Střešní nástavby II – realizace

Jedním z nejdůležitějších aspektů úspěšné realizace je chápání objektu jako součásti určitého urbanistického celku. Jenom zcela výjimečně byly panelové domy stavěny ojediněle bez začlenění do urbanistické struktury sídliště nebo města. Je to právě silueta panelových objektů, která je silnou stránkou dálkových pohledů na městskou část. Určitá jednotnost kubické formy, tvarová podobnost, barevný soulad objektů má v konečném výsledku harmonický estetický účinek. Tento efekt není vždy jednoznačný a může působit poněkud fádním dojmem, ale chaotické nekoncepční zásahy ve formě různých typů nástaveb a barevného nesouladu fasád, nevede téměř nikdy k požadovanému cíli. Celé čtvrti obytných městských částí byly navrhovány komplexně, a proto je nezbytně nutné přistupovat stejně k jejich úpravám.

Takto je obtížné postupovat tam, kde došlo k rozprodání bytů a ke změnám majitelů domů. Obec tak velmi omezila své možnosti k ovlivnění nové podoby některých svých městských částí. Tam, kde si představitelé obce toto nebezpečí uvědomili, můžeme vidět mnoho příkladů dobrých realizací. Obvykle stačí podržet podobný koncept stavebních úprav alespoň u domů stejné typové řady postavených

v bezprostřední blízkosti či v určité skupině.

Je velkou chybou chtít zásadním způsobem změnit kubickou formu panelové zástavby. Mnohapodlažní bytové objekty a rozlehlé objekty občanské vybavenosti nemohou nikdy mít malebnost tradiční maloměstské struktury a v žádném případě tomu nejsou nápomocny některé dodatečně aplikované prvky lidové architektury. Tyto snahy byly patrné v devadesátých letech a nyní již můžeme sledovat nové trendy, které dostatečně reflektují na výchozí stav architektury.

Má-li být osazena nástavba na stávající objekt, je možné zvolit dvě odlišné koncepce. Tou první

je ponechání stávajícího střešního pláště a druhou pak jeho vybourání. Obě varianty jsou užívány

a jejich výhody a nevýhody jsou ve vzájemném protikladu. V případě, že je rozhodnuto neodstranit stávající krytinu, snižují se náklady na bourací práce a je menší riziko zatékání dešťové a technologické vody do horních pater. Můžeme takto postupovat při nedostatečně únosném stropu nad posledním podlažím, protože konstrukce nosného roštu roznese zatížení do obvodových zdí. Nelze však odhadnout, jaké problémy do budoucna přinese poničená původní střešní skladba, navyšuje

se konstrukční výška schodiště do nového podlaží (nový schodišťový prostor neodpovídá svým půdorysem tomu nižšímu) a je poněkud obtížné provést logickou souvislost architektonické formy

s původním objektem ve vertikální rovině.

Odstranění stávajícího pláště s sebou nese vysoké nároky na jeho technologický postup, protože stavba se obvykle provádí za plného provozu objektu a je zde určité riziko zatékání. Konstrukce stropu není navýšena původním pláštěm, nemusí se tedy řešit komplikace s odlišnou konstrukční výškou nového podlaží.

 

Tvar střechy jednoznačně podléhá určitým historickým trendům a zásadním způsobem ovlivňuje charakter objektu a urbanistického celku. Jsou to tedy právě střešní nástavby, které mohou významným způsobem pozměnit novou podobu objektu. Tohoto faktu jsou si majitelé panelových domů vědomi a zejména v počátcích regenerace panelových domů byly nástavby nástrojem sloužícím

k jakémusi „polidštění“ panelových domů. Po létech „panelákové diety“ byly tyto snahy jistě pochopitelné a klienti odmítali střízlivé architektonické studie, vycházející z původní koncepce tohoto typu architektury. Obecně můžeme říci, že čím barevnější a kontrastnější bylo navrhované řešení, tím mělo větší úspěch a šanci na realizaci. Dnes se již postupně ocitáme v další fázi vývoje regenerace panelové výstavby, která reaguje na omyly právě minulých let.

