Záchrana stropní konstrukce nad posledním podlažím a oprava barokního krovu Pálffyovský palác ve Valdštejnské ulici na Malé Straně v Praze, který využívá Pražská konzervatoř, prochází významnou rekonstrukcí. Při průzkumu bylo objeveno napadení dřevěných konstrukcí dřevokaznými houbami s biotickými škůdci a byl zjištěn havarijní stav stropu v nejvyšším podlaží. Záchrana některých částí konstrukce přišla opravdu v poslední chvíli. Vzhledem k památkové ochraně a historické hodnotě objektu bylo požadavkem maximální zachování historických konstrukcí, ale zároveň bylo nutné tyto konstrukce ochránit před dalším působením dřevokazných hub, jejichž stoprocentní likvidaci ve zdivu nelze nikdy zcela zaručit. Opět se potvrdilo, jak důležitá je údržba objektů. Její zanedbávání se na stavu paláce podepsalo téměř fatálně a o to náročnější rekonstrukce byla.
Historie
Objekt Pálffyovského paláce (č. p. 158) vznikl přestavbami a spojením domů, stojících na gotických parcelách. Na východní straně parcel probíhala středověká hradba Malé Strany a ve Valdštejnské ulici byla středověká městská brána. Domy byly významně přestavovány v renesanci a v raně barokním období. Barokní palác byl do současné podoby přestavěn podle projektu Františka Maxmiliana Kaňky v roce 1712 Janem Josefem z Valdštejna ze tří domů, z nichž jeden patřil v letech 1660–1689 Maxmiliánu z Lamingeru, proslulému Lomikarovi, kterého vyzval na Boží soud Jan Sladký-Kozina. Z této etapy pochází rozvrh hlavních fasád, průjezd a dispoziční řešení hlavního schodiště.
V roce 1723 palác přešel sňatkem z Valdštejnů jako věno na Fürstenbergy, z nichž Karel Egon zde v roce 1775 organizoval první zasedání Učené společnosti nauk. Fürstenbergové dům delší dobu pouze udržovali. První větší přestavba proběhla po roce 1808 za podílu Ignáce J. N. Palliardiho. V této fázi byl vyměněn krov nad hlavním křídlem a řešena atika a vikýře. V dalších letech 1810–1823 byly prováděny další opravy stropů a střech pod vedením Klementa Zobela. V roce 1815 byl vyměněn krov v zadních křídlech budovy. Po roce 1853 došlo k další opravě střechy a další Fürstenberg, Max Egon, nechal v roce 1854 sály ve 2. patře upravit pseudorokokově.
Sousední dům č. p. 159 U tří sedláků se vyvíjel do poloviny 18. století samostatně. V roce 1748 jej koupil fürstenberský úředník V. Rochlitzer a v roce 1761 přešel do majetku Fürstenbergů, kteří vlastnili sousední palác č. p. 158. V letech 1812–13 došlo k zásadní přestavbě domu opět pod vedením Klementa Zobela. Při této přestavbě byla změněna dispozice, vloženo čtyřramenné schodiště, domovní štít byl nahrazen vikýřem a nově proveden krov a střecha.
Poslední stavební úpravy domu č. p. 159 proběhly v letech 1952 a 1964, kdy byl vchod z ulice změněn na okno. Od roku 1991 do roku 2014 byl ještě tento dům účelově spojen s č. p. 161 – s domem U zlatého slunce, kdy jeho přízemí sloužilo jako kuchyň pro návštěvníky sousedního Národního pedagogického muzea J. A. Komenského.
Stav objektů paláce k roku 1832 je zachycen na Langweilově modelu Prahy. Střechy křídel, jejich členění a umístění vikýřů již odpovídá současnému stavu. Je zachyceno velké množství většinou již nedochovaných komínů a východní štít se sedlovou střechou, jenž byl později odstraněn. Do rukou Pálffyů z Erdödu se palác dostal v roce 1885. Oba domy získal koupí v roce 1885 Eduard hrabě Pálffy z Erdödu. Už v roce 1902 prodal celý palác státu. Při odhadu kupní ceny byla konstatována nezbytnost opravy střech.
Od té doby v paláci postupně působily různé státní instituce. Po roce 1902 sloužil palác postupně jako místodržitelský archiv a stanice jízdní policie, po roce 1918 byl archiv změněn na archiv ministerstva vnitra a zůstal do roku 1946. Po roce 1950 zde sídlilo ministerstvo informací, později ministerstvo kultury, mj. tu byla umístěna některá pracoviště památkového ústavu. Dnes zde sídlí jedna z částí Pražské konzervatoře a archiv notového materiálu.
