Každé historické období ve stavebnictví má svůj osobitý styl, který byl většinou reprezentován maximální technickou dovedností dané doby. Architektonický styl odpovídal potřebám lidí, kdy z počátku pouze úzká skupina nejbohatších žila v luxusu, který představoval mimo jiné velký prostor pro bydlení. Postupným technickým vývojem a bohatnutím středních vrstev přichází i střední vrstva obyvatelstva s požadavkem na lepší bydlení.
Ruku v ruce s tímto trendem, kdy se stavěly stále větší budovy, stoupal hlad po energiích, který vyvrcholil v 70. letech minulého století první ropnou krizí. Do té doby stavebnictví neznalo žádné požadavky na energetickou náročnost budov, energie bylo dostatek a byla dostupná. Dá se říci, že to bylo v jistém ohledu „zlaté“ období, které nekladlo architektům a projektantům téměř žádná omezení při práci. Hlavním rysem poválečného období byla především rychlost výstavby a snaha hledat nové materiály. Železobetonové, plně prosklené a lehké sendvičové konstrukce obvodových plášťů pomalu vytlačily původní konstrukce z plných pálených cihel.
Po ropné krizi v 70. letech minulého století přichází ze strany vlád první požadavky na úspory energií, které se od té doby stále více zpřísňují a tento trend bude i v nadcházejících letech pokračovat. Cíl pro rok 2020 a další léta má být výstavba budov s téměř nulovou spotřebou energie v celé Evropské unii. Výsledkem je současný stav, kdy bez masivní vnější tepelné izolace takřka nelze postavit nebo zrekonstruovat žádný objekt. Na jedné straně jsou to energetické požadavky a na druhé ekonomické, kdy pro většinu investorů jsou hlavním kritériem pořizovací náklady. Z této rovnice vychází nejlépe vnější kontaktní zateplení (ETICS), které se v masivní míře realizuje na stavbách posledních deset let. Tzv. zabalit budovu do teplého svetru v podobě polystyrenu nebo minerální vlny je i z pohledu tepelnětechnického nejlepší řešení. Správně provedené zateplení znamená nejen úsporu energie při provozu objektu, ale také kvalitnější a komfortnější bydlení. V zimě nedochází k prochladnutí vnějších stěn a v létě k jejich přehřívání.
Systém ETICS byl poprvé realizován v 50. letech minulého století. Postupem let se vyvíjel, ale v principu se ten současný od původního příliš neliší. Vnější souvrství je tvořeno tenkovrstvou armovací stěrkou s výztužnou síťovinou a vrchní tenkovrstvou omítkou. Původní silnovrstvou omítku na těchto systémech nahradila tenkovrstvá. Ty podle druhu použitého základního pojiva rozlišujeme na minerální, silikátové, organické a silikonové. Tenkovrstvé omítky jsou neustále modifikovány tak, aby byly zlepšeny jejich dvě nejdůležitější vlastnosti, které mají zajistit dlouholetou životnost celého ETICS. Mezi základní a hlídané vlastnosti patří nasákavost a paropropustnost. Od omítek požadujeme co nejmenší nasákavost, aby se nám nedostávala do zateplení srážková voda. U paropropustnosti je to naopak – čím vyšší paropropustnost, tím lépe. Vedle těchto vlastností je u omítek požadována také dlouhodobá odolnost vůči napadení řasami, barevná stálost a minimální náchylnost ke znečištění.
Od svého vzniku se vnější omítky na ETICS vyrábějí ve dvou strukturách – rýhované a točené (obr. 1, 2). Postupem času přicházely další varianty, ale nejpoužívanější je stále točená (někdy také nazývaná škrábaná) struktura. Mezi přednosti tenkovrstvých omítek patří jejich jednoduché a rychlé zpracování, příznivá cena a forma dodání. Na stavbu jsou omítky dodávány v plastových kbelících již probarvené a připravené k přímému zpracování (vyjma suchých minerálních omítek).
