly ve zdivu větším formátem cihly, a to s lepšími vlastnostmi i hospodářskými výhodami ve výrobě i zpracování.

Dobový snímek – patentovaná tvárnice – dutá trojcihla „ERO“Dutá trojcihla „ERO“, sbírka Orlického muzea v Chocni
Cihelna Františka Tošovského se nacházela nedaleko dnešního hypermarketu Tesco a fungovala od roku 1913, kdy ji založil stavitel Josef Hernych. František Tošovský ji v roce 1927 koupil od Josefa Štaubera a zmodernizoval provoz. Strojní cihelna s 16 komorovou kruhovou pecí a komínem 37 metrů vysokým vyráběla cihly plné, duté (patentované trojcihly „ERO“) a trativodky. Provoz cihelny fungoval až do roku 1989.
Předmětem jeho vynálezu byla dutá tvárnice jednotného typu. U této tvárnice byla výška k šířce v poměru 2 : 3, přičemž oba rozměry byly násobkem výšky běžného typu cihel. Výška tvárnice byla tudíž dvojnásobkem a její šířka trojnásobkem normální výšky cihel, s připočtením spár. Délka tvárnice mohla být libovolná, rovnala se však čtyřnásobku normální výšky cihel. Při tehdy obvyklých rozměrech cihel 6,5x14x29 cm měla tato tvárnice rozměry 14x22x29 cm. Její hmotnost činila 10,5 kg. Pan Tošovský tento vynález přihlásil dne 25. února 1930 a produkt nazývaný trojcihla „ERO“ byl patentově chráněn od 15. dubna 1932.

František Tošovský (1880–1960) se svojí ženou, nedatováno (soukromý archiv L. Kapla)Pohled na cihelnu Františka Tošovského v Ústí nad Orlicí, nedatováno
Výhody trojcihly „ERO“
1. Duté trojcihly o rozměrech podstatně větších než běžné cihly umožňovaly snížení stavebních nákladů, neboť jak jejich výrobní cena, tak i vlastní stavební náklady byly při jejich použití značně nižší než při použití běžných cihel. Ulehčení a zlevnění práce a dopravy, nižší prodejní cena trojcihly v poměru k obyčejným cihlám postupně přiváděly další spotřebitele k používání trojcihel. Dle tehdejších propočtů bylo snížení spotřeby zdicí malty u těchto dutých tvárnic až o 37,5 %!
2. Dutá trojcihla umožňovala větší variabilitu vazeb a síly zdí. Rozměry těchto patentovaných tvárnic a obyčejných cihel byly v takovém vzájemném poměru, že při vyzdívání šlo vzájemně použít, doplnit či vázat oba druhy cihel (například při vyzdívání komínového zdiva z obyčejných cihel ve zdivu z tvárnic apod.). Patentované tvárnice dovolovaly jemnější odstupňování síly zdí. Umožňovaly vyzdívání nejen obvyklých tlouštěk cihelného zdiva, ale ještě dalších mezilehlých rozměrů síly zdiva. Zdivo z dutých trojcihel o tloušťce 37,5 cm (včetně omítky 40,5 cm) na praktických zkouškách vycházelo tepelnětechnicky lépe než zeď z plných obyčejných cihel o tloušťce 45 cm (včetně omítky 48 cm).
3. Vysychání zdiva z dutých trojcihel ve srovnání s obyčejným zdivem bylo urychleno menším objemem plné hmoty zdiva.
Původně byla tato trojcihla vyráběna pouze v kruhové cihelně vynálezce pana Tošovského v Ústí nad Orlicí. Stavěly se z ní nejenom okolní průmyslové podniky, ale i rodinné domy, vily atd. Po získání obliby byla dále produkována v licenci v cihelně Hoděčín (okres Rychnov nad Kněžnou), cihelně Molitorov u Kouřimi a v Červené Vodě na Kralicku. K zastavení výroby došlo v roce 1952 za ne zcela jasných odbytových poměrů.

MICHAL HOFMAN
foto archiv autora

Autor děkuje za odbornou konzultaci potomkům Františka Tošovského, zejména Ing. L. Kaplovi.

Mgr. Michal Hofman (*1981)
vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor historie. Zabývá se regionální historií, industriální historií, především cihlářstvím. Od roku 2012 je vedoucím Orlického muzea v Chocni.