Při analýze tvarů střešních nástaveb a časnosti jejich použití můžeme poměrně správně vyhodnotit vývoj této problematiky a její perspektivy, které úzce souvisí s vývojem architektonických forem střech obecně. Při hledání ideální varianty střešní nástavby současně s vnější architektonickou formou posuzujeme její souvislost s půdorysnou a výškovou dispozicí interiéru, což je důležité s ohledem

na její budoucí možnosti využití.

   

Mansardová střecha

Obliba mansardové střechy vyplývá z jakési potřeby změnit architektonický výraz objektu tak, aby ztratil svou kubickou formu a podobal se tradiční zástavbě. Úmysl upravit jasnou, čistou funkcionalistickou fasádu se však spíše míjí účinkem a výsledkem bývá hybridní rozpačitá realizace.

Druhý aspekt při volbě mansardové střechy je spíše technický a tím je odpor k plochým střechám vzhledem k jejich poruchám a problémy se zatékáním. Samozřejmě, že svedení dešťové vody mimo vnitřní půdorys domu je z praktického pohledu vhodnější.

Interiérová dispozice bytů je otázkou, která nás velmi zajímá.

Tvar mansardové střechy vytváří iluzi atraktivního podkrovního prostoru. Musíme však konstatovat,

že v tomto případě obvykle nedochází ke splnění tohoto požadavku. Pozitivní stránkou této varianty

je maximální využití půdorysné plochy objektu. Tento fakt poněkud svádí k navrhování typologicky identických bytů, jako jsou ty v nižších podlažích. Případná vazníková rámová konstrukce střechy však často umožňuje zcela nový přístup k variabilitě dispozice.

U této preferované varianty se musíme zmínit také o jistém formalismu, protože v tomto případě hovoříme vlastně o falešné mansardě. Šikmé opláštění svislých stěn nástavby je pouze nadbytečným obkladem, plnícím funkci pouze estetickou, což je u kvalitní architektury nevhodné.

Konstrukce mansardové střechy může být tvořena několika způsoby. Pro bytovou výstavbu se často využívá tradičních zděných obvodových nosných stěn, na které je osazen dřevěný nebo ocelový vazník. Krytí svislého obvodového pláště střešní krytinou je obvykle vynášeno dřevěnou konstrukcí.

Je-li potřebná volná dispozice prostoru, používají se většinou ocelové systémy bez vnitřních podpor.

V tomto směr na trhu zaujímá silné postavení firma HARD se svým systémem HARD-S a HARD-R. Dále

je navrhováno mnoho individuálních variant ocelových konstrukcí pro konkrétní stavby podle představ projektanta a klienta. Tradiční krovy se s ohledem na četnost sloupků a možný rozpon plných vazeb prakticky nepoužívají.

Pro mansardovou střechu je důležitá správná volba střešní krytiny, jejíž výběr je komplikován zásadním rozdílem ve sklonu dvou rovin střechy. Setkáváme se tedy s plechovými šablonami, asfaltovým šindelem, eternitovými vlnitými deskami, betonovými taškami apod.

Pro tyto střechy musí být navržen často poměrně komplikovaný systém svedení dešťové vody, jehož schéma závisí na typu střešní krytiny. Pokud je krytina schopna plynule překonat zlom dvou sklonů střechy a stékající voda z horní plochy „nemine“ žlab na okraji střechy, je situace ideální. V opačném případě je nutno osadit další žlab na průniku obou střešních rovin.

  

Méně viděnou, avšak svou objemovou formou vhodnější je střecha sedlová. Její typ s valbami

či polovalbami se pak svými vlastnostmi poněkud přibližuje předchozí variantě.

Architektonická podoba sedlové střechy rovněž výrazně mění původní vzhled objektu, tak jak to obvykle klient vyžaduje. Její tvar je ale mnohem bližší strohosti výrazu modulových panelových systémů. Zejména při vhodném výběru okenních otvorů, ať už vikýřových či střešních, a dále pak střešní krytiny je výsledný efekt často velmi dobrý. Podaří-li se navíc sjednotit nástavby celého areálu, můžeme hovořit o nových podobách sídlišť.

Prostor pod střešní konstrukcí odpovídá obvyklým podkrovním interiérům. Zastřešované objekty jsou dostatečně hluboké, a je tedy možno počítat se vznikem ještě jednoho podlaží pod hřebenem střechy. Takto je možno navrhnout žádané mezonetové byty.

