Technologie, TZB

Bytový dům Espoo v Hloubětíně – Nízkoenergetický objekt v areálu s originálním řešením likvidace dešťové vody

Objekt bytového domu SO-01-DD, nazvaný podle finského města Espoo, je první etapou širšího souboru staveb společné urbanistické koncepce nového areálu Suomi Hloubětín od developera YIT. Objekt je postaven ve velmi úsporném standardu (PENB B), stejně jako je plánována většina budov v projektu Suomi Hloubětín. V areálu bude využito ojedinělého řešení likvidace dešťové vody pomocí šetrných prvků přístupu low impact development.

Urbanistické řešení projektu Suomi Hloubětín
Areál se rodí v městské části Praha 9, a to na katastrálních územích Hloubětín a Vysočany, v lokalitě dříve známé pod názvem „Čína“ mezi ulicemi Kolbenova, Kbelská a Poděbradská. Ze západu je ohraničen skladovými prostory a obchodními centry (Möbelix, PEPSICO). Z jihovýchodní, východní a severní strany je území ohraničeno obloukem zrušené železniční vlečky, která se nachází cca 200 m západně od vozovny DP Praha-Hloubětín. Jihozápadní hranici tvoří hrana svahu na pravém břehu Rokytky. 

Obr. 1: Situace – 1. etapa, EspooObr. 2: Řez v místě schodiště

Tato lokalita byla původně využívána k dočasnému bydlení (tzv. dělnické kolonie) a později jako zahrádkářská kolonie. Na jižní části území byl skládkován materiál z přilehlé průmyslové výroby a velmi hojně i výkopky zemin, v jejichž místě byl původní terén u toku Rokytky navýšen. Následně zde byly vybudovány skladovací haly a zpevněné plochy.

Finský investor YIT Stavo, s. r. o., po akvizici území stávající návrhy zástavby přehodnotil a rozhodl se dát čtvrti nový charakter nesený v duchu „nového zahradního města“. 

Jednotlivé etapy projektu tak vždy tvoří více či méně uzavřený blok, protože se vůči ulici vymezují jednak vlastní hmotou bytových domů a jednak hranicemi předzahrádek. Uvnitř bloku je potom navržen vnitřní polosoukromý prostor – patio –, které má podobu vnitřní zahrady se soustavou zpevněných cest, zelených ploch a drobných herních prvků. Patio je přístupné všem obyvatelům společenství přes uzamykatelné branky. Veřejnost do nich má přístup pouze v doprovodu rezidentů. Z hlediska městské struktury se jedná o analogii klasického městského bloku. Navržená patia přinášejí obyvatelům vyšší míru bezpečí i sociální kontrolu nad těmito „polosoukromými“ prostranstvími, která dávají příležitost pro setkávání a navazování sousedských vztahů – tolik postrádaných v případě klasického sídlištního uspořádání. 

Navržený blok společenství je ohraničen jasně definovanými uličními prostory, které navazují na uliční síť v okolí, a citlivě tak novou zástavbu začleňují do struktury celé lokality. Každé místo v celém souboru má svůj účel, žádné území mezi domy nelze označit za „zemi nikoho“.

Obr. 3: Bytové domy Espoo, v popředí zahájení výstavby etapy OuluObr. 4: Vibroizolace při montáži, vybedněný kastlík obvodové stabilitní zarážky

Obr. 5, 6: Rozvody vzduchotechniky, vytápění a vody v prostorách garážeObr. 5, 6: Rozvody vzduchotechniky, vytápění a vody v prostorách garáže

Hlavní myšlenkou návrhu je v druhém plánu co nejširší propojení nově navrhovaných bytových domů se zelení – vytvoření iluze, že zeleň od říčky Rokytky prorůstá mezi jednotlivé budovy, koncentruje se v rámci společných dvorů a graduje v zelené části uprostřed areálu. Výška domů postupně klesá směrem k Rokytce a všechny byty v posledních patrech díky tomu mají velké jižní terasy s panoramatickým výhledem do údolí Rokytky. 

