Prvořadým úkolem komínu byl vždy především odvod spalin a to se nemění. Co se ale v průběhu času mění, je vše ostatní okolo problematiky komínů. Když se vrátíme do minulosti, tak komín zajišťoval přirozený pohyb vzduch v domě a někdy jeho funkčnost zajišťovala vysoušení objektu. Principem bylo spalování vzduch z místnosti a přirozený přívod nového vzduchu netěsnostmi domu. Tento princip byl možný, a v některých případech dokonce žádoucí díky netěsnostem stavby a neexistujícímu systému větrání. V dnešní době je ale vše jinak – dům je velmi těsný a je často vybaven systémem řízeného větrání, což nás automaticky vede k nefunkčnosti původních komínových řešení a musíme se na komín dívat nově, v souvislostech.
Celý segment rodinné výstavby směřuje legislativně i prakticky k výstavbě velmi těsných domů – celá stavba často prochází zkouškou těsnosti, tzv. Blower-door testem. My se nyní nebudeme zabývat otázkou, proč tomu tak je, ale jaký má tato skutečnost vliv na návrh a provedení komínového tělesa.
Jsou tři základní otázky, kterými se budeme v této souvislosti zabývat:
1. Jak řešit přívod vzduchu pro hoření a odvod komínem (co má komínem odejít, musí někudy dovnitř)?
2. Jak udělat těsné komínové těleso, abychom splnili požadavky na těsnost stavby?
3. Jak realizovat bezpečné a kvalitní napojení komínového tělesa na skladbu okolní konstrukce?
PŘÍVOD VZDUCHU
Přívod vzduchu pro hoření je základní otázkou fungování spotřebiče a komínu. Všichni víme, že při hašení požáru se snažíme zabránit přístupu vzduchu (hlavně kyslíku) k ohni. Tím „dojde ohni dech“ a zhasne. Z toho inverzně vyplývá, že pro správný proces hoření potřebujeme dostatečný přívod vzduchu. Obecně se udává, že na každou kW výkonu kamen potřebuji asi 3 m³ vzduchu za hodinu – u 8kW kamen to bude zhruba 24 m³ za hodinu. Když se to pokusím převést na kg dřeva, pak výhřevnost dřeva je zhruba 3,5 kw/kg. Při použití předchozího pravidla vyplývá, že pro kvalitní spálení 1 kg dřeva potřebuji zhruba 10 m³/h. Z těchto hodnot je patrná rámcová potřeba množství vzduchu.
Jaké máme možnosti
Vzduch z místnosti
Vzduch z místnosti je nejstarší a nejjednodušší řešení, které nepotřebuje žádnou přípravu, což vypadá ideálně. Bohužel má toto řešení v moderní stavbě své velké nevýhody. Především musím zajistit přívod spalovacího vzduchu obecně do místnosti, přívod vzduchu tedy není navázán na provoz spotřebiče a mohu ochlazovat místnost v době, kdy kamna nehoří. Druhým nepříjemným efektem spalování vzduchu z místnosti je zhoršování kvality vzduchu v místnosti v době hoření, protože je pro hoření spotřebováván kyslík a v místnosti vzniká větší koncentrace CO2. Při nedostatečném přívodu vzduchu mohou kamna vytvářet na místo příjemné atmosféry „vydýchaný vzduch“.
Vzduch z přívodního kanálu
Pro zajištění externího přívodu vzduchu se běžně používá potrubí zabetonované pod základovou desku. Tím je často dostatek vzduchu pro spalování vyřešen, ale jsou tři věci, na které si musíme dát pozor:
1. Při dlouhém potrubí může být tlaková ztráta přívodu vzduchu tak velká, že proces hoření probíhá stejně jako při nedostatečném tahu komínu. Tento nežádoucí efekt bývá výrazně umocněn ukončovací mřížkou proti hmyzu. Tlakový odpor takové mřížky může velmi výrazně zhoršit fungování komínu. Přívod vzduchu, a tedy i dimenze a tvarové řešení vzduchového kanálu, jsou součástí zadání pro výpočet spalinové cesty a správnost návrhu lze jednoduše ověřit – pouze je třeba udělat posouzení včas.