Sedlová případně valbová střešní nástavba je zpravidla provedena kombinací tradičních dřevěných krokví, ocelových vaznic a zděných nosných stěn. V případě zvýšených nároků na variabilitu dispozice

a parametry nosných prvků jsou používány například lehké dřevěné „I“ nosníky (SOLO Sušice), hliníkové profily, ocelové profily, ocelové a dřevené příhradové vazníky. Ocelové konstrukce mohou být příčinou tepelných mostů, a proto je důležité navrhnout správně skladbu střešního pláště podle současně platných norem. Pro tento typ střechy jsou vhodné prakticky všechny druhy střešních krytin.

Tato střecha je v oblasti bytové a občanské výstavby poměrně nová, a přesto velmi frekventovaná. Klienti intuitivně přijímají tuto variantu jako určitý kompromis mezi poněkud „zavrhovanou“ kubickou formou panelových domů a moderní „tváří“ soudobé zástavby.

Konstrukční systém těchto nástaveb je v podstatě podobný, jako je tomu u mansardových střech,

s tím rozdílem, že je vynecháno formální krytí obvodového pláště. Nosnou funkci tady plní nosné stěny anebo skeletový systém (ocelový, dřevěný, železobetonový). Konstrukce střechy může být jednoplášťová a nebo dvouplášťová, přičemž volba závisí zpravidla na rozponu střechy a její výšce

v souvislosti s funkcí a rozlohou místností v posledním podlaží. Střešní plášť je vynesen vazníky

a trámky. Krytina střechy je obvykle titan-zinková, protože je schopna pokrýt jakékoliv zakřivení střechy. Je to právě vývoj flexibilních krytin, které napomohly k rozvoji tohoto trendu.

 

V celé historii stavitelství jsou známy různé střešní nástavby a v některých částech světa se domy zcela záměrně stavějí již s předpokladem jejich další vertikální výstavby. Je to ale především tam, kde to klimatické podmínky dovolují a konstrukce objektu je tomuto požadavku přizpůsobena.

Nejvíce vhodnou podobou pro střešní nástavbu panelového domu je přece jen ta, která svým tvarem odpovídá původní architektonické formě objektu. V tomto případě je to tedy rozhodně opět střecha plochá a dále pak různé podoby střechy pultové. V posledních několika letech jsou právě pultové střechy fenoménem, který je výborným kompromisem mezi funkčností a soudobou architektonickou tvorbou.

Konstrukce pultové střechy patří k těm technicky nejméně složitým, a proto také k nejméně poruchovým. Pro běžné rozpony jsou nosné trámy uloženy na pozednice a nosné stěny. U objektů

s většími požadavky na rozlohu místností a tomu úměrně dimenzovaným nosným systémem

se setkáváme se střešními vazníky. Střecha může být jednoplášťová či dvouplášťová, což je častá varianta pro dodatečnou úpravu stávající poruchové střechy při zachování původního pláště. Odvodnění střešní plochy je provedeno do žlabu vně objektu. Na zbývajících třech stranách může být provedena atika, která v posledních letech obvykle kopíruje spád střešní roviny. Velmi používaná

je varianta s přesahem střechy na všech nebo jen dvou stranách domu a zde je dobré využít vzniklé stříšky jako stínicí systém. Vhodné jsou všechny krytiny určené pro malý sklon a zejména

u zahraničních realizací bývá pultová střecha pokryta zelení, a tvoří tedy tzv. střechu zelenou.

 

Velkou inspirací pro nás mohou být funkcionalistické objekty v historické zástavbě, které často pro své dobré začlenění využívají ustupujícího horního podlaží. Určitou negativní stránkou této varianty

je nevyužití celé plochy pro obytnou část bytu, ale na druhé straně je tak možno získat prostornou terasu. Zejména při aplikaci zatravněné nášlapné vrstvy, ať už s osazením extenzivní či intenzivní zelení, hodnota bytu výrazně vzroste. U nás trend používání zelených střech není zatím příliš rozšířen, ale v zahraničí má již mnoho let vzrůstající tendenci. Takto je možno oživit přece jen poněkud fádní fasády a dodat jim úplně nové dimenze. Důležité je především, že tato forma úpravy koresponduje

s původní podobou domu a celkově zapadá do siluety sídliště a to i při ojedinělých realizacích.

