Ochrana před graffiti – antigraffiti nátěry

Můžeme se setkat prakticky výhradně s barvami ve spreji nebo s fixy. Křída, mastná křída, malování štětcem apod. se vyskytují pouze zřídka, stejně ojedinělé je i použití šablon. Bohužel se stále častěji vyskytují ryté značky a „čmáranice“, především na skle.

 

MATERIÁL GRAFFITI

Rozšíření sprejů souvisí samozřejmě s jejich „praktičností“. Jsou použitelné na hladké i hrubé povrchy, je možno jimi snadno měnit šířku čáry i intenzitu barvy v ploše, většinou rychle zasychají, a lze tedy jednotlivé vrstvy snadno překrývat, aniž by se vzájemně rozpíjely. Spektrum vyráběných odstínů je velice široké – od černé přes nejrůznější barevné odstíny až k bílé, včetně barev obsahujících kovové částice (používané pro zvláštní odrůdu graffiti – chromy). Jsou také pohodlné při transportu.

V principu tento druh barev obsahuje pojivo – nejčastěji organickou pryskyřici – a pevné částice barevného, většinou anorganického pigmentu. Často je však žádaného odstínu dosahováno ještě přídavkem rozpustných organických barviv, která mohou být nanesena na jemné částice inertního plniva.

Fixy jsou použitelné pouze na hladné povrchy (hladce řezaný nebo leštěný kámen, kov, sklo, plasty apod.). Obsahují roztok organického barviva, který je unášen hrotem fixu na popisovaný povrch. Nemají-li být odstranitelné vodou, obsahuje barevná kapalina fixů ještě rozpuštěné organické pojivo.

Rozdíl mezi oběma „systémy“ je zřejmý. Zatímco v případě sprejů je podstatná část barvicí složky ve formě pevných částic a může (s výjimkou přítomných organických barviv) pronikat do porézní struktury kamene, omítky apod. jen omezeně, v případě fixů barvicí složka rozpuštěná v kapalině snadno vniká i do mezikrystalických prostor vápence či mramoru, o materiálech s vyšší porozitou (pískovec, opuka, omítky atd.) nemluvě. Anorganické pigmenty (jako součást sprejů) jsou na světle velice stálé a zpravidla není možno měnit jejich chemickou strukturu, aniž by byl ohrožen podklad. Naopak organická barviva (obsažená ve fixech) je možno za určitých okolností chemicky rozložit a tím změnit jejich barevný odstín nebo je zcela odbarvit.

Odlišné chování fixů a sprejů se projeví i při čištění. Rozpustnost organických barviv fixů ve vhodných rozpouštědlech dává na jedné straně možnost jejich snadnějšího odstranění, avšak zároveň je příčinou nebezpečí, že při takovémto čistění pronikne část barevné složky hlouběji do struktury čištěného materiálu a zůstane neodstraněna. To platí samozřejmě i pro rozpustné složky sprejů, pokud je obsahují. Při čistění sprejů se snažíme rozpustit nebo změkčit (zbotnat) pojivo barvy a potom je i s nerozpustnými barevnými částicemi pigmentu odstranit mechanicky (např. tlakovou vodou). Odstraňování graffiti vytvořených pomocí fixů vyžaduje, jak již bylo řečeno, rozpuštění barviva (případně pojivého materiálu) a následné setření či omytí. Bohužel, v obou případech jsou účinná zpravidla jen organická rozpouštědla, což může být příčinou hygienických nebo ekologických problémů.

 

OCHRANA PŘED GRAFFITI

Ponechme stranou protichůdné názory na uměleckou hodnotu různých typů graffiti i sociologické studie vysvětlující potřebu veřejně prezentovat své výtvory na objektu bez souhlasu jeho majitele. Ani legislativní pravidla vymáhání náhrady za způsobené škody nejsou příliš účinná. Chceme-li omezit počet graffiti na zdech našich objektů, je třeba k celému problému graffiti přistupovat tak říkajíc „komplexně“. Základním krokem je včasné odstraňování nově vzniklých nápisů. Pro usnadnění tohoto kroku je užitečné exponované plochy preventivně chránit vhodným ochranným nátěrem.

 

Požadavky na preventivní ochranné „antigraffiti“ nátěry jsou dosti přísné. Určitá snaha o výčet základních vlastností antigraffiti nátěrů a obecný popis některých zkoušek, vycházejících často ze zkušeností s jinými typy nátěrů, uvádí německá směrnice WTA 2-5-97 Ochranné systémy – Antigraffiti.

