Atika je konstrukce vystupující nad střešní rovinu. Její hlavní funkcí je zamezit stékání srážkové vody na fasádu objektu. Kromě toho musí atika plnit požadavky na stabilitu, funkčnost, trvanlivost, požární odolnost (není vždy nutná) a architektonický vzhled (v dnešní době nabývá na stále větším významu).
Z konstrukčního a normativního hlediska není minimální výška atiky stanovena. Je nepsaným pravidlem, že by měla být v rozmezí 100–300 mm. Tato výška se počítá od horní hrany střešního souvrství v místě styku atiky a střešního pláště k horní hraně oplechování atiky. Při menší výšce než 100 mm je možnost zatékání hnané dešťové vody na fasádu. Vyspádování atiky se provádí vždy směrem na střešní konstrukci. Velikost spádu je min. 3 ° (5,24 %).
DRUHY ATIK PODLE MATERIÁLU
Jednoplášťová střecha
U střechy jednoplášťové neplní atika funkci nosnou, a podle toho se odvíjí její konstrukční tloušťka.
Zděná atika
Zděná atika se kombinuje především se zděným stěnovým konstrukčním systémem nebo skeletem (monolit, prefa). Jen výjimečně můžeme vidět kombinaci s dřevěnou nosnou konstrukcí. Za běžných podmínek (tj. výška atiky do 1,0 m) je tloušťka 100–150 mm. Užší atiku bychom neměli navrhovat. Pokud máme výšku atiky přesahující 1,0 m, je na zvážení projektanta, zda není vhodnější zkombinovat tenké zdivo atiky s nosnými pilířky, případně změnit konstrukční systém zděný na jiný systém. Například ocelovou nebo prefa-monolitickou konstrukci.
Výhody: požární odolnost, architektonický vzhled, údržba.
Nevýhody: pracnost, hmotnost.
Betonová atika
Betonová atika je ve většině případů prefabrikovaná. Monolitická je pouze ve specifických případech (architektonický vzhled, obtížnost spojení s nosnou konstrukcí). Tloušťka atiky je zpravidla 100 mm, která postačí i pro větší výšky. Pokud bude stropní konstrukce monolitická, je vhodné i atiku provést monolitickou a naopak při montované stropní konstrukci je vhodný prefabrikovaný dílec atiky.
Výhody: požární odolnost, architektonický vzhled, technologická doba výstavby (prefabrikovaná).
Nevýhody: pracnost (monolitická), hmotnost (prefabrikovaná), technologická doba výstavby (monolitická), údržba.
Ocelová atika
Ocelová atika se vyskytuje jen výjimečně. Ocelové prvky tvoří nosnou konstrukci, opláštění je z lehčích materiálů (např. dřevo).
Výhody: nízká hmotnost, technologická doba výstavby.
Nevýhody: údržba, požární odolnost.
Dřevěná atika
Dřevěná atika se téměř nevyskytuje. Konstrukce by byla tvořena dřevěným skeletem kotveným do nosné konstrukce objektu. Opláštění dřevěné nebo z jiného lehkého materiálu.
Výhody: hmotnost, technologická doba výstavby.
Nevýhody: údržba, požární odolnost.
Dvouplášťová střecha
U střechy dvouplášťové je zpravidla atika nosná, protože musí nést horní plášť.
Zděná atika
Zde máme dvě konstrukční možnosti. První možnost je udělat atiku nosnou po celé své délce. Tloušťka atikového zdiva je 200–400 mm. Na zdivo se uloží pozednice, která se zakotví do stropní konstrukce pomocí ocelových táhel. Druhá možnost je vytvoření nosných pilířů, které se předsadí do mezistřešního prostoru, nebo zapustí do atikového zdiva. V tomto případě je standardní velikost pilířů 300/300 až 450/450 mm. Mezipilířové atikové zdivo má stejnou tloušťku jako u jednoplášťové střechy. Kromě toho nesmíme zapomenout na povrchovou úpravu vodorovné plochy pilířů (např. plech).
Výhody: požární odolnost, údržba.
Nevýhody: pracnost, hmotnost.
Betonová atika
U dvouplášťové střechy postačí zesílení atiky v místech podepření pozednice, což je po cca 2000 mm. Z tohoto důvodu se volí atika monolitická. Velikost pilířů by měla být minimálně 200/200 mm, a to z hlediska konstrukčního. Z hlediska statického by postačily rozměry menší. Nesmíme však zapomenout na ukotvení pilířů do nosné konstrukce.
Výhody: požární odolnost.