Nosná konstrukce ploché střechy je prováděna tradičními technologiemi a je kladen důraz na správnou skladbu střešního pláště. Především se jedná o dostatečnou tepelnou izolaci a její provětrávání. Technologická kázeň při provádění ploché střechy je základní podmínkou úspěšné realizace. Konečnou vrstvu střešního pláště tvoří obvykle živičná lepenka, která může být chráněna štěrkem, případně zatravněnou zeminou. Pochozí variantou jsou různé typy mrazuvzdorných dlaždic a v poslední době často používané dřevěné rošty.  

Půdorysná a výšková dispozice nově vzniklého prostoru musí vycházet z požadavků na jeho budoucí funkci. V podstatě dispozice můžeme členit na dva typy místností, a to velkoplošné a běžné místnosti bytového nebo administrativního charakteru.

Pro první kategorii je nezbytně nutné, aby vnitřní prostor nebyl omezován stěnovým systémem, a proto se pro tento účel využívá skeletového systému anebo se konstrukce střech vynese formou rámu a roštu převážně na vnější obvodový plášť. Výslednou podobu nástavby výrazně ovlivňují půdorysné parametry původního objektu a jeho nosný systém. Čím je jeho plocha větší, důležitou roli hraje především jeho šířka, tím je konstrukce střechy složitější, ale nabízí někdy zajímavější možnosti návrhu.

K místnostem o větší rozloze obvykle přináleží další místnosti běžných parametrů, které však již není problém vybudovat formou nenosných příček. Takto musí být řešeny nástavby sloužící jako školy, školky, školicí a obchodní střediska, společenská a sportovní centra, restaurace, jídelny apod. Nástavby sloužící pro bydlení, administrativu, běžná zdravotní střediska a podobnou občanskou vybavenost nevyžadují otevřené rozlehlé dispozice a postačí jim běžné místnosti s plochou zhruba

16 m². V těchto případech je možné provést stavbu v podstatě bez konstrukčních omezení a je vhodné využít stávajícího nosného konstrukčního systému, další členění pak provést příčkami. V případě,

že se pohybujeme ve skeletu, je nasnadě navrhnout mnoho velmi atraktivních prostor. Jsou to právě zajímavé dispozice, které činí byty v nástavbách atraktivními. Bohužel je velmi často nenápaditě kopírován půdorysný model nižších podlaží.

Jak již bylo zmiňováno, u větších domů se může stát, že sedlová nástavba svou výškou pokryje dvě podlaží nad sebou. Tady bývá největší komplikací umístění schodiště a výška schodišťového prostoru. Ideální je jeho umístění ve středu objektu, což u stávající panelové výstavby není příliš obvyklé. Pokud máme v obou nově vzniklých podlažích samostatné bytové jednotky, musíme tento problém řešit komplexně včetně protažení výtahové šachty. Jednodušší varianta je pak mezonetový byt, jehož vnitřní schodiště má subtilnější parametry a může být navíc oživující součástí interiéru. V některých prostorách mohou být navržena mezipatra a žádoucí galerie.

  

Již při architektonickém návrhu nástavby je třeba mít na mysli stav a tvar oken ve stávající budově.

Je nesprávné, aby tvar a rozměr oken z nižších podlaží byly přeneseny do vyšších.

Jelikož nástavba není opakováním nižších pater domu, není možné mechanické přenesení tvaru

a rozměrů oken z těchto podlaží do nástavby. Nástavba má vždy specifický charakter a svébytný architektonický výraz, jehož součástí jsou okna. Prioritní jsou rozměry, proporce a členění oken, volba materiálu není rozhodující, neboť pokud není objekt zateplen, vzniká málokdy jeden organický celek (panelák „přebíjí“ nástavbu) [1].

Okna pro střechy segmentové, pultové a ploché jsou zpravidla osazena ve vnější obvodové stěně,

a proto se v podstatě neřeší žádné výjimečné technické detaily, ale pouze jejich tvar a materiál.

Na řešení okenních otvorů jsou však velmi náročné střechy sedlové a mansardové. První vlna „módnosti“ střešních oken již pominula, a přestože nejnovější modely výrobců jsou technicky na velmi vysoké úrovni, je dobré si uvědomit určitou uzavřenost prostoru prosvětleného pouze těmito okny.

