Obytný dům č. p. 181 v Nové Bystřici v ulici Na Můstku je zapsán seznamu nemovitých kulturních památek pod poř. č. 2047. Objekt se skládá ze dvou rozdílných částí – větší východní a menší západní. Autentická podoba obou částí – domů, pocházejících z 1. pol. 19. století – není známa, a jakkoli některé prvky na otlučených fasádách (např. cihelné klenby v nadpraží okenních otvorů) mohou o původním tvaru průčelí něco napovídat, nebylo cílem zcela obnovit původní vzhled. Do roku 2013 byl objekt neobývaný a jeho stav vyžadoval naléhavě celkovou sanaci.
Původní stav
Původně, dle stavebněhistorického průzkumu, byla v 60. letech 20. století v 1. NP sklenářská provozovna. Ta byla zrušena a s tím byly spojeny stavební úpravy, které ovlivnily stav objektu. Výkladce byly zazděny s tím, že do vzniklých otvorů byla umístěna nedělená dvoukřídlá okna osazená do polovičních špalet. Při západní části jižní (zahradní) fasády byla realizována nevhodná přístavba hygienického zázemí sousedního domu, která zakryla okno v přízemní místnosti, zaklenuté dvěma pruskými plochými klenbami. V důsledku toho se zhoršily vlhkostní poměry stavby. Pultová střecha přístavku dosahuje až po okenní parapet 2. NP. Konečně v nedávných letech byla zřejmě bez souhlasu orgánů památkové péče sejmuta omítka severní (uliční) fasády. Omítka jižní (zahradní) fasády je z větší části opadaná. Štít při východním konci – po zbořené části sousedního objektu – je v havarijním stavu, hrozil zřícením.
Střešní plášť z eternitových šablon vykazoval lokální poruchy. Také klempířské prvky (žlaby a svody) z cca 50 % chyběly nebo byly nefunkční. Tím se dále zhoršoval stav objektu. Chybějící omítka přispívala k degradaci smíšeného obvodového zdiva – vypadávající hmota spár, části zvětralých cihel i kameniva. Některé dveřní a okenní otvory byly zazděny, do několika byly osazeny rozměrově i typově neodpovídající dveřní prvky, stejně nevhodně byla volena postupně vyměňovaná okna. Namísto původních – dovnitř a ven otvíravých, osazených do líce fasády, byla použita okna dvojitá, osazená do polovičních špalet. Dveřní a okenní prvky byly devastované – bez nátěrů, s různorodým, částečně nefunkčním kováním.
Návrh řešení
Cílem bylo rehabilitovat výraz objektu jako důležité součásti městské památkové zóny, jmenovitě městské fortifikace, do níž byla vložena v místě, kde byla snesena tzv. Pražská brána. Smyslem návrhu bylo pouze navrátit objektu architektonický charakter – jednu z forem, kterou mohl mít před tím, než byly ve 2. pol. 20. století provedeny necitlivě razantní zásahy.
Jednotlivé kroky opravy
Sanace byla koncipována tak, aby byly respektovány následující zásady: Prvním krokem byla obměna střešního pláště, která spočívala v sejmutí původní eternitové krytiny, laťování a bednění, v opravě a výměně poškozených částí krovu. Nově bylo provedeno plné bednění, na které byla položena nová krytina ve struktuře šablon kladených „na koso“ v antracitové barvě tak, aby byl imitován původní eternit. Klempířské prvky – lemování, žlaby a svody byly nově provedeny v Rh-Zn plechu.
Původní výplně otvorů byly demontovány, případně byly vybourány nevhodně zazděné původní otvory. Ty byly nejprve zednicky opraveny a chybějící či nedostatečné parapety dozděny. Do takto začištěných otvorů byly osazeny nové dřevěné a zámečnické prvky.
Pro celkovou funkčnost stavby bylo nutné provést obnovu hydroizolačních vrstev, a to jak v konstrukcích stěn, tak v konstrukcích podlah. Dále bylo provedeno jejich vzájemné propojení.
Pro vytvoření vodorovné izolace ve zdivu bylo využito chemické infuzní clony ve formě krému DRYZONE. Chemická infuzní clona byla provedena ještě v jedné vrstvě tak, aby byly separovány konstrukce oken od stávající vlhkosti v masivních stěnách.
Sokl objektu byl opatřen minerální stěrkou SANOFIX WPV, tak aby bylo minimalizováno vnikání vody do objektu ostřikem z prostoru přilehlé komunikace a chodníku. Izolace podlah, vzhledem k charakteru podlahových konstrukcí a k celkovému stavu, byly provedeny pomocí nepřikotvené membrány s povrchovou mřížkou. Ta byla vytažena na sokl tak, aby byla propojena izolace v podlaze a ve stěně. Její fixaci zaručily samolepicí butylkaučukové pásky OBA a PEBA v závislosti na prováděných detailech.
Obnova omítek spočívala v otlučení zbytků novodobých omítek a odstranění fasádních nátěrů, prověření funkčnosti a následné demontáži všech nadbytečných, resp. nefunkčních, instalačních, klempířských, zámečnických a podobných technických prvků a zařízení. Dále došlo k odstranění malty ze spár a odstranění nevhodných kotvicích prostředků ze dřeva a sádry z konstrukcí stěn. Dále bylo provedeno obnovení odstraněných a chybějících partií zdiva, trhliny a spáry byly vyčištěny a zaplněny, lokální statické trhliny byly injektovány pryskyřicí a cementovou suspenzí. Lokálně došlo k sešití trhlin nerezovými výztužnými pruty. Vnější omítky byly provedeny jako vápenné, v soklových partiích provzdušněné.
Vnitřní omítky byly provedeny jako sanační vápenné a vápenocementové systému SANOFIX. Povrch byl sjednocen štukovou vrstvou systému SANOFIX. Nově tažené římsy a profilace byly zhotoveny ze speciální římsové malty s vyšší pevností a odolností vůči povětrnosti.
Nátěry byly provedeny nátěrovým systémem BETOSIL W. Severní průčelí, které je více namáháno srážkovou vodou, bylo opatřeno hydrofobizačním nátěrem FOBISIL extra W, který snižuje špinivost a prodlužuje životnost fasády.
Barevné řešení vychází z původní „režně-pískové“ škály větší východní části objektu, výrazněji barevně doplněné v menší západní části objektu. Historické kamenné prvky byly po očištění, opravení a vyspárování opatřeny hydrofobizačním nátěrem.
Pro komplexnost celkového řešení byl nefunkční betonový okapový chodníček, tvořící přechod mezi soklem a asfaltovým povrchem komunikace, vybourán. Omezený výkop byl zavezen drenážním kamenivem s odvodněním a okapový chodníček nově vydlážděn.
Závěr
Komplexní přístup k sanaci vlhkého objektu umožnil obnovit jeho funkčnost a prodloužit životnost o desítky let. Sanační práce byly současně provázeny vůlí minimalizovat zásahy do jeho historicky cenné podoby s tím, že byly respektovány možnosti historických a moderních technologických postupů a materiálů.
Václav Pumpr, Jaroslav C. Novák, Zdeněk Vávra
foto archiv firmy Betosan