2. Druhým problémem může být a bývá kondenzace vzdušné vlhkosti v potrubí. Proto je nutné potrubí vyspádovat tak, aby mohlo docházet k vytékání kondenzátu. Tento požadavek bývá nereálné splnit u rovinatých pozemků, kde není v rámci podezdívky pod základovou deskou dostatek místa.
3. Posledním dlouhodobým problémem takového řešení je nepřetržité proudění vzduchu díky přirozenému tahu komínu. Tento nepřetržitý pohyb vzduchu má za následek velmi často nepříjemné ochlazování spotřebiče v době, kdy není v provozu. Při tomto pohybu vzduchu dochází bohužel dlouhodobě ke kondenzaci vzdušné vlhkosti ve spotřebiči a výskytu rzi a degradaci spotřebiče.
Existuje řešení, jak problém nepřetržitého pohybu vzduchu vyřešit, a tím je automatické regulace hoření, kdy po dohoření dojde k těsnému uzavření vzduchového potrubí. Automatické regulace hoření jsou velmi dobrým nástrojem, jak optimalizovat účinnost spotřebiče, případně ovládat další prvky domácnosti, ale v tomto případě nám skutečně pomohou odstranit negativní vlastnosti přívodního potrubí.
Přívod vzduchu komínem
Dříve byly k tomuto účelu používány výhradně samostatné šachty, které byly součástí komínového tělesa. V současné době na trhu existují komínové systémy, které zajistí přívod vzduchu už v rámci vlastní konstrukce. Tento princip je výhodný především ve vysoušení a předehřívání spalovacího vzduchu, což má pozitivní vliv na kvalitu a efektivitu hoření. Druhým a velmi podstatným pozitivním efektem je změna principu provětrávání komínového tělesa. Běžný princip provětrávání komínového tělesa vzduchem z budovy směrem odspoda nahoru je nahrazen principem přívodu vzduchu pro spalování odshora dolů. Tím je zajištěna životnost a bezpečnost komínu ve stavbě, pro kterou je provětrávání komínu velmi důležité, a navíc nám přívod vzduchu z komínu umožňuje udělat komínové těleso těsné, bez větracích mřížek.
JAK UDĚLAT TĚSNÉ KOMÍNOVÉ TĚLESO, ABYCHOM SPLNILI POŽADAVKY NA TĚSNOST STAVBY
Schopnost udělat komínové těleso těsné je částečně věcí výrobce komínového systému a částečně věcí realizační firmy. Výrobce by měl být schopen dodat komponenty pro vytvoření těsného komínu a realizační firma musí umět jednotlivé detaily správně realizovat.
Když půjdeme po komínu odspoda, prvním problematickým místem bude mřížka pro provětrávání komínového tělesa. To je záležitost popsaná v předešlé kapitole a umíme mřížku odstranit volbou správného komínového systému a nahradit ji adaptérem pro přívod vzduchu.
Dalším problematickým komponentem budou komínová dvířka. Lepší výrobci komínových systémů mají ve svém sortimentu těsná komínová dvířka jako volitelný komponent. Je třeba si říct, že těsnost komínových dvířek nelze dodělat na stavbě nějakým provizorním dotěsněním, jejich netěsnost je dána například provedením pantů dveřního křídla a podobně.
Nejproblematičtějším místem bude vždy sopouch – napojení kouřovodu na komín. Problematičnost tohoto detailu tkví ve vysokých povrchových teplotách kouřovodu a požadavku na určitou míru dilatace mezi pláštěm komínu a kouřovodem nebo sopouchem komínu. Osvědčené provedení tohoto detailu je patrné z obrázku. Správnost tohoto detailu je víc na straně realizační firmy než na výrobci komínového systému.