Nevýhody: pracnost (monolitická), hmotnost, technologická doba výstavby (monolitická).
Ocelová atika
Ocelová atika u dvouplášťové střechy je tvořena pevným rámem, který je zakotven do nosné konstrukce a je pevně spojen s horním střešním pláštěm. Kluzné uložení přebírá podpora u střešního žlabu nebo podpory uvnitř mezistřešního prostoru.
Výhody: hmotnost, technologická doba výstavby.
Nevýhody: údržba.
Dřevěná atika
Dřevěná atika se u dvouplášťových střech nevyskytuje.
Výhody: hmotnost, technologická doba výstavby.
Nevýhody: údržba, požární odolnost.
NÁVAZNOST ATIKY NA OBVODOVÝ PLÁŠŤ
Obvodový plášť z keramických bloků
Umístění zděné atiky vzhledem k nosné konstrukci má vliv na stabilitu atiky a ovlivňuje objekt i z hlediska tepelnětechnického. V podstatě máme tři možnosti:
a) Atikové zdivo lícuje se zdivem nosných svislých stěn. To je nejběžnější řešení, které můžeme v praxi vidět. Nespornou výhodou je velmi jednoduché a kvalitní napojení tepelné izolace stěn a atiky. Kromě toho architektonický vzhled můžeme ovlivnit tloušťkou tepelné izolace.
b) Zdivo atiky je vykonzolováno před zdivo nosných stěn. Velikost této konzoly závisí na zdicím materiálu. U keramických bloků typu therm je přesazení maximálně o 25 mm. Samozřejmě to má vliv na statiku atiky, a tak bychom měli zvážit případné přikotvení k nosné konstrukci stropu či stěn. Výhodou je architektonický vzhled, nevýhodou možná zhoršená stabilita atiky.
c) Atika je posunuta směrem do střešní konstrukce. Toto řešení není příliš vhodné. Styk, který vznikne mezi atikou a stěnou, musíme řešit z hlediska srážkové vody. Tento „ozub“ musíme oplechovat. Při malé šířce, tj. 20–50 mm, je problematické kvalitní provedení oplechování a jeho napojení na atiku.
Obvodový plášť z prefabrikovaných železobetonových dílců
Atika u tohoto nosného systému zpravidla navazuje na dílce tvořící obvodové stěny. Klasickým příkladem v praxi jsou panelové domy. Protože tyto prvky jsou relativně tenké, není zde možnost posuvu atiky. Výhody jsou shodné se zděnou atikou lícovanou.
Obvodový plášť ze dřeva
Protože dřevo je relativně lehké a tvárné, můžeme využít všech tří možností (tj. lícovat, předsadit, zapustit). Výhody a nevýhody jsou totožné s atikou zděnou.
PORUCHY A SANACE
Jednoplášťová a dvouplášťová střecha
Oplechování atiky
Oplechování atiky zabraňuje vniknutí srážkové vody do střešního souvrství a atiky samotné. Materiálem může být plech (měděný, pozinkovaný) nebo také plast. Tloušťka plechu je 0,6–0,9 mm. K odtržení oplechování může dojít ze dvou příčin. První příčinou je chybné nebo nedostatečné ukotvení oplechování. K odtržení dojde vlivem působení větru. Buď jsou povětrnostní vlivy příliš silné nebo jsou kotvicí prvky chybně navrženy. Druhou příčinou je vliv spojení hydroizolační vrstvy s oplechováním. Pokud dojde k odtržení hydroizolační vrstvy v okolí atiky, pak je velká pravděpodobnost odtržení i oplechování atiky. Toto je možné pouze u střechy s klasickým pořadím vrstev.
Při odtržení oplechování dochází k zatékaní srážkové vody do konstrukce, což může mít za následek několik poruch:
zatečení do konstrukce atiky, vtečení vody do zdiva a v zimních obdobích roztrhání vlivem mrazu;
zatečení po tělesu atiky do střešního souvrství a jeho následná degradace (roztrhání spádové vrstvy, vlhkost v celém střešním plášti atd.);
zatečení po tělesu atiky do obvodového zdiva (loupání omítky, snížení tepelnětechnických vlastností obvodového pláště atd.);
vlivem vlhkosti narušení nosné konstrukce (dřevěná nosná konstrukce – tlení, hniloba, dřevokazné houby; betonová konstrukce – vlhnutí až do interiéru, případné narušení únosnosti vlivem mrazu).