Pálffyovský palác je nemovitá kulturní památka zapsaná do státního seznamu pod rejstříkovým č. ÚSKP 39125/1-613, pozemek se nachází v památkové rezervaci.
Popis objektu
Palác je rozlehlý objekt s jedním vnitřním nádvořím a úzkým dvorkem na západní straně, k jehož jižní polovině na západní části se přimyká již sousední dům č. p. 160 – dům U zlatého šífu (ten koupil v roce 1677 Havel Oberšverder, stříbrný komorník Rudolfa II.). Hlavním jižním průčelím je palác obrácen do Valdštejnské ulice, východní průčelí je orientováno do zahrady ke Kolovratskému paláci, na severní průčelí navazují Malá a Velká Pálffyovská zahrada, stoupající k zahradám Pražského hradu. Hmotové řešení je méně obvyklé. Jelikož 2. patro objektu je řešeno jako piano nobile vzhledem k danému místu, kde bylo nutné hlavní obytné patro lépe osvětlit a propojit se zahradou, je 1. patro výrazně snížené a pohledově potlačené, jelikož má funkci úrovně služebné.
Hlavní vstup je průjezdem vysokým přes dvě podlaží z Valdštejnské ulice, boční vstupy pak z východní strany. Z 1. i 2. patra na severní fasádě vedou přímé vstupy do palácových zahrad. Hlavní objekt č. p. 158 má barokní průčelí s mírně vyoseným monumentálním portálem a s erbem Pálffyovského rodu. Vrcholnou barokní profilaci má především korunní římsa. Vedlejší průčelí domu č. p. 159 je pozdější, empírové, bez jakéhokoliv navazujícího vztahu k hlavnímu objektu. Východní boční průčelí barokního paláce prodělalo zásadní proměnu během 19. století díky zbourání navazujícího objektu a vytvoření přiložené terasy.
Opravy vodorovných konstrukcí
V 70. až 90. letech minulého století byly na paláci prováděny dílčí opravy převážně odstraňující zatékání do střechy a opravy lokální destrukce krovu hlavně v místě zatékání. V roce 2017 začala první etapa opravy křídla I – do Valdštejnské ulice a do velkého dvora výměnou části střešní krytiny a opravou spodní části krovu, která byla v havarijním stavu.
V letech 2018–2019 byla realizována II. etapa. V této etapě byla provedena celková oprava značně poškozeného barokního krovu s celkovou výměnou střešní krytiny z malého prejzu. Součástí této etapy byla nejen oprava krovu, střechy, komínů a vikýřů, ale i odstranění havarijního stavu nosné konstrukce stropu nad posledním podlažím spojená s opravou podlahy půdy. Rovněž byla provedena oprava fasády s výměnou několika výplní vnějších otvorů (okna, dveře, žaluzie ve vikýřích) a oprava hlavního kamenného portálu ve fasádě a kamenných prvků včetně fontány ve dvoře. Dokončení tohoto po všech stránkách náročného díla bylo v září 2019.
Statický a mykologický průzkum prováděný v rámci zpracováni projektové dokumentace byl velmi problematický kvůli omezené přístupnosti velké části nosných prvků krovu. Zvláště pozednice byly zcela zavalené sutí, další prvky krovu byly skryté laťováním a střešní krytinou, nenosnými vrstvami podlahy apod. Vrstvy sutě, které byly po dřívějších opravách ponechány na půdě, zabránily kontrole zhlaví stropních trámů a rákosníků. Další překážkou pro průzkum nosných prvků podlahy půdy bylo bednění naplněné pilinami, ve kterých vedl rozvod ústředního vytápění. Zcela nepřístupná byla nosná konstrukce stropu empírových sálů, kdy se ukázalo, že konstrukce stropu nejvyššího podlaží spolupůsobí s konstrukcí krovu, zejména v části se zvýšenou světlou výškou nad sály nejvyššího podlaží.
V rámci vypracování projektové dokumentace bylo v přístupných místech statikem provedeno 35 sond do podlahy půdy pro zjištění skladby, stavu a rozměrů trámů. Rovněž bylo odebráno 25 vzorků dřeva pro laboratorní šetření. V žádném odebraném vzorku dřeva ale nebylo zaznamenáno aktivní mycelium.