Původní relativně fádní návrh území se standardními bytovkami byl doplněn o nové nestandardní plochy a prvky. V místě, kde se území svažuje k Rokytce, byl návrh doplněn o přírodní amfiteátr a zelený pás podél říčky byl rozšířen o návrh zážitkového hřiště, sportoviště, prvky venkovní posilovny, psí park, pobytovou louku a komunitní zahrádky pro budoucí rezidenty. Z původního „betonového“ objektu retenční nádrže byla ve spolupráci s odborem ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy (OOP MHMP) vytvořena přírodní vsakovací laguna s přepadem do Rokytky. První etapa laguny již byla vybudována. V druhé etapě bude ještě zdvojnásobena a provedena celková revitalizace Rokytky. Budou sníženy stávající příkré břehy a vzniklé nivní louky budou doplněny o nové meandry. Na tento systém pak bude napojeno řešení likvidace dešťové vody dle koncepce LID.

Na náspu bývalé vlečky je navržena stezka pro cyklisty, která se napojí na cyklotrasu podél Rokytky a na trasy vedoucí dále po Praze 9. V jižní části vzniknou sportoviště se zázemím v nově plánované zahradní restauraci.

V centrální části areálu je situována budova mateřské školy s komunitním společenským sálem s vlastním parkem, která byla navržena ve spolupráci s finským architektem Jyrkim Tasou. 

Obr. 7: Dokončený objekt EspooObr. 8: Projekt Suomi Hloubětín na konci listopadu 2017

Architektonické řešení první etapy Espoo
Podélná hmota domu je výrazně rozdělena prolukou exteriérovým schodištěm na dva samostatné šestipodlažní nadzemní bloky (označené jako D12 a D34). Každý z nich je opticky „rozbit“ mírným půdorysným zalomením, které definuje jednotlivé sekce s vlastními vstupy. Východní fasáda se vstupy je řešena v klidném pojetí. Hladké bílé plochy fasády s okny jsou oživeny svislými pruhy balkónů v pravidelném rozvrstvení a drobným přesahem dvou nejvyšších podlaží v šedém odstínu omítky. Podobně jsou řešeny i všechny čtyři příčné fasády. Západní fasáda otevírající se do soukromého prostoru se zelení předzahrádek a do oblasti parku se výrazně odlišuje svým horizontálním pojetím, kterému vévodí hlavně průběžné balkóny a ustupující dvě nejvyšší podlaží v šedém odstínu. Kontrastním dojmem zde působí horizontální nadokenní pruhy bílé omítky, resp. kovových krycích čel desek průběžných balkónů v bílém odstínu. Převládající horizontálnost je umírněna svislými subtilními příčkami oddělujícími jednotlivé balkóny, z nichž některé jsou zesíleny. Tyčové zábradlí se svislými příčkami doplňuje plná desková výplň z bezpečnostního skla v jemně pastelovém odstínu.

V podzemí se nacházejí dvě podlaží společných garáží a sklepní prostory. Vertikální propojení podlaží zajišťují schodiště a výtahy do všech jednotlivých sekcí. Vstupy do domu jsou na východní straně objektu a navazují na chodník mezi objektem a přilehlou komunikací. Vstupy do všech čtyř sekcí jsou bezbariérově přístupné z úrovně chodníku. Vstup do sekce D1 je v úrovni 1. nadzemního podlaží (NP). Vstupy do ostatních sekcí jsou v úrovni 1. podzemního podlaží (PP) a na východní straně se nachází v úrovni částečně nad terénem. Vstupy tak odpovídají výškové konfiguraci terénu, který mírně klesá od severu k jihu. Z toho vychází i návrh vjezdů do obou podzemních podlaží. Vjezd do 1. PP je situován k jižnímu okraji objektu D12 a vjezd do 2. PP potom k jižnímu okraji objektu D34. V 1. PP se také nachází technické zázemí objektu (výměníková stanice, UPS, ležaté rozvody médií, úklidové komory).

Obr. 9: Vizualizace obytného souboru Suomi Hloubětín po dokončeníObr. 10: Plán odvodnění areálu

Konstrukční řešení
Stavba je dle standardu investora navržena v železobetonovém stěnovém systému s přechodovou deskou nad podzemním parkovištěm a další přechodovou deskou nad 4. nadzemním podlažím, přičemž 5. a 6. nadzemní podlaží je ve zděném stěnovém systému.

