Stejně jako jiné konstrukce, ani zdivo se nevyhne čas od času, místo od místa „potřebě si ulevit“ nebo se k jiné konstrukci napojit. Jinými slovy, nevyhne se potřebě ve zdivu udělat připojovací či dilatační spáru.
Na stavbách se spáry vyplňují většinou pěnovým polystyrenem, protože práce s ním je jednoduchá a materiál je to relativně levný. Méně často se setkáváme s použitím minerální vlny jako výplní spár, protože vlna je podstatně dražší. Samozřejmě, materiál výplně by měl odpovídat účelu, za jakým byla spára v konstrukci navržena. Zkusme se na tuto problematiku podívat optikou požární odolnosti stavebních konstrukcí. Při tomto pohledu už pěnový polystyren asi těžko obstojí.
Náročné zkoušky
Přibližně před třemi roky byl zveřejněn článek kolegy Ing. Roberta Blechy, ve kterém popsal problematiku svislé připojovací spáry mezi cihelným zdivem a železobetonovou konstrukcí, která by měla splňovat nejen předepsanou požární odolnost konstrukce, ale také být vyhovující z hlediska omezení šíření zvuku mezi oběma konstrukcemi.
Místo doporučované výplně svislé spáry 2 cm tlustou deskou z minerální vlny, která přináší problémy s trhlinami v omítce takto široké spáry, bylo navrženo použití těžkého asfaltového pásu, u kterého však byly pochybnosti právě o jeho požární odolnosti. Proto byla v úzké spolupráci s Ing. Petrem Boháčem ze společnosti Požární bezpečnost staveb, s.r.o. Plzeň, navržena zkouška v PAVUS Veselí nad Lužnicí.
Protože by bylo nehospodárné na ploše zkušebního fragmentu 3,0 × 3,0 m odzkoušet pouze jednu spáru s jedním druhem výplně, nakonec bylo navrženo celkem 19 druhů spár – 12 svislých a sedm vodorovných pro tloušťky cihelného zdiva 250 a 115 mm s výhledem zahrnutí výsledků do právě v té době revidované normy ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení.
Zkouška byla koncipována jako soubor různě provedených svislých a vodorovných spár mezi zdivem z cihel Porotherm tloušťky 250 mm a 115 mm a zdivem z pórobetonu tloušťky 250 a 200 mm, které je podle zkušební normy pro účely této zkoušky (z pohledu požárního) ekvivalentem pro železobetonovou konstrukci. Zkušební stěna byla omítnuta vápenocementovou omítkou tloušťky 15 mm vyztuženou síťovinou, přičemž část plochy byla ponechána bez omítky pro zjištění požární odolnosti vodorovné spáry vyplněné minerální vlnou v neomítnutém zdivu.
Schéma umístění a provedení jednotlivých spár je uvedeno na obr. 1 (pohled) a obr. 2 (půdorys a legenda).
Zahlceni daty
Z uvedených schémat je zřejmé, že zhotovení tohoto zkušebního fragmentu bylo velmi náročné na pečlivost a přesnost provádění. Aby bylo možné u všech spár vyhodnotit kritérium izolace I, byl fragment osazen velkým množstvím termoelektrických článků napojených na počítačovou ústřednu. Objem zaznamenaných dat byl tak veliký, že vyhodnocení celé zkoušky trvalo více než osm měsíců, a to bohužel znamenalo, že výsledky nebylo možné zapracovat do již výše zmíněné revidované ČSN 73 0810, která vyšla v červenci 2016.
Na obr. č. 3 je pak pohled na reálné provedení fragmentu stěny ve zkušebně PAVUS před začátkem zkoušky. Zdivo tl. 115 mm pod druhým železobetonovým překladem s vodorovnou spárou 12b vyplněnou minerální vlnou nebylo omítnuté ani z jedné strany, aby byla ověřena požární odolnost této spáry u neomítaného zdiva, např. příček instalačních šachet.
Sečteno a podtrženo
Výsledky klasifikace zkoušených spár lze zobecnit takto:
▪ všechny zkoušené svislé i vodorovné spáry pro obě tloušťky zdiva (250 a 115 mm) vyhověly kritériu celistvosti E po dobu minimálně 120 minut – klasifikace E 120;
▪ všechny zkoušené svislé i vodorovné spáry pro obě tloušťky zdiva (250 a 115 mm) vyhověly kritériu celistvosti E a kritériu izolace I po dobu minimálně 120 minut – klasifikace EI 120, s výjimkou dále uvedených tří druhů spár:
+ těsnění svislé i vodorovné spáry tloušťky 115 mm běžnou montážní PUR-pěnou (spáry 3b a 13b) vyhovělo klasifikaci EI 90,
+ těsnění svislé spáry tloušťky 115 mm minerální vlnou s minimální objemovou hmotností 50 kg/m3 (spára 12b) v neomítnutém zdivu vyhovělo klasifikaci EI 60.
Klasifikace je platná pro rozsah šířky spár od minimální hodnoty, kterou lze prakticky provést, až maximálně po hodnotu šířek spár uvedených ve schématech zkušebního fragmentu (vodorovné spáry v pohledu, svislé spáry v půdorysu) – viz obr. 1 a 2. Všechny spáry jsou dále hodnoceny „bez schopnosti pohybu – X“ a jako „typ spoje vytvořeného na místě – F„.
Z pohledu výsledku požární odolnosti je jistě zajímavá ničím nevyplněná svislá spára (jen vzduchem) šířky 10 mm, uzavřená z obou stran vápenocementovou omítkou (omítka je v místě spáry na síťovině) označená na fragmentu jako 5a a 5b, která pro obě tloušťky těsnění spáry 250 i 115 mm vyhověla klasifikaci EI 120. Nejnižší klasifikaci požární odolnosti EI 60 vykázala vodorovná spára 12 b vyplněná minerální vlnou ve stěně tloušťky 115 mm (k překročení kritéria izolace došlo v 74. minutě).
Podle výsledků zkoušky požární odolnosti různě vyplněných svislých a vodorovných spár, která byla provedena v požární zkušebně v PAVUS Veselí nad Lužnicí v únoru 2016, lze konstatovat, že všechny tyto typy svislých a vodorovných spár o daných maximálních tloušťkách a s danými druhy výplní vyhovují pro použití ve všech obytných budovách s III. stupněm požární bezpečnosti požárních úseků a výšky do 22,5 m.
ANTONÍN HORSKÝ
Foto: archiv firmy Wienerberger
Ing. Antonín Horský (*1956)
– absolvoval SvF ČVUT (1980), obor konstrukce a dopravní stavby. Je produktovým technikem ve firmě Wienerberger, s. r. o. Je členem Technické normalizační komise č. 37 Zdivo a zděné konstrukce, Technické normalizační komise č. 8 Akustika a předsedou Technické komise Cihlářského svazu Čech a Moravy.