 

POŽADAVKY NA OCHRANNÉ „ANTIGRAFFITI“ NÁTĚRY

Na základě praktických zkušeností, publikovaných odborných prací i omezených laboratorních zkoušek lze shrnout základní vlastnosti, které by ochranné antigraffiti nátěry měly mít, následovně:

Především je nutno si uvědomit, že nátěr nezabrání vzniku graffiti, jeho úkolem je „pouze“ usnadnit jeho omytí, většinou méně drastickými metodami. Vedle účinnosti (na jejíž hodnocení dosud nejsou vypracovány ověřené, exaktní a objektivní zkušební metody) se požadavky na tyto nátěry liší v závislosti na tom, jaký typ povrchu chceme chránit. Lze jen těžko předpokládat, že bude existovat jeden univerzální prostředek vhodný pro všechny typy povrchů. Obecně by po aplikaci ochranného nátěru nemělo dojít ke změně lesku (zmizení lesku či objevení se lesklých míst), ke změně barvy ani struktury povrchu. To je důležité jak u hladkých, lesklých povrchů – skla, kovů, některých plastů apod., tak naopak i u povrchů přirozeně drsných, hrubých – kamene, omítek, betonu apod. Existují však i nátěry lesklé a barevné (pro kovy, dřevo apod.), které mohou zároveň plnit funkci estetickou. U stavebních materiálů musí ochranný nátěr splňovat ještě další důležitý požadavek – neměl by omezovat propustnost pro vodní páru a další plyny (např. při ošetření sanačních omítek). Naopak u betonu je vítané, brzdí-li nátěr pronikání oxidu uhličitého do hmoty a tím oddaluje jeho karbonatizaci, vedoucí často ke korozi kovové výztuže.

Ve většině případů (ne však vždy) je vítané, má-li nátěr zároveň hydrofobní či oleofobní účinky. Eventuální přítomnost rozpouštědel by neměla narušovat ošetřovaný materiál (plasty nebo nátěr či lak). V některých případech, především u historických objektů, je požadována reversibilita nátěru – tedy schopnost prakticky úplného odstranění. A konečně nátěr sám by měl být odolný vůči stárnutí, slunečnímu záření (zvláště je-li vystaven v exteriéru) i případnému biologickému napadení. Neměl by měnit barvu, nemělo by u něho docházet ke křídování apod. Jednotlivé uvedené vlastnosti mohou být charakteristické i pro jiné typy nátěrových hmot a to dává jistou možnost využít pro hodnocení antigraffiti nátěrů některé zkušební postupy používané např. u fasádních nátěrů, hydrofobních prostředků apod.

Dosud nejčastějšími údaji, které uvádějí výrobci u antigraffiti nátěrů, jsou proto hodnoty propustnosti pro vodní páru (obdobně jako pro fasádní nátěry). Bohužel, jak je zřejmé, toto hledisko je pouze jedním z řady a jeho důležitost (podobně jako řady dalších vlastností) se mění s typem materiálu, který bude ošetřován.

 

TYPY OCHRANNÝCH „ANTIGRAFFITI“ NÁTĚRŮ

V zásadě je možně rozdělit preventivní antigraffiti nátěry do několika skupin podle chemické báze a složení. Jiným kritériem je trvanlivost nátěru, nutnost obnovy při každém čištění, či naopak odolnost nátěrů při opakovaných čištěních. Podle tohoto hlediska bývají preventivní antigraffiti nátěry rozdělovány do dvou hlavních skupin – na nátěry trvalé (permanentní) a dočasné. První jsou aplikovány s cílem dlouhodobě chránit ošetřený povrch a umožnit opakované odstraňování graffiti. Bývají nanášeny zpravidla v silnější vrstvě, obvykle tvoří souvislý, málo propustný film. Bývají barevné, někdy lesklé, ale mohou být i matné. Jsou použitelné tam, kde nevyžadujeme zachování propustnosti pro vodní páru či struktury ošetřovaného povrchu. Z chemického hlediska jsou to hlavně nátěry na bázi epoxidových pryskyřic a polyuretanové nátěry. Po aplikaci molekuly jejich polymerního pojiva zesíťují a nátěr přestane být rozpustný. Jsou tedy obtížně reverzibilní, umožňují však razantnější čistění – i pomocí vhodných rozpouštědel, aniž by bylo třeba je po každém odstranění graffiti obnovovat. Počet možných opakovaných čistění je jedním z charakteristických údajů pro tento druh nátěru, zkušební metoda, která by umožňovala objektivně posoudit tuto vlastnost, však není definována. Do této skupiny je možno zařadit i některé nátěry obsahující silikonové sloučeniny. Narozdíl od předešlých však netvoří souvislý film a zachovávají propustnost pro vodní páru. Bývají málo viditelné, zpravidla nebývají barevné, jsou však obtížně odstranitelné. Obvykle mají hydrofobní či oleofobní vlastnosti. Trvalý antigraffiti nátěr zpravidla tvoří spolu s doporučeným prostředkem pro čistění graffiti jeden systém, který zaručuje, že při čistění nebude ochranný nátěr poškozen a zachová si ochrannou funkci i dále.