Vedle těchto omítek se však stále častěji setkáváme i s jinými druhy povrchových úprav. Jedná se o povrchy, které vycházejí z původně používaných materiálů, mezi něž patří pohledové cihly, kámen, beton a dřevo. U pohledových cihel, betonu a kamene se jedná o materiály s vysokou objemovou hmotností, která bývá pro ETICS kritická. Použité izolanty (EPS nebo minerální vlna) nelze namáhat vysokým smykovým zatížením, které vyvolává těžký vnější obklad. Každý z výrobců ETICS má předepsané limity na vnější obklad, které se týkají tloušťky a rozměrů obkladu. Samozřejmostí je i stanovená maximální nasákavost obkladu, protože voda absorbovaná do obkladu může výrazně přitížit vnější souvrství. Z tohoto důvodu se v sortimentu výrobců objevily povrchové úpravy ETICS imitující tyto materiály, vyznačující se nízkou plošnou hmotností. ETICS není nutné u těchto povrchů dodatečně kotvit a je na něj pohlíženo jako na ETICS s vrchní tenkovrstvou omítkou.
První imitací na ETICS bylo pohledové zdivo, které je na trhu již více než 20 let. Pásky jsou vyráběny ze směsi speciálních písků, pigmentů a organického pojiva. Jejich předností je především nízká hmotnost, široká škála barevných odstínů a struktur (hladká, písková, hrubá, rýhovaná apod.). Tyto pásky jsou téměř k nerozeznání od klasických cihelných střepů (obr. 3). Díky tomu, že jsou umělé cihelné pásky pružné, lze jimi obložit i oblé plochy. Vedle lepených pásků lze provést imitaci pohledového zdiva také nanášením speciální probarvené omítky do předem připravené šablony. Tato technologie je z hlediska pracnosti jednodušší, a proto také levnější. Až pohled zblízka prozradí, že se nejedná o skutečný obklad.
Mezi imitaci kamene lze zařadit kamínkovou omítku určenou především do exponovaných soklových oblastí, kterou mají v sortimentu všichni výrobci ETICS. Zde se jedná o směs barevných písků pojených transparentní dispersí (obr. 4). Omítka je dodávána k přímému zpracování v pastovité formě v kbelíkách. Investor si většinou může na přání namíchat svou kombinaci barevných písků. Vedle této kamínkové omítky někteří výrobci nabízejí technologii zpracování speciálních vrchních omítek, kdy lze imitovat jakýkoliv kámen. Nanášení se provádí je buď stříkáním, nebo stěrkováním. Míra podobnosti zhotoveného povrchu a originálního kamene je závislá na použitých materiálech a technice zpracování. Zde lze očekávat další vývoj technologií zpracování, protože imitace kamene nabízí v současné době pouze několik výrobců ETICS.
Z hlediska používání jednotlivých imitací povrchů je imitace betonu (obr. 5) a dřeva (obr. 6) nejmladší povrchovou úpravou používanou na ETICS. Tyto povrchové úpravy se začaly v širším měřítku používat teprve před několika lety a technologie zpracování se neustále vyvíjí. Barevná škála betonů a dřeva je nepřeberná, požadavky na tónované betonové povrchy jsou od architektů stále častější. V některých případech jde o zdařilé imitace, kdy ze vzdálenosti dvou metrů nelze poznat, zda se jedná o skutečný beton, nebo imitaci. Stejné pravidlo platí i pro povrchy imitující dřevo. Výsledný vzhled povrchu je závislý na zručnosti pracovníka, který daný materiál zpracovává. Je proto důležité, aby měl pracovník realizující tyto povrchy osvojené techniky nanášení a zpracování.
Tepelnětechnické požadavky na úsporu energií přinutily architekty a projektanty přemýšlet o nových kombinacích obvodových plášťů s cílem vyhovět přísným legislativním požadavkům. Díky novým technologiím zpracování konečných povrchových úprav se stává navrhování fasád zajímavou a inspirující hrou nejen pro architekty, ale také pro investory. Zpočátku vnější zateplení v podobě ETICS mnoho možností pro kreativitu nenabízelo, ale to se již změnilo a věřme, že současný trend bude i nadále pokračovat tímto směrem.
PAVEL TOMAN
foto archiv firmy Sto, s. r. o.