Konstrukční uchycení oplechování můžeme řešit několika způsoby. V minulosti nejpoužívanější způsob byl zabetonování kotvicích dřevěných lišt lichoběžníkového profilu do betonové desky ukončující atiku. Tloušťka desky se pohybovala kolem 50 mm. Druhá možnost je zakotvení lišt pomocí hmoždinek a vrutů do atiky samotné. Mezi a na okraje lišt se nalepí tepelná izolace. Dnes nejpoužívanější a nejefektivnější kotvení oplechování je pomocí pomocného plechu. Ten může být po celé délce atiky nebo po cca 1000 mm a šířka plechu je cca 150–200 mm.
Výška atiky
Výška atiky se skládá ze dvou částí. První část je od stropní konstrukce po vrchní hranu střešního pláště. Tato výška je individuální v závislosti na typu střešní konstrukce. U dvouplášťové střechy je výška ovlivněna především větranou vzduchovou mezerou a sklonem. U střechy jednoplášťové je tato výška o cca 300 mm menší, největší vliv má spádová vrstva, která je přímo ovlivňována sklonem střešní roviny.
Druhá část, která je shodná pro jednoplášťovou i dvouplášťovou střechou, sahá od horní hrany střešního pláště po oplechování atiky. Tato výška není pro všechny ploché střechy stejná a nemá minimální hodnotu. Výška atiky není normativně dána, avšak je nepsaným pravidlem že by měla být 100 až 300 mm. Při menší výšce je možnost stékání větrem hnané dešťové vody po fasádě.
Dilatace délková
Dilatace délková je ovlivněna materiálem, ze kterého je atika provedena. V první řadě je nutné navázat na dilatace, které jdou přes celý objekt. U zděných objektů se tato vzdálenost pohybuje mezi 60 a 120 m dle druhu zdicího materiálu. Kromě této dilatace se dilatuje zděná atika po 6 m. U skeletového nosného systému záleží na jeho konstrukčním uspořádání. Ocelové a dřevěné stavby se také dilatují, ale zde je vliv výplňových konstrukcí. Při výpočtu se vychází ze vzorce pro délkovou teplotní roztažnost:
Δl = a . l . Δt,
kde je:
Δl … délkový rozdíl [m],
Δt … teplotní rozdíl [K],
a … součinitel teplotní roztažnosti materiálu [m/K].
Hromosvod
Protože u ploché střechy je oplechování atiky jednou z mála kovových konstrukcí na povrchu střešní konstrukce, je bezpodmínečně nutné připojit oplechování na hromosvodový okruh. Po 30 letech je normativně dána výměna vodiče hromosvodu. Toto vedení by mělo být vzdáleno 100 mm od hořlavých materiálů. Při nepřipojení by mohlo dojít k požáru konstrukce, případně celého objektu.
Jednoplášťová střecha
Zateplení atiky
Zateplení atiky je v mnoha případech provedeno nedostatečně. U atik z oceli nebo dřeva to není problém, protože tepelnou izolaci můžeme umístit do konstrukce atiky. Naopak u zděné či betonové atiky je toto řešení zcela nemožné. V těchto případech musíme tepelnou izolaci umístit po obvodu atiky. U atiky zděné se přeceňuje velikost tepelného odporu keramických bloků ve směru svislém. Při kontaktním zateplení atiky nesmíme zapomenout vložit izolaci na vodorovnou horní plochu pod oplechování. Tloušťky tepelné izolace je vhodné volit dle tepelnětechnického výpočtu. Při nedostatečné izolaci dochází k liniovému tepelnému mostu prostřednictvím atiky. To může mít za následek vznik plísní v interiéru.
Materiály vhodné pro zateplení
Desky ze ztužené minerální plsti patří mezi nejpoužívanější tepelněizolační materiály. Vyrábějí se roztavením vhodných hornin s následným rozvlákněním. Vlákna se posléze lisují, tuží a hydrofobizují. Nejvhodnějším podkladem pod tužené desky z minerální plsti nebo pod kompletizované dílce je podklad tvrdý, ke kterému se desky lepí nebo mechanicky kotví pomocí talířových hmoždinek.
Expandovaný pěnový polystyren (EPS) je tuhý vylehčený tepelněizolační materiál s pěnovou strukturou, která obsahuje 98 % vzduchu uzavřeného v drobných buňkách napěněné hmoty. Dle objemové hmotnosti existuje několik typů EPS. Pro kladení EPS je nutný pevný a tvrdý podklad, na který se desky volně položí a následně se kotví.