Následně už zbývají běžné metry komínu, kde záleží těsnost na materiálu komínové tvárnice a na povrchové úpravě komínu. Nejběžnějším a nejspolehlivějším řešením je „natažení komínu do lepidla“, které obsahuje disperzní složky a které zajistí dostatečnou neprůvzdušnost komínu.
JAK REALIZOVAT BEZPEČNÉ A KVALITNÍ NAPOJENÍ KOMÍNOVÉHO TĚLESA NA SKLADBU OKOLNÍ KONSTRUKCE
Komínové těleso a jeho detaily mohou být provedeny bezvadně, přesto může být komín pro těsnost domu problematický. Důvodem je předepsaná vzdálenost hořlavých konstrukcí od pláště komínu. Základní hodnota této vzdálenosti je předepsána normou (50 mm provětrávané mezery). Každý výrobce systémových komínů pak tuto hodnotu uvádí v rámci certifikace a označení svých výrobků a tato hodnota může být vyšší nebo nižší. Každopádně hořlavé materiály, kterými vzduchotěsné vrstvy většinou jsou, nemohou být spojeny s komínovým tělesem. A pokud nemůže být vzduchotěsná vrstva v rámci obálky budovy napojena těsně na komínové těleso, tak budeme těžko dosahovat požadované těsnosti domu. Naštěstí existují materiály a výrobky, kterém nám tento detail řeší. Ze zahraničí jsou z posledních let známé „gumové“ manžety, které ale mají teplotní odolnost pouze do 200 °C.
Univerzálnějším řešením se zdá být použití sortimentu parotěsných prostupů (Ciko, s. r. o.), kde je vedle parotěsného detailu řešena i bezpečnost komínu ve stavbě. Sortiment je založen na materiálových vlastnostech pěnového skla. Je to jediný snadno dostupný materiál, který má všechny tři požadované vlastnosti – nehořlavost, nízký součinitel tepelné vodivosti a vysoký faktor difuzního odporu. Pomocí parotěsných prostupů můžeme vyřešit požární bezpečnost detailu, kde komín prochází tepelněizolační vrstvou obálky budovy a přitom vytvořit detail s požadovanou těsností. V tomto místě není totiž možné provést normou požadovanou provětrávanou mezeru mezi komínem a okolními konstrukcemi a bezpečná vzdálenost od hořlavých konstrukcí se díky akumulaci teploty zásadně mění!
Parotěsných prostupů je vyráběno více typů pro možnost vytvořit vhodný detail v různých stavebních konstrukcích. Od výrobce jsou dány garantované vlastnosti, kdy na základě předpokládané teploty spalin a typu komínové konstrukce lze zvolit optimální a bezpečné řešení.
Závěrem lze říci, že s komínem je to stejné jako s jakoukoliv jinou částí domu. Kvalitně navržený komín může být skvělý a bezproblémový prvek těsného domu, špatně navržený nebo provedený komín může znamenat ve stejném domě problémy. Názor, že do těsného domu se komín správně realizovat nedá, je absolutně nepravdivý a může takto mluvit pouze člověk, který nemá dostatečné znalosti a vědomosti. Pouze je třeba se držet pravidla, že do moderního domu nemohu stavět komín tak, jak jsem to dělal před 30 lety. Vše je třeba vnímat v souvislostech a komín jako málokterá část domu prochází celou stavbou včetně obálky budovy. Proto se v dnešní době u komínu vedle správné dimenze a výšky musí také řešit přívod vzduchu pro hoření a návaznost na stavbu.
MIROSLAV DROBNÍK
obr. archiv společnosti CIKO
Ing. Miroslav Drobník (*1976)
je absolventem Stavební fakulty ČVUT, specializace stavební fyzika. V letech 1998–2003 pracoval v projekční kanceláři. Od roku 2004 vyvíjí vlastní komínové systémy, které se vyrábějí pod značkou CIKO. Je jednatelem firmy CIKO, s. r. o.
