Informace výrobců, Materiály, Zděné konstrukce

Svislé napojení mezibytové AKU stěny na monolitickou železobetonovou konstrukci s použitím těžkého asfaltového pásu z hlediska požární ochrany

V článku v Materiálech pro stavbu 4/2016 věnovaném praktickým aspektům akustiky mezibytových stěn z cihelných bloků Porotherm AKU SYM byly popsány jednotlivé detaily a návaznosti akustických stěn na okolní konstrukce. Jedním z těchto detailů byla návaznost mezibytové stěny na monolitickou svislou konstrukci přes těžký asfaltový pás a s promaltováním styčné spáry mezi tímto pásem a zdivem (obr. 1). Tomuto detailu se nyní budeme věnovat z požárněbezpečnostního pohledu.

Obr. 1: Porotherm AKU SYM v místě napojení na svislou monolitickou konstrukci přes těžký asfaltový pás a promaltovanou připojovací styčnou spárou

Tento detail se stal v praxi velice oblíbeným a často používaným. Přínos tohoto řešení z hlediska akustiky byl již popsán ve zmíněném článku, ale protože se tento detail provádí na mezibytových stěnách, které plní mj. také funkci požárně dělicí, bylo nutné provést prověření z hlediska požární bezpečnosti staveb.

Základním úkolem tedy bylo zjištění, zda použití asfaltového pásu nebude mít negativní vliv na hodnocení mezibytové stěny z hlediska požární bezpečnosti staveb. Proto jsme se obrátili na specialistu na požární bezpečnost staveb Ing. Petra Boháče z firmy Požární bezpečnost staveb, s. r. o., Plzeň, a požádali jej o zhodnocení detailu napojení s promaltováním přes asfaltový pás tl. cca 4 mm (obr. 2) a detailu pouze s promaltováním bez použití asfaltového pásu (obr. 3) dle normy ČSN 73 0810.

Obr. 2: Porotherm AKU SYM v napojení na monolitickou konstrukci přes těžký asfaltový pás tl. cca 4 mm a s promaltováním styčné spáry zdicí maltou

Obr. 3: Porotherm AKU SYM v napojení na monolitickou konstrukci jen s promaltováním v místě styku zdicí maltou

Ing. Boháč provedl v listopadu 2015 nejdříve rozbor z pohledu požární bezpečnosti staveb dle normy platné v době rozboru, konkrétně dle jednoho z článků této normy, který řeší danou problematiku, a to čl. 6.3 (resp. 6.3.2). Znění tohoto článku před připravovanou revizí normy je následující: 6.3.2 Těsnění spár se samostatně posuzuje jen v případech, kde spáry nebyly součástí zkoušky požární odolnosti požárně dělicích konstrukcí, v nichž se vyskytují, a kde:
a) jde o průmyslově vyráběné konstrukce (např. panelové stěny či stropy), nebo
b) spáry jsou tvořeny na místě u vzorově specifikovaných a opakujících se konstrukčních sestav (např. u stěn z deskových výrobků či z jiných dílců).

Jde zpravidla o horizontální nebo vertikální spáry s označením H nebo V, bez pohybu konstrukčních dílců X, průmyslově vyráběné M či na místě tvořené F, šířky W, obvykle 10–40 mm.

Požární odolnost těsnění spár musí být shodná s požadovanou dobou požární odolnosti konstrukce, v níž se vyskytují (viz 4.9). V případě obvodových stěn pod terénem není třeba posuzovat požární odolnost těsněných spár.

