V rámci každodenní práce na přípravě staveb a při kontrole kvality provádění především hydroizolační ochrany staveb a souvisejících částí se potkáváme s koncepčně a výrobně nedořešeným detailem vodotěsného napojení hydroizolačního systému ve spodní rovině výplní otvorů, který přímo navazuje na přilehlý odvodňovaný povrch nebo je v jeho blízkosti. Tento detail je typický pro výstupy na přilehlý odvodňovaný povrch (balkón, terasu, venkovní zahradu apod.). Současným architektonickým trendem je požadavek bezprahové provedení otvorové výplně v přechodu z podlahy interiéru do prostoru exteriéru, což je v zásadní kolizi se základními technickými požadavky na tento stavební detail.
Požadavky právních předpisů a norem
V obecné rovině je projektant odpovědný dle §159 stavebního zákona za úplnost, správnost a proveditelnost dle zpracované projektové dokumentace. Dále musí dodržovat obecné požadavky, čímž jsou myšleny především základní požadavky:
a) mechanická odolnost a stabilita,
b) požární bezpečnost,
c) ochrana zdraví osob a zvířat, zdravých životních podmínek a životního prostředí,
d) ochrana proti hluku,
e) bezpečnost při užívání,
f) úspora energie a tepelná ochrana.
Tyto základní obecné požadavky musí být v detailu splněny současně a zároveň musí být zajištěna funkčnost řešení po celou dobu plánované životnosti stavby při provádění běžné údržby. Jak se základní požadavky uplatňují v detailu balkónových dveří se vstupem na terasu, je ukázáno na obrázku 1.
Jak detail navrhnout správně
K tomu, aby byl detail napojení hydroizolačního systému stavby na otvorové výplně spolehlivý, je nejdůležitější správný návrh a proveditelnost vodotěsné připojovací spáry mezi hydroizolací a konstrukcí rámu výplně v kombinaci s reálným namáháním této spáry vodou. Je velký rozdíl, jestli je vodotěsný spoj namáhán volně stékající vodou nebo zemní vlhkostí, či je přímo vystaven namáhání tlakovou vodou. Obecně lze považovat za bezpečný detail napojení výplně otvorů a hydroizolace, který je umístěn v exteriéru s vodotěsným provedením minimálně do výšky 150 mm nad úroveň přilehlého odvodňovaného povrchu. Při nižších výškách vodotěsnosti lze za bezpečnou variantu návrhu detailu považovat například kombinaci s použitím přilehlého odvodňovacího spádovaného žlabu. Velké riziko z pohledu zatékání představuje bezbariérové provedení detailu, kdy se připojovací spára výplně a hydroizolace nachází pod úrovní přilehlého odvodňovaného povrchu a konstrukční prvky samotného rámu přebírají značnou část odpovědnosti za vodotěsnost.
Hydroizolační spolehlivost detailu vždy záleží na realizovaném hydroizolačním systému, na materiálu použitém pro výrobu prvků výplně otvorů, na odolnosti otvorové výplně vůči technologii zpracování hydroizolace a na vzájemném funkčním propojení jednotlivých konstrukcí. Mezi nejčastěji používané systémy hydroizolací, které se vodotěsně propojují s rámy výplní otvorů, patří systémové připojovací okenní pásky, asfaltové pásy, plastové fólie a stěrkové hmoty. Hydroizolační spolehlivost a životnost detailu lze posílit provedením doplňkového ochranného prvku (klempířský prvek, systémový panel LOP apod.), který svou krycí funkcí zajistí částečné odclonění rizikového vodotěsného spoje od přímého namáhání stékající vodou.
U otvorových výplní umístěných na terénu mnohdy nastává kombinace požadavků na hydroizolační a protiradonovou ochranu stavby, která značně limituje návrh detailu s důrazem na plynotěsnost. Snahou je u detailu navrhnout a realizovat vhodný způsob kotvení prvků otvorových výplní bez perforace hydroizolačního systému plnícího funkci protiradonové ochrany. Pokud dojde k perforaci hydroizolace kotevním prvkem je nutné navrhnout dodatečné opatření, které opět zajistí vodotěsnost a plynotěsnost detailu.
Dalším určujícím faktorem pro správný návrh detailu ukončení vnějšího hydroizolačního systému je samotná pozice otvorové výplně vůči konstrukci – zda se jedná o zapuštěné, slícované či předsazené provedení montáže.