Základy
Stavba je vzhledem k nedostatečně únosným a rozdílně stlačitelným zeminám v podzákladí založena na desce s vrtanými pilotami. Deska má základní tloušťku 320 mm, pod stěnami a sloupy je zesílena na 420 mm, resp. na 560 mm. Deska má v sekcích D1~D3 jednu výškovou úroveň, v sekci D4 stoupá šikmo na vyšší úroveň a z této úrovně pokračuje vjezdová rampa ven z objektu. Základová spára se dotýká úrovně kolísající spodní vody. Celá konstrukce základů je navržena jako vodonepropustná. 

Spodní stavba
Spodní stavba je dilatována na dva celky (sekce D1+D2 a D3+D4). Konstrukce je provedena jako bílá vana, tedy vodonepropustná železobetonová konstrukce s omezenou šířkou trhliny. Stěny spodní stavby mají po obvodě tloušťku 280 mm (2. PP) a 250 mm (1. PP), vnitřní stěny jsou tl. 200 a 250 mm, stěny výtahových šachet jsou tl. 180 a 160 mm. Dilatační spára v obvodové stěně je opatřena smykovými trny. Vnější obvod dilatační spáry je opatřen těsnicím pásem z PVC.

Stropní deska nad 2. PP je tl. 210 mm s hlavicemi tl. 260 mm a se zesílením tl. 250 mm v oblasti schodišť. V desce 2. PP je umístěno šest jímek. Na rozhraní sekcí D2 a D3 je deska v místě nadzemní proluky zasypána. V této části je deska o tl. 450 mm.

Přechodová stropní deska nad 1. PP je tl. 500 mm, v místě západních předzahrádek je shora zeslabená na 440 mm. Deska je od všech svislých konstrukcí 1. PP oddělena vodorovnou spárou s vloženou vibroizolací. Po obvodu desky je instalována svislá zarážka pro přenesení vodorovných silových účinků od horní stavby (vítr). Mezi zarážku a stěny 1. PP je vložena svislá vibroizolace. Na desku navazují konzolové desky arkýřů a balkónů na východní fasádě. 

Obr. 11: Plán úprav Rokytky

Horní stavba
Stěny horní stavby jsou monolitické v tloušťkách 180 a 200 mm. Stěny v nižších podlažích jsou v mnoha případech smykově namáhané (působí jako stěnové nosníky nebo konzoly). Nadpraží dveří jsou povětšinou staticky velmi exponovanými místy, ve kterých je proto umístěno značné množství smykové výztuže.

Zděné nosné stěny se nacházejí v 5. a 6. NP. Mají tloušťku 190, 240 a 300 mm. Obvodové stěny jsou zakončené železobetonovým věncem, který se betonoval současně s deskou a tvoří nadpraží oken. 

Sloupy horní stavby jsou umístěny pouze v nárožích každé sekce a v arkýřích na východní straně sekce D1. 

Stěny výtahových šachet jsou tl. 180 a 160 mm. Celá šachta výtahu je na dně i po obvodu akusticky oddělena od podest, mezipodest a ramen schodiště. Do spár mezi šachtou a ramenem, podestou nebo mezipodestou jsou vloženy příslušné systémové akustické izolační desky pro útlum kročejového hluku. Akustická izolace stěn výtahové šachty pod úrovní podlahy 2. PP je z pryžového recyklátu.

Stropní desky horní stavby jsou v běžných podlažích navržené v tloušťce 200 mm. Pouze deska nad 4. NP, která nese ustupující 5. a 6. NP, je navržena v tl. 250 mm. 

Balkóny se vyskytují od přízemí do 4. NP (tedy v deskách 1. PP~3. NP). Desky balkónů jsou monolitické, na horním líci spádované. Tepelný most přerušují isonosníky. Průběžný balkón na západní straně je dilatován spárami na úseky kratší než 7,5 m (omezení dané výrobcem isonosníků). 

Atiky ukončující střechy nad 5. a 6. NP jsou silné 180 mm a mají nosnou funkci. Schodišťové prefabrikáty jsou uložené na podesty a mezipodesty přes ozub s vloženou akustickou izolací tl. 10 mm. 

Obr. 12: Centrální zasakovací prostorObr. 13: Kašna

Obr. 14: Vizualizace okolí Rokytky po revitalizaci

Zděné stěny, příčky a předstěny
Zděné stěny v 5. a 6. NP jsou v tloušťkách 190, 240 a 300 mm z keramických tvárnic Porotherm 19 AKU pro vnitřní nosné stěny, Porotherm 24 P+D pro obvodové zdivo a POROTHERM 30 P+D AKU SYM pro mezibytové zdivo. Připojení stěn k železobetonovým konstrukcím a připojení vnitřních stěn k obvodovým konstrukcím je v tuhém provedení s promaltovanou spárou a ocelovou kotvou. Mezibytová stěna splňuje akustický požadavek na vzduchovou neprůzvučnost w ≥ 53 dB.