Dilatace
Odtržení atiky je zapříčiněno nulovou nebo nedostačující velikostí dilatační spáry mezi atikou a monolitickými vrstvami ve střešním souvrství. Při velkých teplotních rozdílech se začne spádová vrstva, která je např. z prostého vylehčeného betonu, rozpínat. Pokud nemá dostatek místa mezi atikou a vlastní hmotou, tak ji utrhne a sune ji pryč. Tato trhlina je smyková a má ostré hrany. Zamezit jí můžeme spárou min. 20–30 mm. Tato šířka vychází z empirických vztahů a zkušeností. Sanace spočívá ve vytvoření dilatační spáry o správné šířce. Zpravidla odbourání atiky a vytvoření nové atiky. Materiálem vhodným pro sanaci je minerální plsť.
Odtržení atiky vlivem větru
K odtržení atiky větrem dochází jen velmi zřídka. Intenzita větru závisí na umístění objektu (dle mapy intenzity větru) a výšce objektu. Atika je namáhána sáním větru, které má snahu odklopit ji od střešní konstrukce.
Dvouplášťová střecha
Kluzná podpora
Nefunkčností kluzné podpory může dojít k odtržení atiky. Při konstrukci horního střešního pláště musíme pamatovat na statický model. Tento model má zpravidla jednu podporu pevnou a druhou kluznou. Kluznou podporu bychom měli řešit stejně jako u vazníkové soustavy, tj. vložením ocelového plechu mezi nosný prvek a podporu z důvodů co nejmenšího tření. Při sanaci postačí konstrukci nadzvednout a plech vložit. Při oboustranném pevném uložení může dojít k odtržení atiky. Vlivem rozdílu teplot dochází ke změně délky nosných prvků (v létě prodloužení, v zimě zkrácení).
Zateplení
Zateplení u dvouplášťové střechy je obdobné jako u střechy jednoplášťové. Tepelnou izolaci lepíme nebo kotvíme na svislé stěny atiky. Tato tepelná izolace by měla navazovat na zateplení objektu. V mezistřešním prostoru navazuje na tepelnou izolaci ležící na stropní konstrukci.
TEPELNĚTECHNICKÉ POSOUZENÍ ATIKY
Jako příklad je zde uvedeno tepelnětechnické posouzení atiky zděné (obr. 3–6). Skladba střešního souvrství je navržena pro extenzivní zeleň. Střešní souvrství je navrženo jako duo střecha. Spádová vrstva je z perlitbetonu. Jako tepelná izolace zde slouží minerální vlna. Nosnou konstrukci tvoří keramické panely. Atikové zdivo je z keramických bloků o šířce 250 mm. Zateplení atiky je opět z minerální vlny.
Návrhové hodnoty exteriéru:
– kraj: Vysočina,
– okres: Havlíčkův Brod,
– nadmořská výška: 422 m n. m.,
– průměrná teplota v zimním období: –15 °C,
– oblast s intenzivními větry,
– průměrná teplota v letním období: +20 °C.
Návrhové hodnoty interiéru (obývací pokoj):
– návrhová teplota: +20 °C,
– relativní vlhkost vzduchu: 50 %.
ZÁVĚR
I přesto, že je atika doplňkovou konstrukcí, neměly bychom opomíjet základní pravidla při jejím návrhu. Důsledkem porušení této konstrukce mohou být velké škody.
PETR JAROŠ
Literatura:
1) Fajkoš, A.: Ploché střechy, CERM Brno, 2002.
2) Fajkoš, A. – Novotný, M.: Střechy – základní konstrukce, Praha, Grada 2003.
3) Internetové adresy: www.extra-cent.cz, www.pzservis.cz, www.isover.cz, www.izolace.cz, www.rockwool.cz, www.dektrade.cz.
4) ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov.
5) Hanzalíková, L. – Šilarová, Š. a kol.: Ploché střechy, IČ ČKAIT, 2005.
Ing. Petr Jaroš (*1982)
je absolventem VUT v Brně, Fakulty stavební, obor pozemní stavby. Nyní studuje postgraduál na ČVUT, Fakultě stavební, v programu Stavební inženýrství, oboru pozemní stavby. Disertační práce: Sanace a recyklace vnějších, kontaktních, tepelněizolačních kompaktních systémů.
je absolventem VUT v Brně, Fakulty stavební, obor pozemní stavby. Nyní studuje postgraduál na ČVUT, Fakultě stavební, v programu Stavební inženýrství, oboru pozemní stavby. Disertační práce: Sanace a recyklace vnějších, kontaktních, tepelněizolačních kompaktních systémů.