V návrhu technického řešení detailu je ne-opomenutelná správná koordinace proveditelnosti jeho jednotlivých částí, protože se ve finálním celku při jeho samotné realizaci se v čase setkává mnoho dílčích stavebních dodávek a technologických kroků rozdílných profesí. Problematická se jeví i volba rozhraní dodávek pro poskytovanou záruku na vodotěsnost detailu a zodpovědnost konkrétního zhotovitele za případnou vadu.
Nejčastější vady detailů
U popisovaného detailu se při řešených reklamací nejčastěji potkáváme s pronikáním vody do interiéru stavby nefunkční připojovací spárou hydroizolačního systému a výplně otvoru (obr. 2). Často je vada už v koncepci návrhu a nejsou respektovány výše uvedené zásady a doporučení, které vycházejí z ČSN 73 1901. Další problémy nastávají, když je detail parapetu, případně prahu na hraně požadavku na vnitřní povrchovou teplotu, a dochází tak často ke vzniku plísní a případně kondenzace na zasklení. Tepelný most je často zdůrazněn nevzduchotěsným napojením ve všech zákoutích a spojích rámů oken (obr. 3). Další častou vadou je například nevhodná nebo nedostatečná fixace prahu dveří. Z analýzy reklamací řešených vad nám jednoznačně vychází, že těžiště vzniku vad není způsobeno ve fázi realizace stavby. K bezvadně fungujícímu detailu vede jediná správná cesta, a to kvalitní koncept návrhu detailu stavby v projektové dokumentaci, který zohledňuje veškeré požadavky kladené na detail, precizní výrobní příprava včetně koordinace všech částí výrobní a dílenské dokumentace jednotlivých profesí a důsledná kontrola kvality provedení samotného detailu a jeho jednotlivých částí.
Na obrázcích 4–6 je několik příkladů montáže oken, dveří a LOP do stavební konstrukce s komentářem.
Závěrem
V současné době neexistuje systémového řešení napojení hydroizolačních systémů na otvorové výplně. Realizované detaily jsou prováděny pouze na základě praktických zkušeností a omezených technologických možností. Nesystémové řešení detailu je obvykle individuálním originálem, které s určitou mírou rizika více či méně splňuje kladené základní požadavky. Čím vyšší je četnost výskytu rizikového detailu na stavbě tím vyšší je pravděpodobnost vzniku problematicky odstranitelné vady.
Dlouhodobě se snažíme najít u výrobců systémové řešení, které by umožňovalo realizaci koordinovaného a spolehlivě fungujícího napojení otvorových výplní na hydroizolační systémy spodní stavby a střešní skladby.
Literatura:
1) ČSN P 73 0600 – Hydroizolace staveb – Základní ustanovení.
2) ČSN P 73 0606 – Hydroizolace staveb – Povlakové hydroizolace – Základní ustanovení.
3) ČSN 73 1901 – Navrhování střech – Základní ustanovení.
4) ČSN 74 6077 – Okna a vnější dveře – Požadavky na zabudování.
5) Směrnice ČHIS 01: Hydroizolační technika – Ochrana staveb a konstrukcí před nežádoucím působením vody a vlhkosti (kap.7.1.4. zásady pro fasády a výplně otvorů).
Autoři:
Ing. Roman Vomlel (*1970)
– absolvoval ČVUT, Fakultu stavební, obor pozemní stavby. Je autorizovaným inženýrem ČKAIT v oboru pozemní stavby. Pracuje jako specialista hydroizolačních konstrukcí na Divizi 6 ve společnosti Metrostav.
Je členem České hydroizolační společnosti (ČHIS) odborné společnosti ČSSI, člen kolektivu tvůrců připravované novely části normy ČSN 73 1901-3.
Ing. Jan Klečka (*1979)
– absolvoval ČVUT, Fakultu stavební, obor pozemní stavby, specializace stavební fyzika. Pracuje jako specialista na stavební fyziku na centrále ve společnosti Metrostav. Byl členem expertního týmu MPO na přípravě nového zákona o stavebních výrobcích, působí v Technické komisi ČKAIT, je člen TNK 152 BIM a byl členem kolektivu tvůrců připravované novely části normy ČSN 73 1901-1 apod.