 

Dočasné nátěry zpravidla musejí být po každém očistění graffiti znovu obnoveny. Vytvářejí velmi tenký, většinou „neviditelný“ film, jen málo omezují propustnost pro plyny a vodní páru, nemění lesk ani strukturu ošetřeného povrchu. Protože se nepředpokládá dlouhá životnost, neočekává se u nich ani dlouhodobá odolnost vůči stárnutí, často patří do skupiny dobře reverzibilních nátěrů. Z chemického hlediska sem patří hlavně vosky a deriváty přírodních polymerů, především ve vodě rozpustné polysacharidy, ze syntetických látek některé systémy na bázi polyakrylátů. Čistění graffiti se většinou prování teplou tlakovou vodou a preventivní nátěr se odstraňuje zároveň s nápisem. Proto musí být po každém čistění obnoven.

Některé práce rozeznávají ještě jakýsi přechodový typ nátěru, jehož životnost leží mezi dlouhodobým a dočasným typem. Obvykle obsahuje více složek aktivních látek, aplikuje se jako jednovrstevný nebo dvouvrstevný. První „základová“ vrstva je více méně trvalá, druhá, povrchová, se po každém omytí obnovuje. Vlastnosti těchto nátěrů často leží mezi oběma krajními skupinami. Do této skupiny zařazujeme např. systém silikonový polymer-vosk nebo akrylátový polymer-derivát přírodního polymeru (polysacharid). Existují i jednovrstevné přípravky, které obsahují např. siloxanový oligomer a vosk rozpuštěné a používané v jedné složce.

 

Účinnost preventivního ošetření závisí však nejen na typu nátěru. Velkou roli hraje i úprava ošetřovaného povrchu, jeho očistění, případné zpevnění, odsolení apod. Nevhodně vybraný či aplikovaný antigraffiti nátěr může vážně poškodit ošetřovaný objekt – může potlačit odpařování vody z konstrukce a tím působit zvyšování vlhkosti objektu, může zvyšovat nebezpeční napadení zdiva plísněmi apod., může vyvolat nežádoucí lesk či poškodit původní nátěr povrchu materiálu, naleptat povrch plastu nebo organického skla apod. Nekvalifikované odstraňování graffiti může vést k „rozpití“ nápisu, ke vsáknutí barevné složky do struktury čištěného materiálu, k poškození laku nebo původního nátěru atd.

Častý postup, kdy fasáda s graffiti je prostě přetřena novým fasádním nátěrem, je sice zdánlivě jednoduchý a levný, avšak přináší i řadu rizik. Především je zpravidla obtížné provést přetření nátěrem ve stejném odstínu. I v případě, kdy má majitel původní fasádní barvu v zásobě, se nově natřená plocha odlišuje od původní svým odstínem (např. v důsledku usazování nečistot). Počet vrstev nátěrů je rovněž omezen, protože zároveň s každým novým nátěrem klesá propustnost povrchové vrstvy pro vodní páru a u silnějších vrstev nátěrů se projevuje tendence k odlupování od podkladu. Nově natřená plocha působí svým způsobem jako připravená pro další graffiti, což bývá zhusta využíváno.

Je zřejmé, že práce spojené i s aplikací preventivního nátěru i s čistěním (odstraňováním) graffiti vyžadují dostatek technologických znalostí a praktických zkušeností i přehled o dostupných prostředcích, aby měl zásah maximální naději na úspěch. Bohužel, firem, které disponují potřebnými kvalifikovaných pracovníky, není mnoho. Často se setkáváme s názorem, že odstranit graffiti např. z fasády není velký problém. Představa, že stačí od dodavatele zakoupit patřičné množství odstraňovače, je většinou mylná, jak o tom svědčí např. některé stanice pražského metra i řada „očištěných“ fasád v našich městech. Mnohdy si pozorovatel není jist tím, kdo vlastně objekt více poškodil – zda onen „writer“ či nekvalifikovaný „čistič“, který přišel po něm. O to větší zodpovědnost leží na tom, kdo firmu pro odstranění graffiti či pro aplikaci antigraffiti nátěru na objektu vybírá. Bez určitých technologických znalostí je však výběr kvalitní firmy dosti obtížný, neboť většinou chybí možnost zhodnocení jednotlivých nabídek jinak než podle ceny.

   je absolventem VŠCHT Praha (1969), obor technologie polymerů. Od roku 1993 je vedoucím Ústavu chemické technologie restaurování památek VŠCHT Praha. Je autorem nebo spoluautorem řady původních i přehledných publikací a výzkumných zpráv z oboru aplikace polymerů, zejména při ochraně památkových objektů. Je předsedou Společnosti pro technologie ochrany památek.