Z tohoto důvodu se většinou setkáváme s kombinací více způsobů prosvětlení – například vikýři, francouzskými okny, balkóny a střešními okny. Velkoplošné otvory ve střeše jsou však jak

z technického, tak architektonického hlediska velmi komplikované. Snad nejhorší a bohužel často vídanou variantou jsou „klopýtavé“ střechy, které z důvodu umístění klasických oken alespoň na jedné straně fasády, mají rozdílný sklon střešních rovin.

Správné osazení oken ve falešné mansardě je možno vidět opravdu jen ojediněle. Ostění mansardy

je totiž velmi hluboké a díky tomu významně omezuje průnik světla do místnosti.

 

Po počátečných rozpačitých způsobech provádění střešních nástaveb bylo dosaženo zřejmě správné míry konfrontace „staré a nové“ části objektu a můžeme již najít mnoho kvalitních realizací, z nichž některé zde uvádíme.

  

Domov důchodců v Nezdenicích

Areál domova se nachází v centru obce Nezdenice

a v roce 2003–2004 došlo k jeho komplexní rekonstrukci. Protože mimo jiné požadavky bylo nutné rozšířit lůžkovou část domova, bylo přistoupeno k realizaci střešních nástaveb. Všechny budovy komplexu jsou stavěny skeletovým konstrukčním systémem a původně měly typický „panelákový“ výraz bez nějakých obměn. V Ateliéru Sekanina z Uherského Brodu se ujali projektu komplexně a se značnou tvůrčí invencí. Již na první pohled je zřejmé, že hlavním záměrem architekta bylo diferencovat dílčí objekty

a potlačit jejich anonymitu v rámci celého areálu. Jsou to právě střešní nástavby, které se staly dobrým prostředkem pro tento úkol.

V kombinaci s novou výraznou barevností fasád bylo dosaženo velmi uspokojivých výsledků.

Konstrukce nástaveb je provedena formou lehkých dřevěných vazníků a dřevěného nosného systému. Střešní krytinou je bonský šindel. Sjednocující úlohu v krajině střech hraje dřevěný obklad fasády

po celé výšce nástavby.

   

Tato zajímavá realizace byla provedena v roce 2004

a celý komplex školního areálu ve Strahovicích

je ukázkou dokonalé souhry historické a soudobé architektury. Projekt ke SP řešil stavební úpravy základní školy s respektováním studie vypracované Ing. arch. Tomášem Fischerem.

Objekt se nachází v centrální části obce. Jedná se

o pomyslné centrum, jelikož se v sousedství nachází kostel, obchodní středisko a školka. Spolu s farním kostelem a nově vybudovanou sportovní halou

se jedná o výraznou dominantu obce, která zaujme jak svým nevšedním architektonickým ztvárněním zejména střešní konstrukce, tak barevným pojetím fasád. Prolínání obloukových střešních segmentů

a obklad imitující režné cihelné zdivo kontrastují s tradiční okolní zástavbou ale nepůsobí rušivým dojmem. Škola spolu s tělocvičnou výrazně oživily monotónní ráz okolní zástavby.

Stavební úpravy se týkaly modernizace celého objektu základní školy. Předmětem návrhu byl mimo jiné hlavní vstupní prostor budovy. V interiéru bylo postaveno nové schodiště pro celý objekt. Na ploše původního schodiště bylo vybudováno sociální zařízení. Dále bylo nastaveno celé nové 3. NP. Střešní konstrukce je tvořena lepenými obloukovými krokvemi. Krytina je z titan-zinkového plechu. Nosné zdivo nástavby je z keramických bloků Porotherm. Celý objekt byl dodatečně zateplen a částečně obložen obkladem imitujícím režné zdivo. Jako povrchová úprava fasády byla navržena hladká omítka bílé barvy a dřevěná eurookna. V suterénu objektu byla provedena oprava dožitého sociálního zařízení s návazností na dostavbu objektu tělocvičny. Současně s rekonstrukcí bylo vybudováno nové sportovní hřiště v těsné blízkosti školní budovy a 10 nových stání. Mezi jednotlivá stání byly umístěny stojany

na kola a osazena zeleň.

