Ve většině případů lze očekávat, že použití sádrokartonových příček u dělicí konstrukce směřuje ode zdi ke zdi, případně ode zdi k fasádě. Pro sádrokartonáře v podstatě nic složitého, navíc detaily napojení dopodrobna řeší technologický předpis výrobce, to znamená technický list Knauf W11.cz. Realita na stavbách bývá však přece jen jiná. Fasáda nemusí být při současné kreativitě architektů pouze svislá, což znamená, že napojení na fasádní paždík tvoří klín. Také tento případ je v podstatě rutinní záležitostí. Řemeslník musí jen promyslet rozmístění profilů, proměřit správně dořezy desek v úhlu a při malování pohlídat změnu směru tahů válečkem, to aby se nedělali „kocouři“.
Kluzné napojení příčky na fasádu
Vedle uvedených situací však může vzniknout požadavek, aby byla příčka na fasádu napojena kluzně, protože ta se bude „pohybovat“. V tomto případě to už taková rutina není. Konec příčky musí samozřejmě držet tvar, nesmí vybočovat z roviny a musí být kluzně chycen na fasádu, u které se předpokládá, že se vlivem rozdílných teplot bude pohybovat. Termické zatížení objektu je samozřejmě nejvyšší na jižní a západní straně, kam dopadá větší množství slunečních paprsků a povrchová teplota fasády může v létě přesáhnout i 70 °C. A aby toho nebylo málo, může nastat ještě další situace, kdy příčku nelze u fasády ukotvit v podlaze, protože je v místě složitý systém kotev, které drží fasádu a umožňuje její dilatační pohyb. K tomu je členitý povrch opatřen parotěsnou fólií. Řešení je v tomto případě složitější a záleží na konkrétní situaci, proto také žádný technický list výrobce nic takového nepopisuje.
Jestliže je v objektu navržena dutinová podlaha, je možné čtverec podlahy v místě napojení příčky na fasádu instalovat předem, příčku ukotvit a detail založit na něm. A protože příčka zde vytvoří klín, lze ji oddilatovat od fasády ne přímo na paždíku, ale v desce sádry na svislici od stropu po podlahu, jak nám ukazují obrázky 1 a 2 z konkrétní realizace.
Vyřešením tohoto detailu však nemusí být vyčerpány všechny požadavky na napojení příček na fasádu. Představme si tedy, že napojení musí být kluzné, příčku nelze založit na podlaze, paždík fasády není v ose nebo v průmětu příčky, ale vedle, například o 20 cm, a původní příčka míří do skla, jak ukazují obrázky 3 a 4. Vedle estetického požadavku, musí takové napojení příčky na fasádu splňovat rovněž všechny akustické požadavky (pro kanceláře platí norma ČSN EN 730532). V tom případě nezbývá nic jiného než konec příčky založené na čtverci dutinové podlahy ještě zalomit a napojit na fasádu v místě paždíku – aby se vyplnila dutina mezi místnostmi, a bylo tak možné garantovat požadovanou vzduchovou neprůzvučnost Rw 37, případně 45 dB.
Napojení příčky na fasádu s ohledem na požární odolnost
Mnoho administrativních budov tvoří monolitický skelet, který je opatřen prosklenou fasádou. Vnitřní betonová stěna nemůže být samozřejmě ukončena těsně u fasády, ale zhruba 10 cm od ní. Po obou stranách této betonové stěny může být instalovaná standardní předsazená sádrokartonová stěna, která musí v místě napojení splnit odpovídající akustické požadavky, ale současně i protipožární, například v klasifikaci EI 60, a to z obou stran. V praxi to znamená, že sádrokartonová příčka musí plynule navazovat na rovinu předsazené stěny a také musí splňovat všechny parametry a montážní zásady platné pro konstrukce s požární odolností. Protože je k problémovému místu přístup pouze z jedné strany, jediným možným řešením, jak udělat jednostrannou konstrukci s požární odolností (EI z obou stran), je šachtová stěna. Požární katalog Knauf nabízí v tomto ohledu celou řadu řešení zahrnující různé tloušťky i typy konstrukcí a požární odolnosti. Detaily takových řešení je obvykle nutné navrhnout a nakreslit přímo na stavbě, protože si musíte umět představit, jak se všechny detaily budou realizovat a jak se do stísněného prostoru vejdou. V případě jedné administrativní budovy v Praze navrhl Knauf řešení detailu, který je možné vidět na obrázcích 5 a 6.
Obrázky kreslené z prostředí projekční kanceláře v AutoCADU se obvykle míjejí účinkem, protože skutečnost na místě bývá jiná. Stačí vzít v úvahu, že betonová stěna má toleranci cca 2 cm, fasáda další 2 cm, hrubá podlaha, průvlak pod stropem další tolerance atd. Sečteno podtrženo je nutná přítomnost technika na stavbě, který bude v návrhu vycházet ze skutečných reálií. Postup práce je pak v praxi takový, že detail se nakreslí ručně přímo na místě, provede se montáž a následně se elektronicky zdokumentuje do seznamu detailů.
Co když je k dispozici ještě méně místa?
V praxi dochází ovšem také k situacím, kdy je mezi betonovou stěnou a paždíkem fasády pouze 7–9 cm. Tam už se bohužel nevejde se svými prvky suché výstavby ani Knauf, zejména je-li v místě požadavek požární odolnosti například EI 60. Nezbývá nic jiného než dutinu vycpat minerální izolací s odpovídající objemovou hmotností a dutinu realizovat jako měkkou požární ucpávku (obrázek 7 a 8), nebo jako utěsnění příčky pod trapézovým plechem. U druhé varianty lze využít řešení Knauf, které je k nalezení v jeho požárním katalogu. Jestliže tento detail obstál při zkouškách u stropu v horizontálním směru, nepochybně to samé splní i ve vertikálním – to znamená od podlahy ke stropu a bude ještě na straně požární bezpečnosti. Takovému řešení musí pochopitelně předcházet konzultace s hasiči, kteří musí řešení akceptovat. Pohledově se pak tato situace řeší s pomocí plechu v barvě fasády, který překryje celý detail „ucpávky“, takže pak není vůbec poznat, jak důležitý a technicky složitý detail se zde skrývá.
Podobné složité detaily jsou často obecně chápany jako samozřejmost, ale právě jejich technické řešení bývá daleko složitější než ostatní konstrukce. S využitím Knauf prvků suché výstavby a technických listů lze však vždy najít to nejlepší řešení s požadovaným výsledkem.
Milan Švůgr
Foto: Ivan Sklenář
