Informace výrobců, Střechy

Pájení titanzinku Rheinzink „naměkko“

Pájení je klasická klempířská technika spojování materiálů. Proč máme pájet? Pájením vytvoříme spoje, které mají podobné vlastnosti a především stejnou životnost jako samotný základní materiál. Pájitelnost je velkou předností zejména u titanzinku.
 
Titanzinek je jediný materiál ve stavebním klempířství, u kterého je možné naměkko zapájený spoj po dokončení zatížit pevnostně a který zároveň vykazuje i 100% vodotěsnost. Při správném provedení se vytvoří spoj, který má stejné vlastnosti jako základní materiál. Spoj se nemusí nýtovat jako například pájené spoje vytvořené z pozinkovaného nebo měděného plechu.
 
Co budete potřebovat
Všechny potřebné věci jsou na obrázku, ale přece jen tam něco chybí… (odpověď najdete na konci článku). Slyšíme z mnoha stran, že pájení je zastaralá technologie, že pájet nejde z toho či jiného důvodu, že to nedrží apod. Pájení je určitě progresivní technologie, která se dá dobře zvládnout a musí být podpořena především kvalitními prostředky:
Pájka
Pro pájení používáme kvalitní olověno-cínovou pájku. K pájení titanzinku doporučujeme měkkou pájku s obsahem cínu 40 %. S takovou pájkou docílíme optimálního vyplnění spáry, dobrého protečení a vysoké pevnosti. Přednosti složení pájky zjistíme i u svislých spojů nebo žlabů. Doporučujeme použití pájky chudé na antimon. Taková pájka má za označením (Sb), např. PbSn40 (Sb).
V praxi se může skutečně stát, že průběh pájení je nekvalitní a spoj praská. Proč? Protože se používají nekvalitní pájky s obsahem antimonu větším než 0,5 %. Antimon vytvoří nerozpustitelné krupičkové slitiny, které ovlivňují kapilární účinek a zhoršují tečení pájky. Spoj je křehčí a jeho pevnost může být snížena až o 50 %.
Nebojte se poptat kvalitní pájku (cín). Stačí malá zkouška a hned víte, na čem jste. Porovnání spojů na obrázcích je jednoznačné ve prospěch kvality.
Tavidlo – pájecí kapalina, pájecí pasta a další produkty, které se používají v praxi
Pro pájení titanzinku doporučujeme pájecí kapalinu „ZD-PRO“, která má optimální čistící a zvlhčující vlastnosti. Zároveň zaručuje dostatečně dlouhou dobu zakrytí proti vzdušnému kyslíku. Kvalitní tavidlo zaručuje dobré zatečení pájky do kapiláry a její navázání na základní materiál. Výběr tavidla je důležitým faktorem pro kvalitní spoj.
Pájedlo – doporučujeme pájecí kladívko o hmotnosti minimálně 350 g, lépe 500 g.
Hmotnost kladívka rozhoduje o schopnosti dostatečně akumulovat teplo při pájení. Důležitá je také široká styčná plocha (obdélník 30×6 mm – viz následující obr.) pro rychlý a stejnoměrný přestup tepla na pájený spoj.
V praxi se však někdy používají „IMITACE“ kladívek o různých velikostech a především různých tvarů, které nezaručují dostatečné prohřátí spoje a tím kvalitní pájený spoj. Použití „špičky“ je doporučeno pouze u detailů, kam se s klasickým kladívkem nedostaneme.
 
 
Technika pájení
Pro vytvoření kvalitního pájeného spoje je důležitá i samotná technika pájení. Pár základních informací:
Teplota pájení u titanzinku se musí pohybovat na hranici 250 °C. Správnou teplotu zjistíme přiložením kladívka k Salmiaku. Podle toho, jak kladívko „bafká“, taková je teplota (vůbec = studené, trochu = optimální teplota; hodně = přehřáté). Je dobré si to vyzkoušet a získat vlastní zkušenosti.
 
 
Spoj je přeplátovaný pouze 10 až 15 mm a kapilára mezi plechy je maximálně do 0,5 mm. Kladívko pak vedeme kolmo ke spoji a jemně posouváme směrem pájení. Kladívko leží 2/3 na vrchním materiálu a 1/3 přesahuje (viz obr. nahoře), to nám zajistí, že teplo je přenášeno především na přeplátovaný spoj.
Tavidlo, které jsme při pájení použili, IHNED po skončení očistíme ze spoje vlhkým hadříkem. Bez včasného očistění bude spoj oxidovat a působit nevzhledně. Pozn.: Posmrkaný kapesník není vlhký hadřík.
 
Poznatky z praxe
– Dělá se zbytečně velký přesah materiálu. U titanzinku opravdu stačí spoj o šířce 10 až 15 mm. Větší šířka překrytí není zárukou pevnějšího spoje.
– Žlaby vždy pájíme zevnitř. Pro kontrolu se nám objeví pouze protečení z pohledové strany.
– U materiál prePATINA schiefergrau (břidlicově šedý) musíme v oblasti spoje mechanicky odstranit patinu. U zbylých povrchů prePATINA walzblank (leskle válcovaný) a prePATINA blaugrau (modrošedý) můžeme pájet přímo.
– V dnešní době se nedoporučuje použití kyseliny solné, především z bezpečnostních důvodů. Navíc nejsme schopni odhadnout sílu tzv. převaření a může zbytečně dojít k poškození základního materiálu.
– Pojem „přepálený cín“. Tento jev prakticky neexistuje, ale někteří klempíři tvorbu krupiček ve spoji považují právě za přehřátý cín. Ve skutečnosti se jedná o antimon. Došlo tedy k použití znečistěného cínu.
– Pokud se někdo rozhodne opravit pájený spoj tmelem, už ho nikdy nemůžeme opětovně dokonale zapájet.
 
Jak se to opravdu naučit
Závěrem chci říci, že tento článek není návodem na pájení, ale obsahuje pouze souhrn důležitých informací o něm. Další technické informace vám poskytnou techničtí poradci firmy RHEINZINK nebo nejlépe – přijďte na školení.
Firma RHEINZINK se snaží podpořit všechny, kteří se chtějí naučit správně a kvalitně pájet, pořádáním každoročních kurzů pájení. Každý účastník si může v jednodenním kurzu sám vyzkoušet všechny základní spoje pod vedením zkušeného školitele. Pro každého je připraveno samostatné pracoviště a dostatek materiálu na vyzkoušení. Více informací na info@rheinzink.cz.
 

Správná odpověď na otázku v textu: Na obrázku chybí dvě věci, vlhký hadřík a zapalovač.