Články, Materiály, Střechy

Parotěsnicí fólie – přehled trhu

Hlavní funkcí parotěsnicí vrstvy je zabránit nadměrnému šíření vlhkosti z interiéru do dalších vrstev střešního pláště, kde by v důsledku poklesu teploty došlo ke kondenzaci vodní páry. Parotěsnicí vrstva se proto umisťuje co nejblíže k vnitřnímu prostředí. Nesmí se umisťovat pod vrstvy se zabudovanou vlhkostí (například monolitické spádové vrstvy), neboť vypařování vlhkosti by bylo problematické a v některých případech i nemožné.

Pro spolehlivou funkci musí být tato vrstva parotěsně napojena na všechny prostupující obvodové konstrukce a prvky. Použitím parotěsnicí vrstvy se snižuje průvzdušnost konstrukce, což se kladně projeví hlavně u lehkých střešních konstrukcí. Parotěsnicí vrstva může taktéž plnit funkci dočasné hydroizolace například v průběhu výstavby objektu, ale pouze pokud materiály na ní použité odolají povětrnostním vlivům.

Podcenění volby vhodné parotěsnicí vrstvy a jejího následného vzduchotěsného zapracování do skladby střešního pláště může mít pro střechu fatální následky. Nadměrné množství zkondenzované vlhkosti uvnitř jednotlivých vrstev střešního pláště může snížit vnitřní povrchovou teplotu konstrukce tak, že dojde ke vzniku plísní. Současně může dojít k výraznému zvýšení hmotnosti konstrukce mimo rámec rezerv statického výpočtu nebo ke zvýšení hmotnostní vlhkosti materiálů zabudovaných ve střešním plášti na úroveň nepřípustnou a způsobující jejich degradaci.

Vzduchotěsné provedení parotěsné zábrany je zásadní pro správnou funkčnost a životnost celé střechy. V konstrukci musíme vytvořit parotěsnicí vrstvu stejně parotěsně účinnou v celé své ploše. Proto je nutné použít vhodnou parotěsnou zábranu současně s lepicím a těsnicím programem. Nezbytnou součástí vhodných lepicích a těsnicích doplňkových komponentů jsou technická řešení výrobce, a to do těch nejtitěrnějších detailů. Jedná se především o vzduchotěsné napojování parotěsné zábrany na tvarově i materiálově různorodé konstrukční prostupy i materiálově a tvarově různorodé přilehlé stavební konstrukce. Každý spoj musí být parotěsný, dlouhodobě funkční (nerozlepí se), odolný vůči teplotám a mechanickému namáhání spoje, nebude rozleptávat vlastní parozábranu a přenese případné drobné posuny nosné konstrukce (např. vlivem vysychání dřeva). Provedení a zajištění vzduchotěsnosti musí být nejen účinné z pozice k tomuto účelu používaných materiálů ale i z pozice jednoduché práce s nimi, tzn. z pozice vlastního provedení detailů v těch nejrozmanitějších souvislostech.

Terminologie
Parotěsnicí vrstva – je konstrukční vrstva omezující pronikání vodní páry obvykle z vnitřního prostředí do stavební konstrukce, kde by v důsledku poklesu teploty došlo ke kondenzaci vodních par. Zkondenzované množství vodní páry by mohlo následně ohrozit požadovanou funkci nebo zkrátit životnost stavební konstrukce.

Omezením pronikání vodní páry se rozumí omezení difuze (pohyb vodní páry vyvolaný gradientem částečného tlaku vodní páry) a proudění vlhkosti (pohyb vodní páry vyvolaný prouděním vzduchu).

Parozábrana – je výrobek, který se používá pro parotěsnicí vrstvu.

Parobrzda – je výrobek, který se používá pro parotěsnicí vrstvu, ale který má nižší hodnotu ekvivalentní difuzní tloušťky než parozábrana.

Fólie se používají nejčastěji termoplastické na bázi PE nebo měkčeného PVC. Mohou být vyztuženy PP vlákny a s ochranou hliníkovou vrstvu na jejím povrchu. Tloušťka fólií se obvykle pohybuje mezi 0,1–0,3 mm a zásadním parametrem je hodnota ekvivalentní difuzní tloušťky sd [m] (od 40 do 800 m). Ekvivalentní difuzní tloušťka vyjadřuje tloušťku vrstvy vzduchu v metrech, která by kladla stejný difuzní odpor jako tloušťka vrstvy konstrukce. Čím větší je teplota a relativní vlhkost v interiéru, čím je objekt ve vyšší nadmořské výšce a čím menší je možnost odpařování vodních par z konstrukce do exteriéru, tím větší vzniká požadavek na kvalitu typu a provedení parozábrany v příslušné konstrukci.

Podle hodnoty sd lze výrobky dělit na:
parobrzdy – výrobky nesnadno propustné pro vodní páru, které je vhodné používat při malém vnitřním a vnějším klimatickém zatížení nebo u lehkých střešních konstrukcí z důvodu zajištění neprůvzdušnosti střešní konstrukce (sd < 100 m);
mírné parozábrany o střešní parotěsnosti – výrobky těžko propustné pro vodní páru používané pro běžné občanské a bytové objekty při běžných klimatických poměrech (sd = 100–600 m);
parozábrany o vysoké parotěsnosti – výrobky velmi těžko propustné pro vodní páru používané při velkém vlhkostním zatížení vnitřních prostorů (prádelny, pivovary apod.) nebo pro vnější nepříznivé klimatické podmínky, tj. objekty umístěné v lokalitě s nadmořskou výškou vyšší než 600 m n. m. (sd = 600–1500 m);
parozábrany o extrémní parotěsnosti – výrobky téměř nepropustné pro vodní páru, vhodné pro extrémní klimatické podmínky a tam, kde by hrozilo veliké riziko ztráty funkčnosti a snížení životnosti střešní konstrukce z důvodu možné kondenzace vodních par ve střešní konstrukci (sd > 1500 m).

Parozábrany i parobrzdy se vyrábějí v souladu s požadavky evropských norem. Technické údaje v tabulce jsou výrobci povinni uvádět; zachycují základní charakteristiky výrobků umožňující je mezi sebou vzájemně posuzovat.

Tabulka dodavatelů parotěsných zábran

KAREL BULÍN, LIDMILA BURIANOVÁ

Literatura:
1) SLANINA, P. Všeobecně o parozábranách střech. Střechy, fasády, izolace, 2004, roč. 9, č. 11, s. 76–78.
2) SLANINA, P. Parotěsná vrstva – terminologie, rozdělení, navrhování. Tepelná ochrana budov, 2004, roč. 3, č. 7, s. 13–16.

Karel Bulín (*1967)
absolvoval Střední průmyslovou školu stavební v Českých Budějovicích. Od roku 1997 pracuje ve firmě Dörken s. r. o., Praha, kde je od roku 2002 technickým poradcem pro ČR.

Ing. Lidmila Burianová (*1960)
je redaktorkou časopisů Stavba a Materiály pro stavbu.