Příčky v suterénech jsou z betonových skořepinových tvárnic. Příčky v bytech jsou z keramických tvárnic Porotherm 8 P+D, Porotherm 11,5 P+D a 11,5 AKU.

Příčky jsou uloženy do maltového lože na pásu asfaltové lepenky a v případě akustických příček na těžký asfaltový pás. 

Předstěny pro rozvody instalací v bytech (např. WC, koupelny) jsou z pórobetonových tvárnic tl. 100 a 150 mm. V koupelnách sousedících s obytnými místnostmi ve vedlejších bytech nejsou předstěny lepeny na mezibytové stěny, ale jsou od nich pružně odděleny minerální izolací. Pro zajištění stability jsou kotveny přes akustické hmoždinky.

Fasádní a střešní plášť
Třída energetické náročnosti budovy je v kategorii B.

Střechy
Střechy nadzemních sekcí objektu jsou ploché, jednoplášťové, nepochozí. Hydroizolační vrstva je tvořena kotvenou folií z PVC tl. 1,5 mm. Na nižších sekcích D2 a D4 je přitížena kačírkem jako pohledová. Tepelná a spádová vrstva je z pěnového polystyrenu EPS 100 tloušťky 240–400 mm. Parozábrany jsou tvořeny SBS modifikovaným pásem s hliníkovou vložkou. Tyto jsou provedeny v celé ploše s důkladným opracováním všech detailů včetně prostupujících instalací.

Pláště teras bytů ve vyšších patrech jsou pochozí, jednopláštové s betonovou dlažbou na terčích a kotvenou PVC fólií.

Balkóny jsou opatřeny vícevrstvou hydroizolační pochozí stěrkou přímo nad spádovou vrstvou nosné konstrukce. 

Zelenou střechu proluky v 1. NP mezi objekty D12 a D34 tvoří vegetační souvrství a mlatový chodník. Střešní skladby v úrovni předzahrádek jsou pochozí s dlažbou do štěrku. Hydroizolaci střech pod úrovní terénu tvoří asfaltové modifikované pásy. Obvodová vibroizolační spára na úrovni spodní hrany stropní desky nad 1. PP je izolována dilatačním pásem SIKA Dilatec. Tvoří tak přechod mezi bílou vanou stěn 1. PP a asfaltovou hydroizolační obálkou stropu v úrovni terénu. 

Výplně otvorů
Hlavní vstupní dveře do jednotlivých sekcí jsou hliníkové. Okna, balkónové dveře a rohové okenní sestavy jsou plastové. Jedná se o šestikomorové profily se středovým těsněním ve funkční spáře od firmy PKS okna, a. s. Zasklení je provedeno izolačním dvojsklem s teplým rámečkem s min. Ug = 1,1 W/m2.K, respektive v koupelnách s trojsklem s Ug = 0,7 W/m2.K. Okna v přízemí jsou vybavena bezpečnostními prvky splňujícími třídu RC2 dle ČSN ENV 1627-30. V rámci výstavby došlo ke kontrolnímu měření akustických požadavků a jsou použita okna s neprůzvučností Rw 30, 34, 36 dB, navržená úměrně hlukovému zatížení (dle směru fasád a podlaží). 

Fasáda
Objekt je izolován kontaktním zateplovacím systémem Baumit s finální omítkou na bázi silikonu. Tepelná izolace je kombinací EPS F a minerálních desek s podélnými vlákny tloušťky 160–180 mm dle materiálu podkladu. Kotvení proběhlo metodou zapuštěné montáže. Jsou použity systémové výztužné doplňky typu okapniček a rohových profilů. Zateplení ostění je napojeno na okna pomocí 1D, 2D a 3D APU lišt dle solární expozice a velikosti oken. Parapety oken jsou tvořeny systémovými hliníkovými prvky. 