Na základě sond statického a mykologického průzkumu v přístupných partiích krovu a půdy, které odhalily rozsáhlé napadení biotickými škůdci v patě krovu, se předpokládalo, že budou napadeny i stropní trámy a záklop nejvyššího podlaží v nepřístupných partiích. Tento předpoklad projektantů se po odebrání historických vrstev sutě a po celoplošném sejmutí všech vrstev podlahy půdy (půdovky, maltové lože, násyp, záklop z prken) potvrdil. Po odhalení zhlaví všech nosných trámů a rákosníků byla u některých trámů zjištěna destrukce zhlaví totálním rozpadem dřevní hmoty způsobená činností celulozovorního druhu dřevokazné houby outkovky řadové – Trametes serialis (Fr.) – a outkovky zprohýbané – Antrodia sinuosa (Fr.) – za spolupůsobení dřevokazného hmyzu z čeledi červotočovitých – Anobiidae (dle velikosti a tvaru výletových otvorů).
U některých částí západní obvodové zdi zvláště v oblasti násypu přiléhajícího k obvodovému zdivu a záklopu podlahy půdy byly zjištěny myceliové provazce dřevokazné houby dřevomorky domácí – Serpula lacrymans (Wulf. Fr.).
Dřevomorka domácí je nejagresivnější dřevokazná houba a způsobuje v objektech hnědou destrukční hnilobu dřeva. Dřevokazná houba outkovka řadová rovněž způsobuje v poslední fázi rozkladu dřevní hmoty hnědou destrukční hnilobu a její činnost je s působením dřevomorky srovnatelná. Dřevomorka při své činnosti metabolisování dřeva na rozdíl od outkovky produkuje vlhkost.
Aktivní stav dřevokazné houby outkovky řadové a zprohýbané byl rovněž zjištěn ve zdivu a v místě uložení stropních trámů a rákosníků. Aktivní stav houby byl vždy prokázán pod vrstvou nahromaděné sutě u obvodového zdiva, kam zatékalo zvláště v úžlabních partiích.
Na základě vyhodnocení situace byly přijata okamžitá opatření k řešení havarijního stavu s ohrožením statiky objektu. Po vyklizení prostor posledního podlaží paláce v celém rozsahu byla v rámci provizorního statického zajištění podstojkována celá stropní konstrukce, a zajištěny tak oslabené prvky.
Z nabízených metod pro odstranění hub a brouků ve dřevě, včetně horkovzdušné nebo mikrovlnné sanace, byl nakonec zvolen jednoduchý, účinný a osvědčený pracovní postup v podobě pečlivého očištění dřeva a zdiva, výměny napadeného dřeva, chemického ošetření dřeva nového a starého včetně zdiva. Pro chemická ošetření byly navrženy chemické přípravky z portfolia řady Lignofix (výrobce Stachema CZ Kolín). Rovněž byla provedena konstrukční opatření, aby se houba nedostala ze zdiva zpět do trámů nebo záklopu. Všechna tato opatření fungují po odstranění stavebních poruch a zdroje vlhkosti, v našem případě v podobě zatékání do střechy.
Po sejmutí prejzové střešní krytiny a tedy zpřístupnění krovu v celém rozsahu, byly zjištěny další statické poruchy v místech s poškozenými prvky krovu. Oprava poškozených prvků probíhala pod dozorem statika, mykologa, projektanta, stavebního dozoru a památkáře. Závažnější poruchy krovu zjištěné při stavebních pracích byly průběžně postupně odstraňovány na základě prováděcí projektové dokumentace, na kterou bylo vydáváno závazné stanovisko odboru památkové péče (OPP). Pravidelný dozor památkové péče byl vykonáván konstruktivně s obornou péčí o kulturní památku a veškeré postupy byly řešeny ve smyslu consensus omnium – ve vzájemné shodě všech zúčastněných ve stavebním procesu. A to byl základ úspěchu pro kvalitní provedení náročného a složitého díla.
Postup provádění opravy a sanace stropní konstrukce
Odstranění havarijního stavu nosné konstrukce stropu nad posledním podlažím bylo zahájeno snesením všech vrstev podlahy půdy a sejmutím podbití s omítkou na rákosu i s fabiony. Tím byly obnaženy stropní trámy a rákosníky pro realizaci náročných statických a mykologických opatření s opravou a s výměnou některých masivních trámů, které nebylo možné sanovat. Součástí sanace stropních trámů byla opatření pro zabránění proniknutí mycelia hub ze zdiva zpět do stropní konstrukce, resp. i do nové skladby podlahové konstrukce půdy.