Při rozboru tohoto článku normy a jeho aplikace na dané detaily bylo Ing. Boháčem mj. konstatováno: „V principu se jedná o článek, který je psaný prioritně pro prefabrikovanou výstavbu a těsnění vznikajících spár. Požární odolnost spáry v minutách musí být minimálně shodná s požadavkem na požární odolnost konstrukce stěny. Celý článek je psaný tak, že jedna z podmínek je v úvodním odstavci a navazuje odstavec a) a odstavec b) s tím, že mezi odstavci je „nebo“. V první větě článku se konstatuje, že pokud jakákoliv spára byla součástí zkoušky (a je na stavbě provedena tak, jak byla odzkoušena), pak ji není nutné těsnit jiným speciálním systémem (bez ohledu na znění pokračování tohoto článku). Smyslem článku je tak požadovat speciální těsnění certifikovanou sestavou výrobků v případech, že je splněna úvodní věta článku a odstavec a) nebo že je splněna úvodní věta článku a odstavec b).“

Po zhodnocení dle normy je možné provést závěr pro detail dle obr. 2 – napojení pouze s promaltováním připojovací spáry: „Spára vyplněná maltou byla prakticky součástí zkoušky a tento detail není nutné nikterak dále hodnotit a lze jej takto provést. Malta M10, která je pro zdění posuzovaných dělicích stěn předepsaná, je ve spáře držena systémem per a drážek (byť v případě styku s železobetonovým sloupem z jedné strany), příp. drží v kapse pro maltu, takže nebude mít tendenci vypadnout ze spáry. Zdicí malta je materiálem třídy reakce na oheň A1 (nehořlavá) a dle detailů vyplňuje kompletně celou tloušťku stěny, dále je malta chráněna síťovinou a povrchovou celistvou omítkou. Tuto variantu je možné považovat z pohledu projektanta požární bezpečnosti staveb za bezproblémovou.“

U detailu s použitím těžkého asfaltového pásu je situace odlišná. tento detail nebyl odzkoušen v rámci zkoušky zdiva. Je nutné tedy zhodnotit navazující odstavce a) a b). Odstavec a) se týká prefabrikovaných dílců, na toto řešení se tedy nevztahuje. U odstavce b) se jedná o spáry, které jsou tvořeny na místě (na stavbě) u vzorově specifikovaných a opakujících se konstrukčních sestav. Tento článek není možné vyložit tak, že se uvedeného detailu netýká mj. proto, že i když se nejedná o deskové materiály, je toto řešení v normě uvedeno slovem „například“, dále že asfaltový pás má tloušťku jen 4 mm, ale spáru je nutné brát včetně té malty a tloušťka spáry uvedená v normě je „obvykle 10–40 mm“ atd. Z toho vyplývá, že hodnocení tohoto detailu je možné pouze na základě kontrolní zkoušky požární odolnosti.

Proto byla ve zkušebně PAVUS Veselí nad Lužnicí zorganizována a dne 23. 2. 2016 provedena zkouška požární odolnosti tohoto napojení. V rámci této zkoušky bylo provedeno a odzkoušeno několik variant provedení svislé a vodorovné spáry.

Zkoušce byli přítomni mj. zástupci HZS, protože bylo dohodnuto, že výsledky této zkoušky budou součástí revize ČSN 73 0810:2016.

Zkouška byla koncipována jako soubor různě provedených svislých a vodorovných spár mezi zdivem z cihel Porotherm tloušťky 250 mm a 115 mm a zdivem z pórobetonu, které je podle služební normy pro účely této zkoušky ekvivalentem pro železobetonovou konstrukci. Zkušební stěna byla omítnuta vápenocementovou omítkou tloušťky 15 mm vyztuženou síťovinou, přičemž část plochy byla ponechána bez omítky pro zjištění požární odolnosti vodorovné spáry vyplněné minerální vatou v neomítnutém zdivu. Schéma umístění a provedení jednotlivých spár je uvedeno na obr. 4 (pohled) a obr. 5 (půdorys a legenda), na obr. 6 je pak pohled na reálné provedení fragmentu stěny ve zkušebně PAVUS před začátkem zkoušky. Pro „naše“ hodnocení byly důležité zejména spáry s použitím těžkého asfaltového pásu s promaltováním zdicí maltou m5 (spára 1a a 1b na fragmentu) a také spára „volná“, tedy bez jakékoliv výplně (jen vzduch) pouze uzavřená z obou stran omítkou (omítka je v místě spáry na síťovině) – spára 5a a 5b na fragmentu.