Vnitřní povrchové úpravy, podlahy

Omítky a malby
V bytech a společných prostorech jsou většinově na stěny použity jednovrstvé vápenosádrové omítky. Na stropech je použita sádrová stěrka. Díky tomu je docíleno příjemného, na pohled jednotného povrchu. Lokálně jsou v koupelnách a společných prostorech sádrokartonové podhledy. Omítky jsou laděny do bílého odstínu. Betonové konstrukce v garážích jsou opatřeny bezprašným nátěrem. Strop 1. PP a stěny komunikačních jader jsou zatepleny tvárnicemi Multipor.

Obklady, dlažby a nášlapné vrstvy
Nášlapné vrstvy společných prostor jsou z keramické dlažby. V garážích je použita vícevrstvá stěrka. Místnosti sociálního zázemí v bytech jsou obloženy a vydlážděny dle návrhu koupelnového studia Ptáček. Každý z klientů před zahájením prací obdržel vizualizaci koupelny dle výběru z projektového standardu obkladů, dlažeb a zařizovacích předmětů. 

Podlahy
Podlahy jsou řešeny v závislosti na účelu místnosti v souladu s požadavkem investora, se stavebně- technickými podmínkami a akustickými požadavky. Ve většině případů se jedná o těžké plovoucí podlahy. V rámci souvrství jsou tepelné a akustické izolace včetně pásků, oddělujících podlahu od obvodových stěn. Na vrstvu potěrů jsou použity kombinace litých směsí na bázi anhydritu a v koupelnách na bázi cementu. Nášlapné vrstvy jsou řešeny jako plovoucí v dřevěném provedení od švédského výrobce Kährs nebo laminátovém provedení dle výběru klientů z projektových standardů. Dodávku a montáž zajišťoval stálý dodavatel, firma Kratochvíl parket profi, s. r. o.

Dveře
Interiérové dveře společných prostor jsou v nadzemních prostorách řešeny jako prosklené ocelové a v podzemních prostorách jako oceloplechové. Vstupní dveře do bytů jsou bezpečnostní třídy 3 dle EN 1627 v provedení NEXT SD 101F. Dveře v bytech jsou voštinové do obložkových zárubní ve standardu Sapeli Elegant s povrchovou úpravou CPL. Barevnost dle výběru klienta z projektových standardů. 

Vytápění
Dům Espoo je stejně jako celý projekt Suomi Hloubětín napojen na centrální zdroj tepla. Ve spolupráci s Pražskou teplárenskou jsou vybudovány horkovodní přípojky a výměníková stanice. Venkovní rozvody jsou provedeny z předizolovaného potrubí. Teplota na výstupu z výměníkové stanice je regulována ekvitermně směšováním. Pracovní teplota otopné soustavy objektu je 70/55 °C. Z výměníkové stanice jsou vyvedeny čtyři otopné větve D1–D4, pro každý objekt jedna samostatná. Na jednotlivých patrech jsou rozdělovače a sběrače rozdělující vodu pro jednotlivé bytové jednotky. Rozvodné potrubí z výměníkové stanice až po sestavu s měřičem tepla u rozdělovačů je provedeno z ocelových závitových trubek. Rozvody bytových jednotek jsou z vícevrstvého plastového potrubí s hliníkovou bariérou PE-RT. Otopné plochy v bytových jednotkách tvoří ocelová desková tělesa, v koupelnách trubková tělesa. Ovládají se pomocí termostatických hlavic, které jsou v 5. a 6. podlaží programovatelné.

Vzduchotechnika
Vzduchotechnická zařízení se nacházejí v garážích, technických a pomocných prostorech, sklepech, chodbách před byty a nad schodišti (požární větrání CHÚC). V ostatních prostorech je využíváno přirozeného větrání.

Požární větrání schodišť jsou přetlaková s nuceným přívodem vzduchu. Přívod vzduchu zajišťuje přívodní ventilátor umístěný v prostoru schodiště v 2. PP. Sání vzduchu probíhá ze střechy přes stavební šachtu vedenou ve středu schodiště. Odvod vzduchu je zajištěn přetlakem přes přetlakovou klapku v nejvyšším místě schodiště. Zařízení je napojeno na nouzový zdroj.

V garážích je 79 parkovacích míst v 2. PP a 67 parkovacích míst v 1. PP. Do garáží není povolen vjezd automobilům na LPG nebo CNG. Prostor garáží je nuceně podtlakově odvětrán pomocí odtahových ventilátorů umístěných přímo v prostorách garáží. Situování odvodního potrubí v garážovém prostoru zajišťuje provětrání celého prostoru.