Vzhledem k požadavku OPP nebylo možné navrhnout celoocelové konstrukce. Z tohoto důvodu bylo navrženo řešení, které zachová zdravé nebo sanované trámy včetně protézování, které budou ukončeny 200 mm před vnitřním lícem nosného zdiva a do kapes budou uložena pouze ocelová zhlaví. Úložné kapsy a přilehlé zdivo byly pečlivě vyčištěny a chemicky ošetřeny proti působení biotických škůdců. Ocelová zhlaví v kapsách byla obezděna plnými cihlami na cementovou maltu. Případné delší zkracování stropních trámů a rákosníků se odvíjelo od zjištění posledního výlezu nebo chodbičky dřevokazného hmyzu z čeledi červotočovitých. Trám by cca 500 mm za tímto místem uříznut. V případě, že bylo nutné odřezávat zhlaví ve vzdálenosti větší než 1000 mm od vnitřního líce nosných stěn, bylo přistoupeno k výměně celého trámu.
V místech, kde byly stropní trámy a rákosníky tak blízko u sebe, že to neumožňovalo osazení ocelových příložek, byly stropní trámy odsunuty nebo vyjmuty, následně provedena ocelová zhlaví u rákosníků a teprve na závěr osazeny na původní místo stropní trámy opatřené ocelovými zhlavími. Takto bylo opraveno celkem cca 350 trámů a rákosníků.
V místech se vzácnými zdobnými štukovými kazetovými stropy ale nebylo možné výše popsaný postup uplatnit. Riziko poškození štukové výzdoby při opravě zhlaví bylo příliš vysoké. Zde bylo rozhodnuto, že rákosníky budou citlivě ručně očištěny od destruované dřevní hmoty, a to včetně zhlaví uložených do kapes v nosných stěnách, které byly otevřeny. Následně byla provedena hloubková impregnace chemickými přípravky předepsanými mykologickým posudkem. Vrstva odstraněné dřevní hmoty zásadně nenarušila únosnost, což bylo potvrzeno statickým výpočtem. Rovněž bylo nutné ošetřit zdivo proti biotickým škůdcům. Houba se naštěstí u stropních trámů a rákosníků nevyskytovala. Toto opatření však nemůže garantovat stoprocentní účinnost, proto bylo rozhodnuto nezakrývat takto ošetřená zhlaví násypy a ponechat tato místa přístupná pro pravidelnou kontrolu, zda nedochází k šíření nákazy. Násyp byl nahrazen tuhými minerálními deskami, na něž byla volně položena dlažba z půdovek Heluz, která nebyla zaspárována.
Po obnovení statické funkce všech nosných prvků stropu, podhledu a krovu s výměnou některých trámů za nové ze dřeva ze zimní těžby 1. třídy jakosti, s požadovanou třídou vlhkosti (dle ČSN EN 1995-1-1), bylo provedeno podbití z prken vysušených na 13–15 % objemové hmotnosti (dle ČSN EN 1995-1-1). Na podbití z prken tl. 25 mm bylo připevněno Staussovo keramické (cihlové) pletivo, jehož tuhost umožnila vytvarování fabionů, a byla provedena vápenná omítka.
Vybraná „zdravá“ prkna původního záklopu byla doplněna prkny novými, byla položena parobrzda, provedeny slaboproudé a silnoproudé rozvody. Pro instalaci EPS bylo provedeno trubkování. Rozvody byly vedeny ve vrstvě násypu z keramzitu v min. tl. 200 mm, který byl uzavřen položenými OSB deskami osazovanými s mezerou. Na ně byla do maltového lože položena dlažba z půdovek. Spárování půdovek bylo pouze suchou vápennou maltovou směsí.
Oprava barokního krovu – konstrukční popis
Krov doznal historickým vývojem několika úprav. Poslední konstrukční změna proběhla v 50. letech minulého století na východní straně u křídla III po ubourání rizalitu, kdy byl odstraněn původní systém pozední vaznice s kráčaty a krokve byly osedlány na pozednici.