 

Problematiky střešních nástaveb se velmi úspěšně zhostili ve Vsetíně, kde v roce 2002 vypsali architektonickou soutěž na rekonstrukci panelového domu na sídlišti. Soutěž proběhla formou architektonických studií. V zadání byl mimo jiné specifikován požadavek, na náročné začlenění nové stření nástavby objektu do zástavby panelových domů.

Komise složená ze zástupců rady města, pracovníků stavebního úřadu a nezávislých architektů vybrala projekt z projekční dílny Hovořáková

a Hovořák. Podle závěrů komise přistoupila tato kancelář k zadanému úkolu s nejvyšší invencí

a profesionalitou.

Projekt řeší vybudování střešních nástaveb na objektech Domu s pečovatelskou službou v ulici Štěpánská ve Vsetíně. Záměrem investora bylo rozšířit jeho stávající ubytovací kapacitu. Ubytovací objekt byl postaven v první polovině sedmdesátých let v konstrukčním panelovém systému T 06 B

(s rozponem x,6 m), je čtyřpodlažní, podsklepený, o půdorysných parametrech 17x22 m. Objekt tělocvičny je montovaný skelet NS-08 (modul 6x6m, nosný systém průvlaků je podélný) s cihelnými vyzdívkami o půdorysu 19,4x13,4 m.

Pro nástavby byly použity pultové střechy se středním žlabem, přičemž nad spojovacími chodbami

a schodišti zůstala střecha plochá. Zajímavým obohacením je použití krytých lodžií v nástavbě a jejich prosvětlení střechou. Neobvyklé, ale velmi efektní je pak navržení francouzských oken v nejvyšším podlaží.

Nástavby jsou provedeny jako zděné obvodové stěny obložené z vnější strany horizontálním deskovým obkladem z desek Cembonit. Zastřešení tvoří nespalný strop z POT nosníků a vložek Miako. Sedlová dřevěná obrácená střecha je krytá plechovou krytinou Lindab. Zateplení původních částí objektu je provedeno kontaktním zateplovacím systémem s izolací tl. 100 mm (samozhášivý fasádní polystyren).

Barevné řešení je velmi příjemné – kombinace modré a okrové barvy se žlutými detaily. Pastelové odstíny zvolených barev ohleduplně zapadají do krajiny a tak trochu kontrastují s méně zdařilými stavebními úpravami ostatních panelových domů kolem.

 

 

1.) Hebáková, S. – Hejda, M. – Kraus, A. a kol.: Výstavba bytů v nástavbách a vestavbách, II. část. ISBN 80-902697-0-2, 1. vydání SČMBD v nakladatelství ŠEL, Praha 1999, str.54.

2.) Barták, K.: Rekonstrukce v panelovém domě IV. Střešní nástavby, zateplování. ISBN 80-7169-525-4, 1. vydání, Grada Publishing, Praha 1998, 128 stran.

3.) Barták, K. – Procházková, N. – Hejzlar, J.: Panelový dům bydlení i pro příští tisíciletí. ISBN 80-86365-00-X, 1.vydání, Enigma, Prah 1999, 109 stran.

4.) Dubový, V.: Interakce nástavby a panelového domu. Disertační práce, Ostrava 2005, 140 stran.

5.) ČSN 73 0035 Zatížení stavebních konstrukcí (2004).

6.) ČSN 73 4301 Obytné budovy (2004).

7.) ČSN 73 0039 Navrhování objektů na poddolovaném území (1991).

8.) ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov. Část 1: Termíny, definice a veličiny pro navrhování a ověřování (2005); Část 2: Funkční požadavky (2002); Část 3: Výpočtové hodnoty veličin pro navrhování a ověřování (2005).

9.) ČSN 73 0531 Ochrana proti hluku v pozemních stavbách (1998).

10.) ČSN 73 0532 Akustika. Hodnocení zvukové izolace stavebních konstrukcí v budovách. Požadavky (2005).

11.) ČSN 73 0802 Požární bezpečnost staveb. Nevýrobní objekty (2000).

12.) ČSN 73 0834 Požární bezpečnost staveb. Změny staveb (2000).

13.) ČSN 73 0038 Zásady navrhování konstrukcí – Hodnocení existujících konstrukcí (2005).

14.) ČSN 73 0580 Denní osvětlení budov (1999).

15.) Schodiště a šikmé rampy. Základní ustanovení (1987).

16.) ČSN 73 2310 Provádění zděných konstrukcí (1988).