Přisávání vzduchu je zajištěno vzduchově propustnými vjezdovými vraty. Výkon ventilátorů je ovládán několikastupňově podle provozu garáží. Větrání je spuštěno jednak při naměření vyšší koncentrace CO a jednak pravidelně dle nastaveného programu s ohledem na pronikání radonu do kontaktního podlaží. 

Vzduch z koupelen a samostatných WC bytů je odváděn samostatnými odvodními ventilátory vyvedenými nad střechu. Vzduch od kuchyňských digestoří je pak odváděn pomocí přípravy spočívající v osazení odvodního potrubí napojeného do stoupacího potrubí vyvedeného nad střechu. 

Výrobní tým a zkušenosti z výstavby
Výstavba byla řízena generálním dodavatelem stavby, společností Gemo Olomouc, který spolupracoval se stálými partnery investora provádějícími dodávku a montáž projektových standardů (podlahy, dveře, koupelny, výtahy). Architektonický redesign pochází z dílny studia ABM architekti, generálním projektantem byla firma Němec Polák, s. r. o., a technický dozor zajišťovala firma REMIN.

V rámci zemních prací bylo při výkopu hlavní jámy dosaženo na základové spáře místy kolísající úrovně spodní vody. Protože docházelo k lokálním průsakům, hladina byla snížena pomocí systému obvodových jímek a průběžným čerpáním. Při pilotáži bylo využíváno výpažnic. Obálka monolitické spodní stavby s funkcí bílé vany využila vodostavebních betonových směsí s pomalým náběhem hydratace a pevnosti. K zajištění pracovních spár a dilatací byly využity systémové plechy a bentonitové pásky byly lokálně doplněny o injektážní hadičky. Ke dni dokončení nevykazuje konstrukce průsaky. 

Zajímavým prvkem bylo navržení a provedení vibroizolací na bázi polyuretanu pod stopní deskou 1. PP. Podkladní plochy stěn a hlavic sloupů byly realizovány s přesností 2 mm/2 m. Po pokládce byly vibroizolace zajištěny PVC fólií proti vodě z betonáže stropní desky. Další postup výstavby probíhal standardně za dodržení technologických postupů jednotlivých stavebních prvků a profesí. Pouze ve fázi provádění finálních povrchů v interiéru i exteriéru se projevil aktuální nedostatek kvalifikovaných pracovníků na pracovním trhu, a došlo tak k mírnému zpomalení výstavby, aby touto skutečností nebyla ohrožena výsledná kvalita provedení.

Trable s likvidací děšťové vody
Poté, co investor YIT koupil pozemky lokality od předchozího vlastníka spolu s příslušnými povoleními, se ukázalo, že ne vše půjde tak snadno, jak by se mohlo zdát.

Klíčovou se ukázala být problematika nakládání s dešťovými vodami. Zatímco stavebník začal realizovat první etapu stavby, přišel Magistrát hlavního města Prahy s námětem a žádostí na úpravu stávajícího návrhu centrální retenční nádrže u Rokytky, na kterou byl potrubím celý projekt napojen. Magistrát přišel s vizí realizovat retenční nádrž přírodním způsobem s minimalizací technických stavebních objektů a prohloubením stávající nivy. Cílem bylo vytvořit zde přírodní prostor pro rekreaci. 

K požadavku magistrátu se následně připojily i Lesy hl. m. Prahy. Z původně povoleného areálového odtoku 79 l/s byl stavebník během stavby rázem postaven před limit 3 l/s z hektaru!

Dlužno dodat, že požadavky jak odboru ochrany prostředí MHMP, tak i příspěvkové organizace Lesy hl. m. Prahy stavebník chápal a svým způsobem se nerozcházely s firemními hodnotami YIT Stavo, která klade důraz na trvale udržitelný rozvoj výstavby. 