Krov paláce je členěn podle počtu křídel, kterých je celkem sedm. Krov křídla I s průčelím do Valdštejnské ulice je hambalkové, podélně vázané konstrukce s ležatou stolicí barokního typu, provedena z tesaných trámů. Vzhledem k velké výšce do hřebene je na hambalky ležaté stolice provedena ještě další stojatá stolice. Sloupky v plných vazbách jsou řešena jako věšadla vynášející vazné trámy, přičemž vzpěradla jsou vzepřena na hambalky ležaté stolice. Vazné trámy, respekt. krátčata v prázdných vazbách, jsou uložené na dvojité pozednici na obvodovém zdivu bez nadezdívky. Ležatá stolice je provedena klasicky s použitím spodní (pozední) a střední pětistranné vaznice, vč. mezilehlé podélné rozpěry a zavětrovacích Ondřejských křížů. Vaznice horního patra je již pravoúhlého profilu podpíraná sloupky (stojkami) na hambalky ležaté stolice. I v horním patře jsou ve vazbách použité hambalky. Věšadla v plných vazbách jsou zdvojená a vynášené prvky jsou fixované ocelovými svorníky.
Krov dřevěný trámový tesařsky vázaný je u křídel II, IV, V, VI s vaznicovou soustavou s ležatými stolicemi v plných vazbách. Už výše ve zmíněném křídle III je konstrukce krovu bezvaznicová hambálková, v křídle VII bezvaznicová s krokvemi kotvenými přímo do vazných trámů. Pozednice jsou osazeny na nosné stěny. Ve vodorovné rovině je konstrukce ztužena těsně nad úrovní podlahy půdy systémem vazných trámů, vaznic a výměn. K výměnám jsou kotvena krátčata vynášející konstrukci nad římsami. Síly v patách ležatých stolic jsou zachyceny pětibokými vaznicemi zadlabanými do vazných trámů a krátčat, resp. přímo do vazných trámů.
Oprava krovu
Oprava krovu probíhala ve dvou etapách. První začala v roce 2017 odstraněním havarijního stavu spodní části krovu a částečně střechy, kdy hrozilo zborcení krovu s uvolněním prejzů a jejich pád do Valdštejnské ulice. Ztrouchnivělá síť, která zajišťovala prejzy na pultových vikýřích proti pádu, už držela pouze silou vůle.
Další hlavní etapa oprav začala v roce 2018 a byla dokončena v roce 2019, kdy proběhla celková oprava krovu a střechy se stoprocentní výměnou střešní prejzové krytiny a klempířských prvků na celém objektu s opravou komínů a vikýřů. Nové dřevo na opravu krovu bylo ze zimní těžby 1. třídy jakosti s otesanými hranami. Pro spojovací prvky byla využita ocel S235, řezivo C22, svorníky, šrouby, vruty, závitové tyče 8.8, kolíky D40.
Oprava konstrukce krovu, jejíž stav odpovídal stáří a poškození při zatékání, byla v souhrnu zjištěna a řešena následujícím způsobem s popisem stavu. Části pozednic a k nim přilehlých vazných trámů, výměn, krátčat, vaznic a spodních částí krokví byly zcela destruovány nebo hloubkově oslabeny. Stejný stav byl i v nepřístupné patě krovu, kde byly pozednice zazděny, a v částech zcela zakrytých sutí. Suť je materiál velmi vhodný pro šíření biotických škůdců a zabraňuje přirozenému vysoušení dřeva.
Rozsah výměny pozednic a přilehlých krátčat a spodních částí krokví byl zpracován v projektové dokumentaci. Vyměněny byly rovněž některé výměny a zhlaví vazných trámů. Byly použity stejné profily a detaily stykování jako v původním stavu, neboť se jedná o historicky cenný krov. Styky nových částí krokví a zachovávaných částí pozednic jsou navrženy tesařským přeplátováním s dubovými kolíky. Použití ocelových prvků v historickém krovu by bylo nevhodné. Zvláštní pozornost byla věnována přesnému opracování čel stykovaných prvků, aby na sebe dosedla a síly nebyly přenášeny pouze kolíky. Kolíky se osazují do předvrtaných děr průměru o 0,2 až 0,5 mm menším než průměr kolíků. Vlhkost kolíků v době zabudování do konstrukce nesmí překročit 8 %. Po zabudování se vlhkost zvýší podle přirozené vlhkosti prostředí, kolíky mírně nabobtnají a styk utáhnou.