Obr. 4: Schéma rozmístění různých úprav připojovacích spár (pohled)Obr. 5: Schéma rozmístění různých úprav připojovacích spár (půdorys, legenda)

Obr. 6: Zkušební stěna před začátkem zkoušky ve zkušebně PAVUS Veselí nad LužnicíObr. 7: Zkušební stěna po ukončení zkoušky ve zkušebně PAVUS Veselí nad Lužnicí (po 2 h a 12 min)

Výsledkem této zkoušky byla zjištěná požární odolnost předmětné spáry přes 2 hodiny. Zkouška byla ukončena po čase 2 hodiny a 12 minut a pro detail s asfaltovým pásem nebyly překročeny stavy ani E ani I, tudíž tento konkrétní detail při zkoušce vyhověl požární odolnosti EI 120.

Obr. 8: Vnitřek zkušební komory těsně před ukončením zkoušky po dvou hodinách

Dle vyjádření Ing. Boháče bude provedená zkouška aplikována do normy v rozsahu jednoho článku. Uvedený detail napojení (obr. 2) bude v každém případě hodnocen jako vyhovující pro požární odolnost EI 120.

Detail s těžkým asfaltovým pásem je vždy pouze lokální a s ohledem na omítku s výztužnou síťovinou kryjící spáru lze předpokládat minimální tvorbu trhlin na odvrácené straně od požáru v rámci posuzovaného detailu.

Závěrem lze konstatovat, že detail (obr. 2) je hodnocen jako vyhovující EI 120 za těchto podmínek:
● jedná se o svislou spáru mezi různými typy zděných nebo betonových konstrukcí třídy reakce na oheň A1 (z betonu, železobetonu nebo konstrukcí zděných stěn – např. z děrovaných cihel apod.);
● konstrukce je omítnuta vápenocementovou omítkou tloušťky min. 15 mm nebo sádrovou omítkou tloušťky min. 10 mm;
● tloušťka konstrukce včetně omítky je minimálně 250 mm;
● šířka spáry (celkem včetně malty) je do 25 mm;
● šířka hořlavé části výplně spáry (těžký asfaltový pás) je maximálně 5 mm.

Závěr učiněný Ing. Boháčem na základě provedené zkoušky popsané výše je následující: „S ohledem na vlastnosti a objemy materiálů A1 (zdivo, malty, železobeton) není považováno lokální umístění izolačního asfaltového pásu za skutečnost, která by měla vliv na druh konstrukce z pohledu dělení dílců a prvků (DPx), a konstrukce klasické zděné stěny tak může být považována za konstrukci druhu DP1. Uvedený detail je v souladu s revizí ČSN 73 0810:2016 hodnocen jako vyhovující EI 120 bez dalších průkazů.“

ROBERT BLECHA
foto a obrázky archiv autora

Použité podklady:
1) BOHÁČ, PETR. Vyjádření k detailům napojení požární stěny a navazující železobetonové požární stěny, resp. železobetonového sloupu z pohledu projektanta požární bezpečnosti staveb (zpracováno pro firmu Wienerberger cihlářský průmysl, a. s.)., 11/2015–02/2016.
2) Požární zkouška v PAVUS Veselí nad Lužnicí 23. 2. 2016, provedená pro výše uvedené vyjádření Ing. Boháče.

Ing. Robert Blecha (*1975)
absolvoval Stavební fakultu ČVUT v Praze, od roku 2002 pracoval v expertní a projekční kanceláři A.W.A.L., s. r. o., specializující se na stavební fyziku a stavební izolace. Od roku 2009 je technickým poradcem ve firmě Wienerberger cihlářský průmysl, a. s.