Výše uvedené požadavky však znamenaly zásadnější změnu odvodnění části projektu. Kromě upraveného zvětšeného řešení centrálního zasakovacího prostoru na celkových 1100 m2 a cca 1000 m3 objemu byl tak projekt doplněn i o návrh zpomalení vlastního toku Rokytky s doplněním o meandry. Koryto je v návrhu doplněno o prvky dřevní hmoty kotvené tak, aby nedošlo k jejich odplavení za průtoku velkých vod. V místě paty svahu se počítá s rýhou pro uložení patky z těžkého kamenného záhozu do 200 kg. Na dně pak budou instalovány dřevěné piloty o minimálním průměru 200 mm, vzájemně propojené ocelovými konstrukčními spoji v podobě ocelových lan se svorkami. Na patku jsou navrženy a v podélném směru uloženy kmeny stromů s ponecháním části kořenového systému a části kosterních větví. Ukotvení zajistí ocelová lana do dřevěných pilot. Svah zajišťuje kamenná rovnanina s kameny nad 200 kg. V místech uložení dřevní hmoty do jesepů budou využity kmeny o minimálním průměru 400 mm na hroubí. Kotveny budou do dřevěných pilot o průměru nejméně 200 mm.

Tím ale věc nekončila. Aby bylo možné zadržet více vody v krajině, bylo nutné využít prvky systému LID, tedy low impact developmentu. V zásadě jde o systém hydroekologického managementu území, využívajícího přírodní vegetační cykly. Systém pomáhá zvyšovat biodiverzitu, maximalizuje infiltraci, zpomaluje průtok vody a pomáhá vodu distribuovat přímo v místě, namísto bezhlavého odvádění vody z krajiny.

Cílem systému je tak různými prostředky regulovat průtok vody územím, dočasně vodu zadržovat v zakrytých či odkrytých nádržích, korytech či výkopech s dávkovaným přepouštěním, retenovat vodu i v nádržích se stálou vodní hladinou, oddělovat sedimenty z vody průtokem přes porézní povrchy, umožňovat vertikální průtok dešťové vody do spodních vod i zachycovat a přeměňovat případné splavené škodliviny.

Projekt byl tímto způsobem upraven i v částech odvodnění jednotlivých bytových domů a společných veřejných ploch. Až na výjimky jsou tak jednotlivé bytové domy doplněny návrhem retenčních jímek s přečerpáváním pro zálivku společných prostor. Přepad z těchto těles je pak napojen na venkovní rozvody – zatravněná retenční koryta se systémem trubních přepadů vedou do velkoplošných prolehů, otevřených mělkých příkopů se vsakovací funkcí a teprve následně doputuje zbytek vody do centrálního zasakovacího prostoru a odtud přepadem až do Rokytky.

U odvodnění společných komunikací, chodníků a náměstí je systém podobný. Zpevněné plochy svádějí vodu do přilehlých zelených rigolů se stromy, které jsou propojeny podzemními štěrkovými polštáři a částečně také bezpečnostními trubními propoji. Dešťové vody jsou tak opět odváděny do velkoplošných vsakovacích prolehů a následně centrálním zasakovacím prostorem až do Rokytky.

Tím se dosáhlo maximálního zpomalení odtoku srážkových vod z území a snížení zátěže reci-pientu vodami odtékajícími ze zastavěného území na úrovni cca 26 l/s z celého devítihektarového území.

Stavebník však v této chvíli stále čelí otázce, jak nový způsob přírodního typu odvodnění, zadržující vodu v krajině dořešit majetkoprávně. Čím víc jsou totiž slyšet shůry hlasy hlásající zásady trvale udržitelného rozvoje, tím víc člověk vnímá nevůli ze strany servisních organizací, které by měly v případně veřejných ploch takové systémy spravovat. Bohužel vsakovací „dolík“ není trubka, a tak si s ním ve vztahu k servisu zatím veřejná správa neumí nebo nechce poradit. Nechceme však koncovým servisním organizacím křivdit. Až na výjimky byly při projednání všichni z návrhu systému nadšeni. Problém je tak patrně někde jinde – a to v nastavení vztahů se zřizovateli těchto organizací a v alokaci potřebných prostředků. O tom však stavebník může jen spekulovat.

PETR ALTMANN, DAVID OULICKÝ
foto archiv firmy YIT Stavo, s. r. o.

Ing. Petr Altmann (*1976)
absolvoval Fakultu stavební ČVUT. Pracuje jako project manager ve firmě YIT Stavo, s. r. o. Odpovídá za komplexní řešení area projektu nové čtvrtě Suomi Hloubětín. 

Ing. David Oulický (*1978)
absolvoval Fakultu stavební ČVUT. Pracuje jako project manager ve firmě YIT Stavo, s. r. o. Odpovídá za výrobní část etap Espoo, Oulu, Turku.