Povrch prakticky všech trámů byl rozvlákněn (byl chemicky korodovaný, místy i do hloubky několika mm) v důsledku v minulosti aplikovaných nevhodných protipožárních nátěrů s vysokým obsahem amonných solí způsobujících vysokou kyselost v povrchové vrstvě dřeva. Rozvlákněné části dřevní hmoty byly mechanicky očištěny až na zdravé dřevo. V případě, že by po očištění bylo zjištěno závažnější oslabení než povrchové, byl daný prvek opatřen bandáží nebo vyměněn. Následně byla upravena chemická reakce dřeva – neutralizace – a bylo provedeno ošetření proti působení biotických škůdců přesně podle pokynů mykologa.
Výměna střešní krytiny a oprava
Na opravený krov s výměnou laťování byla položena nová krytina z malého prejzu do malty. Oplechování bylo provedeno z měděného plechu. Poškozená omítka komínů byla otlučena a provedena nová. Povrchová úprava byla provedena utažením svrchní štukové vrstvy v přirozené barevnosti – lomená bílá bez fasádního nátěru.
Zdivo vikýřů bylo opraveno, v jednom případě přezděno a stabilizováno a bylo provedeno nové oplechování. Opravená omítka byla natřena vápennou fasádní barvou KEIM Contact Plus 9069, podobně jako celá fasáda v monochromatickém pojetí. Barevnost hlavního portálu do Valdštejnské ulice je odlišná.
Závěr
Na příkladu Pálffyovského paláce jsou ukázány následky dlouhodobě zanedbané údržby kulturní památky, kdy nebylo okamžitě odstraněno zatékání a nahromaděná suť způsobila rozvoj a působení dřevokazných hub v kombinaci s biotickými škůdci. Výplně otvorů u vikýřů ve střeše a zvláště velkého vikýře do malého dvora neplnily funkci a nebránily průniku hnaných dešťových a sněhových srážek kvůli chybějícím lamelám nebo nefunkčnímu ovládání jejich naklápění. Páteřní rozvod jednotrubkové soustavy ústředního vytápění byl na půdě umístěn v bednění s výplní z pilin bez možnosti kontroly odkapávání při netěsném spoji. Vlhkost u pilin jednak degradovala jejich tepelněizolační vlastnosti, ale hlavně se přes půdovky dostávala do spodních vrstev podlahové konstrukce půdy.
Oprava vyřešila všechny nedostatky a závady a především odstranila havarijní stav budovy. Prostor půdy je přirozeně odvětraný pomocí vikýřů, což je důležité pro životnost dřevěných konstrukcí v přirozeném prostředí s odvětráním vlhkosti. V neposlední řadě má volný prostor půdy sám o sobě velkou architektonickou a historickou hodnotu. Ve volném půdním prostoru však musí být prováděna pravidelná vizuální kontrola stavu střechy, komínů, vikýřů, těsnosti oplechování apod.
Závěrem je nutné vyzdvihnout přístup investora – majitele objektu, kterým je Magistrát hlavního města Prahy. Zjištěným havarijním stavem se zabýval bezodkladně, ale zároveň komplexně vyřešil dlouho plánovanou opravu střechy a krovu uvolněním finančních prostředků. Odkládáním se opravy z kategorie oprav nutných postupně přesunou do kategorie oprav havarijních, které se několikanásobně prodraží, nehledě na to, že stav objektu ohrožuje životy obyvatel. Zvýšené náklady v případě Pálffyovského paláce vyvolalo řešení zjištěného havarijního stavu vodorovných nosných konstrukcí, který se musel bezodkladně vyřešit. Další etapa bezodkladných oprav v podobě rekonstrukce ústředního vytápění proběhne v tomto roce.
| Rekonstrukce Pálffyovského paláce |
|
Lokalita: Valdštejnská ulice č. p. 158/14,159/16, Praha 1-Malá Strana |
KAREL SEHYL
Foto: archiv autora (3–17, 23, 24), Ondřej Mika (18–22)
Ing. Karel Sehyl (*1955)
– v roce 1981 absolvoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor pozemní stavby. Do roku 1990 pracoval v Krajském projektovém ústavu Praha, kde se podílel na významných projektech v Praze, Středočeském kraji a na Slovensku. V rámci architektonické služby a ČFVU spolupracoval v týmu architektů na výtvarných libretech. Od roku 1993 vlastní projektovou kancelář ARCH TECH. Rovněž se zaměřuje na rekonstrukce památkových objektů a je autorem projektu rekonstrukce Pálffyovského paláce v Praze na Malé Straně.
